Kapitola 104

Boží hlas je slyšet potřetí

JEŽÍŠ je v chrámu a trápí ho myšlenka na smrt, která jej čeká. Má starost především o to, jak to zapůsobí na pověst jeho Otce. Proto se modlí: „Otče, oslav své jméno.“

Nato se ozývá z nebe mocný hlas: „Oslavil jsem je a opět je chci oslavit.“

Zástup kolem je zaražen. „Mluvil k němu anděl,“ říkají někteří. Jiní tvrdí, že zahřmělo. Ve skutečnosti ale mluvil Jehova Bůh. Není to však poprvé, kdy bylo ve spojitosti s Ježíšem slyšet Boží hlas.

Při Ježíšově křtu, o tři a půl roku dříve, slyšel Jan Křtitel, jak Bůh říká o Ježíšovi: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ Potom, nějaký čas před minulým svátkem pasach, když se Ježíš proměnil před Jakubem, Janem a Petrem, slyšeli tito učedníci, jak Bůh prohlásil: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ A nyní, desátého nisana, čtyři dny před Ježíšovou smrtí, slyší lidé opět Boží hlas. Tentokrát však mluví Jehova tak, že to slyší velké zástupy.

Ježíš vysvětluje: „Ten hlas nevyšel kvůli mně, ale kvůli vám.“ Hlas dokazuje, že Ježíš je skutečně Boží Syn, zaslíbený Mesiáš. „Nyní je souzen tento svět,“ pokračuje Ježíš, „nyní bude panovník tohoto světa vyvržen.“ Ježíšův věrný životní běh potvrzuje, že si Satan Ďábel, panovník světa, zasluhuje, aby byl „vyvržen“, aby byl nad ním vykonán rozsudek.

Ježíš poukáže na důsledky své nadcházející smrti, když říká: „A přece, jestliže budu pozvednut ze země, chci k sobě přitáhnout lidi všeho druhu.“ Jeho smrt rozhodně není žádnou porážkou, protože svou smrtí k sobě přitáhne jiné, aby se mohli těšit z věčného života.

Zástup však namítá: „Ze Zákona jsme slyšeli, že Kristus zůstává navždy; jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být pozvednut? Kdo je ten Syn člověka?“

Ačkoli měli tolik dokladů, a dokonce slyšeli Boží vlastní hlas, přece většina z nich nevěří, že Ježíš je pravý Syn člověka, slíbený Mesiáš. Ale stejně jako před šesti měsíci při svátku stánků mluví o sobě Ježíš opět jako o „světle“ a povzbuzuje své posluchače: „Zatímco máte světlo, projevujte víru ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Když domluví, odchází a skryje se, zřejmě proto, že je ohrožen jeho život.

Židé v Ježíše nevěří, a tím se splňují Izajášova slova o tom, že ‚oči lidu jsou oslepeny a jejich srdce je zatvrzelé a oni se neobrátí a nebudou uzdraveni‘. Izajáš viděl ve vidění i Jehovův nebeský dvůr, včetně Ježíše v jeho předlidské slávě společně s Jehovou. Přesto Židé ve splnění Izajášových slov tvrdošíjně odmítají doklady, že to je jejich zaslíbený Osvoboditel.

Naproti tomu dokonce mnozí z předáků (zřejmě členů židovského nejvyššího soudu, sanhedrinu) v Ježíše uvěří. Dva z těchto předáků jsou Nikodém a Josef z Arimatie. Ale předáci se alespoň v tuto chvíli veřejně nehlásí ke své víře, protože se bojí, že by je mohli vypudit z jejich postavení v synagóze. Takoví lidé ovšem o mnoho přicházejí.

Ježíš dále říká: „Kdo věří ve mne, nevěří jen ve mne, ale také v toho, kdo mě poslal; a ten, kdo mě vidí, vidí také toho, kdo mě poslal. . . Jestliže však někdo slyší mou řeč a nedodržuje ji, nesoudím ho; neboť jsem nepřišel svět soudit, ale svět zachránit. . . Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dnu.“

Láska ke světu lidstva přiměla Jehovu k tomu, že poslal Ježíše, aby mohli být zachráněni ti, kteří v něho uvěří. Záchrana lidí závisí na tom, zda uposlechnou toho, o čem podle Božích pokynů mluvil Ježíš. Soud se bude konat „v posledním dnu“, během Kristova tisíciletého panství.

Ježíš končí slovy: „Nemluvil [jsem] ze svého vlastního popudu, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit. Vím také, že jeho přikázání znamená věčný život. Proto věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi je pověděl Otec.“ Jan 12:28–50; 19:38, 39; Matouš 3:17; 17:5; Izajáš 6:1, 8–10.

▪ Při kterých třech příležitostech bylo slyšet Boží hlas mluvící o Ježíšovi?

▪ Jak viděl prorok Izajáš Ježíšovu slávu?

▪ Kdo jsou předáci, kteří uvěří v Ježíše, ale proč ho veřejně nevyznávají?

▪ Co je „poslední den“ a podle čeho pak budou lidé souzeni?