„Ačkoli jste ho nikdy neviděli, milujete ho“
„Ačkoli jste ho nikdy neviděli, milujete ho. Ačkoli na něj nyní nehledíte, přece v něj projevujete víru a velmi se radujete.“ (1. PETRA 1:8)
1. Jak se někteří nábožensky založení lidé snaží projevovat oddanost Ježíšovi, ačkoli nikdo, kdo je dnes na zemi, Ježíše neviděl?
NIKDO z lidí, kteří dnes žijí na zemi, nikdy neviděl Ježíše Krista. Nicméně miliony lidí vyznávají, že ho milují. V Manile, na Filipínách, se každý rok 9. ledna pořádá slavnost, která je popisována jako největší a nejokázalejší přehlídka oblíbeného náboženství v zemi. Při této slavnosti lidé vozí ulicemi města sochu v životní velikosti. Představuje Ježíše Krista, jak nese kříž. Vzrušený zástup se tlačí a strká; v šílené snaze dotknout se sochy lidé dokonce lezou jeden na druhého. Mnozí návštěvníci, kteří se na tuto slavnost přicházejí podívat, jsou vábeni hlavně svátečním průvodem. Ale někteří z nich jsou jistě upřímně přitahováni Kristem. Na důkaz toho nosí křížek nebo možná chodí pravidelně do kostela. Může být ovšem takové modlářství považováno za pravé uctívání?
2, 3. (a) Kteří Ježíšovi následovníci skutečně Ježíše viděli a slyšeli? (b) Kdo v prvním století Ježíše miloval a projevoval v něho víru, ačkoli ho na vlastní oči nikdy neviděl?
2 V prvním století žily v římských provinciích Judea, Samaří, Perea a Galilea tisíce lidí, kteří Ježíše Krista osobně opravdu viděli a slyšeli. Tito lidé slyšeli, jak vysvětloval hřejivé pravdy o Božím Království. Byli očitými svědky zázraků, které prováděl. Někteří z nich se stali jeho oddanými učedníky a byli přesvědčeni, že on je „Kristus, Syn živého Boha“. (Matouš 16:16) Ale když apoštol Petr psal svůj první inspirovaný dopis, psal jej lidem, kteří do této skupiny nepatřili.
3 Petr adresoval svůj dopis lidem, kteří žili v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii, v římských provinciích, jež se nacházely v dnešním Turecku. Petr jim napsal: „Ačkoli jste ho nikdy neviděli, milujete ho. Ačkoli na něj nyní nehledíte, přece v něj projevujete víru a velmi se radujete nevýslovnou a oslavenou radostí.“ (1. Petra 1:1, 8) Jak mohli tito lidé poznat Ježíše Krista tak dobře, že ho začali milovat a projevovat v něho víru?
4, 5. Jak se tito lidé, kteří Ježíše nikdy neviděli, o něm dozvěděli dost, aby ho milovali a uvěřili v něho?
4 Je zřejmé, že někteří z nich byli v Jeruzalémě, když apoštol Petr vydával svědectví zástupu lidí, kteří se účastnili svátku Letnic v roce 33 n. l. Po svátku zůstalo mnoho učedníků v Jeruzalémě, aby od apoštolů získali další poučení. (Skutky 2:9, 41, 42; srovnej 1. Petra 1:1.) Apoštol Pavel na své druhé misionářské cestě horlivě sloužil také lidem, kteří žili v oblasti, do které Petr později poslal první dopis, jež nese jeho jméno a je součástí Bible. (Skutky 18:23; 19:10; Galaťanům 1:1, 2)
5 Tito lidé Ježíše nikdy neviděli. Proč tedy k němu byli tak silně přitahováni? Proč jsou dnes po celé zeměkouli miliony dalších lidí, kteří ho hluboce milují?
Věci, které slyšeli
6. (a) Co by ses mohl naučit, kdybys slyšel, jak Petr vydává svědectví o Ježíšovi o Letnicích roku 33 n. l.? (b) Jak toto svědectví ovlivnilo asi 3 000 přítomných?
6 Co by ses o Ježíšovi dozvěděl, kdybys byl v roce 33 n. l. v Jeruzalémě, když Petr během svátku mluvil k zástupu lidí? Dozvěděl by ses, že Ježíš byl poslán Bohem — to mimo jakoukoli pochybnost ukázaly zázraky, které prováděl. Poznal bys, že ačkoli hříšní lidé Ježíše zabili, v hrobce již není; byl vzkříšen a potom vyzvednut do nebe, aby byl po Boží pravici. Pochopil bys, že Ježíš byl opravdu Kristus, Mesiáš, o kterém psali proroci. Dozvěděl by ses, že skrze Ježíše Krista byl na jeho následovníky vylit svatý duch, takže mohli lidem z mnoha národů ihned vydávat svědectví o úžasných věcech, které Bůh činil prostřednictvím svého Syna. Na srdce mnoha lidí, kteří při této příležitosti Petra slyšeli, to hluboce zapůsobilo, a asi 3 000 z nich bylo pokřtěno jako Kristovi učedníci. (Skutky 2:14–42) Jednal bys tímto rozhodným způsobem, kdybys tam tenkrát byl?
7. (a) Co by ses mohl naučit, kdybys byl v Antiochii v době, kdy tam kázal apoštol Pavel? (b) Proč se někteří ze zástupu stali věřícími a dělili se o dobrou zprávu s druhými lidmi?
7 Co dalšího by ses mohl o Ježíšovi naučit, kdybys byl u toho, když v Antiochii, v římské provincii Galácii, vyučoval apoštol Pavel? Slyšel bys, jak Pavel vysvětluje, že předáci v Jeruzalémě odsoudili Ježíše k smrti, právě jak to předpověděli proroci. Slyšel bys také o Ježíšově vzkříšení, které dosvědčili očití svědkové. Jistě by na tebe zapůsobilo Pavlovo vysvětlení, že když Jehova vzkřísil Ježíše z mrtvých, potvrdil tím, že Ježíš je skutečně Boží Syn. A nezahřálo by tě snad u srdce, když by ses dozvěděl, že odpuštění hříchů, které je umožněno prostřednictvím víry v Ježíše, by mohlo vést až k věčnému životu? (Skutky 13:16–41, 46, 47; Římanům 1:4) Někteří lidé v Antiochii rozeznali důležitost toho, co slyšeli, a stali se učedníky. Aktivně se dělili o dobrou zprávu s druhými lidmi, ačkoli to znamenalo, že budou muset čelit silnému pronásledování. (Skutky 13:42, 43, 48–52; 14:1–7, 21–23)
8. Co by ses mohl naučit, kdybys byl na shromáždění efezského sboru, když bratři dostali Pavlův dopis?
8 Co kdybys byl spojen s křesťanským sborem v Efezu, v římské provincii Asii, když učedníci obdrželi Pavlův inspirovaný dopis? Co by ses z něj mohl dozvědět o Ježíšově úloze v Božím záměru? V tomto dopise Pavel vysvětlil, že skrze Krista budou všechny věci v nebi i na zemi přivedeny zpět do souladu s Bohem, že Boží dar daný prostřednictvím Krista je nabídnut také lidem ze všech národů a že lidé, kteří byli dříve kvůli svým přestupkům v Božích očích mrtví, byli oživeni prostřednictvím víry v Krista. Vysvětlil také, že díky tomuto opatření je lidem umožněno stát se Božími milovanými syny. (Efezanům 1:1, 5–10; 2:4, 5, 11–13)
9. (a) Co ti pomůže rozlišit, zdali jsi ty osobně pochopil význam toho, co napsal Pavel Efezanům? (b) Jak byli bratři v římských provinciích, o kterých mluvil Petr, ovlivněni tím, co se dozvěděli o Ježíšovi?
9 Prohloubilo by ocenění pro všechny tyto věci tvou lásku k Božímu Synu? Měla by tato láska vliv na tvůj každodenní život, jak k tomu povzbuzoval apoštol Pavel ve čtvrté až šesté kapitole dopisu Efezanům? Přimělo by tě toto ocenění pečlivě prozkoumat, čemu dáváš v životě přednost? Udělal bys z lásky k Bohu a z vděčnosti k jeho Synu potřebné úpravy, aby činění Boží vůle bylo opravdu ústředním bodem tvého života? (Efezanům 5:15–17) O tom, jak byli křesťané v Asii, Galácii a dalších římských provinciích ovlivněni tím, co se naučili, jim apoštol Petr napsal: „Ačkoli jste ho nikdy neviděli, milujete ho. . . . Projevujete [v něj] víru a velmi se radujete nevýslovnou a oslavenou radostí.“ (1. Petra 1:8)
10. (a) Co bezpochyby přispělo k lásce, kterou raní křesťané k Ježíšovi měli? (b) Jak z toho můžeme mít prospěch i my?
10 K lásce k Božímu Synu, kterou pociťovali raní křesťané, které oslovil Petr, bezpochyby přispěla ještě další věc. Co to bylo? V době, kdy Petr psal svůj první dopis, byla již k dispozici alespoň dvě evangelia — Matoušovo a Lukášovo. Křesťané v prvním století, kteří Ježíše nikdy neviděli, si mohli tyto zprávy evangelií číst. My to můžeme dělat také. Evangelia nejsou smyšlené příběhy; mají charakteristické znaky nejspolehlivější historie. Tyto inspirované záznamy velmi prohlubují naši lásku k Božímu Synu.
Duch, kterého projevoval
11, 12. Jak tě duch, kterého Ježíš projevoval vůči druhým lidem, pobízí, abys Ježíše miloval?
11 Z psaného záznamu o Ježíšově životě se dozvídáme, jak Ježíš jednal s druhými lidmi. Duch, kterého projevoval, se dotýká lidských srdcí dokonce i dnes, více než 1 960 let poté, co zemřel. Každý žijící člověk je zatížen následky hříchu. Miliony lidí se stávají oběťmi nespravedlnosti, bojují s nemocemi nebo z jiných důvodů cítí zdrcující zklamání. Všem těmto lidem Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Matouš 11:28–30)
12 Ježíš projevoval vnímavý ohled k chudým, hladovým a zarmouceným. Když to bylo potřeba, zázračným způsobem nasytil dokonce veliký zástup lidí. (Lukáš 9:12–17) Osvobozoval lidi od zotročujících tradic. Také budoval jejich víru v Boží opatření, které ukončí politické a ekonomické tlaky. Ježíš nedrtil ty, jejichž duch již byl zkrušen. Něžně a s láskou obratně pozvedal slabé. Občerstvoval ty, kdo byli jako ohnutý, potlučený rákos a jako doutnající lněný knot, který již uhasíná. Od těch dob až dodnes jeho jméno naplňuje nadějí dokonce i srdce lidí, kteří ho nikdy neviděli. (Matouš 12:15–21; 15:3–10)
13. Proč lidi přitahuje způsob, jímž Ježíš jednal s hříšníky?
13 Ježíš neschvaloval špatné jednání, ale zároveň projevoval porozumění vůči lidem, kteří udělali v životě chybu, ale projevovali pokání a obraceli se k němu o pomoc. (Lukáš 7:36–50) Sedával u jídla s lidmi, jimiž společnost pohrdala, pokud cítil, že by to mohlo vést k příležitosti duchovně jim pomoci. (Matouš 9:9–13) Díky duchu, kterého projevoval, miliony lidí, kteří ho nikdy neviděli, ale byli v podobné situaci, byli pohnuti k tomu, aby ho poznali a uvěřili v něj.
14. Co tebe přitahuje na způsobu, kterým Ježíš jednal s lidmi nemocnými, postiženými nebo truchlícími?
14 Způsob, jakým Ježíš jednal s lidmi, kteří byli nemocní nebo postižení, nás přesvědčuje o jeho vřelosti, soucitu i o jeho schopnosti přinést takovým lidem úlevu. A tak když se k němu přiblížil muž plný malomocenství a prosil ho o pomoc, Ježíš od něho neodvrátil štítivě pohled. Neřekl tomu muži, že je mu ho líto, ale že jeho malomocenství je již v pokročilém stadiu, a proto už pro něj není žádná pomoc. Muž úpěnlivě prosil: „Pane, jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.“ Ježíš bez váhání natáhl ruku, dotkl se malomocného a řekl: „Chci. Buď očištěn.“ (Matouš 8:2, 3) Při jiné příležitosti se jedna žena, která hledala uzdravení, pokradmu dotkla třásní jeho oděvu. Ježíš s ní jednal laskavým a uklidňujícím způsobem. (Lukáš 8:43–48) A když náhodně potkal pohřební průvod, byl pohnut lítostí k truchlící vdově, jíž zemřel její jediný syn. Ačkoli Ježíš předtím odmítl použít moc, kterou mu dal Bůh, aby si zázračným způsobem opatřil pokrm, nyní ji štědře použil k tomu, aby toho mrtvého člověka vzkřísil a dal ho jeho matce. (Lukáš 4:2–4; 7:11–16)
15. Jak na tebe působí, když čteš zprávy o Ježíšovi a když o nich rozjímáš?
15 Když tyto zprávy čteme a rozjímáme o duchu, kterého Ježíš projevoval, prohlubuje se naše láska k tomu, kdo položil svůj lidský život, abychom my mohli žít věčně. Ačkoli jsme ho nikdy neviděli, cítíme se k němu přitahováni a chceme následovat jeho šlépěje. (1. Petra 2:21)
Jeho pokorné spoléhání se na Boha
16. Na koho Ježíš zaměřoval pozornost v první řadě a k jakému jednání nás povzbuzoval?
16 Kromě toho všeho Ježíš především zaměřoval svoji i naši pozornost ke svému nebeskému Otci, Jehovovi Bohu. Vyzdvihl největší přikázání Zákona, když řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (Matouš 22:36, 37) Nabádal své učedníky: „Mějte víru v Boha.“ (Marek 11:22) Když čelili těžkým zkouškám víry, vybízel je: „Modlete se neustále.“ (Matouš 26:41)
17, 18. (a) Jak Ježíš ukázal, že se pokorně spoléhá na svého Otce? (b) Proč je to, co udělal, tak důležité pro nás?
17 Ježíš sám v tom dal příklad. Modlitby byly důležitou součástí jeho života. (Matouš 14:23; Lukáš 9:28; 18:1) Když nastal čas, aby vybral svoje apoštoly, Ježíš nespoléhal pouze na svůj vlastní úsudek, i když předtím měl v nebi na starosti všechny anděly. Celou noc se pokorně modlil ke svému Otci. (Lukáš 6:12, 13) Když ho zatýkali a v bolestech umíral, opět se obracel ke svému Otci a naléhavě se modlil. Nemyslel si, že zná Satana tak dobře, že by se snadno vypořádal s čímkoli, co by tento ničemný vymyslel. Ježíš si uvědomoval, jak důležité je, aby neselhal. Jakou pohanu by takové selhání přineslo jeho Otci! A jakou ztrátu by to znamenalo pro lidstvo — vždyť vyhlídky na život pro lidi závisely na oběti, kterou měl Ježíš přinést!
18 Ježíš se modlil opakovaně — když byl se svými učedníky v horní místnosti v Jeruzalémě, a ještě úpěnlivěji, když byl v Getsemanské zahradě. (Matouš 26:36–44; Jan 17:1–26; Hebrejcům 5:7) Když trpěl na mučednickém kůlu, nespílal těm, kdo se mu posmívali. Spíše se modlil za ty, kdo jednali v nevědomosti: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ (Lukáš 23:34) Stále byl myšlenkově zaměřen na Otce a „svěřoval [se] tomu, který soudí spravedlivě“. Poslední slova, která na mučednickém kůlu pronesl, byla v modlitbě k Otci. (1. Petra 2:23; Lukáš 23:46) Jak jsme vděční za to, že se Ježíš plně spolehl na Jehovu a dokončil úkol, který mu Otec svěřil! Nikdy jsme Ježíše neviděli, ale za to, co udělal, ho hluboce milujeme!
Vyjadřujeme mu svou lásku
19. Jakým způsobům vyjadřování lásky k Ježíšovi bychom se měli vyhnout, protože jsou naprosto nevhodné?
19 Tvrdíme, že máme lásku. Jak ale můžeme dokázat, že to nejsou jenom slova? Ježíš miloval svého Otce a ten zakázal vyrábět modly a považovat je za předměty oddanosti. Proto bychom Ježíšovi jistě nepřinesli čest, kdybychom takové modly měli na řetízku kolem krku nebo je nosili ulicemi. (2. Mojžíšova 20:4, 5; Jan 4:24) Ježíšovi by nebylo ke cti, kdybychom navštěvovali bohoslužby, třeba i několikrát týdně, kdybychom zbytek týdne nejednali v souladu s jeho učením. Ježíš řekl: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem.“ (Jan 14:21, 23; 15:10)
20. Které věci ukáží, zda Ježíše skutečně milujeme?
20 Která přikázání nám Ježíš dal? To nejdůležitější je, že máme uctívat pouze pravého Boha, Jehovu. (Matouš 4:10; Jan 17:3) Ježíš má také důležitou úlohu v Jehovově záměru, a proto vyučoval, že musíme projevovat víru v něho jako v Božího Syna. Musíme to dělat tak, že se budeme vyhýbat ničemným skutkům, a tím, že budeme chodit ve světle. (Jan 3:16–21) Ježíš nám radil, abychom hledali nejprve Boží Království a Boží spravedlnost a kladli jeho zájmy nad zájmy o naše hmotné potřeby. (Matouš 6:31–33) Přikázal, abychom milovali jeden druhého, jako on miloval nás. (Jan 13:34; 1. Petra 1:22) Pověřil nás také, abychom vydávali svědectví o Božím záměru, stejně jako to dělal on. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Zjevení 3:14) Dnes je na zemi asi pět milionů svědků Jehovových. Nikdy Ježíše neviděli, ale jejich upřímná láska k němu je podněcuje, aby tato přikázání poslouchali. To, že Ježíše nikdy osobně neviděli, nijak neoslabuje jejich rozhodnutí být poslušní. Připomínají si to, co jejich Pán řekl apoštolu Tomášovi: „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastní jsou ti, kteří nevidí, a přece věří.“ (Jan 20:29)
21. Jaký užitek získáme, když se zúčastníme Slavnosti na památku Kristovy smrti, která se bude konat v neděli 23. března?
21 Doufáme, že budeš mezi těmi, kdo se v neděli 23. března 1997 po západu slunce po celém světě shromáždí v sálech Království svědků Jehovových, aby si připomněli největší projev Boží lásky k lidstvu a také smrt jeho věrně oddaného Syna, Ježíše Krista. To, o čem se bude při této příležitosti mluvit a co se bude dělat, by mělo prohloubit naši lásku k Jehovovi a jeho Synu a posílit naši touhu dodržovat Boží přikázání. (1. Jana 5:3)
Jak bys odpověděl?
◻ Jak křesťané, kterým byl adresován Petrův první dopis, Ježíše poznali a zamilovali si ho?
◻ Které věci, jež slyšeli raní křesťané, na tebe zapůsobily?
◻ Jak duch, kterého Ježíš projevoval vůči druhým lidem, prohlubuje tvou lásku k Ježíšovi?
◻ Proč je pro nás tak důležité, že se Ježíš pokorně spoléhal na Boha?
◻ Jak můžeme projevovat svou lásku k Ježíši Kristu?
[Obrázky na straně 16 a 17]
K Ježíšovi nás přitahuje duch, kterého projevoval