Kapitola 123

„Pohleďte, člověk!“

NA PILÁTA zapůsobilo Ježíšovo chování, a protože rozeznal jeho nevinu, zkouší jinou cestu, jak jej osvobodit. „Máte. . . zvyk,“ říká zástupům, „že vám mám jednoho člověka o pasach propustit.“

Ve vězení je také pověstný vrah Barabáš. Proto se Pilát zeptá: „Koho chcete, abych vám propustil, Barabáše, nebo Ježíše, takzvaného Krista?“

Lidé na podnět předních kněží, kteří je pobouřili, žádají, aby byl propuštěn Barabáš a Ježíš aby byl zabit. Pilát se nevzdává a odpoví novou otázkou: „Kterého z těch dvou chcete, abych vám propustil?“

„Barabáše,“ křičí lidé.

„Co tedy mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?“ ptá se zaraženě Pilát.

Odpovídají ohlušujícím řevem: „Ať je přibit na kůl!“ „Přibij ho na kůl! Přibij ho na kůl!“

Pilát ví, že žádají smrt nevinného člověka, a proto jim domlouvá: „Nuže, co špatného udělal tento člověk? Neshledal jsem na něm nic, co zasluhuje smrt; chci ho tedy ztrestat a propustit.“

Přes všechny jeho pokusy rozlícený dav popichovaný svými náboženskými vůdci dále ječí: „Přibij ho na kůl!“ Dav je kněžími rozvášněn až k šílenství a volá po krvi. Přitom byli někteří z nich před pouhými pěti dny nejspíš mezi těmi, kteří Ježíše vítali v Jeruzalémě jako Krále! Ježíšovi učedníci mezitím — pokud jsou přítomni — zůstávají zticha a nenápadní.

Když Pilát vidí, že jeho domluvy nikam nevedou, ale že se spíše zvedá vřava, bere vodu a před zástupem si myje ruce se slovy: „Nejsem vinen krví tohoto člověka. To je vaše starost.“ Na to lid odpovídá: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti.“

A tak jim Pilát podle jejich požadavku — a protože si spíše přeje uspokojit zástup, než udělat to, co ví, že je správné — propustí Barabáše. Vezme Ježíše, dá ho svléknout a pak zbičovat. To však není žádné obyčejné sešvihání bičem. The Journal of the American Medical Association popisuje římský způsob bičování takto:

„Obvyklým nástrojem byl krátký bič (flagrum neboli flagellum) s několika jednoduchými nebo spletenými koženými řemínky různých délek, do nichž byly v určitých vzdálenostech vevázány železné kuličky nebo ostré kousky ovčích kostí. . . Jak římští vojáci plnou silou opakovaně švihali oběť do zad, železné kuličky působily hluboké pohmožděniny a kožené řemínky a ovčí kůstky se zasekávaly do kůže a podkožní tkáně. Při pokračujícím bičování rány pronikaly do hloubky ke kosternímu svalstvu a vznikaly cáry krvácejícího masa.“

Po tomto trýznivém bití je Ježíš odveden do místodržitelova paláce a je povolán celý oddíl vojska. Tam jej vojáci zahrnou další pohanou: spletou trnovou korunu a narazí mu ji na hlavu. Do pravé ruky mu dají rákos a obléknou mu purpurový oděv, jaký nosí králové. Pak mu posměšně říkají: „Dobrý den, ty Králi Židů!“ Také na něho plivají a políčkují ho. Vezmou mu silný rákos z ruky a švihají ho s ním do hlavy, čímž mu do kůže ještě hlouběji vrážejí ostré trny jeho pokořující „koruny“.

Ježíšova pozoruhodná důstojnost a síla tváří v tvář tomuto týrání na Piláta zapůsobí tak, že se ho ještě jednou pokusí vykoupit. „Podívejte se, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm neshledávám žádnou vinu,“ říká zástupům. Snad předpokládá, že pohled na ztýraného Ježíše obměkčí jejich srdce. Když Ježíš stojí před bezcitným davem s trnovou korunou, purpurovým svrchním oděvem a zkrvavenou tváří, rozrytou bolestí, Pilát prohlašuje: „Pohleďte, člověk!“

Ačkoli je zbitý a pohmožděný, stojí tu nejskvělejší postava celé historie, opravdu největší člověk, který kdy žil! Ano, Ježíš projevuje mlčenlivou důstojnost a klid, jež svědčí o velikosti, kterou musí uznat i Pilát. V jeho slovech se totiž zjevně mísí úcta a lítost. Jan 18:39–19:5; Matouš 27:15–17, 20–30; Marek 15:6–19; Lukáš 23:18–25.

▪ Jak se Pilát snaží o Ježíšovo propuštění?

▪ Jak se Pilát pokouší ze sebe sejmout odpovědnost?

▪ Jak si máme představit bičování?

▪ Jak je Ježíš po zbičování zesměšňován?

▪ Jaký další pokus o Ježíšovo propuštění podnikne Pilát?