Nositelé světla — Proč?
„Ustanovil jsem tě za světlo národů.“ — SKUTKY 13:47.
1. Jaký vliv mělo na apoštola Pavla přikázání, které uvádějí Skutky 13:47?
„JEHOVA nám. . . uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů, abys byl záchranou až na nejzazší konec země,‘ “ řekl apoštol Pavel. (Skutky 13:47) Nejen, že tato slova řekl, ale uvědomoval si i jejich závažnost. Když se Pavel stal křesťanem, věnoval svůj život tomu, aby uvedené přikázání naplňoval. (Skutky 26:14–20) Bylo toto přikázání uloženo také nám? Jestliže ano — proč je v naší době důležité?
Kdy lidstvu ‚zhasla světla‘
2. a) Jaké události hluboce ovlivnily duchovní a morální ovzduší světa, když svět vstupoval do času svého konce? b) Jak jeden britský státník reagoval na to, co viděl v srpnu 1914?
2 Než se narodila většina dnes žijících lidí, vstoupil tento svět do svého času konce. V rychlém sledu se odehrály závažné události. Satan Ďábel, hlavní podporovatel duchovní a mravní tmy, byl svržen z nebe na zemi. (Efezanům 6:12; Zjevení 12:7–12) Lidstvo již bylo uvrženo do své první světové války. Na počátku srpna 1914, kdy se válka zdála neodvratná, sir Edward Grey, britský ministr zahraničních věcí, stál u okna své kanceláře v Londýně a poznamenal: „Světla v celé Evropě zhasínají; během našeho života je už neuvidíme zažehnutá.“
3. Jak úspěšné byly vůdčí osobnosti světa při pokusech zajistit lidstvu světlejší vyhlídku?
3 Ve snaze tato světla znovu rozsvítit začala v roce 1920 působit Společnost národů. Ale ta světla sotva blikala. Na konci druhé světové války učinily vůdčí osobnosti světa nový pokus, tentokrát s Organizací spojených národů. Světla ale opět neplanula jasně. Vzhledem ke zcela nedávným událostem však vůdčí osobnosti světa mluví o „novém světovém řádu“. Jen stěží lze ovšem říci, že by jakýkoli jejich „nový svět“ poskytl skutečný mír a skutečnou bezpečnost. Naopak — ozbrojené konflikty, spory etnických skupin, zločinnost, nezaměstnanost, znečišťování životního prostředí, chudoba a nemoci — to vše lidem neustále kalí radost ze života.
4, 5. a) Kdy a jak se nad lidskou rodinou rozhostila tma? b) Co se musí stát, aby mohla být poskytnuta úleva?
4 Světla však lidstvu ve skutečnosti zhasla již dávno před rokem 1914. Stalo se to již asi před šesti tisíci lety v Edenu, když první rodiče lidstva dali přednost svým vlastním rozhodnutím bez ohledu na výslovnou vůli Boha. Od té doby jsou žalostné zkušenosti lidského rodu pouhými epizodami života pod vládou toho, co Bible označuje jako ‚autoritu tmy‘. (Kolosanům 1:13) První člověk Adam právě pod vlivem Satana Ďábla uvrhl svět do hříchu; a od Adama se hřích a smrt rozšířily na všechny lidi. (1. Mojžíšova 3:1–6; Římanům 5:12) Lidstvo tak ztratilo schválení Jehovy, Zdroje světla a života. — Žalm 36:9.
5 Jediný způsob, jak by světlo mohlo opět svítit pro kohokoli z lidstva, by byl ten, že by lidé získali schválení Jehovy Boha, Stvořitele lidstva. „Zahalení, jež zahaluje všechny národy“, neboli odsouzení kvůli hříchu, by pak mohlo být sňato. Jak by mohlo být toto odsouzení sňato? — Izajáš 25:7.
Ten, který byl dán „jako světlo národům“
6. Jaké velkolepé vyhlídky nám Jehova umožnil prostřednictvím Ježíše Krista?
6 Ještě předtím, než byli Adam s Evou vyhnáni z ráje, Jehova předpověděl „semeno“, jež bude osvoboditelem těch, kteří milují spravedlnost. (1. Mojžíšova 3:15) Toto slíbené Semeno se narodilo jako člověk a Jehova pak zapůsobil na letitého Simeona, aby je v chrámu v Jeruzalémě označil jako „světlo, aby byl odstraněn závoj z národů“. (Lukáš 2:29–32) Vírou v oběť Ježíšova dokonalého lidského života mohou být lidé zproštěni odsouzení, které plyne z vrozeného hříchu. (Jan 3:36) V souladu s Jehovovou vůlí se nyní mohou těšit na věčný život v dokonalosti, ať již jako ti, kteří budou mít podíl na nebeském Království, nebo jako poddaní tohoto Království na rajské zemi. Jaké je to podivuhodné opatření!
7. Proč nás naplňují nadějí sliby v Izajášovi 42:1–4 i způsob, jakým se splnily v prvním století?
7 Zárukou, že se tyto velkolepé vyhlídky uskuteční, je sám Ježíš Kristus. Ježíš uzdravoval lidi, kteří byli různým způsobem postiženi, a ve spojitosti s tím na něj apoštol Matouš uplatnil slova zapsaná v Izajášovi 42:1–4. Tento text mimo jiné říká: „Pohleďte, můj sluha, jehož pevně držím! Můj vyvolený, jehož má duše schválila! Vložil jsem do něho svého ducha. Vynese právo národům.“ A cožpak nepotřebují lidé ze všech národů právě to? Uvedené proroctví pokračuje: „Nebude křičet ani zvyšovat hlas a nenechá svůj hlas slyšet na ulici. Nalomený rákos nedolomí; a pohasínající lněný knot, ten nezhasí.“ V souladu s tím Ježíš opravdu nejednal drsně s lidmi, kteří byli ztrápení. Projevoval jim soucit, učil je o Jehovových předsevzetích a uzdravoval je. — Matouš 12:15–21.
8. V jakém smyslu dal Jehova Ježíše „jako smlouvu lidu“ a „jako světlo národům“?
8 Sám Dárce tohoto proroctví se obrací na svého Služebníka, Ježíše, a prohlašuje: „Já, Jehova, jsem tě povolal ve spravedlnosti, a pak jsem tě uchopil za ruku. A budu tě bedlivě střežit a dám tě jako smlouvu lidu, jako světlo národům, abys otvíral slepé oči, vyváděl z kobky vězně, z domu zadržení ty, kteří sedí ve tmě.“ (Izajáš 42:6, 7) Ano, Jehova dal Ježíše Krista jako smlouvu, jako závaznou ujišťující záruku. Jak je to povzbuzující! Když byl Ježíš na zemi, projevil o lidstvo opravdový zájem; dokonce dal za lidstvo život. A právě jemu svěřil Jehova vládu nade všemi národy. Není divu, že Jehova jej označuje jako světlo národů. Ježíš sám řekl: „Jsem světlo světa.“ — Jan 8:12.
9. Proč se Ježíš nevěnoval tomu, aby zlepšoval tehdejší systém věcí?
9 Proč Ježíš sloužil jako světlo světa? Jistě to nebylo z nějakého světského nebo hmotařského důvodu. Nechtěl se pokoušet napravovat tehdejší politický systém a nepřijal postavení krále, ať již od Satana, panovníka světa, nebo od lidí. (Lukáš 4:5–8; Jan 6:15; 14:30) Ježíš projevoval velký soucit těm, kteří byli ztrápeni, a přinášel jim úlevu takovým způsobem, jakým to jiní udělat nemohli. Ale věděl, že žádná trvalá úleva není možná v rámci lidské společnosti, která je následkem vrozené hříšnosti pod božským odsouzením a kterou manipulují neviditelné ničemné duchovní síly. Ježíš byl bohabojný a chápal podstatu věci, a proto zaměřoval svůj celý život na konání Boží vůle. — Hebrejcům 10:7.
10. Jakými způsoby a proč Ježíš sloužil jako světlo světa?
10 Jakými způsoby a proč tedy Ježíš sloužil jako světlo světa? Věnoval se kázání dobré zprávy o Božím Království. (Lukáš 4:43; Jan 18:37) Vydal svědectví o pravdě, totiž o Jehovově předsevzetí, a tak rovněž oslavil jméno svého nebeského Otce. (Jan 17:4, 6) Jako světlo světa Ježíš dále odhalil náboženské lži, a tím poskytl duchovní osvobození lidem, kteří byli drženi v náboženském otroctví. Ukázal, že je to Satan, kdo neviditelně manipuluje těmi lidmi, kteří mu dovolí, aby je používal. Ježíš také jasně označil díla, jež náleží tmě. (Matouš 15:3–9; Jan 3:19–21; 8:44) Zejména se však prokázal jako světlo světa tím, že položil svůj dokonalý lidský život jako výkupné. Tak otevřel lidem, kteří projevují víru v toto opatření, cestu k tomu, aby mohli dosáhnout odpuštění hříchů, schváleného vztahu k Bohu a aby měli vyhlídku na věčný život, který budou moci získat jako členové Jehovovy univerzální rodiny. (Matouš 20:28; Jan 3:16) A konečně Ježíš po celý život zachovával dokonalou zbožnou oddanost, a tím se zastával Jehovovy svrchovanosti a prokazoval, že Ďábel je lhář. Lidem milujícím spravedlnost tak umožnil věčná dobrodiní. Ale měl být Ježíš jediným nositelem světla?
„Jste světlo světa“
11. Co měli dělat Ježíšovi učedníci, jestliže měli být nositeli světla?
11 Podle Matouše 5:14 Ježíš řekl svým učedníkům: „Jste světlo světa.“ Měli kráčet v jeho šlépějích. Svým životem i svým kázáním měli druhé obracet k Jehovovi jako ke Zdroji pravého osvícení. Jako napodobitelé Ježíše měli oznamovat Jehovovo jméno a zastávat se Jeho svrchovanosti. Měli oznamovat Království Boha jako jedinou naději lidstva právě tak, jako to dělal Ježíš. I oni měli odhalovat náboženskou faleš, skutky, které náleží ke tmě, a toho ničemného, jenž stojí za takovými věcmi. Kristovi následovníci měli všude lidem říkat o Jehovově láskyplném opatření k záchraně prostřednictvím Ježíše Krista. A raní křesťané toto pověření horlivě plnili. Nejdříve začali v Jeruzalémě a Judeji a pak postoupili do Samařska, jak jim Ježíš předtím přikázal. — Skutky 1:8.
12. a) Jak daleko se mělo rozšířit duchovní světlo? b) Co umožnil Jehovův duch Pavlovi rozpoznat ohledně Izajáše 42:6 a jak by toto proroctví mělo ovlivnit náš život?
12 Kázání dobré zprávy se však nemělo omezovat jen na tuto oblast. Ježíš dal svým následovníkům pokyn, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. (Matouš 28:19) V době, kdy došlo k obrácení Saula z Tarsu, Pán výslovně ukázal, že Saul (který se později stal apoštolem Pavlem) má kázat nejen Židům, ale také pohanům. (Skutky 9:15) S pomocí svatého ducha si Pavel uvědomil, co to znamená. Proto rozpoznal, že proroctví u Izajáše 42:6, které se splnilo přímo na Ježíši Kristu, je vlastně také příkazem pro všechny, kteří projevují víru v Krista. A tak, jak uvádějí Skutky 13:47, Pavel citoval z Izajáše a řekl: „Jehova nám. . . uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů, abys byl záchranou až na nejzazší konec země.‘ “ A co ty? Vzal sis osobně k srdci závazek být nositelem světla? Soustřeďuješ svůj život na činění Boží vůle, stejně jako to dělal Ježíš a Pavel?
Má nás vést světlo a pravda od Boha
13. Co je naší upřímnou modlitbou v souladu s Žalmem 43:3 a před čím nás to chrání?
13 Kdybychom se snad pokoušeli ‚opět zažehnout světla‘, totiž rozjasnit lidstvu budoucnost vlastními prostředky, pak bychom projevovali závažné neporozumění Božímu inspirovanému Slovu. Bez ohledu na to, co dělá svět jako celek, praví křesťané vzhlížejí k Jehovovi jako k pravému Zdroji světla. Modlí se podobnými slovy, jaká jsou zaznamenána v Žalmu 43:3: „Vyšli své světlo a svou pravdu. Kéž ty mě vedou. Kéž mě přivedou k tvé svaté hoře a k tvému velkolepému bydlišti.“
14, 15. a) Jakými způsoby nyní Jehova vysílá své světlo a svou pravdu? b) Jak můžeme dát najevo, že nás skutečně vede Boží světlo a pravda?
14 Jehova i nadále vyslýchá tuto modlitbu svých věrně oddaných služebníků. Vysílá světlo tím, že oznamuje své předsevzetí a umožňuje svým služebníkům, aby tomuto předsevzetí rozuměli, a pak tím, že oznámené věci splňuje. Když se modlíme k Bohu, není to pouhá formalita vykonávaná prostě proto, aby nám dodala zdání svatosti. Naším upřímným přáním je, jak říká uvedený žalm, aby nás světlo vycházející od Jehovy vedlo. Bereme na sebe odpovědnost vyplývající z toho, že přijímáme světlo, jež poskytuje Bůh. Stejně jako apoštol Pavel rozpoznáváme, že splňování Jehovova Slova s sebou nese samozřejmý příkaz pro všechny, kteří v ně projevují víru. Cítíme se jako dlužníci jiných lidí, dokud jim nepředáme dobrou zprávu, kterou nám Bůh k tomu účelu svěřil. — Římanům 1:14, 15.
15 Světlo a pravda, které dnes Jehova vysílá, jasně ukazují, že Ježíš aktivně vládne ze svého nebeského trůnu. (Žalm 2:6–8; Zjevení 11:15) Ježíš předpověděl, že se během jeho královské přítomnosti bude tato dobrá zpráva o Království kázat po celé obydlené zemi na svědectví. (Matouš 24:3, 14) Toto dílo se vykonává nyní, a to s velkou intenzitou, po celé zeměkouli. Jestliže toto dílo považujeme za nejdůležitější věc ve svém životě, pak nás vede Boží světlo a pravda, jak řekl žalmista.
Rozzářila se Jehovova sláva
16, 17. Jak Jehova v roce 1914 způsobil, aby jeho sláva zazářila na jeho organizaci podobnou ženě a jaký příkaz jí dal?
16 Písmo vzrušujícím jazykem popisuje způsob, jímž se božské světlo šíří ke všem lidem. Ve slovech Izajáše 60:1–3, která jsou určena Jehovově ‚ženě‘, neboli jeho nebeské organizaci věrně oddaných služebníků, se říká: „Povstaň, ženo, rozlévej světlo, neboť tvé světlo přišlo a Jehovova sláva, ta tě ozářila. Pohleď, tma totiž přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny; tebe však bude ozařovat Jehova a bude na tobě vidět jeho vlastní sláva. A národy jistě půjdou k tvému světlu a králové k jasu tvé záře.“
17 Jehovovu nebeskou organizaci podobnou ženě ozářila Jehovova sláva v roce 1914, kdy po dlouhém období čekání tato organizace porodila mesiášské Království s Ježíšem Kristem jako Králem. (Zjevení 12:1–5) Jehovovo slavné světlo září se schválením na tuto vládu jako na právoplatnou vládu pro celou zemi.
18. a) Proč zemi přikrývá tma, jak to bylo předpověděno v Izajášovi 60:2? b) Jak mohou být jednotlivci osvobozeni z pozemské tmy?
18 Naproti tomu zemi přikrývá tma a národnostní skupiny hustá temnota. Proč? Národy totiž odmítají vládu Božího drahého Syna a dávají přednost lidskému panování. Domnívají se, že své problémy vyřeší, když se zbaví jedné formy lidské vlády a přijmou vládu jinou. Ale úlevu, ve kterou doufají, to nepřináší. Neuvědomují si, kdo stojí v zákulisí a z duchovní říše manévruje těmito národy. (2. Korinťanům 4:4) Odmítají Zdroj pravého světla, a proto jsou ve tmě. (Efezanům 6:12) Ovšem bez ohledu na to, co dělají národy, jednotlivci mohou být z této tmy osvobozeni. Jak? Tím, že vloží plnou důvěru v Boží Království a podřídí se mu.
19, 20. a) Proč a jak září Jehovova sláva na Ježíšovy pomazané následovníky? b) Z jakého důvodu Jehova učinil své pomazané nositeli světla? c) Jak byli v souladu s proroctvím přitahováni ke světlu od Boha „králové“ a „národy“?
19 Křesťanstvo nevložilo důvěru v Boží Království, ani se mu nepodřídilo. Ale učinili to duchem pomazaní následovníci Ježíše Krista. Proto Jehovovo světlo božského schválení září na tyto viditelné zástupce jeho nebeské ženy a jeho sláva je na nich jasně patrná. (Izajáš 60:19–21) Tito následovníci se těší z duchovního světla, o které nemohou přijít žádnou změnou na politické nebo ekonomické scéně tohoto světa. Zažili, jak je Jehova osvobodil z Velkého Babylóna. (Zjevení 18:4) Těší se z jeho laskavého schválení, protože přijali jeho ukázňování a věrně a oddaně se zastávají jeho svrchovanosti. Mají jasné vyhlídky do budoucnosti a radují se z naděje, kterou jim Bůh předložil.
20 Ale jaký cíl Jehova sledoval, když s nimi takto jednal? Jak sám řekl v Izajášovi 60:21, jednal tak proto, aby „byl zkrášlen“, aby jeho jméno bylo ctěno a aby byli jiní lidé přitahováni k němu jako k jedinému pravému Bohu — z čehož budou mít trvalý prospěch. Ve shodě s tím tito ctitelé pravého Boha v roce 1931 přijali jméno svědkové Jehovovi. Byli v důsledku jejich svědeckého díla přitahováni ke světlu, které zrcadlili, nějací „králové“, jak předpověděl Izajáš? Ano, byli. Nešlo však o politické vládce země, ale o zbývající počet těch, kteří mají vládnout jako králové s Kristem v jeho nebeském Království. (Zjevení 1:5, 6; 21:24) A co „národy“? Přitahovalo je toto světlo? Určitě ano! Nepřitahovalo ovšem žádný jednotlivý politický národ, ale na stranu Božího Království se postavil „velký zástup“ lidí ze všech národů a tito lidé dychtivě očekávají osvobození do Božího nového světa. Bude to skutečně nový svět, v němž bude panovat spravedlnost. — 2. Petra 3:13; Zjevení 7:9, 10.
21. Jak můžeme dát najevo, že neopomíjíme účel Jehovovy nezasloužené laskavosti, spočívající v tom, že nám umožnil porozumět jeho vůli?
21 Jsi v tomto rostoucím zástupu nositelů světla? Jehova nám umožnil, abychom porozuměli jeho vůli, takže můžeme být stejně jako Ježíš nositeli světla. Kéž jsme všichni horliví v díle, které Jehova v naší době svěřil svým služebníkům, a tak dávejme najevo, že neopomíjíme účel nezasloužené laskavosti, kterou nám Bůh projevuje. (2. Korinťanům 6:1, 2) Žádná jiná práce není v naší době důležitější. A neexistuje žádná větší přednost než ta, kterou můžeme mít my — přednost oslavovat Jehovu tím, že na ostatní zrcadlíme nádherné světlo, které od něho přichází.
Jak bys odpověděl?
◻ Jaké jsou základní příčiny žalostných problémů lidstva?
◻ V jakých ohledech jsou Ježíš i jeho následovníci ‚světlem světa‘?
◻ Jak nás vede Jehovova pravda a jeho světlo?
◻ Jak Jehova způsobil, že jeho sláva zazářila na jeho organizaci?
◻ Proč Jehova učinil svůj lid nositeli světla?
[Obrázky na straně 9]
Událost v Edenu nám pomáhá porozumět dnešním žalostným problémům lidstva
[Podpisky]
Tom Haley/Sipa
Paringaux/Sipa