Zvyky, které byly přidány později. Pozdějším zvykem, o kterém se možná nepřímo zmiňují Křesťanská řecká písma (Jan 7:37, 38), ale ne Hebrejská písma, bylo to, že se z rybníka Siloe nabrala voda a ta se společně s vínem vylila v době ranní oběti na oltář. Většina učenců uvádí, že se to dělalo sedm dní svátku, ne však osmý den. Kněz měl jít k rybníku Siloe se zlatým džbánem (s výjimkou prvního dne svátku, což byl sabat; tehdy se voda nabrala ze zlaté nádoby v chrámu, kam se z rybníka Siloe přinesla předchozí den). Měl si to načasovat tak, aby se od Siloe vrátil s vodou právě ve chvíli, kdy byli kněží v chrámu připraveni položit kusy oběti na oltář. Když chrámovou Vodní branou vstoupil na Nádvoří kněží, kněží jeho příchod oznámili trojím zatroubením na trubky. Voda pak byla vylita do nádoby, která ústila do základů oltáře, a současně s tím bylo do této nádoby vylito víno. Chrámová hudba potom doprovázela zpěv Hallelu (Žalm 113–118) a během zpěvu přítomní Boží služebníci mávali svými palmovými ratolestmi směrem k oltáři. Tento obřad jeho šťastným účastníkům možná připomínal Izajášova prorocká slova: „S jásotem budete jistě čerpat vodu ze zřídel záchrany.“ (Iz 12:3)

O duchovním významu Svátku chýší a snad i o obřadu s vodou ze Siloe se pravděpodobně nepřímo zmínil Ježíš, když „poslední den, velký den svátku, . . . stál, zvolal a řekl: ‚Jestliže je někdo žíznivý, ať přijde ke mně a pije. Kdo ve mne uvěří, „z jeho nitra“, právě jak řeklo Písmo, „potečou proudy živé vody“.‘“ (Jan 7:37, 38)