Odporuje si Bible?
„JE nemožné, aby Bůh lhal,“ prohlašuje Bible. (Hebr. 6:18) Jak by tedy jeho kniha mohla být plná očividných nedůsledností a významných rozporů, a přitom se nazývat Boží slovo? To by nešlo. ‚Proč jsou zde tedy rozpory?‘ ptáš se.
Jak se dá očekávat, do knihy, která se po staletí pracně opisovala rukou a kterou bylo třeba překládat do jazyků běžných v dané době, se vloudily některé písařské odchylky. Žádné však nemají takový rozsah a závažnost, aby vrhaly pochybnost na inspiraci a autoritu Bible jako celku. Pečlivým zkoumáním lze ukázat, že zdánlivé rozpory mají poctivé řešení. Lidé, kteří tvrdí, že si Bible odporuje, příliš často sami nepodnikli důkladné zkoumání, ale pouze přejímají názor, který jim vnucují ti, kdo si nepřejí věřit Bibli nebo se podle ní řídit. „Odpovídá-li někdo na nějakou věc dříve, než ji vyslechne, je to od něho pošetilost a pokoření,“ varuje Bible v Příslovích 18:13.
Někdy se vyskytnou námitky, že pisatelé Bible se vždy neshodují v počtech, pořadí událostí, v přesném znění citátů a tak dále. Uvaž ale: kdybys požádal několik očitých svědků nějaké události, aby zapsali, co viděli, shodovala by se všechna líčení beze zbytku ve slovním vyjádření i v podrobnostech? Kdyby ano, neměl bys podezření, že se pisatelé smluvili? Tak Bůh pisatelům Bible dovolil, aby si ponechali vlastní osobní styl a jazyk, ale postaral se, aby jeho myšlenky a důležitá fakta byly předány přesně.
Citace ze starších spisů mohly být lehce pozměněny proti původním výrokům, aby odpovídaly potřebám a záměrům nového pisatele. Přitom si však zachovaly základní smysl a myšlenku. Totéž lze říci o řazení událostí. Jeden pisatel se může řídit přísně chronologickým pořádkem, kdežto jiný může řadit události podle jejich myšlenkových souvislostí. I vynechávky odpovídají hledisku pisatele a tomu, jak zhušťuje zprávu. Proto mluvil Matouš o dvou slepcích, které Ježíš uzdravil, kdežto Marek a Lukáš se zmiňují jen o jednom. (Mat. 20:29–34; Mar. 10:46; Luk. 18:35) Matoušova zpráva s nimi není v rozporu. Prostě ho více zajímají počty, kdežto Marek a Lukáš se zaměřují na toho jednoho muže, s nímž Ježíš rozmlouval.
Byly také různé způsoby počítání času. Židovský národ používal dva kalendáře — náboženský a světský neboli zemědělský —, z nichž každý začínal v jiné roční době. Pisatelé, kteří se rozcházejí ve dni a měsíci, když hovoří o téže události, mohli prostě používat různé kalendáře. Orientální pisatelé zřídka používali zlomky, a proto se části roku počítaly jako celé roky. Zaokrouhlovaly se k nejbližšímu celému číslu. Toho si povšimni například v genealogických záznamech v 5. kapitole 1. Mojžíšovy.
UVEDENÍ „ROZPORŮ“ DO SOULADU
Nejsou však v Bibli texty, které vyjadřují pravý opak jiných textů? Uvažujme o několika, které citují někteří kritikové Bible.
U Jana 3:22 čteme, že Ježíš „křtil“, kdežto vzápětí u Jana 4:2 říká zpráva, že „Ježíš sám ve skutečnosti nekřtil“. Ale jak ukazuje zbytek textu, vlastní křty prováděli Ježíšovi učedníci v jeho jménu a pod jeho vedením. Podobně podnikatel i jeho sekretářka mohou každý tvrdit, že napsali určitý dopis.
Dále je zde text 1. Mojžíšovy 2:2, kde je zaznamenáno, že si Bůh odpočinul „od všeho díla“. Proti tomu stojí Ježíšův výrok u Jana 5:17, kde říká, že Bůh „pracuje až dosud“. Z kontextu však vyplývá, že zpráva v 1. Mojžíšově mluví výslovně o Božím díle hmotného stvoření, kdežto Ježíš se zmiňuje o Božím díle ve vztahu k božskému vedení lidstva a k péči o ně.
Jiný zdánlivý rozpor najdeme, když srovnáme 2. Mojžíšovu 34:7 s Ezekielem 18:20. První text říká, že Bůh „přivede trest za provinění otců na syny a vnuky“, kdežto druhý říká, že „syn neponese nic kvůli provinění otce“. Proč se ty texty zdají v rozporu? Protože jsou vytržené ze souvislosti. Prozkoumej celou látku a to, kam je zasazena. Potom zjevně vyplyne, že když se Bůh zmínil o provinění, jež přichází nejen na otce, ale také na syny a na vnuky, mluvil o tom, co se stane Izraeli jako národu, jestliže bude proti němu hřešit a přijde do zajetí. Když však hovoří o tom, že syn nebude trestán za provinění otce, mluví o osobní odpovědnosti.
Dají se nalézt rozdíly, jako třeba ve zprávě o Ježíšově narození u Matouše 1:18–25 a u Lukáše 1:26–38. Svědčí však o rozporu?
Četl jsi někdy dva životopisy téže slavné osobnosti? Pokud ano, všiml sis, že se životopisy liší, aniž jsou nutně v rozporu? Často je to tím, jaké osobní dojmy měl pisatel nebo jaké prameny použil. Záleží i na tom, co pokládá autor za důležité uvést ve svém líčení, ze které strany na věc pohlíží a pro jaké čtenáře píše. Proto se liší vyprávění psané pro nežidovské čtenáře od zprávy pro Židy, kteří již určitá fakta chápali a přijímali.
To je jen několik příkladů pasáží v Bibli, které se bez pečlivého rozboru zdají rozporné. Ale když je bedlivě zkoumáme a máme na mysli pisatelovo hledisko a kontext, vůbec nejsou v rozporu, ale jen vyžadují další bádání. Většina lidí však toto potřebné úsilí nevynaloží a je pro ně mnohem snadnější říci prostě: „Bible si odporuje.“
ZASLOUŽÍ SI NAŠI DŮVĚRU
Boží svatý duch dopřál pisatelům Bible při psaní jejich zpráv značnou volnost. (Sk. 3:21) Proto dokázali vytvořit barvitý obraz toho, co viděli. Nepodobnost mezi nimi však ve skutečnosti svědčí pro jejich věrohodnost a pravdomluvnost, takže odpadá obvinění z podvodu či domluvy. (2. Petra 1:16–21) Zatímco se pisatelé různili ve způsobu líčení, všichni poukazovali stejným směrem a měli stejný záměr: ukázat lidem, co udělá Jehova Bůh, aby dal lidstvu štěstí, a co zase musí dělat lidé, aby získali Boží schválení. — Přísl. 2:3 až 6, 9.
Bible je kniha, která se dovolává našich rozumových schopností. Je plně harmonická. Neodporuje si. Všech 66 knih (podle „Překladu krále Jakuba“ 1 189 kapitol neboli 31 173 veršů) si zaslouží naši úplnou důvěru. Ano, Bibli můžeš důvěřovat!
[Rámeček na straně 6]
JESTLIŽE NAJDEŠ V BIBLI „ROZPOR“, NEMOHLO BY TO BÝT TÍM, ŽE:
◆ si nejsi vědom jistých historických skutečností nebo starověkých zvyků?
◆ jsi nevzal v úvahu kontext?
◆ jsi přehlédl hledisko pisatele?
◆ se snažíš uvést v soulad mylné náboženské představy s tím, co Bible skutečně říká?
◆ používáš nepřesný nebo zastaralý překlad Bible?
[Obrázky na straně 7]
Matouš řekl, že Ježíš uzdravil dva slepce. Marek a Lukáš se zmiňují pouze o jednom. Je zde rozpor?