Kapitola 54

„Pravý chléb z nebe“

PŘEDEŠLÝ den byl plný událostí. Ježíš zázračně nasytil tisíce lidí a potom unikl, když se ho pokoušeli udělat králem. Té noci přešel po rozbouřeném Galilejském moři; zachránil Petra, který začal tonout, když kráčel po vodách zmítaných bouří, a uklidnil vlny, aby zachránil své učedníky před ztroskotáním.

Lidé, které Ježíš zázračně nasytil severovýchodně od Galilejského moře, dnes našli Ježíše blízko Kafarnaum a dotazují se: „Kdy ses sem dostal?“ Ježíš je přísně napomíná a říká, že ho přišli hledat jen proto, že se chtějí zase zadarmo najíst. Vybízí je, aby nepracovali pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu. Lidé se tedy dotazují: „Co máme dělat, abychom konali Boží díla?“

Ježíš jmenuje jen jedno dílo nejvyšší hodnoty. „To je Boží dílo,“ říká, „abyste projevovali víru v toho, jehož On vyslal.“

Přes všechny zázraky, které vykonal, však lidé neprojevují víru v Ježíše. Nyní, ač je to neuvěřitelné, se po všech těch podivuhodných věcech ptají: „Co tedy provádíš jako znamení, abychom je viděli a uvěřili ti? Jaké konáš dílo? Naši praotcové jedli mannu v pustině, právě jak je napsáno: ‚Dával jim k jídlu chléb z nebe.‘ “

V odpověď na jejich žádost o znamení Ježíš objasňuje, kdo je zdrojem zázračné potravy. Říká: „Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám opravdu dává pravý chléb z nebe. Vždyť Boží chléb je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“

„Pane,“ říkají lidé, „dávej nám tento chléb stále.“

„Jsem chléb života,“ vysvětluje Ježíš. „Kdo přichází ke mně, vůbec nedostane hlad, a kdo projevuje víru ve mne, vůbec nedostane žízeň. Řekl jsem vám však: Dokonce jste mě viděli, a přece nevěříte. Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přijde, rozhodně nechci odehnat; protože jsem nesestoupil z nebe, abych činil svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal. To je vůle toho, kdo mě poslal, abych ze všeho, co mi dal, nic neztratil, ale abych to vzkřísil v posledním dnu. To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život.“

Nato začínají Židé proti Ježíšovi reptat, protože řekl: „Jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Nevidí v něm nic víc než syna lidských rodičů, a tak mají stejnou námitku jako lidé z Nazaretu: „Což to není Ježíš, syn Josefův, jehož otce i matku známe? Jak to, že nyní říká: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“

„Přestaňte mezi sebou reptat,“ odpovídá Ježíš. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu. V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘ Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně. Ne proto, že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je od Boha; ten viděl Otce. Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo věří, má věčný život.“

Ježíš potom opakuje: „Jsem chléb života. Vaši praotcové jedli v pustině mannu, a přesto zemřeli. To je ten chléb, který sestupuje z nebe, aby z něho kdokoli mohl jíst a nezemřel. Jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy.“ Ano, vírou v Ježíše, kterého Bůh vyslal, mohou lidé získat věčný život. Ten jim nedá ani manna, ani žádný jiný chléb!

Rozmluva o chlebu z nebe zřejmě začala krátce poté, co lidé našli Ježíše blízko Kafarnaum. Ale pokračuje a vyvrcholí později, když Ježíš vyučuje v synagóze v Kafarnaum. Jan 6:25–51, 59; Žalm 78:24; Izajáš 54:13; Matouš 13:55–57.

▪ Jaké události předcházely Ježíšovu rozpravu o chlebu z nebe?

▪ Proč je žádost o znamení tak nemístná, když víme, co Ježíš právě vykonal?

▪ Proč Židé reptají, když Ježíš tvrdí, že je pravým chlebem z nebe?

▪ Kde se odehrála rozmluva o chlebu z nebe?