Kapitola 68

Ježíš sedmý den dále vyučuje

STÁLE trvá poslední den svátku stánků. Ježíš vyučuje v té části chrámu, jíž se říká „pokladnice“. Ta je zjevně v místě nazývaném Nádvoří žen, kde jsou truhlice, kam lidé vhazují své příspěvky.

Během svátku je v těchto chrámových místech každou noc zvláštní osvětlení. Stojí tam čtyři obrovské svícny, každý se čtyřmi velkými nádržemi oleje. Světlo těchto lamp, kde hoří olej ze šestnácti nádrží, je natolik silné, že v noci ozařuje okolí do velké vzdálenosti. To, co nyní Ježíš říká, může jeho posluchačům připomenout toto osvětlení. „Jsem světlo světa,“ prohlašuje Ježíš. „Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“

Farizeové namítají: „Vydáváš svědectví o sobě; tvé svědectví není pravé.“

Ježíš odpovídá: „I když vydávám svědectví o sobě, mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel a kam jdu.“ Dodává: „Jsem ten, kdo o sobě vydává svědectví, a o mně vydává svědectví Otec, který mě poslal.“

„Kde je tvůj Otec?“ chtějí vědět farizeové.

„Neznáte ani mě ani mého Otce,“ odpovídá Ježíš. „Kdybyste mě opravdu znali, znali byste i mého Otce.“ Přestože farizeové stále chtějí dát Ježíše zatknout, nikdo se ho nedotkne.

„Odcházím,“ říká opět Ježíš. „Kam odcházím, tam nemůžete přijít.“

Nato se Židé začínají divit: „Snad se nezabije? Protože říká: ‚Kam jdu, tam nemůžete přijít.‘ “

„Vy jste z oblastí dole,“ vysvětluje Ježíš. „Já jsem z oblastí nahoře. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.“ Pak dodává: „Jestliže totiž nevěříte, že jsem to já, zemřete ve svých hříších.“

Ježíš samozřejmě hovoří o své předlidské existenci a o tom, že je zaslíbený Mesiáš, Kristus. Přesto se — bezpochyby s velkým opovržením — zeptají: „Kdo jsi?“

Když Ježíš vidí, jak ho odmítají, odpovídá: „Proč s vámi vůbec mluvím?“ Přesto pokračuje: „Ten, kdo mě poslal, je pravý, a právě to, co jsem slyšel od něho, mluvím ve světě.“ A dále: „Až jednou pozvednete Syna člověka, pak poznáte, že jsem to já a že nedělám nic sám od sebe; ale právě jak mě Otec naučil, tak mluvím. A ten, kdo mě poslal, je se mnou; nezanechal mě samotného, protože vždy dělám to, co se mu líbí.“

Když to Ježíš řekne, mnozí v něho uvěří. Těm říká: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

„Jsme Abrahamovo potomstvo,“ vpadají jeho odpůrci, „a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak to, že říkáš: ‚Budete osvobozeni‘?“

Židé sice často byli pod cizí nadvládou, ale neuznávali žádného utiskovatele jako pána. Odmítají se nazývat otroky. Ale Ježíš ukazuje, že ve skutečnosti otroky jsou. Jak to? „Vpravdě, vpravdě vám říkám,“ říká Ježíš, „každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.“

Tím, že odmítají připustit, že jsou otroky hříchu, dostávají se Židé do nebezpečného postavení. „Otrok. . . nezůstává v domácnosti navždy,“ vysvětluje Ježíš. „Syn zůstává navždy.“ Otrok nemá žádná dědická práva, a proto mu kdykoli hrozí nebezpečí, že ho vyženou. Jen syn skutečně narozený nebo adoptovaný do domácnosti zůstává „navždy“, totiž dokud žije.

„Jestliže vás tedy Syn osvobodí,“ pokračuje Ježíš, „budete skutečně svobodní.“ Takže pravda, která lidi osvobozuje, je pravda o Synu, Ježíši Kristu. Jedině prostřednictvím oběti jeho dokonalého lidského života může být někdo osvobozen od smrtonosného hříchu. Jan 8:12–36.

▪ Kde Ježíš vyučuje sedmého dne? Co se tam koná v noci a jaký to má vztah k Ježíšovu vyučování?

▪ Co říká Ježíš o svém původu a co by to mělo zjevovat o jeho totožnosti?

▪ V jakém smyslu jsou Židé otroky, ale jaká pravda je osvobodí?