Největší člověk, který kdy žil
„Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ — MATOUŠ 16:16.
1, 2. a) Podle čeho je možné určit význam nějakého člověka? b) Jací lidé v dějinách dostali přídomek Veliký a proč?
KDO je podle tvého názoru největší člověk, který kdy žil? Podle čeho posuzuješ velikost člověka? Podle jeho vojenského nadání? Podle mimořádných duševních schopností? Podle tělesné síly?
2 Označení „Veliký“ dostali různí panovníci, například Cyrus Veliký, Alexandr Veliký a Karel Veliký, který dostal přídomek „Veliký“ dokonce ještě za svého života. Takoví muži vyvolávali svým vystupováním respekt, a tudíž silně ovlivňovali ty, jimž vládli.
3. a) Co je měřítkem, podle kterého můžeme posuzovat význam nějakého člověka? b) Kdo je podle takového měřítka největším člověkem, který kdy žil?
3 Je zajímavé, jak popsal historik H. G. Wells své měřítko, jímž posuzuje velikost člověka. Před více než padesáti lety napsal: „Měřítkem, podle něhož posuzuje historik velikost určitého člověka, jsou odpovědi na otázky: Zanechal po sobě nějaký živý odkaz, který dále roste? Podnítil lidi k tomu, aby uvažovali novým směrem, a byl jeho podnět tak silný, že přetrval i po něm?“ Wells došel k závěru: „Podle tohoto měřítka je na prvním místě Ježíš.“ I Napoleon Bonaparte prohlásil: „Ježíš Kristus ovlivňuje své poddané a velí jim, aniž je viditelně přítomen.“
4. a) Jak si názory na Ježíše odporují? b) Jaké místo v dějinách přisuzuje Ježíšovi jeden historik, který se nehlásí ke křesťanství?
4 Někteří lidé však namítají, že Ježíš není historická osoba, ale pouhý mýtus. Naproti tomu mnozí zastávají opačný extrémní názor a považují Ježíše za Boha, přičemž říkají, že Bůh přišel na zem v podobě Ježíše. Wells však vyvodil své závěry výlučně z historických dokladů o tom, že Ježíš jako člověk existoval. Napsal: „Je zajímavé a významné, že historik, který se nedává ovlivnit vůbec žádnými teologickými předsudky, dochází k závěru, že nemůže poctivě vylíčit pokrok lidstva, aniž poskytne nejpřednější místo nemajetnému učiteli z Nazaretu. . . Historik jako já, který si dokonce ani neříká křesťan, shledává, že se historická scéna nevyhnutelně soustřeďuje kolem života a osobnosti tohoto nesmírně významného muže.“
Žil Ježíš opravdu?
5, 6. Jak se vyjadřují historikové H. G. Wells a Will Durant o Ježíšovi z hlediska dějin?
5 Co kdyby ti však někdo řekl, že Ježíš ve skutečnosti nikdy nežil, že to byl vlastně mýtus, osoba, kterou si nějací lidé v prvním století vymysleli? Jak bys na takové tvrzení odpověděl? Wells sice uznává, že „o [Ježíšovi] nevíme tolik, kolik bychom rádi věděli“, ale přesto říká: „Čtyři evangelia. . . nám souhlasně líčí velice určitou osobnost; působí jako přesvědčivý doklad skutečnosti. Předpokládat, že nikdy nežil a že zprávy o jeho životě jsou smyšlenky, je pro historika obtížnější a daleko problematičtější než přijmout jádro výpovědi evangelií jako skutečnost.“
6 Uznávaný historik Will Durant uvažoval podobně a prohlásil: „Kdyby několik prostých mužů [kteří se nazývali křesťané] v jedné generaci vymyslelo tak mocnou a přitažlivou osobnost, tak vznešenou morálku a tak podnětnou představu o lidském bratrství, byl by to zázrak daleko neuvěřitelnější než všechny zázraky zaznamenané v evangeliích.“
7, 8. Jak dalece zapůsobil Ježíš na lidské dějiny?
7 Takovému skeptickému člověku bys tedy mohl namítnout: Mohla by nějaká mytická postava — osoba, která ve skutečnosti nikdy nežila — tak významně ovlivnit lidské dějiny? Příručka The Historian’s History of the World (Světové dějiny, jak je vidí dějepisci) říká: „I z čistě světského stanoviska ovlivnila [Ježíšova] činnost dějiny daleko významněji než skutky kterékoli jiné postavy v dějinách. Nová epocha, kterou uznávají hlavní světové civilizace, se datuje od jeho narození.“ Zamysli se nad tím. I některé dnešní kalendáře jsou založeny na roku, který se považuje za rok Ježíšova narození. „Data před tímto rokem se označují zkratkou př. Kr. neboli před Kristem,“ vysvětluje The World Book Encyclopedia. „Data po tomto roce nesou označení A.D. neboli anno Domini (léta Páně).“
8 Již téměř dva tisíce let Ježíš mocně působí na život nesčetného množství lidí svými dynamickými naukami a tím, jak podle nich sám žil. Jeden spisovatel o tom výstižně napsal: „Všechna vojska, jež kdy byla na pochodu, všechna loďstva, jež kdy byla postavena, všechny parlamenty, jež kdy zasedaly, a všichni králové, kteří kdy vládli, ti všichni společně nezapůsobili na život člověka na této zemi tak silně.“ Kritikové však přesto říkají: „Jediné poznatky o Ježíšovi je možné najít v Bibli. Neexistují o něm žádné jiné zprávy současníků.“ Je to však pravda?
9, 10. a) Co řekli o Ježíšovi světští historikové a spisovatelé v rané době? b) K jakému závěru dochází jedna uznávaná encyklopedie na základě svědectví raných historiků?
9 Zmínky o Ježíši Kristu, které uvádějí světští historikové rané doby, jsou sice skrovné, ale přece existují. Cornelius Tacitus, uznávaný římský historik z prvního století, napsal, že římský císař Nero ‚svalil vinu za požár Říma na křesťany‘, a pak Tacitus vysvětluje: „Jméno [křesťané] je odvozeno od Krista, kterého dal prokurátor Pontský Pilát za vlády Tiberiovy popravit.“ Suetonius a Plinius Mladší, další římští spisovatelé té doby, se také zmínili o Kristu. Flavius Josephus, židovský dějepisec z prvního století, kromě toho psal ve svých Židovských starožitnostech o smrti křesťanského učedníka Jakuba. Josephus vysvětluje, že Jakub byl „bratr Ježíše, který byl nazýván Kristus“.
10 The New Encyclopædia Britannica proto uzavírá: „Tyto na sobě nezávislé zprávy dokazují, že ve starověku ani odpůrci křesťanství nikdy nepochybovali, že Ježíš byl historickou osobou. Poprvé o tom vznikly spory koncem osmnáctého století, a to z nepřiměřených důvodů, a trvaly i v devatenáctém století a na začátku století dvacátého.“
Kdo skutečně byl Ježíš?
11. a) Co je v podstatě jediným zdrojem historických informací o Ježíšovi? b) Jakou otázku si kladli Ježíšovi vlastní následovníci ohledně jeho totožnosti?
11 Všechno, co je v dnešní době o Ježíšovi známé, však v podstatě zaznamenali jeho následovníci v prvním století. Jejich zprávy se zachovaly v evangeliích — v biblických knihách, které napsali jeho dva apoštolové, Matouš a Jan, a dva z jeho učedníků, Marek a Lukáš. Co nám ukazují zprávy těchto mužů o Ježíšově totožnosti? Kdo to vlastně byl? Tuto otázku si kladli i Ježíšovi společníci v prvním století. Když viděli, jak Ježíš přísným napomenutím uklidnil větrem bičované moře, užasli a položili si otázku: „Kdo to skutečně je?“ Později se podle Matouše 16:15 při jiné příležitosti Ježíš zeptal svých učedníků: „Co říkáte vy, kdo jsem?“ — Marek 4:41; Matouš 16:15.
12. Jak víme, že Ježíš není Bůh?
12 Jak bys odpověděl, kdyby někdo položil tuto otázku tobě? Kdo vlastně byl Ježíš? Mnozí v křesťanstvu by ovšem řekli, že to byl Všemohoucí Bůh v lidské podobě, vtělený Bůh. Ale ti, kteří byli osobně v Ježíšově společnosti, se nikdy nedomnívali, že je Bohem. Apoštol Petr ho označil slovy „Kristus, Syn živého Boha“. (Matouš 16:16) Ať hledáš sebevíce, nikde se nedočteš, že by o sobě Kristus řekl, že je Bohem. Židům však řekl, že je „Boží Syn“, ne Bůh. — Jan 10:36.
13. V čem se Ježíš lišil od všech ostatních lidí?
13 Když Ježíš kráčel po rozbouřeném moři, vyvolalo to v učednících dojem, že opravdu není člověk jako ostatní. (Jan 6:18–21) Byl naprosto mimořádnou osobností. Předtím totiž žil jako duchovní osoba s Bohem v nebi, ano, jako anděl, kterého Bible označuje jako archanděla. (1. Tesaloničanům 4:16; Juda 9) Bůh ho stvořil předtím, než stvořil všechny ostatní věci. (Kolosanům 1:15) A tak se Ježíš po nespočetné věky, dokonce ještě před stvořením hmotného vesmíru, těšil v nebi z důvěrného společenství se svým Otcem, Jehovou Bohem, Vznešeným stvořitelem. — Přísloví 8:22, 27–31; Kazatel 12:1.
14. Jak se stal Ježíš člověkem?
14 Potom, téměř před dvěma tisíci lety, přenesl Bůh život svého Syna do lůna jedné ženy. Tak se stal Ježíš lidským Božím synem a narodil se normálně prostřednictvím ženy. (Galaťanům 4:4) Když se Ježíš vyvíjel v lůně své matky, Marie, a později když vyrůstal jako chlapec, byl závislý na těch, které Bůh vybral, aby byli jeho pozemskými rodiči. Konečně Ježíš dospěl v muže, a zjevně tehdy mu bylo dáno, aby se rozpomenul na své dřívější společenství s Bohem v nebi. To se stalo, když se mu při jeho křtu ‚otevřela nebesa‘. — Matouš 3:16; Jan 8:23; 17:5.
15. Jak víme, že byl Ježíš za svého života na zemi v plné míře člověkem?
15 Je pravda, že byl Ježíš jedinečnou osobností. Byl to však muž, který byl roven Adamovi, jehož Bůh původně stvořil a umístil do zahrady Eden. Apoštol Pavel o tom řekl: „ ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem.“ Ježíš je označen jako „poslední Adam“, protože byl dokonalým člověkem jako původní Adam. Když však Ježíš zemřel, byl vzkříšen a opět se připojil ke svému Otci v nebi jako duchovní osoba. — 1. Korinťanům 15:45.
Jak se můžeme nejlépe poučit o Bohu
16. a) Proč bylo takovou předností být v Ježíšově společnosti? b) Proč bylo možné říci, že vidět Ježíše je totéž jako vidět Boha?
16 Zamysli se na chvíli nad tím, jak úžasnou příležitost měli ti lidé, kteří mohli být osobně ve společnosti Ježíše, když byl na zemi. Představ si, že nasloucháš někomu, kdo strávil snad miliardy let jako důvěrný společník Jehovy Boha v nebi, a že s někým takovým mluvíš, že ho pozoruješ, a dokonce s ním spolupracuješ! Ježíš jako věrný syn napodoboval svého nebeského Otce ve všem, co dělal. Ano, Ježíš napodoboval svého Otce tak dokonale, že mohl krátce před popravou říci svým apoštolům: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9, 10). Ano, v každé situaci, ve které se Ježíš ocitl zde na zemi, jednal tak, jak by jednal jeho Otec, Všemohoucí Bůh, kdyby zde byl. Když tedy studujeme život a službu Ježíše Krista, ve skutečnosti poznáváme, jakou osobou je Bůh.
17. Jakému znamenitému účelu posloužil seriál „Život a služba Ježíše“, který vycházel ve Strážné věži?
17 Seriál „Život a služba Ježíše“, který postupně vycházel ve Strážné věži od dubna 1985 do června 1991, poskytl nejen znamenité vylíčení Ježíše jako člověka, ale přinesl také mnoho poučení o jeho nebeském Otci, Jehovovi Bohu. Když vyšly první dvě části tohoto seriálu, jeden Boží služebník, který působí jako průkopník, poslal Společnosti Strážná věž dopis, v němž s oceněním napsal: „Jak se můžeme lépe přibližovat k Otci, než když více poznáváme Syna!“ To je skutečně pravda. Něžná péče Otce o lidi a jeho velkorysost se staly dobře patrnými v životě jeho Syna.
18. Kdo je autorem poselství o Království a jak to Ježíš potvrdil?
18 Je krásné pozorovat lásku, kterou projevoval Ježíš svému Otci, když se vůli svého Otce plně podřizoval. „Nedělám nic sám od sebe,“ řekl Ježíš Židům, kteří se ho snažili zabít, „ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ (Jan 8:28) Ježíš tedy nebyl autorem poselství o Království, které kázal. Byl jím Jehova Bůh! A Ježíš za to opakovaně přisuzoval zásluhu svému Otci. „Nemluvil [jsem] ze svého vlastního popudu,“ řekl, „ale sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit. . . Proto věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi je pověděl Otec.“ — Jan 12:49, 50.
19. a) Jak víme, že Ježíš učil stejným způsobem, jako učí Jehova? b) Proč byl Ježíš největším člověkem, který kdy žil?
19 Ježíš však nejen mluvil nebo učil, co mu řekl jeho Otec. Činil mnohem více. Mluvil nebo učil o tom způsobem, jakým by o tom byl mluvil nebo učil Otec. A také při všem, co dělal, a ve všech souvislostech se choval a jednal právě tak, jak by se byl za stejných okolností choval a jak by jednal Otec. „Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe,“ vysvětlil Ježíš, „ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19) Ježíš byl v každém ohledu dokonalým odleskem svého Otce, Jehovy Boha. Nemůžeme se proto divit, že byl Ježíš největším člověkem, který kdy žil. Je tedy jistě životně důležité, abychom bedlivě uvažovali o tomto velice významném muži!
V Ježíšovi spatřujeme Boží lásku
20. Jak mohl apoštol Jan vědět, že „Bůh je láska“?
20 Ponoříme-li se do hlubokého, bedlivého studia Ježíšova života a jeho služby, co především poznáme? Apoštol Jan potvrdil, že „žádný člověk nikdy neviděl Boha“. (Jan 1:18) V 1. Jana 4:8 však Jan napsal s naprostou jistotou: „Bůh je láska.“ Jan to mohl říci, protože poznal Boží lásku z toho, co viděl u Ježíše.
21. Co způsobilo, že se Ježíš stal největším člověkem, který kdy žil?
21 Podobně jako Otec byl i Ježíš soucitný, laskavý, pokorný a přístupný. Lidé, kteří byli slabí a zdeptaní, se s ním cítili dobře. To platilo o lidech všeho druhu — mužích, ženách, dětech, bohatých, chudých, lidech mocných i o těch, kteří byli známí jako hříšníci. Ano, Ježíš dal nepřekonatelný příklad lásky, v níž napodoboval svého Otce, a právě proto se stal tím největším člověkem, který kdy žil. Dokonce i Napoleon Bonaparte prý řekl: „Alexandr, Caesar, Karel Veliký a já sám jsme založili říše, ale na čem jsme založili své geniální činy? Na síle. Jedině Ježíš Kristus založil své království na lásce, a milióny lidí by za něho dnes položily život.“
22. V čem byly Ježíšovy nauky naprosto převratné?
22 Ježíšovy nauky byly naprosto převratné. „Neodporujte tomu, kdo je ničemný,“ nabádal Ježíš, „ale ať ti dá políček na pravou tvář kdokoli, obrať k němu i druhou.“ „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.“ ‚Čiňte druhým to, co chcete, aby oni činili vám.‘ (Matouš 5:39, 44; 7:12) Svět by byl opravdu jiný, kdyby každý uplatňoval tyto vznešené nauky!
23. Jak Ježíš působil na lidské srdce a jak podněcoval lidi k dobrému jednání?
23 Ježíšova přirovnání neboli podobenství působila na srdce a podněcovala lidi, aby jednali dobře a vyhýbali se tomu, co je špatné. Snad si vzpomeneš na jeho známý příběh o opovrhovaném Samaritánovi, který pomohl zraněnému muži jiné rasy, když tomuto člověku nepomohli pobožní muži, kteří patřili k téže rase jako zraněný. Nebo příběh o soucitném, odpouštějícím otci a jeho marnotratném synovi. A co příběh o tom, jak král odpustil otrokovi dluh ve výši 60 miliónů denárů, ale ten otrok se obrátil a dal uvrhnout do vězení spoluotroka, který mu nemohl splatit pouhých 100 denárů? Pomocí jednoduchých podobenství učinil Ježíš sobecké a chamtivé skutky odpornými a skutky lásky a milosrdenství velice přitažlivými. — Matouš 18:23–35; Lukáš 10:30–37; 15:11–32.
24. Proč můžeme říci, že byl Ježíš bezesporu největším člověkem, který kdy žil?
24 Lidé se však cítili přitahováni k Ježíšovi a cítili jeho vliv k dobrému především proto, že jeho vlastní život dokonale odpovídal tomu, co učil. Jednal podle toho, co kázal. Trpělivě snášel nedostatky druhých. Když se jeho učedníci malicherně hašteřili o to, kdo z nich je největší, nepokáral je příkře, ale opravil je laskavě. Sloužil pokorně jejich potřebám, a dokonce jim umyl nohy. (Marek 9:30–37; 10:35–45; Lukáš 22:24–27; Jan 13:5) Nakonec ochotně vytrpěl bolestivou smrt — nejen za ně, ale za celé lidstvo. Ježíš byl bezpochyby největším člověkem, který kdy žil!
Jak bys odpověděl?
◻ Co dokazuje, že byl Ježíš skutečnou osobou v dějinách?
◻ Jak víme, že byl Ježíš člověkem, a v čem se přesto lišil od všech ostatních lidí?
◻ Proč je bedlivé uvažování o Ježíšově životě nejlepším způsobem, jak se můžeme poučit o Bohu?
◻ Co se můžeme dovědět, pokud jde o Boží lásku, ze studia o Ježíšovi?
[Obrázek na straně 10]
Ježíšovi apoštolové se udiveně ptali: „Kdo to skutečně je?“