Kapitola 89

Milosrdná výprava do Judeje

PŘED několika týdny, o svátku zasvěcení v Jeruzalémě, se Židé pokoušeli Ježíše zabít. Odcestoval tedy na sever, zjevně do oblasti nedaleko Galilejského moře.

Nedávno zamířil opět na jih směrem k Jeruzalému a cestou káže ve vesnicích Pereje, oblasti východně od Jordánu. Když dovyprávěl podobenství o boháči a Lazarovi, dále vyučuje své učedníky věcem, jimž vyučoval dříve v Galileji.

Říká například, že by bylo pro člověka výhodnější, „kdyby mu zavěsili na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře“, než aby přivedl ke klopýtání jednoho z Božích „maličkých“. Zdůrazňuje také potřebu odpouštění. Vysvětluje: „I když proti tobě [tvůj bratr] zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát se k tobě vrátí a řekne: ‚Činím pokání‘, odpustíš mu.“

Když učedníci prosí: „Dej nám více víry“, Ježíš odpovídá: „Kdybyste měli víru velikosti hořčičného zrna, řekli byste tomuto černému morušovníku: ‚Vykořeň se a zasaď se do moře!‘ a poslechl by vás.“ I trocha víry může dokázat velké věci.

Pak líčí Ježíš situaci ze života, která znázorňuje správný postoj služebníka všemohoucího Boha. „Kdo z vás, který má otroka, jenž oře nebo dbá o stádo,“ poznamená Ježíš, „mu řekne, když přijde z pole: ‚Hned sem pojď a spočiň u stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Přichystej mi něco, abych se navečeřel, a obleč si zástěru a služ mi, dokud se nenajím a nenapiji, a potom můžeš jíst a pít‘? Přece nebude pociťovat k otrokovi vděčnost, protože udělal, čím byl pověřen? Tak i vy, když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘ “ Boží služebníci by se tedy nikdy neměli domnívat, že prokazují Bohu přízeň, když mu slouží. Měli by spíše vždy pamatovat na to, že mají přednost uctívat ho jako členové jeho domácnosti, kterým se důvěřuje.

Zřejmě krátce po tomto podobenství přichází posel od Marie a Marty, Lazarových sester, které bydlí v judejské Betanii. „Pane, podívej se, ten, ke kterému máš náklonnost, je nemocný,“ sděluje posel.

Ježíš odpoví: „Tato nemoc není k smrti, ale je pro Boží slávu, aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“ Zdrží se ještě dva dny tam, kde je, a pak řekne svým učedníkům: „Pojďme opět do Judeje.“ Připomenou mu však: „Rabbi, právě nedávno se Judejci snažili, aby tě kamenovali, a ty tam opět jdeš?“

„Cožpak není dvanáct hodin denní světlo?“ ptá se místo odpovědi Ježíš. „Jestliže někdo chodí za denního světla, o nic se neuhodí, protože vidí světlo tohoto světa. Ale jestliže někdo chodí v noci, o něco se uhodí, protože v něm není světlo.“

Ježíš tím zjevně myslí, že „hodiny denního světla“, neboli čas, který Bůh vyměřil pro jeho pozemskou službu, ještě nevypršely, a do té doby mu nemůže nikdo uškodit. Musí plně využít krátký čas „denního světla“, který mu zbývá, protože potom přijde „noc“, kdy ho jeho nepřátelé zabijí.

Ježíš dodává: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“

Učedníci si zjevně myslí, že Lazar odpočívá ve spánku, a to je dobrý příznak, že se uzdraví, takže odpoví: „Pane, jestliže si šel odpočinout, bude mu lépe.“

Potom jim řekne Ježíš výslovně: „Lazar zemřel, a já se raduji kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“

Tomáš si uvědomuje, že by Ježíš mohl být v Judeji zabit, ale touží ho podporovat, a proto povzbudí ostatní učedníky: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli.“ Učedníci tedy s nasazením života provázejí Ježíše na této milosrdné výpravě do Judeje. Lukáš 13:22; 17:1–10; Jan 10:22, 31, 40–42; 11:1–16.

▪ Kde nedávno kázal Ježíš?

▪ Jaké poučení Ježíš opakuje? Jakou situaci ze života popisuje a co tím chce znázornit?

▪ Jakou zprávu dostává Ježíš a co myslí „denním světlem“ a „nocí“?

▪ Co myslí Tomáš tím, když říká: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli“?