Ježíšova reakce na Lazarovu smrt odhaluje, že Boží Syn má něžné nitro. Projevením svých hlubokých citů dal při této příležitosti jasně najevo, že velmi touží křísit mrtvé. Čteme: „Marie, když přišla tam, kde byl Ježíš, a zahlédla ho, padla mu k nohám a řekla mu: ‚Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.‘ Proto Ježíš, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se; a řekl: ‚Kam jste ho položili?‘ Řekli mu: ‚Pane, pojď a uvidíš.‘ Ježíš proléval slzy. Proto Židé říkali: ‚Podívejte se, jakou k němu míval náklonnost!‘“ (Jan 11:32–36)

Ježíšův upřímný soucit zde ukazují tři výrazy: „zasténal“, „znepokojil se“ a „proléval slzy“. Slova, jež byla v původním jazyku použita pro zapsání této dojemné scény, naznačují, že smrt drahého přítele Lazara a pohled na Lazarovu plačící sestru Ježíše tak hluboce dojaly, že se jeho oči zalily slzami.a

Velmi pozoruhodné je to, že Ježíš již předtím přivedl zpět k životu dva jiné lidi. A zamýšlel, že také znovu oživí Lazara. (Jan 11:11, 23, 25) Přesto však „proléval slzy“. Vrátit lidem život tedy není pro Ježíše jen technická záležitost. Jeho něžné a hluboké city, které se při této příležitosti projevily, jasně ukazují jeho silnou touhu odstranit ničivé účinky smrti.