Kapitola 114

Památná večeře

KDYŽ Ježíš umyl apoštolům nohy, cituje text Žalmu 41:9 a říká: „Ten, kdo se živil mým chlebem, pozvedl proti mně patu.“ Potom je znepokojen v duchu a vysvětluje: „Jeden z vás mě zradí.“

Apoštolové se zarmoutí a jeden po druhém říkají Ježíšovi: „Že to nejsem já?“ Zeptá se i Jidáš Iškariotský. Jan, který leží u stolu vedle Ježíše, se opře dozadu Ježíšovi o prsa a zeptá se: „Pane, kdo je to?“

„Jeden z dvanácti, který si se mnou namáčí ve společné míse,“ odpovídá Ježíš. „Syn člověka opravdu odchází, právě jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku, skrze něhož je Syn člověka zrazen! Pro toho člověka by bylo znamenitější, kdyby se byl nenarodil.“ Potom Satan opět vstoupí do Jidáše. Využije přístupnosti jeho srdce, které se stalo ničemným. Ježíš později toho večera nazve Jidáše vhodně „synem zničení“.

Ježíš nyní Jidášovi řekne: „Co děláš, dodělej rychleji.“ Nikdo z ostatních apoštolů nechápe, co má Ježíš na mysli. Podle mínění některých říká Ježíš Jidášovi: „Kup věci, které potřebujeme na svátek“, protože Jidáš má u sebe pokladnu; nebo že říká, aby šel a dal něco chudým.

Když Jidáš odejde, zavádí Ježíš se svými věrnými apoštoly zcela novou oslavu neboli památnou slavnost. Bere chléb, pronáší děkovnou modlitbu, láme chléb a dává jim jej se slovy: „Vezměte, jezte.“ Vysvětluje: „To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.“

Když každý pojedl chléb, Ježíš bere pohár vína, zřejmě čtvrtý pohár používaný při obřadu pasach. Také nad ním pronáší děkovnou modlitbu, podává jim jej, žádá je, aby z něho pili, a sděluje: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“

Je to tedy vlastně slavnost na památku Ježíšovy smrti. Jak říká Ježíš, má se opakovat každý rok 14. nisana na jeho památku. Bude oslavujícím připomínat, co učinili Ježíš a jeho nebeský Otec, aby opatřili lidstvu únik z odsouzení k smrti. Pro Židy, kteří se stanou Kristovými následovníky, nahradí ta slavnost pasach.

Nová smlouva, která začne platit dík Ježíšově prolité krvi, nahradí starou smlouvu Zákona. Ježíš Kristus ji zprostředkovává mezi dvěma stranami — na jedné straně je Jehova Bůh a na druhé 144 000 duchem zplozených křesťanů. Kromě odpuštění hříchů umožňuje smlouva vytvoření nebeského národa králů–kněží. Matouš 26:21–29; Marek 14:18–25; Lukáš 22:19–23; Jan 13:18–30; 17:12; 1. Korinťanům 5:7.

▪ Které biblické proroctví ohledně jednoho svého druha Ježíš cituje a jak je uplatní?

▪ Proč se apoštolové hluboce rmoutí a nač se každý z nich ptá?

▪ Co řekne Ježíš Jidášovi, aby udělal, ale jak chápou ten pokyn ostatní apoštolové?

▪ Jakou slavnost zavádí Ježíš po Jidášově odchodu a jakému účelu ta slavnost slouží?

▪ Kdo tvoří dvě strany nové smlouvy a čeho smlouva dosahuje?