CHLÉB
Pečivo, někdy kynuté; jeho základní složkou je mouka. Chléb (heb. leʹchem; řec. arʹtos) byl základní součástí stravy Židů a jiných starověkých národů. Umět péct chléb bylo jak mezi Izraelity, Egypťany, Řeky a Římany, tak i v jiných národech naprosto běžné. I v dnešní době je v některých částech Středního východu chléb velmi důležitý a ostatní potraviny mají jen podružný význam. Zdá se, že Bible občas používá slovo „chléb“ pro jídlo všeobecně, například v 1. Mojžíšově 3:19 a ve vzorové modlitbě, která obsahuje žádost: „Dej nám dnes náš chléb na tento den.“ (Mt 6:11; srovnej Ka 10:19, Rbi8, ppč.)
Hebrejci používali k přípravě chleba obvykle pšeničnou nebo ječnou mouku. (2Kr 4:42; Jan 6:9; srovnej 2Mo 34:22 s 3Mo 23:17.) Pšenice byla dražší, a tak se lidé často museli spokojit s ječným chlebem. O ječném chlebu se píše v knize Soudci 7:13; ve 2. Královské 4:42 a u Jana 6:9, 13. Některá mouka byla dost hrubá, připravovala se drcením paličkou v hmoždíři. Avšak používala se i „jemná mouka“. (1Mo 18:6; 3Mo 2:1; 1Kr 4:22) Manna, kterou Jehova Bůh poskytoval Izraelitům, když putovali pustinou, se mlela na ručním mlýnku nebo se roztloukala v hmoždíři. (4Mo 11:8)
Bylo zvykem denně mlít mouku a péct čerstvý chléb. Chléb byl často nekvašený (heb. mac·cahʹ). Mouka se smíchala s vodou a před hnětením těsta se nepřidával žádný kvas. Když se dělal kvašený chléb, bylo zvykem, že se vzal kousek těsta odložený při předchozím pečení a použil se jako kvásek. Rozdrobil se do vody a pak se zamíchal do mouky. Tato směs se hnětla a pak se nechala stát, dokud nevykynula. (Ga 5:9; viz hesla KOLÁČ; KVAS.)
Mezi oběťmi, které Izraelité předkládali Jehovovi, bylo také pečivo. (3Mo 2:4–13) Při přípravě zápalných obětí Jehovovi nebylo přípustné použít kvas, ale jisté oběti se na oltáři nepálily a kvas obsahovat mohly. (3Mo 7:13; 23:17) Užívání kvašeného chleba bylo zakázáno při Pasachu a při Svátku nekvašených chlebů. (2Mo 12:8, 15, 18; viz heslo CHLÉB VYSTAVENÍ.)
Bochníky chleba byly často kulaté. (Sd 7:13; 1Sa 10:3; Jer 37:21) Hebrejské slovo kik·karʹ (kulatý bochník) doslova znamená „něco kulatého“. (1Sa 2:36) Bochníky samozřejmě měly i jiné tvary. Na jednom egyptském papyrovém dokumentu je uvedeno více než třicet různých tvarů chleba.
Starověké chleby z biblických zemí jsou poměrně tenké kulaté, oválné, trojúhelníkové či klínovité koláče, anebo tlusté dlouhé bochníky. (Viz heslo KOLÁČ.) Avšak nezdá se, že ty tlusté bochníky, podobné těm, které se pečou v západním světě, byly na starověkém Středním východě běžné. I dnes se orientální chléb peče v tenkých plackách, obvykle 1 až 2,5 cm silných, které mají průměr asi 18 cm.
Chléb byl poměrně tenký, a zvláště pokud byl nekvašený, byl i křehký. Chleby se proto lámaly, nekrájely se. Na tom, že Ježíš při zavádění Pánovy večeře (Mt 26:26) ‚lámal‘ chléb, tedy není nic zvláštního, byl to běžný způsob dělení chleba. (Mt 14:19; 15:36; Mr 6:41; 8:6; Lk 9:16; Sk 2:42, 46, EP)
To, jaký význam měl v biblických dobách chléb v denní stravě, ukazují opakované zmínky o chlebu v celém Písmu. Například než Melchisedek Abrahamovi požehnal, „přinesl chléb a víno“. (1Mo 14:18) Když Abraham posílal Hagar a Išmaela pryč, „vzal chléb a kožený měch na vodu a dal to Hagar“. (1Mo 21:14) Uvězněný Jeremjáš denně dostával „kulatý chléb“. (Jer 37:21) Při dvou příležitostech Ježíš zázračně rozmnožil chléb a nasytil velké zástupy lidí. (Mt 14:14–21; 15:32–37) Také učil své následovníky, aby se modlili o „chléb na den podle denní potřeby“. (Lk 11:3) A žalmista výstižně označil Jehovu Boha za toho, kdo poskytuje „chléb, který živí právě srdce smrtelného člověka“. (Ža 104:15)
Obrazné použití. Výraz „chléb“ se v Bibli používá i v řadě obrazných vyjádření. Například Jozue a Kaleb řekli shromážděným Izraelitům, že obyvatelé Kanaánu „jsou pro nás chlebem“, a podle všeho měli na mysli, že Izraelité je mohou snadno porazit a že tento zážitek Izraelity podpoří nebo posílí. (4Mo 14:9) V Žalmu 80:5 se odráží velký smutek, který snad souvisí s božskou nepřízní. O Pastýři Izraele, Jehovovi, se tam říká: „Přiměl jsi je jíst slzavý chléb.“ O Jehovovi se také říká, že dá svému lidu „chléb v podobě tísně a vodu v podobě útlaku“. To se zjevně týká podmínek, které měli Izraelité zakusit v době obležení a které pro ně budou tak samozřejmé jako chléb a voda. (Iz 30:20)
Když kniha Přísloví pojednává o lidech, kteří jsou tak ničemní, že „nespí, pokud neudělají špatnost“, říká: „Živili se totiž chlebem ničemnosti.“ (Př 4:14–17) Ano, zdálo se, jako by žili z ničemných skutků. O tom, kdo snad získal hmotné zaopatření podvodem nebo klamem, Přísloví 20:17 říkají: „Chléb získaný falší je muži příjemný, ale potom se mu ústa naplní štěrkem.“ Ale o dobré a pilné manželce je řečeno, že „nejí chléb lenosti“. (Př 31:27)
Bible používá obrazně slovo „chléb“ i v příznivém smyslu. Na to, že Jehovova duchovní opatření jsou mnohem důležitější než hmotné věci, poukazuje Izajáš 55:2 těmito slovy: „Proč stále vyplácíte peníze za to, co není chléb, a proč se lopotíte pro to, co nevede k nasycení? Bedlivě mi naslouchejte a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde největší potěšení v tučnosti.“
Když Ježíš zaváděl nové jídlo, které mělo připomínat jeho smrt (14. nisanu 33 n. l.), „vzal chléb, a když vyslovil požehnání, rozlámal jej, dával jej učedníkům a řekl: ‚Vezměte, jezte. To znamená mé tělo.‘“ (Mt 26:26) Chléb znamenal Ježíšovo vlastní masité tělo, ‚které mělo být dáno v jejich prospěch‘. (Lk 22:19; 1Ko 11:23, 24)
Asi o rok dříve dal Ježíš Kristus do kontrastu „chléb, který sestupuje z nebe,“ a mannu, kterou Izraelité jedli v pustině, a řekl: „Jsem chléb života.“ Ukázal, že on je „ten živý chléb, který sestoupil z nebe“, a dodal: „Jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku chléb, který dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ (Jan 6:48–51) Toto ‚jedení‘ mělo být obrazné, znamenalo projevovat víru v hodnotu Ježíšovy dokonalé lidské oběti. (Jan 6:40) Když Ježíš vystoupil do nebe, předložil hodnotu své výkupní oběti svému Otci Jehovovi Bohu. Díky této hodnotě může Kristus dát život všem poslušným lidem. Jak bylo pod božskou inspirací předpověděno, Ježíš se narodil v Betlémě, jehož jméno znamená „dům chleba“ (Mi 5:2; Lk 2:11), a prostřednictvím Ježíše Krista je životodárný „chléb“ poskytován všem věřícím lidem. (Jan 6:31–35)