Učí Boží slovo o převtělování?

KAŽDÝ, kdo zkoumá Bibli v naději, že v ní najde podklad pro nauku o převtělování, bude jistě zklamán. Nikde v ní nenajdete, že lidské bytosti prožily nějaké dřívější životy. Výrazy jako „převtělování“, „stěhování duší“ nebo „nesmrtelná duše“ se v Bibli vůbec nevyskytují.

To, že v Bibli takové podklady chybí, se však někteří zastánci nauky o převtělování snaží vysvětlit tím, že myšlenka převtělování byla ve starověku velmi běžná — tak běžná, že by jakékoli vysvětlování bylo zbytečné. Je pravda, že nauka o převtělování je velmi stará, ale bez ohledu na její stáří nebo na to, jak byla, nebo nebyla běžná, otázkou stále zůstává: Učí o ní Bible?

V 2. Timoteovi 3:16, 17 apoštol Pavel napsal: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ Ano, Bible je Boží inspirované slovo, Boží sdělení lidské rodině. A jak napsal Pavel, tomu, kdo ji poctivě zkoumá, umožňuje, aby byl „zcela způsobilý, úplně vyzbrojený“ odpovědět na všechny důležité životní otázky, včetně otázek ohledně minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Pavel také řekl: „Když jste obdrželi Boží slovo, které jste slyšeli od nás, nepřijali jste je jako lidské slovo, ale právě jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo.“ (1. Tesaloničanům 2:13) Bible obsahuje Boží myšlenky, ne myšlenky nedokonalého člověka, a proto by nás nemělo překvapit, když zjistíme, že myšlenky obsažené v Bibli se od lidských představ, dokonce i od těch, které byly celá léta populární, často liší. Možná však řeknete: ‚Cožpak Bible na některých místech převtělování aspoň nenaznačuje?‘

Nesprávně chápané texty

Ti, kdo věří v převtělování, říkají, že Bible se tohoto námětu dotýká u Matouše 17:11–13, kde Ježíš spojuje Jana Křtitele se starověkým prorokem Elijášem. Tento text zní: „‚Elijáš skutečně přichází a všechno obnoví. Ale říkám vám, že Elijáš již přišel . . .‘ Tehdy si učedníci uvědomili, že k nim mluvil o Janu Křtiteli.“

Myslel tím Ježíš, že Jan Křtitel byl převtělený prorok Elijáš? Jan sám věděl, že jím není. Když se ho jednou lidé ptali: „Jsi Elijáš?“, jasně odpověděl: „Nejsem.“ (Jan 1:21) Bylo však předpověděno, že Jan půjde před Mesiášem „s Elijášovým duchem a silou“. (Lukáš 1:17; Malachiáš 4:5, 6) Jinými slovy, Jan Křtitel byl „Elijášem“ v tom smyslu, že konal dílo srovnatelné s dílem Elijášovým.

U Jana 9:1, 2 čteme: „Když [Ježíš] procházel kolem, viděl člověka od narození slepého. A jeho učedníci se ho zeptali: ‚Rabbi, kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?‘“ Někteří lidé, kteří věří v převtělování, mají za to, že tento člověk musel hřešit v nějakém minulém životě, protože byl slepý už od narození.

Ale ať už otázku učedníků vyvolalo cokoli, rozhodující musí být Ježíšova odpověď. Ježíš prohlásil: „Nehřešil ani ten člověk ani jeho rodiče.“ (Jan 9:3) To je v protikladu k nauce o převtělování, která předpokládá, že tělesné vady souvisejí s hříchy spáchanými v minulém životě. Myšlenku, že nikdo nemůže hřešit před svým narozením, vyjádřil i Pavel, když o Ezauovi a Jákobovi napsal, že „se ještě nenarodili ani nekonali nic dobrého nebo podlého“. — Římanům 9:11.

Vzkříšení, ne převtělování

Bible sice nepodporuje nauku o převtělování, ale nikdo nemusí cítit zklamání. Biblická zpráva předkládá něco, co přináší mnohem větší útěchu než představa, že se znovu narodíme do světa plného nemocí, smutku, bolesti a smrti. To, co Bible nabízí, nejen přináší útěchu, ale je to pravda, je to Boží vlastní slovo.

Pavel vyjádřil tuto povzbudivou nauku takto: „Mám naději v Boha . . ., že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ Slovo „vzkříšení“ nebo nějaký jeho tvar se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje více než padesátkrát a Pavel o vzkříšení mluví jako o prvotní nauce křesťanské víry. — Skutky 24:15; Hebrejcům 6:1, 2.

Vzkříšení z mrtvých ovšem znamená, že existuje smrt. Nikde v Bibli nenajdete žádný náznak toho, že člověk má nesmrtelnou duši. Kdyby člověk měl nesmrtelnou duši, která by se při smrti oddělila od těla a odešla za svým věčným údělem do nebe či do pekla nebo by se převtělila, vzkříšení by nebylo potřeba. Na druhé straně asi sto biblických textů ukazuje, že lidská duše není nesmrtelná, ale naopak, že je smrtelná a zničitelná. Bible důsledně mluví o smrti jako o opaku života, jako o nebytí v protikladu k bytí.

Smrtí neboli nebytím byli Adam a Eva potrestáni za hřích proti Bohu. Byl to trest, a ne vstupní brána do nesmrtelného života někde jinde. Bůh jasně prohlásil, že Adam a Eva se vrátí tam, odkud přišli — do prachu země: „Z ní jsi byl vzat. Jsi totiž prach a do prachu se vrátíš.“ (1. Mojžíšova 3:19) Adam a Eva neměli žádnou nesmrtelnou duši, než je Bůh stvořil a postavil na zemi do zahrady Eden, a neměli ji ani poté, co zemřeli.

Vzkříšení ze smrti je přirovnáváno k probuzení ze spánku nebo k ukončení odpočinku. Ježíš například řekl o Lazarovi, kterého se chystal vzkřísit: „Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“ (Jan 11:11) O proroku Danielovi čteme: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému losu na konci dnů.“ — Daniel 12:13.

Věčný život na zemi

Jaký bude ‚los‘ těch, kdo budou vzkříšeni ze smrti? V Bibli se píše o dvou druzích vzkříšení — nebeském a pozemském. Pozemské vzkříšení je určeno pro převážnou většinu lidí, kteří kdy na zemi žili a zemřeli. Velmi málo lidí je vzkříšeno k nebeskému životu, aby vládli s Kristem v Božím nebeském Království. (Zjevení 14:1–3; 20:4) Kdy pozemské vzkříšení začne? Až poté, co Bůh zničí přítomný ničemný systém; až se stane skutečností „nová země“, spravedlivá nová lidská společnost. — 2. Petra 3:13; Přísloví 2:21, 22; Daniel 2:44.

Na „nové zemi“ už nebudou nemoci ani utrpení. Ani smrt již nebude existovat — bude nahrazena vyhlídkou na věčný život. „[Bůh] setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4) Také žalmista předpověděl: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“ (Žalm 37:29) Podobně řekl Ježíš: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ — Matouš 5:5.

Srovnejte tyto velkolepé Boží sliby s naukou o převtělování. Podle této představy se předpokládá, že se budete znovu a znovu vracet do téhož zkaženého starého systému věcí. To by znamenalo, že budete i nadále obklopeni ničemností, utrpením, nemocemi a umíráním prakticky v nekonečném koloběhu. Opravdu beznadějná vyhlídka!

Bible tedy na otázky ‚Žili jste už někdy dříve?‘ a ‚Budete žít znovu?‘ odpovídá takto: ‚Ne, nikdy jste nežili jiný život než ten, který žijete právě nyní. Můžete však svůj život prodloužit natrvalo, ano, můžete dosáhnout věčného života.‘ Dnes, v těchto „posledních dnech“ současného systému, můžete mít naději, že přežijete konec tohoto světa a získáte přístup do Božího nového světa, aniž zemřete. (2. Timoteovi 3:1–5; Zjevení 7:9–15) Nebo — jestliže zemřete dříve, než přijde Boží nový svět — můžete mít naději na vzkříšení k věčnému životu na rajské zemi. — Lukáš 23:43.

Projevujete-li víru v Ježíše, bez ohledu na to, co se stane, se na vás vztahují slova, která řekl Ježíš Martě: „Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije; a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.“ — Jan 11:25, 26.

[Praporek na straně 8]

Adam neměl nesmrtelnou duši; když zemřel, vrátil se do prachu

[Obrázek na straně 9]

Boží slovo učí o vzkříšení, ne o převtělování