Co znamená Jan 5:28, 29? Zní: „Všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří činili dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.“ To, co zde Ježíš řekl, je nutno chápat ve světle pozdějšího zjevení, které dal Janovi. (Viz Zjevení 20:12, 13, citované na stranách 402, 403.) Jak ti, kdo předtím konali dobré věci, tak ti, kdo předtím konali špatné věci, budou „jednotlivě souzeni podle svých skutků“. Podle jakých skutků? Kdybychom přijali názor, že lidé budou odsouzeni na základě skutků z minulého života, odporovalo by to Římanům 6:7: „Kdo. . . zemřel, je zproštěn svého hříchu.“ Bylo by také nerozumné křísit lidi jen proto, aby byli zničeni. V Janovi 5:28, 29a tedy Ježíš dopředu poukazoval na vzkříšení; a pak, v závěru verše 29, se vyslovil o konečném výsledku, až budou vzkříšení pozvednuti k lidské dokonalosti a souzeni.

Kdo bude zahrnut do pozemského vzkříšení?

Jan 5:28, 29: „Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas [Ježíšův hlas] a vyjdou.“ (Řecké slovo překládané jako „pamětní hrobky“ není množným číslem od tafos [hrob, jednotlivé místo pohřbu] nebo haidés [společný hrob zemřelého lidstva], ale je 3. pádem množného čísla od mnémeion [vzpomínka, pamětní hrobka]. Klade důraz na zachování památky zesnulého. Ne ti, jejichž památka je vymazána v gehenně pro neodpustitelné hříchy, ale osoby, na něž Bůh pamatuje, budou vzkříšeny s příležitostí žít navždy. — Mat. 10:28; Mar. 3:29; Hebr. 10:26; Mal. 3:16.)