Z rabínských pramenů vyplývá, že v době, kdy byl Ježíš na zemi, měl tento svátek kromě přinášení vody z rybníka Siloe ještě další význačný rys. Tento obřad začal na sklonku 15. tišri, což byl první den svátku (vlastně na začátku 16. tišri, druhý den svátku), a byl prováděn po pět následujících nocí. Přípravy se konaly na Nádvoří žen. Na nádvoří stály čtyři velké zlaté svícny a každý z nich měl čtyři zlaté misky. Čtyři mladíci z kněžského rodu měli s velkými džbány na olej vylézt po žebříku a měli naplnit těch 16 misek. Jako knoty lamp byly použity obnošené oděvy kněží. Židovští spisovatelé uvádějí, že tyto lampy svítily jasným světlem, které bylo vidět na značnou vzdálenost, a osvětlovaly dvory domů v Jeruzalémě. Jistí muži, mezi nimi i někteří starší, tančili s hořícími pochodněmi v rukou, a za doprovodu hudebních nástrojů zpívali písně chvály.

Ježíš možná také poukázal na to, jak byl v době svátku Jeruzalém osvícen lampami a pochodněmi v areálu chrámu; o něco později totiž Židům řekl: „Jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ (Jan 8:12)