Přesné poznání Boha a jeho Syna vede k životu

„To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — JAN 17:3.

1. Proč je tak důležité přesné poznání Boha a Ježíše Krista?

PŘESNÉ poznání Boha a jeho Syna Ježíše Krista je nezbytné pro ty, kteří si přejí věčný život. „[Boží] vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:4) Takové poznání z Božího inspirovaného slova, Bible, zajistí, že budeme vědět, kdo je Bůh a jaké k němu máme závazky. (2. Timoteovi 3:16, 17; 1. Jana 2:17) Pomůže nám také vytvořit si správnou představu o Ježíši Kristu a našem vztahu k němu. — Žalm 2:12; Filipanům 2:5–11.

2. K čemu může vést nedostatek přesného poznání?

² Bez přesného poznání můžeme padnout do léčky falešných nauk podporovaných Božím odpůrcem satanem ďáblem, který je „lhář a otec lži“. (Jan 8:44) Pokud tedy nějaká nauka protiřečí Božímu slovu, pokud je lživá, věřit jí a vyučovat jí zneuctívá Jehovu a staví nás do odporu vůči němu. Je tedy třeba pečlivě zkoumat Písmo, abychom rozlišili pravdu od falše. (Skutky apoštolů 17:11) Nechceme být jako osoby, jež se „stále učí, a přece nejsou nikdy schopné dospět k přesnému poznání pravdy“. — 2. Timoteovi 3:1, 7.

3. Jaké je jasné učení Bible o Bohu, Ježíši Kristu a svatém duchu?

³ V předešlém článku jsme viděli, že nauka o trojici není biblické učení. Bůh nám ve svém Slově jasně říká, že je stvořitelem všeho a že jeho prvním stvořením v nebi byl Ježíš. (Zjevení 4:11; Kolosanům 1:15, 16) Bůh poslal svého Syna na zem jako člověka, aby opatřil výkupní oběť, jež sloužila jako základ pro odpuštění hříchů lidstva, a aby objasnil upřímným lidem další věci o Bohu a jeho předsevzetích. (Matouš 20:28; Jan 6:38) Přesto bylo během staletí překrouceno jednoduché a jasné učení, že Bůh a Kristus jsou dvě samostatné osoby a že svatý duch není osoba, ale Boží činná síla. Místo toho se stalo učení o trojici základní naukou křesťanstva.

„Já a Otec jsme jedno“

4. Proč není pravdivé to, co tvrdí církve o textu Jana 10:30?

⁴ Církve často citují Jana 10:30 a snaží se tím podpořit trojici, ačkoli ve verši není ani zmínka o nějaké třetí osobě. Ježíš tam řekl: „Já a Otec jsme jedno.“ Myslel tím však Ježíš, že je sám všemohoucí Bůh, ale pouze v jiné podobě? Tak to nemohlo být, protože Ježíš vždy říkal, že je Boží Syn, nižší než Bůh a jemu podřízený. Co tedy chtěl říci slovy u Jana 10:30?

5, 6. a) V jakém smyslu říkal Ježíš, že on a jeho Otec jsou jedno? b) Jak je to doloženo ve spojitosti s Ježíšovými učedníky?

⁵ Ježíš chtěl říci, že je myšlenkami a předsevzetím zajedno s Otcem. To vyplývá z Jana 17:21, 22, kde se Ježíš modlil k Bohu, aby jeho učedníci „všichni byli jedno, stejně jako ty, Otče, jsi ve spojení se mnou a já ve spojení s tebou, aby také oni byli ve spojení s námi . . . aby byli jedno, stejně jako my jsme jedno“. Modlil se Ježíš, aby se všichni učedníci stali jednou osobou? Ne, modlil se, aby byli jednotní, stejného smýšlení a předsevzetí, jako byli Ježíš a Bůh.

⁶ Stejná myšlenka je vyjádřena v 1. Korinťanům 1:10, kde Pavel říká, aby křesťané „všichni mluvili souhlasně“ a ‚aby mezi nimi nebylo rozdělení, ale aby byli pevně spojeni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem‘. Když tedy Ježíš řekl, že on a jeho Otec jsou jedno, nemyslel, že jsou táž osoba, stejně jako když řekl, že jeho učedníci by se měli stát jedním, nemyslel, že by byli táž osoba.

Kdo byl „Slovo“?

7. a) Co tvrdí křesťanstvo o textu Jana 1:1? b) Jak Jan 1:1 současně ukazuje, že není řeč o trojici?

⁷ Co však Jan 1:1, kde podle Kralické bible stojí: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh“? Jan 1:14 nám říká, že „Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi“. Křesťanstvo tvrdí, že toto „Slovo“ (řecky logos), které přišlo na zem jako Ježíš Kristus, byl sám všemohoucí Bůh. Všimni si však, že i v Kralické bibli se u Jana 1:1 říká: „To Slovo bylo u Boha.“ Někdo, kdo je u jiné osoby, není totéž, co ta druhá osoba. I v tomto překladu se tedy ukazují dvě rozličné osoby. A také tu není ani zmínka o nějaké třetí osobě trojice.

8. Jak překládají konec Jana 1:1 některé jiné překlady Bible?

⁸ Tam, kde Kralická bible říká v druhé polovině textu Jana 1:1, že „Slovo byl Bůh“, říkají jiné překlady něco jiného. Některé znějí takto:

1808: „a slovo bylo bohem“. The New Testament, in an Improved Version, Upon the Basis of Archbishop Newcome’s New Translation: With a Corrected Text (Nový Zákon ve zdokonalené verzi na základě nového překladu arcibiskupa Newcoma s opraveným textem), Londýn.

1864: „a bůh byl to Slovo“. The Emphatic Diaglott, angl., od Benjamina Wilsona, New York a Londýn.

1935: „a Slovo bylo božské“. The Bible—An American Translation (Bible — Americký překlad), od J. M. P. Smithe a E. J. Goodspeeda, Chicago.

1935: „Logos byl božský“. A New Translation of the Bible (Nový překlad Bible), od Jamese Moffatta, New York.

1975: „a bůh (neboli božského druhu) bylo to Slovo“. Das Evangelium nach Johannes (Evangelium podle Jana), od Siegfrieda Schulze, Göttingen.

1978: „a Logos byl božského druhu“. Das Evangelium nach Johannes (Evangelium podle Jana), od Johannese Schneidera, Berlin.

1979: „a bůh byl Logos“. Das Evangelium nach Johannes (Evangelium podle Jana), od Jürgena Beckera, Würzburg.

Také New World Translation of the Christian Greek Scriptures (Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem) anglicky vydaný v roce 1950 Biblickou a traktátní společností Strážná věž v New Yorku přeložil toto slovní spojení „a Slovo bylo bohem“.

9. Co stojí před prvním výskytem podstatného jména theos (bůh) v řeckém textu Jana 1:1? Jak to ukazuje, že je řeč o všemohoucím Bohu?

⁹ Souhlasí takové překlady s gramatickou stavbou Jana 1:1 v řečtině? Ano. V textu Jana 1:1 se dvakrát vyskytuje řecké podstatné jméno theos (bůh). Poprvé se vztahuje k všemohoucímu Bohu, u něhož bylo Slovo — „a Slovo [logos] bylo u Boha [tvar slova theos]“. Před tímto prvním theos stojí tvar řeckého určitého členu ho. Podstatné jméno theos s určitým členem ho poukazuje na zřetelnou totožnost, v tomto případě na všemohoucího Boha — „a slovo bylo u [toho] Boha“.

10. Co naznačuje vynechaný člen ho při druhém výskytu slova theos u Jana 1:1?

¹⁰ Ale v závěrečné části textu Jana 1:1 překlady vyjmenované v osmém odstavci překládají druhé theos (podstatné jméno přísudkové) jako „božské“ nebo „bůh“ místo „Bůh“. Proč? Protože druhé theos je v řečtině podstatné jméno přísudkové v jednotném čísle a stojí před slovesem a nemá určitý člen ho. Taková větná konstrukce ukazuje v tomto verši na charakteristický rys nebo vlastnost předmětu. Osvětluje povahu Slova, že bylo „božské“, bylo „bohem“, ale ne všemohoucím Bohem. To je v souladu s mnoha texty, které ukazují, že „Slovo“ byl Boží mluvčí, Bohem poslaný na zem. Jak stojí u Jana 1:18: „Žádný nikdy neviděl Boha; jednozplozený bůh [Syn stvořený v nebi všemohoucím Bohem], který je v Otcově náručí, ten [přišel na zem jako člověk Ježíš a] o něm podal vysvětlení.“

11. Jaký máme příklad, kdy překladatel vsunul neurčitý člen do biblického textu na místě, kde v řečtině člen není, a proč se to dělá?

¹¹ Je mnoho jiných biblických veršů, kde překladatelé z řečtiny do jiných jazyků, kde se používají členy, vkládají neurčitý člen před podstatné jméno v přísudku, ačkoli v řeckém textu žádný člen není. Tento vložený člen v překladu upozorňuje na charakteristický rys nebo vlastnost podstatného jména. Například u Marka 6:49, kde učedníci viděli Ježíše kráčet po vodě, říká King James Version (Překlad krále Jakuba): „Domnívali se, že to byl duch [anglicky a spirit, řecky fantasma].“a New World Translation (Překlad nového světa) překládá přesněji: „Pomyslili si: ‚To je přízrak [anglicky an apparition]!‘ “ Právě tak správný překlad Jana 1:1 ukazuje, že Slovo nebylo „Bůh“, ale „bůh“.

12. Jak podobně se užívá neurčitý člen u Jana 8:44?

¹² Podobné dva příklady najdeme u Jana v 8. kapitole, verš 44. Tam Ježíš říká o ďáblovi: „Ten byl zabijákem, když začal . . . je lhář a otec lži.“ Podobně jako u Jana 1:1 stojí zde podstatné jméno přísudkové v obou výrazech („zabiják“, „lhář“) před slovesem a nemá určitý člen. V obou případech se popisuje vlastnost nebo charakteristický rys ďábla a v mnoha překladech do moderních jazyků je kvůli tomu nutné vložit neurčitý člen (v angličtině „a“ nebo „an“). King James Version (Překlad krále Jakuba) tedy tyto výrazy překládá: „Byl vrahem [anglicky a murderer] . . . je lhář [anglicky a liar]b a otec [lži].“ — Viz také Marka 11:32; Jana 4:19; 6:70; 9:17; 10:1, 13, 21; 12:6.

„Můj Pane a můj Bože“

13, 14. Proč mohl Tomáš říci Ježíšovi „můj Bože“, aniž myslel, že Ježíš je Jehova?

¹³ Trinitáři také na podporu svých tvrzení citují Jana 20:28. Tomáš tam řekl Ježíšovi: „Můj Pane a můj Bože!“ Jak již bylo ukázáno, není námitek proti tomu, aby Tomáš mluvil o Ježíšovi jako o bohu. Bylo by to v souladu s tím, že Ježíš byl ve své předlidské existenci jistě bohem, totiž mocnou, božskou bytostí. A rozhodně jím je od své smrti a vzkříšení k nebeskému životu. Ježíš dokonce citoval ze Žalmů, aby ukázal, že mocní lidé byli oslovováni jako „bohové“. (Žalm 82:1–6; Jan 10:34, 35) Apoštol Pavel poznamenal, že je „mnoho ‚bohů‘ a mnoho ‚pánů‘ “. (1. Korinťanům 8:5) I satan je nazván „bohem tohoto systému věcí“. — 2. Korinťanům 4:4.

¹⁴ Kristus zaujímá daleko vyšší postavení než nedokonalí lidé nebo satan. Jestliže se dá o takových osobách mluvit jako o „bozích“, jistě se dá mluvit — a také se mluvilo — o Ježíšovi jako o bohu. Pro své jedinečné postavení ve vztahu k Jehovovi je Ježíš „jednozplozený bůh“ (Jan 1:18), „Mocný Bůh“ (Izajáš 9:6) a „bůh“ (Jan 1:1). Nebylo tedy nijak nepatřičné, když tak Tomáš Ježíše oslovil. Tomáš řekl, že Ježíš je pro něho bohem, božským mocným. Neříkal však, že Ježíš je Jehova, proto také řekl „můj“ Bože a ne „Bože“.

15. Jak jasně určuje Ježíšovu totožnost 31. verš 20. kapitoly Jana?

¹⁵ O pouhé tři verše dále, u Jana 20:31, říká Bible: „To všechno bylo zapsáno proto, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn.“ Zde jsou rozptýleny všechny pochybnosti o tom, co mohl Tomáš myslet. Biblický pisatel Jan jasně říká, že Ježíš je Boží Syn, ne sám všemohoucí Bůh.

Ne rovný Bohu

16. Co tvrdili Židé a jak to Ježíš vyvrátil?

¹⁶ Jiný text, který církve používají, je Jan 5:18. Říká se tam, že Židé chtěli zabít Ježíše, protože „také nazýval Boha svým Otcem a tím se činil rovným Bohu“. Kdo říkal, že se Ježíš činil rovným Bohu? Ježíš ne. Ten to objasňuje hned v následujícím devatenáctém verši: „Syn nemůže dělat vůbec nic sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce.“ Ježíš tedy netvrdil, že je všemohoucí Bůh nebo že je mu roven. Ukazoval Židům, že se oni mýlí, že on není Bůh, ale že je Boží Syn, a jako Boží mluvčí nemůže jednat sám od sebe. Dovedeme si představit všemohoucího Boha vesmíru, jak říká, že sám od sebe nemůže nic dělat? Židé tedy vznesli obvinění a Ježíš je vyvrátil.

17. a) Jaké jasné svědectví máme v samotném Božím inspirovaném Slově o totožnosti Jehovy, Ježíše Krista a svatého ducha? b) Co je nutno udělat s kterýmkoli textem, na nějž by poukazovali trinitáři ve snaze ospravedlnit svůj názor?

¹⁷ A tak ze svědectví Boha, jak je obsaženo v jeho vlastním inspirovaném Slově, a z Ježíšova svědectví a ze svědectví Ježíšových učedníků vyplývají přesvědčivé důkazy, že všemohoucí Bůh a Ježíš Kristus jsou dvě oddělené osobnosti, Otec a Syn. Skutečnosti rovněž jasně ukazují, že svatý duch není třetí osoba nějaké trojice, ale Boží činná síla. Je marné vytrhávat texty ze souvislosti nebo se je snažit překroutit, aby podporovaly trojici. Všechny takové texty musí ladit s ostatními jasnými svědectvími Bible.

Proč se vyvinula nauka o trojici?

18. Odkud pochází nauka o trojici?

¹⁸ Podíváš-li se na straně 30 na „Historický vývoj nauky o trojici“, povšimneš si, že trojice má pohanské kořeny. Není to biblická nauka, ale křesťanstvo ji přijalo ve čtvrtém století. Dávno předtím však existovaly trojice ve starověkém Babylóně, Egyptě a jinde. Tak křesťanstvo vtělilo do svého učení pohanskou myšlenku. Prosadil ji římský císař Konstantin, jehož nezajímala pravda o té věci, ale který chtěl upevnit svou říši tvořenou pohany a odpadlými křesťany. Trojice v žádném případě nevznikla vývojem křesťanského učení, ale byla dokladem, že křesťanstvo odpadlo od Kristova učení a přijalo místo něho učení pohanské.

19. Proč se vyvinula nauka o trojici?

¹⁹ Proč se vlastně taková nauka vyvinula? Božím zájmům jistě neslouží, když se vytváří zmatek a tajemno kolem Boha, jeho Syna a jeho svatého ducha. A zmatek neslouží ani zájmům lidí. Ovšem čím více jsou lidé zmateni v otázce, kdo je Bůh a jaké má předsevzetí, tím lépe to vyhovuje Božímu odpůrci satanu ďáblovi, ‚bohu tohoto světa‘, který působí tak, že ‚zaslepuje mysl nevěřících‘. (2. Korinťanům 4:4) Protože taková nauka vyvolává dojem, že biblickému učení mohou rozumět pouze teologové, vyhovuje také náboženským vůdcům křesťanstva. Pomáhá jim držet v područí prosté lidi.

20. a) Jaká je jednoduchá pravda o trojici? b) Co pro nás bude znamenat přijímání přesného poznání osvobozujících pravd?

²⁰ Přitom je pravda o této věci tak jednoduchá, že ji může pochopit i dítě. I malý chlapeček ví, že není totožný se svým otcem, ale že jsou dva samostatní jedinci. A když Bible říká, že Ježíš Kristus je Boží Syn, znamená to přesně to. To je prostá pravda, a ne nauka o trojici. Ta je lživá. Proto musí pocházet od toho, „který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Ale prosté, osvěžující pravdy o Bohu, jeho Synu a Božím mocném svatém duchu osvobozují lidi z pout falešného učení, zakořeněného v pohanství a zplozeného satanem. Ježíš řekl upřímným lidem, kteří hledají pravdu: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Přijímat přesné poznání osvobozujících pravd a jednat podle nich „znamená věčný život“. — Jan 17:3.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◼ Proč je tak důležité přesné poznání Boha a jeho Syna?

◼ Co myslel Ježíš tím, když řekl: „Já a Otec jsme jedno“?

◼ Jak činí text Jana 1:1 rozdíl mezi Slovem a Bohem?

◼ Proč mohl Tomáš právem říci Ježíšovi „můj Bože“?

◼ Jak vznikla nauka o trojici a kdo je jejím původcem?

[Rámeček na straně 30]

Historický vývoj nauky o trojici

The New Encyclopædia Britannica z roku 1985, Micropædia, sv. 11, str. 928 (angl.) říká na téma „trojice“: „Ani slovo trojice, ani výslovná nauka o trojici se v Novém zákoně neobjevuje a Ježíš a jeho následovníci se také nechtěli dostat do rozporu s šémem Starého zákona: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, je jeden Pán.‘ (5. Mojžíšova 6:4)“ Tato encyklopedie také říká: „Nauka se vyvíjela postupně během několika staletí a přes mnohé spory . . . Nikajský koncil v roce 325 stanovil klíčovou formulaci nauky ve svém vyznání, že Syn je ‚téže podstaty . . . jako Otec‘, ačkoli o Svatém duchu bylo řečeno velmi málo . . . Koncem 4. století . . . nabyla nauka o trojici v podstatě té podoby, kterou si od té doby zachovává.“

The New Catholic Encyclopedia (Nová katolická encyklopedie) z roku 1967, sv. 14, str. 299 uznává: „Formulace ‚jeden Bůh ve třech Osobách‘ nebyla ustálena a rozhodně ne začleněna do křesťanského života a vyznání víry dříve než na konci 4. století . . . Mezi apoštolskými Otci nebylo nic, co by se třeba jen vzdáleně přibližovalo takovému pohledu nebo smýšlení.“

Nauka o trojici tedy není biblická, ale byla oficiálně přijata na koncilu v Nikaji roku 325 n. l. Nauka zahrnovala pohanskou myšlenku, jež vznikla dávno předtím ve starověkém Babylóně a Egyptě a vyskytovala se i v jiných zemích. Historik Will Durant poznamenal v The Story of Civilization: Part III (Dějinách civilizace: část III.) na straně 595: „Křesťanství nezničilo pohanství; přijalo je za vlastní . . . Z Egypta přišly představy o božské trojici.“

V An Encyclopedia of Religion (Encyklopedii náboženství) vydané Vergiliem Fermem v roce 1964 jsou na str. 793 a 794 pod slovem „triáda“ vyjmenovány trojice Babylóňanů, buddhistů, hindů, Seveřanů, taoistů a jiných náboženství a také křesťanstva. Jako příklad se uvádí, že v Indii „velká triáda zahrnuje Brahmu stvořitele, Višnu zachovatele a Šivu ničitele. Ti představují cyklus bytí, jako v babylónské triádě Anu, Enlil a Ea představují hmotné podmínky bytí — vzduch, vodu, zemi.“

V londýnském Britském muzeu jsou umělecké předměty, jež představují starověké trojice, jako je egyptská Isis, Harpokrates a Neftys. Jedna publikace muzejního oddělení středověkých a pozdějších starožitností zaznamenává následující nápis na starověkém šperku: „Líc: egyptští bohové Horus-Baït (s jestřábí hlavou), Buto-Akori (had) a Hathor (se žabí hlavou). Rub: řecký verš ‚Jeden Baït, jeden Hathor, jeden Akori, jejich moc je jedna. Buď zdráv, otče světa, buď zdráv, bože ve třech podobách!‘ ‚Bohové‘ jsou takto označeni jako tři projevy jedné moci, pravděpodobně slunečního boha.“

Dějiny potvrzují, že trojice byla vypůjčena od pohanů a existovala staletí předtím, než Ježíš přišel na zem. Dlouho po jeho smrti ji prosazovali ti, kteří byli ovlivněni pohanskými filozofiemi a kteří odpadli od pravého uctívání Boha, jak je vyučoval Ježíš a apoštolové.

[Obrázek na straně 27]

Ježíš se modlil, aby jeho učedníci byli jedno ve smýšlení a předsevzetí, jako on a jeho Otec byli jedno