„Oblékněme zbraně světla“
„Noc je velmi pokročilá; den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě, a oblékněme zbraně světla.“ — ŘÍMANŮM 13:12.
1, 2. Jak reagovala většina Židů z prvního století na „pravé světlo“? Navzdory jakým výhodám se tak zachovali?
JEŽÍŠ KRISTUS je „pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu“. (Jan 1:9) Když roku 29 n. l. přišel jako Mesiáš, přišel k národu, který byl Bohem vybrán, aby jeho členové byli Božími svědky, a který byl alespoň podle jména oddán Jehovovi. (Izajáš 43:10) Mnozí z Izraelitů čekali na Mesiáše a řada jich znala některá proroctví, podle nichž se měla poznat jeho totožnost. Ježíš navíc kázal ve všech částech Palestiny a konal znamení před očima zástupů. Spousta lidí se sbíhalo, aby jej slyšeli, a to, co tito lidé viděli a slyšeli, na ně silně zapůsobilo. — Matouš 4:23–25; 7:28, 29; 9:32–36; Jan 7:31.
2 Nakonec však většina Židů Ježíše zavrhla. Janovo evangelium říká: „Přišel do svého vlastního domova, ale jeho vlastní lid ho nepřijal.“ (Jan 1:11) Proč to tak bylo? Když si na tuto otázku odpovíme, pomůže nám to, abychom nezopakovali jejich chybu. Pomůže nám to ‚svléknout skutky, které patří tmě, a obléci zbraně světla‘, a tak se vyhneme nepříznivému rozsudku, podobnému, jaký postihl Izrael v prvním století. — Římanům 13:12; Lukáš 19:43, 44.
Odpor náboženských autorit
3. Jak se prokázali židovští náboženští předáci jako „slepí vůdci“?
3 V Izraeli byli nejpřednějšími z těch, kteří zavrhli světlo, náboženští vůdcové. Přestože byli učiteli „zběhlými v Zákoně“, vnutili lidu zákonickou soustavu pravidel, která často odporovala Božímu Zákonu. (Lukáš 11:45, 46) Tak ‚svým ústním podáním, které předali, činili Boží slovo neplatným‘. (Marek 7:13; Matouš 23:16, 23, 24) Byli to „slepí vůdci“, kteří bránili světlu, aby neprosvitlo. — Matouš 15:14.
4, 5. a) Jak reagovali farizeové, když si řada Židů začala klást otázku, zda je Ježíš Mesiáš? b) Jaký špatný postoj srdce dali najevo farizeové?
4 Při jedné příležitosti, když mnoho Izraelitů uvažovalo, zda by snad Ježíš mohl být Kristus, poslali poplašení farizeové úředníky, aby Ježíše zatkli. Úředníci se vrátili s prázdnýma rukama a řekli: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ Na farizey to nezapůsobilo a zeptali se úředníků: „Snad jste také nebyli zavedeni na scestí? Cožpak mu uvěřil někdo z předáků nebo z farizeů? Ale tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“ Člen sanhedrinu Nikodém protestoval, že je nezákonné soudit člověka dříve, než je vyslechnut. Farizeové se záštiplně obrátili k němu a řekli: „Nejsi snad také z Galileje? Pátrej a uvidíš, že z Galileje nemá být vzbuzen žádný prorok.“ — Jan 7:46–52.
5 Proč tak jednali náboženští vůdcové národa, který byl oddán Bohu? Protože si vypěstovali špatný stav srdce. (Matouš 12:34) Svým opovržlivým názorem na prostý lid prozrazovali svou domýšlivost. Jejich tvrzení, že ‚mu neuvěřil nikdo z předáků nebo z farizeů‘, svědčilo o tom, že ve své pýše předpokládají, že Mesiáš by mohl být pravý jen tehdy, jestliže jej schválí oni. Navíc byli nepoctiví, když se snažili Ježíše znevážit proto, že přišel z Galileje, zatímco se dalo jednoduchým pátráním zjistit, že se ve skutečnosti narodil v Betlémě, prorokovaném rodišti Mesiáše. — Micheáš 5:2; Matouš 2:1.
6, 7. a) Jak reagovali náboženští vůdci na vzkříšení Lazara? b) Co řekl Ježíš, takže odhalil lásku náboženských vůdců ke tmě?
6 Nesmiřitelný odpor těchto náboženských vůdců k světlu se přesvědčivě projevil, když Ježíš vzkřísil Lazara. Pro bohabojného člověka by byl takový čin důkazem, že Ježíš Kristus má Jehovovu podporu. Náboženští vůdcové však dovedli vidět jen možné ohrožení svého výsadního postavení. Řekli: „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení? Jestliže ho necháme jen tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ (Jan 11:44, 47, 48) Uradili se tedy, že zabijí jak Ježíše, tak Lazara. Snad doufali, že tím uhasí světlo. — Jan 11:53, 54; 12:9, 10.
7 Ty náboženské vůdce Božího národa tedy odvedla od světla domýšlivost, pýcha, intelektuální nepoctivost a nejvyšší míra sobectví. Ježíš ke konci své služby veřejně odhalil jejich provinění, když řekl: „Běda vám, znalci Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte nebeské království před lidmi; sami totiž nevcházíte, a těm, kteří jsou na cestě do něho, nedovolujete vejít.“ — Matouš 23:13.
Sobectví a pýcha
8. Jaké události v Nazaretu odhalily špatný stav srdce některých tamějších lidí?
8 Židovský lid z prvního století všeobecně zrcadlil postoj svých náboženských vůdců tím, že pro špatný stav svého srdce odmítal světlo. Ježíše například jednou pozvali, aby promluvil v synagóze v Nazaretu. Přečetl a vyložil úsek z Izajáše, a sbor mu zpočátku naslouchal. Ale když učinil historické srovnání, které odhalilo jejich sobectví a nedostatek víry, rozlítili se a pokusili se ho zabít. (Lukáš 4:16–30) Pýcha — kromě jiných špatných vlastností — jim nedovolila, aby patřičně reagovali na světlo.
9. Jak se odhalily nesprávné pohnutky velké skupiny Galilejců?
9 Při jiné příležitosti Ježíš zázračně nasytil velký zástup u Galilejského moře. Svědkové tohoto zázraku řekli: „To je určitě ten prorok, který měl přijít na svět.“ (Jan 6:10–14) Když Ježíš odjel lodí na jiné místo, zástup ho následoval. Ježíš však věděl, že pohnutkou mnohých nebyla láska ke světlu. Řekl jim: „Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli z chlebů a nasytili jste se.“ (Jan 6:26) Brzy se prokázalo, že měl pravdu, protože řada těch, kteří šli za ním, se vrátila do světa. (Jan 6:66) Sobecký postoj „Co z toho budu mít?“ jim zastínil světlo.
10. Jak reagovala na světlo většina pohanů?
10 Po Ježíšově smrti a vzkříšení nesli věřící Židé dále světlo jiným ze Židovstva, ale málokdo reagoval. Proto apoštol Pavel a jiní sloužili jako „světlo národů“ a rozšířili dobrou zprávu do jiných zemí. (Skutky 13:44–47) Mnozí Nežidé reagovali, ale celková odezva byla nakonec taková, jak ji popsal Pavel: „My kážeme Krista přibitého na kůl. . . [poselství, které je] národům pošetilost.“ (1. Korinťanům 1:22, 23) Většina Nežidů zavrhla světlo, protože byla zaslepena pohanskými pověrami nebo světskými filozofiemi. — Skutky 14:8–13; 17:32; 19:23 až 28.
‚Povoláni ze tmy‘
11, 12. Kdo reagoval kladně na světlo v prvním století a kdo reaguje dnes?
11 Přes obecný nezájem bylo v prvním století mnoho lidí se srdcem na pravém místě ‚povoláno ze tmy do Božího podivuhodného světla‘. (1. Petra 2:9) Apoštol Jan o nich píše: „Všem těm, kteří [Krista] přece přijali, dal autoritu stát se Božími dětmi, protože projevovali víru v jeho jméno.“ (Jan 1:12) Počínaje letnicemi roku 33 n. l. byli tito lidé milující světlo křtěni svatým duchem a stávali se Božími syny s nadějí na to, že budou panovat s Ježíšem v jeho nebeském království.
12 Za našich dnů byli shromážděni poslední z těchto pomazaných Božích synů a splňují Danielovo proroctví tím, že ‚září jako jas prostoru, a. . . mnohé přivádějí ke spravedlnosti‘. (Daniel 12:3) Nechali zářit své světlo do takové míry, že byly pro pravdu získány více než čtyři milióny „jiných ovcí“, které se těší ze spravedlivého postavení před Bohem. (Jan 10:16) Tyto ovce zase zrcadlí světlo po celém světě, takže nyní to světlo září jako nikdy dříve. V dnešní době, stejně jako v prvním století, „tma [světlo] nepřemohla“. — Jan 1:5.
‚U Boha není žádná tma‘
13. Jaké varování nám dal apoštol Jan?
13 Neměli bychom však nikdy zapomenout na varování apoštola Jana: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není vůbec žádná tma. Jestliže prohlašujeme: ‚Podílíme se s ním‘, a přece dále chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy.“ (1. Jana 1:5, 6) Je tedy zřejmě možné, aby křesťané upadli do téže léčky jako Židé, takže by byli podle jména svědky pro Boha, ale činili by skutky tmy.
14, 15. Jaké skutky tmy se projevily v křesťanském sboru v prvním století a čemu se z toho učíme?
14 Opravdu se to stalo v prvním století. Čteme o vážném rozdělení v Korintu. (1. Korinťanům 1:10–17) Apoštol Jan musel varovat pomazané křesťany, aby jeden druhého neměli v nenávisti, a Jakub musel některým poradit, aby nedávali přednost bohatým před chudými. (Jakub 2:2–4; 1. Jana 2:9, 10; 3. Jana 11, 12) A když Ježíš zkoumal sedm sborů v Malé Asii, jak se vypráví v knize Zjevení, také upozorňoval na to, že se vyskytly skutky tmy, k nimž patřilo odpadlictví, modlářství, nemravnost a hmotařství. (Zjevení 2:4, 14, 15, 20–23; 3:1, 15–17) Tak v oněch raných dnech křesťanského sboru řada osob opustila světlo. Některým byla odňata pospolitost, jiní se prostě dali odvléci do „tmy venku“. — Matouš 25:30; Filipanům 3:18; Hebrejcům 2:1; 2. Jana 8–11.
15 Všechny tyto zprávy z prvního století ukazují různé způsoby, jimiž může tma Satanova světa proniknout do myšlení jednotlivých křesťanů nebo i celých sborů. Měli bychom se střežit, aby se nám něco takového nikdy nestalo. Jak to můžeme dělat?
Nová osobnost
16. Jakou zdravou radu dal Pavel křesťanům v Efezu?
16 Pavel vybízel Efezany, aby již nebyli „myšlenkově ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu“. Aby nesklouzli zpátky do té tmy, museli pěstovat postoj srdce, jaký patří ke světlu. Pavel řekl, „že byste měli odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu způsobu chování a která se kazí podle svých podvodných žádostí; ale že byste měli být obnoveni v síle, která podněcuje vaši mysl, a měli byste obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. — Efezanům 4:18, 22–24.
17. Jak se dnes můžeme ubránit tomu, abychom nesklouzli zpátky do tmy?
17 Pavel zde nabádá k jakési radikální operaci — abychom vyřízli to, co bylo do té doby součástí nás samých, svou starou osobnost, a dovolili, aby se v nás vyvinul zcela nový duch a ‚podněcoval naši mysl‘. A apoštol Pavel nemluvil k novým zájemcům, ale k pokřtěným křesťanům. Změna naší osobnosti nekončí křtem. Je to pokračující proces. Jestliže přestaneme pěstovat novou osobnost, stará se pravděpodobně opět vynoří na povrch se svou pýchou, domýšlivostí a sobectvím. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 7:21–25) To by mohlo vést k návratu ke skutkům tmy.
„Světlem od tebe můžeme vidět světlo“
18, 19. Jak popsali Ježíš a Pavel způsob, jímž se poznají „děti světla“?
18 Nezapomeň, že dosažení věčného života závisí na tom, zda obdržíme od Boha příznivý rozsudek, a ten rozsudek se zakládá na tom, jak silně milujeme světlo. Ježíš učinil narážku na tuto skutečnost, když řekl: „Kdo totiž provádí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány. Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“ — Jan 3:19–21.
19 Pavel tuto myšlenku podpořil, když psal Efezanům: „Choďte dále jako děti světla, neboť ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ (Efezanům 5:8, 9) Naše skutky tedy ukazují, zda jsme dětmi světla, nebo tmy. Ale správné skutky mohou vyjít jedině z dobrého srdce. Proto musíme své srdce střežit, uvědomovat si, že je třeba stále obnovovat svou osobnost, dávat pozor na ducha, který podněcuje naši mysl. — Přísloví 4:23.
20, 21. a) Jaký zvláště náročný úkol mají před sebou děti narozené v křesťanských rodinách? b) Jaký náročný úkol mají všechny děti křesťanských rodičů?
20 V některých případech se to stalo zvláště náročným úkolem pro děti, které se narodily oddaným svědkům Jehovy. Proč? Na jedné straně se takové děti těší z úžasného požehnání. Znát pravdu od nejútlejšího dětství znamená vlastně to, že člověk nemusí nikdy na vlastní kůži poznat, jaké je to být ve tmě Satanova světa. (2. Timoteovi 3:14, 15) Na druhé straně však některé děti v této situaci berou pravdu jako samozřejmost a nikdy se nenaučí opravdu milovat světlo. V takové situaci byla většina Židů z prvního století. Vyrostli v národě, který byl oddán Jehovovi, a do jisté míry měli poznání pravdy. Nebyla však v jejich srdci. — Matouš 15:8, 9.
21 Křesťanští rodiče jsou před Bohem odpovědní za to, aby své děti vychovávali ve světle. (5. Mojžíšova 6:4–9; Efezanům 6:4) Nakonec se ale musí dítě samo naučit milovat světlo více než tmu. Musí si světlo pravdy skutečně osvojit. V dospívání mu možná budou připadat některé rysy Satanova světa přitažlivé. Bezstarostný či nezodpovědný životní styl jeho vrstevníků mu snad připadá vzrušující. Možná, že je láká skepticismus, kterému se vyučuje ve škole. Nemělo by však nikdy zapomenout na to, že tam, kde není světlo, ‚tma přikrývá zemi‘. (Izajáš 60:2) Úhrnem nemá tento zatemnělý svět nic dobrého, co by mohl nabídnout. — 1. Jana 2:15–17.
22. Jak nyní Jehova žehná těm, kteří přicházejí ke světlu, a jak jim požehná v budoucnosti?
22 Král David napsal: „U tebe [Jehovo] je zdroj života, světlem od tebe můžeme vidět světlo. Setrvej ve své milující laskavosti k těm, kteří tě znají.“ (Žalm 36:9, 10; 36:10, 11, KB) Ti, kdo milují světlo, poznávají Jehovu, a to pro ně může znamenat život. (Jan 17:3) Jehova je ve své milující laskavosti nyní podporuje, a až propukne velké soužení, provede je přes ně do nového světa. Můžeme to zažít i my, jestliže se budeme nyní vyhýbat tmě Satanova světa. V novém světě bude lidstvo navráceno k dokonalému životu v ráji. (Zjevení 21:3–5) Ti, kdo pak dosáhnou příznivého rozsudku, budou mít vyhlídku na to, že se mohou těšit z Jehovova světla po všechen budoucí čas. Je to skvělý výhled! A je to také mocná pohnutka k tomu, abychom nyní ‚odložili skutky, které patří tmě, a oblékli zbraně světla‘! — Římanům 13:12.
Pamatuješ si?
◻ Proč většina Židů z Ježíšovy doby zavrhla světlo?
◻ Do jaké míry svítí světlo v nové době?
◻ Jaké výstrahy ohledně sobectví a pýchy poskytují příklady z prvního století?
◻ Co je podstatné pro to, abychom zůstali ve světle?
◻ Jaká požehnání čekají ty, kteří milují světlo?
[Obrázek na straně 14]
Většina Židů z Ježíšovy doby nereagovala na světlo
[Obrázky na straně 17]
Během desetiletí byly vyzkoušeny různé způsoby, jak nechat svítit světlo při činění učedníků
[Obrázek na straně 18]
„Měli [byste] odložit starou osobnost. . . a měli byste obléci novou osobnost“