Řekl: „Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ (Jan 3:5) Ke znovuzrození tedy dochází prostřednictvím vody a ducha. Co ale tyto výrazy znamenají?

‚Voda‘ a ‚duch‘ — Co tyto pojmy znamenají?

Nikodém byl židovský náboženský učenec, a proto určitě věděl, co v Hebrejských písmech znamená pojem „Boží duch“ — že to je Boží činná síla, která lidem umožňuje konat zvláštní skutky. (1. Mojžíšova 41:38; 2. Mojžíšova 31:3; 1. Samuelova 10:6) Když tedy Ježíš mluvil o ‚duchu‘, Nikodém to určitě chápal tak, že mluví o svatém duchu neboli Boží činné síle.

A co Ježíšova zmínka o vodě? Uvažujme o událostech, které se podle Janova evangelia odehrály před a po Ježíšově rozhovoru s Nikodémem. Tyto události ukazují, že jak Jan Křtitel, tak i Ježíšovi učedníci prováděli křty ve vodě. (Jan 1:19, 31; 3:22; 4:1–3) V Jeruzalémě to bylo všeobecně známo. Když tedy Ježíš mluvil o vodě, Nikodém jistě věděl, že Ježíš neměl na mysli jen vodu jako takovou, ale křest ve vodě.a

Pokřtěni „svatým duchem“

Jestliže ‚narodit se z vody‘ znamená být pokřtěn ve vodě, co znamená výraz ‚narodit se z ducha‘? Již před rozhovorem Nikodéma s Ježíšem oznámil Jan Křtitel, že při křtu bude hrát roli nejen voda, ale také duch. Řekl: „Křtil jsem vás vodou, ale on [Ježíš] vás bude křtít svatým duchem.“ (Marek 1:7, 8) O prvním křtu tohoto druhu se zmiňuje ve svém evangeliu Marek. Píše: „Během těch dnů přišel Ježíš z Nazaretu v Galileji a byl Janem pokřtěn v Jordánu. A hned když vystoupil z vody, viděl, jak se nebesa rozdělují a duch na něho sestupuje jako holubice.“ (Marek 1:9, 10) Když byl Ježíš ponořen do Jordánu, byl pokřtěn ve vodě. V okamžiku, kdy na něj sestoupil duch z nebe, byl pokřtěn svatým duchem.

Asi tři roky po svém křtu Ježíš učedníky ujistil: „Za nemnoho dnů [budete] pokřtěni ve svatém duchu.“ (Skutky 1:5) Kdy k tomu došlo?

V den Letnic roku 33 n. l. se asi 120 Ježíšových učedníků shromáždilo v jednom domě v Jeruzalémě. „Náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně . . . a všichni byli naplněni svatým duchem.“ (Skutky 2:1–4) V tentýž den apoštol Petr vybídl další lidi v Jeruzalémě, aby se dali pokřtít ve vodě. Zástupu řekl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ Jak na to reagovali? „Ti, kdo přijali jeho slovo srdcem, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší.“ (Skutky 2:38, 41)

Dvě fáze znovuzrození

Co se z uvedených příkladů dozvídáme o znovuzrození? Vyplývá z nich, že znovuzrození probíhá ve dvou fázích. Všimněte si, že Ježíš byl nejdřív pokřtěn ve vodě. Potom obdržel svatého ducha. Podobně i jeho první učedníci byli nejprve pokřtěni ve vodě (někteří z nich Janem Křtitelem) a teprve pak dostali svatého ducha. (Jan 1:26–36) A stejné to bylo i v případě 3 000 nových učedníků, kteří byli také nejprve pokřtěni ve vodě a až potom získali svatého ducha.

Co se z událostí, které se odehrály o Letnicích roku 33 n. l., učíme o znovuzrození? Jak by mělo probíhat dnes? Mělo by to být stejným způsobem jako v případě Ježíšových apoštolů a prvních učedníků. Nejprve člověk činí pokání ze svých hříchů, opouští špatný způsob života, zasvětí svůj život Jehovovi, aby ho uctíval a sloužil mu, a toto zasvěcení dá veřejně najevo křtem ve vodě. Pokud je takový jednotlivec Bohem vybrán, aby sloužil jako král v jeho Království, je po křtu pomazán svatým duchem. První fáze tohoto procesu (křest ve vodě) je rozhodnutím jednotlivce. O druhé fázi (o křtu duchem) rozhoduje Bůh. Člověk je znovuzrozen tehdy, když podstoupí oba tyto křty.

Proč ale Ježíš v rozhovoru s Nikodémem mluvil o ‚narození z vody a ducha‘? Zdůraznil tím, že ti, kdo jsou pokřtěni vodou a duchem, prodělají pozoruhodnou změnu. Příští článek rozebírá tento aspekt znovuzrození podrobněji.

[Poznámka pod čarou]

Znovuzrození — K čemu vede?

PROČ Ježíš použil výraz ‚narodit se z ducha‘, když mluvil o křtu svatým duchem? (Jan 3:5) Slova „narození“ nebo „zrození“ v přeneseném smyslu znamenají „začátek“. Příkladem toho může být výraz „zrození národa“. Pojmy „nové zrození“ nebo „znovuzrození“ tedy naznačují, že se jedná o „nový začátek“. Když tedy Bible používá obrazná vyjádření „narození“ a „nové zrození“, zdůrazňuje tím, že ve vztahu mezi Bohem a těmi, kdo jsou pokřtěni svatým duchem, nastává nový začátek, zásadní změna. Jak tato změna probíhá a co je jejím výsledkem?

Když apoštol Pavel vysvětloval, jak Bůh mění postavení těch, kdo mají vládnout v nebi, použil situaci z rodinného života. Napsal tehdejším křesťanům, že obdrží „přijetí za syny“ neboli budou adoptováni a že díky tomu s nimi Bůh bude moci jednat „jako se syny“. (Galaťanům 4:5; Hebrejcům 12:7) Abychom si ukázali, jak nám pojem „přijetí za syny“ pomáhá pochopit, k jaké změně dojde, když je někdo pokřtěn svatým duchem, vraťme se ještě jednou ke znázornění s mužem, který chce koupit pozemek v cizí zemi.

„Přijetí za syny“

Muž z našeho znázornění si nemůže koupit pozemek v cizí zemi, protože není jejím občanem. Jeho postavení se však jednoho dne zásadně změní. Státní autority mu občanství udělí. Co to pro něj znamená? Má nyní stejná práva jako ostatní občané té země, včetně práva na zakoupení pozemku. Jakožto občan má nyní úplně nové možnosti.

Tento příklad ukazuje, k jaké významné změně dochází v postavení lidí, kteří se narodili znovu. Uvažujme o několika podobnostech. Cizinec z našeho znázornění si může koupit pozemek pouze za předpokladu, že splní zákonný požadavek, totiž že bude mít státní občanství dané země. To si však nemůže zajistit sám. Musí mu ho udělit příslušná státní autorita. Podobné je to v případě lidí, kteří budou vládnout v Božím Království neboli nebeské vládě. Podíl na této vládě je také podmíněn určitým požadavkem — musejí se ‚narodit znovu‘. Tento požadavek však nemohou splnit sami, protože nové zrození uděluje Bůh.

Díky čemu se cizincovo postavení změnilo? Díky tomu, že proběhlo příslušné právní řízení, kterým mu bylo občanství uděleno. Toto řízení samozřejmě nezměnilo jeho povahu. I s novým občanstvím zůstal stále stejným člověkem. Poté, co splnil zákonné požadavky, však získal nový status. Byl to pro něj nový začátek. Stal se občanem té země a získal kromě jiného právo na zakoupení pozemku.

Podobně Jehova změnil postavení určité skupiny nedokonalých lidí tím, že je zákonným postupem adoptoval jako své děti. Apoštol Pavel, který k této skupině patřil, napsal: „Obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8:15, 16) Díky adopci se tito křesťané stali součástí Boží rodiny, neboli „Božími dětmi“, podobně jako se muž z našeho znázornění stal občanem dané země. (1. Jana 3:1; 2. Korinťanům 6:18)

Tím, že Bůh některé lidi adoptoval, se samozřejmě nezměnila jejich povaha. Zůstávají i nadále nedokonalí. (1. Jana 1:8) Jak ale Pavel dále vysvětlil, když splnili zákonné požadavky pro adopci, získali nový status. Současně Bůh těmto adoptivním synům vložil do srdce pevné přesvědčení, že budou žít s Kristem v nebi. (1. Jana 3:2) Toto neomylné přesvědčení vyvolané Božím duchem úplně změnilo jejich náhled na život. (2. Korinťanům 1:21, 22) Je to pro ně jako nový začátek, jako znovuzrození.