NAROZENÍ

Hebrejské slovo ja·ladhʹ znamená „porodit; plodit; stát se otcem“. (1Mo 4:1, 2; 16:15; 30:39; 1Pa 1:10) Je příbuzné slovu jeʹledh („dítě“ [1Mo 21:8]), mó·leʹdheth (narození; domov; příbuzní [1Mo 31:13, Rbi8, ppč]) a tó·le·dhóthʹ (dějiny; historický původ; zplození; rodokmen [1Mo 2:4, Rbi8, ppč; Mt 1:1, Rbi8, ppč]). Hebrejský výraz chil (nebo chul) se sice používal především na prožívání porodních bolestí, ale u Joba 39:1 a v Příslovích 25:23 je použit ve smyslu porodu. (Srovnej Iz 26:17, 18; viz heslo PORODNÍ BOLESTI.) Řecký výraz gen·naʹo znamená „stát se otcem; stát se matkou; porodit; narodit se“. (Mt 1:2; Lk 1:57; Jan 16:21; Mt 2:1) Slovo tiʹkto se překládá „porodit“. (Mt 1:21)

Šalomoun říká, že je „čas rodit“, a zpravidla se dítě narodí asi za 280 dnů po početí. (Ka 3:2) Pro rodiče je den narození jejich dítěte obvykle dnem velké radosti. Podle moudrého krále Šalomouna je však pro člověka, pokud v životě dosáhl dobrých výsledků a získal u Boha dobré jméno, dokonce lepší den jeho smrti. (Lk 1:57, 58; Ka 7:1)

Od dávných dob při porodu pomáhaly porodní báby. Při porodu se používaly různé druhy porodních stoliček, které byly usnadněním pro matku a určitou pomocí pro porodní bábu. Mohly to být dva kameny nebo dvě cihly, na nichž se matka při porodu skrčila nebo si sedla do dřepu. (2Mo 1:16) Hebrejské slovo, které je v 1. Mojžíšově přeloženo jako ‚porodní stolička‘ (ʼov·naʹjim), je příbuzné hebrejskému slovu pro „kámen“; v Bibli se objevuje ještě jednou (Jer 18:3) a je tam přeloženo jako ‚hrnčířské kruhy‘. The International Standard Bible Encyclopedia uvádí: „Toto slovo je v obou případech použito v duální formě, jež bezpochyby poukazuje na skutečnost, že hrnčířský kruh je složen ze dvou kotoučů, a naznačuje, že podobně i porodní stolička byla dvojitá.“ (Sv. 1, 1979, s. 516) Starověké hieroglyfy potvrzují, že v Egyptě se takové porodní stoličky používaly.

Ezekiel 16:4 se zmiňuje — byť v obrazném smyslu — o tom, jak porodní bába postupovala po porodu. Přestřihla pupeční šňůru a dítě umyla, potřela solí a potom ho zabalila do plenek. Sůl se možná používala k tomu, aby se kůže vysušila a byla pevná a napnutá. Dítě bylo od hlavy k patě zavinuto do plenek — tak to udělali i s Ježíšem (Lk 2:7) — a vypadalo jako mumie. Zavinutí do plenek sloužilo k tomu, aby tělo dítěte bylo v teple a aby bylo v rovné poloze; dítěti dali pruh látky pod bradu a uvázali ji k temeni hlavy a tím se údajně učilo dýchat nosem. Tento způsob péče o novorozence se datuje až do starověku, protože pleny znal i Job. (Job 38:9)

Potom, co byly zajištěny bezprostřední potřeby matky i dítěte, bylo novorozené dítě ukázáno otci, nebo byla otci oznámena zpráva o narození dítěte a on dítě uznal za své. (Jer 20:15) Rovněž, když služebná měla dítě s manželem své paní, která děti mít nemohla, toto dítě bylo uznáno za dítě její paní. (1Mo 16:2) To měla zjevně na mysli Ráchel, když svou otrokyni Bilhu požádala, aby ‚porodila na její kolena‘ a ona tak „dostala děti od ní“. (1Mo 30:3) Neznamenalo to, že k porodu došlo doslova na kolenou Ráchel, ale že mohla dítě houpat na svých kolenou, jako by bylo její vlastní. (Srovnej 1Mo 50:23.)

Dítě bylo jedním ze svých rodičů pojmenováno buď při narození, nebo o osm dnů později, když bylo obřezáno. Pokud se názory rodičů různily, otcovo rozhodnutí bylo konečné. (1Mo 16:15; 21:3; 29:32–35; 35:18; Lk 1:59–63; 2:21) Dítě obvykle kojila jeho matka (1Mo 21:7; Ža 22:9; Iz 49:15; 1Te 2:7), i když se zdá, že někdy děti kojily i jiné ženy. (2Mo 2:7) Dítě bylo zpravidla odstaveno, až když mu byly dva nebo tři roky a někdy i více. Zdá se, že Izákovi bylo pět let; a v jeho případě byla při této příležitosti uspořádána oslava s hostinou. (1Mo 21:8; 1Sa 1:22, 23)

Žena, která porodila syna, byla podle mojžíšského Zákona obřadně nečistá 7 dnů a Zákon požadoval dalších 33 dnů na její očišťování. Pokud se jí narodila dcera, potom byla matka pokládána za nečistou 14 dnů a Zákon požadoval na její očišťování dalších 66 dnů. Na závěr tohoto období očišťování se měla za matku přinést zápalná oběť — mladý beran a hrdlička nebo mladý holub, či dvě hrdličky nebo dva mladí holubi — podle toho, co okolnosti rodičům dovolovaly. (3Mo 12:1–8; Lk 2:24) Pokud se jednalo o prvorozeného syna, ten musel být vyplacen pěti stříbrnými šekely (11 dolarů). (4Mo 18:15, 16; viz heslo PRVOROZENÝ, PRVOTINA.)

Bible mnohokrát používá v obrazném smyslu výrazy, které se týkají přirozeného porodu. (Ža 90:2; Př 27:1; Iz 66:8, 9; Jk 1:15) Krutost porodních bolestí se výstižně hodí na popis utrpení, jež přichází z jiných zdrojů a před nímž nelze uniknout. (Ža 48:6; Jer 13:21; Mi 4:9, 10; Ga 4:19; 1Te 5:3) Ježíš řekl, že v duchovním smyslu se musí člověk ‚narodit z vody a ducha‘, aby mohl vstoupit do Království. To znamená, že takový člověk je pokřtěn ve vodě a je zplozen Božím duchem, stává se tak Božím synem s vyhlídkou na podíl v nebeském Království. (Jan 3:3–8; 2Ko 5:17; 1Pe 1:3, 23) Zjevení popisuje symbolickým jazykem, že po období velkých bolestí došlo v nebesích ‚k narození syna, muže‘. (Zj 12:1–5)