13. kapitola

Proč bohulibý způsob života přináší štěstí

1. Proč můžeme říci, že Jehovovy cesty vedou ke štěstí?

JEHOVA je ‚šťastný Bůh‘ a přeje si, abyste se ze života radovali. (1. Timoteovi 1:11) Když chodíte po Jehovových cestách, je to k vašemu prospěchu a můžete zažít pokoj, který je hluboký a trvalý jako věčně plynoucí řeka. Když člověk chodí po Božích cestách, podněcuje ho to také k tomu, aby neustále činil spravedlivé skutky, stejně jako se neustále vzdouvají „mořské vlny“. To přináší opravdové štěstí. (Izajáš 48:17, 18)

2. Proč mohou být křesťané šťastní, přestože s nimi lidé někdy špatně zacházejí?

² Někdo možná namítne: ‚Lidé někdy trpí proto, že jednají správně.‘ To je pravda. Bylo to tak i v případě Ježíšových apoštolů. Byli pronásledováni, ale přesto se radovali a dále „oznamovali dobrou zprávu o Kristu“. (Skutky 5:40–42) Z toho se můžeme naučit důležité věci, například to, že bohulibý způsob života nám nezaručuje, že s námi lidé budou vždycky zacházet dobře. „Vskutku,“ napsal apoštol Pavel, „všichni ti, kteří touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Timoteovi 3:12) Příčinou je, že Satan a jeho svět stojí v odporu k lidem, kteří vedou bohulibý život. (Jan 15:18, 19; 1. Petra 5:8) Skutečné štěstí však nezávisí na vnějších okolnostech. Naopak, plyne z přesvědčení, že děláme to, co je správné, a proto máme Boží schválení. (Matouš 5:10–12; Jakub 1:2, 3; 1. Petra 4:13, 14)

3. Jak by mělo uctívání Jehovy ovlivňovat život člověka?

³ Někteří lidé si myslí, že Boží schválení mohou získat příležitostnými zbožnými skutky, ale jindy že na Boha mohou zapomínat. Pravé uctívání Jehovy však takové není. Ovlivňuje chování člověka po celou dobu, kdy je v bdělém stavu, den co den, rok co rok. Proto je pravé uctívání také označováno jako „ta Cesta“. (Skutky 19:9; Izajáš 30:21) Je to bohulibý způsob života, který od nás vyžaduje, abychom mluvili a jednali v souladu s Božím slovem.

4. Proč je užitečné změnit se, abychom mohli chodit po Božích cestách?

⁴ Lidé, kteří začínají studovat Bibli, snad vidí, že mají-li se Jehovovi líbit, musí ve svém životě udělat nějaké změny. Možná uvažují: ‚Stojí bohulibý život opravdu za to?‘ Ano. Tím si můžete být jisti. Proč? Protože „Bůh je láska“, a proto jsou jeho cesty k našemu prospěchu. (1. Jana 4:8) Bůh je také moudrý a ví, co je pro nás nejlepší. Jehova Bůh je všemohoucí, a proto nám může dát sílu k tomu, abychom skončili s nějakým špatným návykem a tak dostáli svému přání líbit se mu. (Filipanům 4:13) Uvažujme o některých zásadách, které patří k bohulibému způsobu života, a podívejme se, jak jejich uplatňování přináší štěstí.

POCTIVOST VEDE KE ŠTĚSTÍ

5. Co Bible říká o lhaní a kradení?

⁵ Jehova je ‚Bůh pravdy‘. (Žalm 31:5) Jistě se chcete řídit jeho příkladem a chcete mít pověst pravdomluvných lidí. Poctivost vede k sebeúctě a k pocitu pohody. Nepoctivost je v tomto hříšném světě velmi rozšířená, a křesťané si proto musí připomínat tato slova: „Mluvte každý z vás pravdu se svým bližním . . . Zloděj ať již nekrade, ale spíše ať koná tvrdou práci . . ., aby měl co rozdávat někomu potřebnému.“ (Efezanům 4:25, 28) Křesťanští zaměstnanci pracují chvályhodným způsobem. Neberou si věci, které patří zaměstnavateli, pokud jim to sám nedovolí. Ctitel Jehovy musí být ‚ve všem poctivý‘, ať už v zaměstnání, ve škole, či doma. (Hebrejcům 13:18) Žádný, kdo má ve zvyku lhát nebo krást, nemůže mít Boží přízeň. (5. Mojžíšova 5:19; Zjevení 21:8)

6. Jak může naše poctivost přinášet Jehovovi chválu?

⁶ Poctivost vede k velkému požehnání. Selina je chudá africká vdova. Miluje Jehovu Boha a jeho spravedlivé zásady. Jednou našla tašku, v níž byla šeková knížka a velký obnos peněz. Pomocí telefonního seznamu vyhledala vlastníka — obchodníka, který byl okraden. Tento muž byl velmi překvapen, když ho Selina, přestože byla nemocná, navštívila a tašku mu s celým jejím obsahem vrátila. „Takovou poctivost je třeba odměnit,“ řekl a dal Selině nějaký obnos peněz. Ještě důležitější bylo, že tento muž chválil Selinino náboženství. Ano, poctivé jednání je ozdobou biblického učení, oslavuje Jehovu Boha a poctivým Božím ctitelům přináší štěstí. (Titovi 2:10; 1. Petra 2:12)

ŠTĚDROST PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ

7. Co je špatného na hazardním hraní?

⁷ Ten, kdo je štědrý, je šťastný, ale chamtivci „nezdědí Boží království“. (1. Korinťanům 6:10) Obvyklou formou chamtivosti je hazardní hraní, což je snaha získat peníze tím, že někdo jiný prohraje. Jehova neschvaluje ty, kdo jsou „lační nečestného zisku“. (1. Timoteovi 3:8) Dokonce i když takové hraní není nezákonné a člověk hraje pro zábavu, mohlo by se stát, že by na hraní začal být závislý a že by podporoval zvyk, který mnoha lidem zničil život. Hazardní hraní často způsobuje těžkosti také rodině hráče — možná zbývá málo peněz na nákup nezbytných věcí, například potravin a oblečení. (1. Timoteovi 6:10)

8. Jaký vynikající příklad štědrosti dal Ježíš a jak můžeme být štědří my?

⁸ Křesťané jsou láskyplně štědří, a proto je těší, když mohou pomáhat druhým lidem, zvláště spoluvěřícím, kteří jsou v nouzi. (Jakub 2:15, 16) Ježíš, dříve než přišel na zem, si všímal, jak je Bůh k lidstvu štědrý. (Skutky 14:16, 17) Sám pak dal ve prospěch lidí svůj čas, své schopnosti, a dokonce i svůj život. Proto mohl říci: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Ježíš také pochvalně mluvil o chudé vdově, která štědře dala dvě malé mince do chrámové pokladny, protože dala „své celé živobytí“. (Marek 12:41–44) Starověcí Izraelité a křesťané z prvního století jsou příkladem toho, že štědrá hmotná podpora sboru a díla Království přináší radost. (1. Paralipomenon 29:9; 2. Korinťanům 9:11–14) Kromě toho, že hmotně příspívají na tyto účely, novodobí křesťané chválí Boha a dávají se k dispozici pro službu jemu. (Římanům 12:1; Hebrejcům 13:15) Jehova jim žehná za to, že svůj čas, energii a další prostředky včetně prostředků finančních využívají na podporu pravého uctívání a na rozvoj celosvětového díla kázání dobré zprávy o Království. (Přísloví 3:9, 10)

DALŠÍ ČINITELE, JEŽ PŘISPÍVAJÍ KE ŠTĚSTÍ

9. Co je špatného na nadměrném pití alkoholických nápojů?

⁹ Mají-li být křesťané šťastní, musí také ‚střežit svou schopnost přemýšlet‘. (Přísloví 5:1, 2) Proto čtou Boží slovo a budující biblickou literaturu a rozjímají o tom. Něčemu se však křesťané musí vyhýbat. Například nadměrné pití alkoholických nápojů může vést k tomu, že člověk přestane kontrolovat své myšlení. V takovém duševním stavu se mnoho lidí zaplete do nemravného chování, jedná násilnicky a může způsobit smrtelnou nehodu. Nepřekvapuje nás, když Bible říká, že opilci nezdědí Boží Království. (1. Korinťanům 6:10) Praví křesťané jsou rozhodnuti zůstat „zdravé mysli“, a proto se vyhýbají opilosti. To jim pomáhá rozvíjet vzájemný pocit štěstí. (Titovi 2:2–6)

10. a) Proč křesťané neužívají tabák? b) Jaký užitek to přináší, když člověk přestane s nějakým škodlivým návykem?

¹⁰ Také čistota těla přispívá ke štěstí. Mnoho lidí si však vypěstovalo závislost na škodlivých návykových látkách. Uvažujte například o užívání tabáku. Světová zdravotnická organizace uvádí, že kouření „zabije ročně tři miliony lidí“. Překonat návyk na tabák může být kvůli dočasným abstinenčním příznakům obtížné. Na druhé straně mnoho bývalých kuřáků zjišťuje, že se zlepšil jejich zdravotní stav a že mají více peněz pro potřeby domácnosti. Překonáte-li návyk na tabák nebo závislost na jiných škodlivých látkách, přispěje to k tomu, že vaše tělo bude čisté, budete mít čisté svědomí a budete opravdu šťastní. (2. Korinťanům 7:1)

ŠTĚSTÍ V MANŽELSTVÍ

11. Co je nutné pro to, aby manželství bylo zákonné a trvale počestné?

¹¹ Lidé, kteří spolu žijí jako manželé, by se měli ujistit, že jejich manželství je náležitě zaregistrováno u úřadů. (Marek 12:17) Na manželství také musí pohlížet jako na závažnou odpovědnost. Je pravda, že v případech úmyslného zanedbávání vyživovací povinnosti, mimořádného týrání nebo naprostého ohrožení duchovního smýšlení bude snad nezbytná rozluka. (1. Timoteovi 5:8; Galaťanům 5:19–21) Slova apoštola Pavla v prvním dopise Korinťanům 7:10–17 však manželské partnery povzbuzují, aby spolu zůstali. Má-li jejich štěstí být opravdové, musí si být věrní. Pavel napsal: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (Hebrejcům 13:4) Vyjádření „manželské lože“ znamená pohlavní styk mezi mužem a ženou, kteří jsou spolu zákonně oddáni. Žádné jiné pohlavní styky, například manželství s více než jednou manželkou, nemohou být označeny jako ‚počestné pro všechny‘. Bible navíc odsuzuje předmanželský pohlavní styk a homosexualitu. (Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 6:18)

12. Jaké jsou některé ze špatných následků smilstva?

¹² Smilstvo snad přinese několik okamžiků tělesné rozkoše, ale k pravému štěstí nevede. Pro Boha je něčím odporným a na svědomí člověka může zanechat jizvy. (1. Tesaloničanům 4:3–5) Nemanželské pohlavní styky mohou mít smutné následky — AIDS a další pohlavně přenášené choroby. „Odhaduje se, že ročně se na celém světě nakazí přes 250 milionů lidí kapavkou a přibližně 50 milionů lidí syfilidou,“ uvádí jedna lékařská zpráva. Je zde také problém nechtěného těhotenství. Mezinárodní federace plánovaného rodičovství uvádí, že po celém světě ročně otěhotní přes 15 milionů dívek ve věku od 15 do 17 let a třetina z nich podstoupí potrat. Jedna studie ukázala, že v jisté africké zemi komplikace při potratu mají za následek 72 procent všech úmrtí, k nimž dojde u mladistvých dívek. Někteří smilníci možná nedostanou žádnou nemoc a snad se vyhnou těhotenství, ale neuniknou před újmami v citové oblasti. Mnozí z nich ztrácejí sebeúctu, a dokonce sami sebe nenávidí.

13. Jaké další problémy způsobuje cizoložství a co čeká v budoucnosti ty, kdo dále smilní a cizoloží?

¹³ Cizoložství se sice dá odpustit, ale je to právoplatný biblický podklad pro rozvod ze strany nevinného manželského partnera. (Matouš 5:32; srovnej Ozeáše 3:1–5.) Když taková nemravnost vede k rozpadu manželství, v nevinném manželském partnerovi a v dětech to může zanechat hluboké citové jizvy. Je k užitku lidské rodiny, když Boží slovo zdůrazňuje, že nekajícné smilníky a cizoložníky postihne Boží nepříznivý rozsudek. Boží slovo navíc jasně ukazuje, že ti, kdo se dopouštějí pohlavní nemravnosti, „nezdědí Boží království“. (Galaťanům 5:19, 21)

„NEJSOU ČÁSTÍ SVĚTA“

14. a) Jaké jsou některé z forem modlářství, kterým se zbožný člověk vyhýbá? b) Jaké vedení je poskytnuto u Jana 17:14 a u Izajáše 2:4?

¹⁴ Lidé, kteří se chtějí líbit Jehovovi a chtějí se těšit z požehnání, které přinese Království, se vyhýbají jakékoli formě modlářství. Bible ukazuje, že je nesprávné dělat si obrazy a uctívat je. Patří k nim i obrazy Krista nebo jeho matky Marie. (2. Mojžíšova 20:4, 5; 1. Jana 5:21) Praví křesťané tedy neuctívají ikony, kříže ani sochy. Vyhýbají se též rafinovanějším formám modlářství, například uctívání vlajky a zpívání písní, které oslavují určitý národ. Když jsou pod tlakem, aby něco takového udělali, připomínají si slova, která Ježíš řekl Satanovi: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Matouš 4:8–10) Ježíš řekl, že jeho následovníci „nejsou částí světa“. (Jan 17:14) To znamená, že jsou neutrální v politických záležitostech a žijí pokojně v souladu se slovy Izajáše 2:4, kde je psáno: „[Jehova Bůh] jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“

15. Co je Velký Babylón a co někteří lidé, kteří začali studovat Bibli, dělají, aby z něho vyšli?

¹⁵ ‚Nebýt částí světa‘ také znamená přerušit veškeré spojení s „Velkým Babylónem“, světovou říší falešného náboženství. Nečisté uctívání se šířilo ze starověkého Babylóna a v duchovním ohledu ovládlo lidi na celém světě. Do „Velkého Babylóna“ patří všechna náboženství, jejichž nauky a zvyklosti nejsou v souladu s poznáním Boha. (Zjevení 17:1, 5, 15) Žádný věrný ctitel Jehovy se nebude podílet na ekumenickém hnutí tím, že by se účastnil uctívání s různými náboženstvími nebo měl duchovní společenství s nějakou částí Velkého Babylóna. (4. Mojžíšova 25:1–9; 2. Korinťanům 6:14) Mnoho lidí, kteří začali studovat Bibli, proto náboženské organizaci, do které patří, poslalo dopis, v němž se svého členství zřekli. To je přivádí blíže k pravému Bohu, který slíbil: „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘, ‚a já vás chci přijmout.‘“ (2. Korinťanům 6:17, Zjevení 18:4, 5) Netoužíte snad dychtivě po tom, aby vás náš nebeský Otec přijal?

UVAŽUJME O VÝROČNÍCH OBŘADECH

16. Proč praví křesťané neslaví Vánoce?

¹⁶ Bohulibý způsob života nás osvobozuje od oslav světských svátků, které často bývají břemenem. Bible například neuvádí přesný den Ježíšova narození. Mnoho lidí snad prohlásí: ‚Myslel jsem si, že Ježíš se narodil 25. prosince!‘ To ale není možné, protože zemřel na jaře roku 33 n. l. ve věku třicet tři a půl roku. Navíc v době jeho narození pastýři „žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády“. (Lukáš 2:8) V izraelské zemi je konec prosince chladným, deštivým obdobím, kdy ovce jsou přes noc v přístřeší, aby byly chráněny před zimním počasím. Pětadvacátý prosinec ve skutečnosti vyhradili Římané jako den narození boha slunce. Staletí potom, co Ježíš žil na zemi, odpadlí křesťané toto datum přijali pro oslavu Kristova narození. Praví křesťané proto neslaví Vánoce ani žádný jiný svátek založený na falešných náboženských názorech. Jsou výlučně oddáni Jehovovi, a proto také neslaví svátky, při nichž jsou uctíváni hříšní lidé a národy.

17. Proč zbožní lidé neslaví narozeniny, a proč jsou křesťanské děti i přesto šťastné?

¹⁷ Bible se konkrétně zmiňuje pouze o dvou oslavách narozenin; v obou případech se jednalo o narozeniny lidí, kteří nesloužili Bohu. (1. Mojžíšova 40:20–22; Matouš 14:6–11) Písmo neuvádí datum narození dokonalého člověka Ježíše Krista. Proč bychom tedy měli věnovat zvláštní pozornost narozeninám nedokonalých lidí? (Kazatel 7:1) Je zcela přirozené, že zbožní rodiče nečekají na nějaký zvláštní den, aby svým dětem mohli projevit lásku. Jedna třináctiletá křesťanská dívenka řekla: „Naše rodina zažívá spoustu legrace . . . Jsme si s rodiči velmi blízcí, a když se děti ptají, proč neslavím svátky, říkám jim, že já slavím každý den.“ Jeden sedmnáctiletý křesťanský mladík řekl: „U nás doma se dávají dárky po celý rok.“ Když se dárky dávají spontánně, přináší to více štěstí.

18. Jakou každoroční slavnost mají slavit následovníci Ježíše na základě jeho příkazu a co nám tato slavnost připomíná?

¹⁸ Lidé, kteří vedou bohulibý život, si každoročně vyhradí jeden den pro zvláštní oslavu. Je to Pánova večeře, jež je často označována jako slavnost na památku Kristovy smrti. Vzhledem k této slavnosti Ježíš svým následovníkům přikázal: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19, 20; 1. Korinťanům 11:23–25) Když večer 14. nisana roku 33 n. l. zavedl tuto večeři, použil nekvašený chléb a červené víno, které představovaly jeho bezhříšné lidské tělo a jeho dokonalou krev. (Matouš 26:26–29) Tyto symboly přijímají křesťané, kteří byli pomazáni Božím svatým duchem. Jsou zahrnuti do nové smlouvy a do smlouvy o Království a mají nebeskou naději. (Lukáš 12:32; 22:20, 28–30; Římanům 8:16, 17; Zjevení 14:1–5) Užitek z oslavy však mají všichni ti, kdo jsou ten večer, který odpovídá 14. nisanu starověkého židovského kalendáře, přítomni. Připomínají si lásku, kterou Jehova Bůh a Ježíš Kristus projevili tím, že poskytli výkupní oběť na usmíření hříchů — oběť, jež umožňuje věčný život těm, kdo mají Boží přízeň. (Matouš 20:28; Jan 3:16)

ZAMĚSTNÁNÍ A ZÁBAVA

19. S jakým problémem se křesťané potýkají, když si vydělávají na živobytí?

¹⁹ Praví křesťané jsou povinni tvrdě pracovat a obstarávat si, co potřebují k životu. Když se to daří, hlavy rodin pociťují uspokojení. (1. Tesaloničanům 4:11, 12) Když by ovšem křesťan měl zaměstnání, které by bylo v rozporu s Biblí, jistě by mu to štěstí nepřineslo. Někdy je však obtížné najít zaměstnání, které je v souladu s biblickými měřítky. Někteří zaměstnavatelé například vyžadují, aby zaměstnanec podváděl zákazníky. Na druhé straně mnozí zaměstnavatelé raději vyhoví svědomí poctivého pracovníka, protože nechtějí přijít o důvěryhodného zaměstnance. Ať se však stane cokoli, můžete mít jistotu, že Bůh požehná vašemu úsilí získat zaměstnání, v němž si uchováte čisté svědomí. (2. Korinťanům 4:2)

20. Proč bychom si zábavu měli vybírat?

²⁰ Bůh chce, aby jeho služebníci byli šťastní, a proto svou tvrdou práci musíme vyvážit osvěžujícími chvílemi rekreace a odpočinku. (Marek 6:31; Kazatel 3:12, 13) Satanův svět podporuje bezbožnou zábavu. Jestliže se však Bohu chceme líbit, musíme si vybírat — knihy, které čteme, rozhlasové programy a hudbu, které posloucháme, koncerty a divadelní představení, na které chodíme, filmy, televizní pořady a videoprogramy, které sledujeme. Pokud jsme si v minulosti vybírali zábavu, která je v rozporu s výstrahou takových veršů jako 5. Mojžíšova 18:10–12, Žalm 11:5 a Efezanům 5:3–5, musíme udělat změny, abychom se líbili Jehovovi a byli šťastnější.

ÚCTA K ŽIVOTU A KE KRVI

21. Jak by úcta k životu měla ovlivňovat náš názor na potrat a také na naše zvyky a chování?

²¹ Abychom byli opravdu šťastní, musíme na lidský život pohlížet jako na svatý, stejně jako na něj pohlíží Jehova. Boží slovo nám zakazuje vraždit. (Matouš 19:16–18) Zákon, který dal Bůh Izraeli, ukazuje, že i na nenarozené dítě Jehova pohlíží jako na drahocenný život — ne jako na něco, co se může zabít. (2. Mojžíšova 21:22, 23) Se životem proto nesmíme zacházet jako s něčím bezcenným — neměli bychom užívat tabák, ubližovat svému tělu zneužíváním drog či alkoholu nebo zbytečně riskovat. Neměli bychom se také zabývat žádnými činnostmi, které ohrožují život, ani přehlížet různá bezpečnostní opatření, protože by to mohlo vést k tomu, že bychom nesli vinu krve. (5. Mojžíšova 22:8)

22. a) Jaký je Boží názor na krev a její používání? b) Pouze čí krev může skutečně zachránit život?

²² Jehova řekl Noemovi a jeho rodině, že krev představuje duši neboli život. Bůh jim proto zakázal jíst jakoukoli krev. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Jsme jejich potomky, a proto je tento zákon závazný pro každého z nás. Jehova řekl Izraelitům, že krev má být vylita na zem a lidé ji nemají používat pro vlastní účely. (5. Mojžíšova 12:15, 16) A zákon o krvi Bůh zopakoval, když křesťané z prvního století dostali pokyn: „Abyste se zdržovali . . . krve.“ (Skutky 15:28, 29) Zbožní lidé mají úctu ke svatosti krve, a proto nepřijímají krevní transfúze, dokonce ani v případě, kdy ostatní trvají na tom, že tento způsob léčby jim zachrání život. Ukazuje se, že mnohé lékařské alternativní postupy, které jsou pro svědky Jehovovy přijatelné, jsou velmi účinné a nevystavují člověka rizikům spojeným s krevními transfúzemi. Křesťané vědí, že život může být zachráněn pouze prostřednictvím krve, kterou prolil Ježíš. Víra v tuto krev přináší odpuštění a vyhlídku na věčný život. (Efezanům 1:7)

23. Jakou odměnu přináší bohulibý způsob života?

²³ Máme-li žít bohulibým způsobem života, je jasné, že to bude vyžadovat úsilí. Je možné, že se nám členové rodiny a známí budou vysmívat. (Matouš 10:32–39; 1. Petra 4:4) Ovšem odměna, kterou takový život přináší, značně převažuje všechny zkoušky. Bohulibý způsob života vede k čistému svědomí a je zárukou budujícího společenství s ostatními ctiteli Jehovy. (Matouš 19:27, 29) A také si představte věčný život v Božím spravedlivém novém světě. (Izajáš 65:17, 18) Jaké potěšení to působí, když žijeme v souladu s biblickými radami a tak rozradostňujeme Jehovovo srdce! (Přísloví 27:11) Není divu, že bohulibý způsob života přináší štěstí! (Žalm 128:1, 2)

VYZKOUŠEJTE SVÉ POZNÁNÍ

Z jakých důvodů vede bohulibý způsob života ke štěstí?

Jaké změny mohou být nutné, chceme-li žít bohulibým způsobem života?

Proč chcete žít bohulibým způsobem života?

[Obrázek na straně 124 a 125]

Duchovní činnosti vyvážené chvílemi odpočinku přispívají k tomu, že lidé, kteří vedou bohulibý život, jsou šťastní