Kapitola 3

Jak dosáhnout toho, aby mi rodiče dávali více volnosti?

TY říkáš, že jsi dost starý, aby ses mohl vracet o víkendu domů později. Oni říkají, že musíš být doma brzy. Ty říkáš, že chceš vidět nový film, o kterém každý mluví. Oni říkají, že ho vidět nesmíš. Ty říkáš, že ses setkal s několika príma mladými a že bys s nimi chtěl někam jít. Oni říkají, že by tvé přátele chtěli nejdřív poznat.

Jako dospívající můžeš mít někdy pocit, že tě rodiče drží pevně jako v kleštích. Zdá se ti, jako by na každé tvé přání pravidelně odpovídali: „Ne, to nesmíš.“ A zdá se ti, jako by za tebou tvoji rodiče stále „slídili“. Patnáctiletá Deborah říká: „Tatínek chce vždycky vědět, kam jdu a kdy přijdu domů. Tak to dělá většina rodičů. Cožpak musejí vědět všechno? Měli by mi dát víc svobody.“

Mladí si také naříkají, že jim rodiče neprojevují žádnou vážnost. Když se stane něco nesprávného, místo aby jim rodiče důvěřovali, bez výslechu o dětech prohlásí, že se provinily. Místo aby se mohli mladí sami rozhodovat, jsou stále omezováni pravidly.

„S úzkostí“

Jednají s tebou někdy rodiče jako s malým děckem? Jestliže ano, vzpomeň si, že ještě nedávno jsi skutečně byl děckem. Rodiče tě ještě vidí před sebou jako bezmocné děťátko, a tato představa snadno nevymizí. Stále si vzpomínají na tvé dětské chyby a chtějí tě chránit — ať chceš, nebo ne.

Nutkání chránit tě je velmi silné. Pokud se rodiče právě nestarají o to, aby ti poskytli střechu nad hlavou, oblečení a jídlo, pak často zápasí s problémem, jak tě poučovat, cvičit a také — chránit. Jejich zájem o tebe rozhodně není jen příležitostný. Jsou odpovědní Bohu za to, jak tě vychovávají. (Efezanům 6:4) A když se někdy zdá, že něco ohrožuje tvé blaho, mají starosti.

Zamysli se nad tím, jak jednali rodiče Ježíše Krista. Jednou po návštěvě Jeruzaléma se nevědomky vraceli domů bez něho. Když si uvědomili, že s nimi nejde, vytrvale — a přímo horečně — ho hledali. Pak ho konečně „našli. . . v chrámu“ a Ježíšova matka zvolala: „Dítě, proč jsi s námi takhle zacházelo? Podívej se, tvůj otec a já tě s úzkostí hledáme.“ (Lukáš 2:41–48) Jestliže tedy Ježíš — dokonalé dítě — způsobil svým rodičům úzkost, uvědom si, oč více starostí asi působíš svým rodičům ty!

Vezměme například ty nekonečné spory o to, kdy bys měl být doma. Nevidíš možná důvod, proč bys měl být tak omezován. Ale zamyslel ses nad tím někdy z hlediska svých rodičů? Školáci, kteří napsali knihu: Děti o svých rodičích (angl.), se o to pokusili. Sestavili seznam, který nazvali: „Co prochází rodičům hlavou, když jejich děti nejsou včas doma“. Z tohoto seznamu vyplývá, že si rodiče představují, jak jejich dítě bere drogy, stalo se obětí automobilové nehody, potlouká se po parcích, dostalo se do konfliktu s policií, dívá se na pornografický film, prodává drogy, bylo znásilněno nebo přepadeno, ocitlo se ve vězení nebo někde dělá rodině ostudu.

Ne všichni rodiče dospívají k takovým zdánlivě přehnaným závěrům. Ale není pravda, že někteří mladí lidé opravdu takové věci dělají? Měl bys mít tedy svým rodičům za zlé, když ti řeknou, že chodit pozdě domů a být ve špatné společnosti by ti mohlo škodit? Vždyť i Ježíšovi rodiče chtěli vědět, kde je.

Proč tě tak přísně opatrují

Někteří mladí říkají, že strach jejich rodičů, aby se jim něco nestalo, podle jejich názoru hraničí s chorobnými představami. Ale uvědom si, kolik času a citu do tebe vložili. Možná, že myšlenka na to, až jednou vyrosteš a odejdeš z domova, tvé rodiče zneklidňuje. Jedna matka napsala: „Mému jedinému dítěti, synovi, je teď 19 let a já se těžko smiřuji s myšlenkou, že se jednou odstěhuje.“

Někteří rodiče tedy mají sklon příliš o své děti pečovat nebo je příliš chránit. Byla by však základní chyba, kdyby na to děti reagovaly rozhořčeně. Jedna mladá žena vypráví: „Do mých osmnácti let jsme si byly s maminkou velice blízké. . . [Ale] když jsem byla starší, začaly jsme mít problémy. Chtěla jsem získat určitou nezávislost, což ona určitě chápala jako ohrožení našeho vztahu. Snažila se mne pak držet ještě pevněji a já jsem na to reagovala tak, že jsem se stále více odtahovala.“

Určitá míra nezávislosti je dobrá, ale nesnaž se získat ji na úkor rodinných svazků. Jak můžeš dosáhnout toho, aby s tebou rodiče jednali spíše jako s dospělým a aby byl váš vztah založen na vzájemném porozumění, toleranci a úctě? Mimo jiné si uvědom, že úcta opět vyvolává úctu. Apoštol Pavel kdysi připomněl: „Mívali jsme. . . otce, kteří byli našeho těla a ukázňovali nás, a obvykle jsme jim prokazovali úctu.“ (Hebrejcům 12:9) Rodiče těchto prvních křesťanů nebyli neomylní. Pavel pokračoval (verš 10, EP): „Naši tělesní otcové [nás] vychovávali podle svého uvážení.“

Někdy se tito mužové mýlili. A přece si zasloužili úctu svých dětí. Stejně si ji zaslouží naši rodiče. Jestliže mají takovou povahu, že o děti příliš přísně pečují, neznamená to, že se jim máš vzpírat. Prokazuj jim stejnou úctu, jakou by sis přál ty sám.

Nedorozumění

Přišel jsi někdy domů pozdě, protože se stalo něco, co jsi nemohl nijak ovlivnit? Jednali tvoji rodiče přehnaně? Když dojde k takovému nedorozumění, máš další příležitost získat si úctu. Vzpomeň si, jak reagoval mladý Ježíš, když ho konečně jeho rozčilení rodiče našli v chrámu, kde bezelstně mluvil s nějakými učiteli o Božím slovu. Zahrnul je Ježíš záplavou vzrušených slov nebo si snad naříkal, že nespravedlivě pochybují o jeho pohnutkách? Všimni si, jak klidně odpověděl: „Proč jste mě museli jít hledat? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ (Lukáš 2:49) Zralost, kterou Ježíš projevil, určitě na jeho rodiče zapůsobila. „Odpověď, když je mírná,“ tedy nejen „odvrací vztek“, ale může ti také pomoci získat úctu tvých rodičů. — Přísloví 15:1.

Pravidla a předpisy

Tvoje reakce na požadavky rodičů bude také velmi působit na to, jak s tebou budou jednat. Někteří mladí se hned urazí, lžou nebo přímo rodičům odporují. Zkus se chovat spíš jako dospělý. Když si přeješ, aby ti dovolili zůstat déle venku, neuprošuj je jako děcko a nefňukej, že „všichni ostatní mohou zůstat venku déle“. Autorka Andrea Eaganová doporučuje: „Co nejlépe jim [vysvětli], co chceš dělat, aby mohli skutečně situaci pochopit. . . Když jim řekneš přesně, kde budeš a s kým a proč je pro tebe důležité, abys zůstal venku déle. . . , budou možná souhlasit.“

A když chtějí rodiče lépe poznat tvé přátele — což je docela správné — neprotestuj jako dítě. Časopis Seventeen doporučuje: „Přiveď s sebou občas své přátele domů. Když pak jednou řekneš, že chceš jít do kina s Petrem, nebude muset tatínek volat z druhého pokoje: ‚S Petrem? S jakým Petrem?‘ “

„Bude dáno více“

Jim se usmívá, když mluví o svém mladším bratrovi Ronaldovi. „Je mezi námi rozdíl jen jedenáct měsíců,“ říká, „ale rodiče s námi jednají úplně odlišně. Mně dali více volnosti. Dovolili mi, abych jezdil naším rodinným autem. Jednou mi dokonce dovolili, abych vzal jednoho mladšího bratra na výlet do New Yorku.“

„S Ronem to ale bylo jiné,“ pokračuje Jim. „Rozhodně nedostal tolik volnosti. Když dosáhl plnoletosti, tatínek ho ani nenaučil řídit auto. A když měl Ron dojem, že už je dost starý, aby chodil s děvčetem, rodiče mu to nedovolili.“

Poskytovali snad Jimovi nějaké výhody? Ne. Jim to vysvětluje: „Ron míval sklon k nezodpovědnosti. Neměl dost iniciativy. Když dostal nějaký úkol, často ho nesplnil. Já jsem rodičům nikdy neodmlouval, ale Ron jim dával najevo, co se mu nelíbí. A to se pak obrátilo proti němu.“ Ježíš řekl u Matouše 25:29: „Každému totiž, kdo má, bude dáno více a bude mít hojnost; tomu však, který nemá, bude odňato i to, co má.“

Chtěl bys mít víc volnosti a odpovědnosti? Dokaž, že jsi odpovědný. Ber vážně všechny úkoly, které ti rodiče dají. Nebuď jako ten mladý člověk z jednoho Ježíšova podobenství. Když mu jeho otec řekl: „Dítě, jdi dnes pracovat na vinici“, odpověděl: „Ano, pane“, ale „nešel“. (Matouš 21:28, 29) Dokaž svým rodičům, že splníš všechno, oč tě požádají, i když je to docela malá věc.

„Dokázal jsem rodičům, že umím převzít odpovědnost,“ vzpomíná si Jim. „Posílali mě do banky, nechávali mě platit účty a pak nakupovat v obchodním domě. A když musela jít maminka do práce, dokonce jsem vařil pro rodinu jídlo.“

Ujmi se iniciativy

Co když ti rodiče nedávají žádné takové úkoly? Chop se iniciativy. V časopise Seventeen jsou různé návrhy. „Navrhni, že pro rodinu uvaříš jídlo, a řekni rodičům, že chceš udělat všechno, co s tím souvisí: že jídlo naplánuješ, sestavíš seznam nákupu, rozpočet, že nakoupíš, uvaříš a umyješ nádobí.“ A pokud není vaření právě tvou silnou stránkou, rozhlédni se a podívej se, co jiného bys mohl udělat. Když je nutné umýt nádobí, zamést podlahu nebo uklidit pokoje, nepotřebuješ k tomu od rodičů žádný zvláštní příkaz.

Mnozí mladí si v létě nebo o víkendech přivydělávají. Pokud to děláš i ty, dokazuješ pak, že jsi schopen peníze si ušetřit a hospodařit s nimi? Nabídneš se také, že přispěješ na jídlo a bydlení? (Velmi by ses podivil, kdybys zjistil, kolik se ve vašem okolí platí za nájem pokoje.) Bude to sice znamenat, že budeš mít méně svých peněz, ale rodiče si všimnou, že hospodaříš s penězi jako dospělý, a jistě ti ochotně poskytnou víc volnosti.

Pusť se maminčiných sukní

Rodiče by měli být našimi důvěrnými přáteli, kteří nám bohatě poskytují cenné rady. (Srovnej Jeremjáše 3:4.) To však neznamená, že za tebe musejí rozhodovat i v těch nejmenších věcech. Důvěru, že jsi schopen se rozhodovat, můžeš získat jedině tehdy, jestliže používáš svou „vnímavost“. — Hebrejcům 5:14.

Místo aby ses tedy obracel k rodičům ihned při prvním náznaku sebemenší potíže, pokus se nejdříve řešit tu otázku vlastním uvažováním. Nebuď v ničem „ukvapený“ ani vznětlivý, ale řiď se biblickou radou a nejprve ‚uvažuj o poznání‘. (Izajáš 32:4) Prozkoumej tu věc, a to především tehdy, jde-li o biblické zásady. V klidu si všechno promysli a potom se obrať na rodiče. Místo aby ses stále ptal: „Tati, co mám dělat?“ nebo „Mami, co bys dělala ty?“, vysvětli jim, oč jde. Ať si vyslechnou, jak sis tu věc promyslel. Pak se jich zeptej na jejich názor.

Rodiče uvidí, že nemluvíš jako děcko, ale jako dospělý. Udělal jsi velký pokrok a dokázal jsi, že dospíváš a zasloužíš si určitou míru volnosti. Tvoji rodiče s tebou pravděpodobně začnou jednat jako s dospělým.

Otázky k rozpravě

◻ Proč rodičům tak záleží na tom, aby své děti chránili a aby věděli, kde děti právě jsou?

◻ Proč je důležité jednat s rodiči uctivě?

◻ Jak můžeš nejlépe objasnit nedorozumění s rodiči?

◻ Jak můžeš jednat podle pravidel a předpisů svých rodičů, a přece mít určitou volnost?

◻ Jak můžeš svým rodičům dokázat, že jsi zodpovědný?

[Praporek na straně 29]

„Tatínek chce vždycky vědět, kam jdu a kdy přijdu domů. Tak to dělá většina rodičů. Cožpak musejí vědět všechno?“

[Obrázek na straně 27]

Máš dojem, že tě rodiče drží jako v ohrádce?

[Obrázek na straně 30]

Zachovat klid při nedorozumění je jeden ze způsobů, jak si získat úctu