„Musíme poslouchat především Boha“

 1.–3. a) Proč byli apoštolové přivedeni před Sanhedrin a co bylo podstatou sporu? b) Proč nás postoj apoštolů velmi zajímá?

SOUDCI Sanhedrinu kypí vztekem. Před tímto nejvyšším soudem stojí Ježíšovi apoštolové. Jaký zločin spáchali? Josef Kaifáš, velekněz a předsedající Sanhedrinu, jim stroze říká: „Přísně jsme vám nařídili, abyste nevyučovali v tomto jménu.“ Rozčilený Kaifáš Ježíšovo jméno ani nevypustí z úst. Pokračuje: „Ale vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete na nás svalit vinu za krev toho muže.“ (Sk. 5:28) Je jasné, co chce říci: Přestaňte kázat, nebo uvidíte!

² Jak se apoštolové zachovají? Pověření kázat dostali od Ježíše a ten získal moc od Boha. (Mat. 28:18–20) Podlehnou strachu z lidí a nechají se umlčet? Nebo budou mít odvahu zaujmout pevný postoj a pokračovat v kázání? V podstatě jde o to, zda budou poslouchat Boha, nebo lidi. Petr bez váhání vyjadřuje názor všech apoštolů. Jeho slova jsou jednoznačná a odvážná.

³ To, jak apoštolové reagovali na výhrůžky Sanhedrinu, nás jako pravé křesťany velmi zajímá. Pověření kázat se vztahuje i na nás. I my se při plnění tohoto úkolu, který jsme dostali od Boha, můžeme setkat s odporem. (Mat. 10:22) Odpůrci se mohou snažit naši činnost omezit nebo zakázat. Co uděláme? Určitě bude nyní užitečné zamyslet se nad tím, jaký postoj zaujali apoštolové a jaké okolnosti vedly k tomu, že byli postaveni před Sanhedrin.a

 4., 5. Proč byli Kaifáš a saduceové „plní žárlivosti“?

⁴ Vzpomeňme si, že když bylo Petrovi a Janovi poprvé nařízeno, aby přestali kázat, odpověděli: „Nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“ (Sk. 4:20) Po oné konfrontaci se Sanhedrinem Petr a Jan společně s ostatními apoštoly dále kázali v chrámu. Apoštolové prováděli velká znamení, například uzdravovali nemocné a vyháněli démony. Dělali to „v Šalomounově sloupořadí“, kryté kolonádě ve východní části chrámového areálu, kde se shromažďovalo mnoho Židů. Uzdravování patrně působil i pouhý Petrův stín! Mnozí z těch, kdo byli uzdraveni tělesně, přijali Boží slovo, což jim přineslo uzdravení duchovní. A tak „stále přibývalo mužů i žen, kteří uvěřili v Pána“. (Sk. 5:12–15)

⁵ Kaifáš a saduceové (náboženská sekta, k níž patřil) byli „plní žárlivosti“ a dali apoštoly uvrhnout do vězení. (Sk. 5:17, 18) Proč byli saduceové tak rozzuření? Apoštolové učili, že Ježíš byl vzkříšen, ale saduceové ve vzkříšení nevěřili. Apoštolové říkali, že zachráněn může být jen ten, kdo bude věřit v Ježíše, ale saduceové se báli, že pokud budou lidé k Ježíšovi vzhlížet jako ke svému vůdci, Římané kvůli tomu sáhnou k represivním opatřením. (Jan 11:48) Není divu, že saduceové byli rozhodnuti apoštoly umlčet.

 6. Kdo dnes obvykle podněcuje pronásledování Jehovových služebníků a proč by nás to nemělo překvapovat?

⁶ Také dnes je to tak, že hlavními iniciátory pronásledování Jehovových služebníků jsou náboženští odpůrci. Ti se často snaží využívat svého vlivu na vládní instituce i na média, aby umlčeli naše kázání. Mělo by nás to překvapovat? Rozhodně ne. Tím, co říkáme, odhalujeme falešné náboženství. Když upřímní lidé přijmou biblickou pravdu, jsou osvobozeni od názorů a zvyků, které se nezakládají na Písmu. (Jan 8:32) Nedivme se tedy, že naše poselství vyvolává v náboženských vůdcích nenávistnou žárlivost.

 7., 8. Jak na apoštoly bezpochyby zapůsobil andělův pokyn a jakou otázku bychom si měli položit?

⁷ Když apoštolové čekali ve vězení na přelíčení, možná si říkali, zda nezemřou mučednickou smrtí. (Mat. 24:9) Té noci se však stalo něco zcela nepředvídaného – „Jehovův anděl … otevřel dveře vězení“.b (Sk. 5:19) Výslovně jim řekl: „Postavte se v chrámu a mluvte.“ (Sk. 5:20) Tento pokyn apoštoly bezpochyby ujistil, že předtím jednali správně. Andělova slova je patrně také posílila, aby zůstali pevní, ať se stane cokoli. Plní víry odvážně „za svítání vstoupili do chrámu a začali vyučovat“. (Sk. 5:21)

⁸ Každý z nás by si měl položit otázku: Měl bych dost víry a odvahy, abych za podobných okolností pokračoval v kázání? Když máme na mysli, že toto životně důležité dílo – vydávání důkladného svědectví o Božím království – podporují a vedou andělé, může nás to posilovat. (Sk. 28:23; Zjev. 14:6, 7)

 9.–11. Jak reagovali apoštolové na požadavek Sanhedrinu, že mají přestat kázat, a v čem je to precedentem pro pravé křesťany?

⁹ Kaifáš a ostatní soudci Sanhedrinu byli nyní připraveni zabývat se případem apoštolů. Soudci nevěděli, co se mezitím ve vězení stalo, a poslali úředníky, aby vězně přivedli. Představme si, jak byli tito muži překvapeni, když vězení sice „našli zamčené, dobře zabezpečené a u dveří stály stráže“, ale vězňové tam nebyli! (Sk. 5:23) Chrámový velitel se brzy dozvěděl, že apoštolové jsou opět v chrámu a vydávají svědectví o Ježíši Kristu. Dělají právě to, kvůli čemu byli uvrženi do vězení! Velitel a jeho úředníci rychle šli do chrámu, aby vězně přivedli před Sanhedrin.

¹⁰ Jak bylo popsáno na začátku této kapitoly, rozzuření náboženští vůdci jasně vyjádřili, že apoštolové mají přestat kázat. Jak na to apoštolové reagovali? Petr za všechny odvážně odpověděl: „Musíme poslouchat především Boha, ne lidi.“ (Sk. 5:29) To, jak se apoštolové zachovali, je precedentem pro pravé křesťany v každé době. Jestliže lidští vládci zakazují to, co Bůh vyžaduje, nebo vyžadují to, co Bůh zakazuje, nemají v takových situacích právo na naši poslušnost. Když tedy v dnešní době „vládnoucí moci“ uvalí zákaz na naše svědecké dílo, my nemůžeme přestat plnit pověření, které jsme dostali od Boha. (Řím. 13:1) Dále budeme vydávat důkladné svědectví o Božím království, ale najdeme si k tomu méně nápadné způsoby.

¹¹ Není divu, že odvážná odpověď apoštolů popuzené soudce rozlítila. Byli rozhodnuti apoštoly „zabít“. (Sk. 5:33) Nyní to vypadalo, že tyto odvážné a horlivé svědky už před mučednickou smrtí nic nezachrání. Měla však přijít pomoc, a to naprosto nečekaným způsobem.

12., 13. a) Jakou radu dal Gamaliel svým kolegům a co tito soudci udělali? b) Jak může v dnešní době Jehova zasáhnout ve prospěch svého lidu? c) Čím si můžeme být jisti, když Jehova připustí, abychom trpěli kvůli tomu, že jednáme správně?

¹² Do jednání se vložil Gamaliel, „učitel Zákona, kterého si všichni lidé vážili“.c Tento znalec práva se u svých kolegů musel těšit velké úctě. Převzal totiž hlavní slovo, a dokonce „přikázal, aby [apoštoly] na chvilku vyvedli ven“. (Sk. 5:34) Gamaliel soudcům připomněl, že v minulosti došlo k různým povstáním, která po smrti svých vůdců rychle vyhasla. Ukázal jim tak, že při jednání s apoštoly, jejichž vůdce Ježíš zemřel teprve nedávno, by měli být trpěliví a tolerantní. Vyzval je: „Nechte ty lidi na pokoji a propusťte je. Pokud totiž tento plán nebo toto dílo pocházejí od lidí, zaniknou, ale pokud pocházejí od Boha, nepodaří se vám je zničit a nakonec by se mohlo stát, že budete bojovat proti Bohu.“ (Sk. 5:38, 39) Gamalielova argumentace byla přesvědčivá a soudci jeho radu uposlechli. Dali však apoštoly zmrskat a přikázali jim, aby „už nemluvili v Ježíšově jménu“. (Sk. 5:40)

¹³ I v dnešní době může Jehova použít vlivné lidi, jako byl Gamaliel, aby zasáhli ve prospěch jeho lidu. (Přísl. 21:1) Svým duchem může podnítit mocné vládce, soudce a zákonodárce, aby jednali v souladu s jeho vůlí. (Neh. 2:4–8) I kdyby však připustil, abychom trpěli kvůli tomu, že jednáme správně, buďme si jisti dvěma věcmi. (1. Petra 3:14) Za prvé, Bůh nám může dát sílu, abychom vytrvali. (1. Kor. 10:13) A za druhé, odpůrcům se „nepodaří … zničit“ Boží dílo. (Iz. 54:17)

14., 15. a) Jak reagovali apoštolové na to, že byli zmrskáni, a proč? b) Vyprávěj nějaký zážitek, z něhož je patrné, že se Jehovovi služebníci při pronásledování nenechají připravit o radost.

¹⁴ Jak na apoštoly zapůsobilo, že byli zmrskáni? Propadli sklíčenosti a ztratili odhodlání? Naopak, „odešli ze Sanhedrinu a radovali se“. (Sk. 5:41) Z čeho se radovali? Jistě ne z toho, že jim mrskání způsobilo tělesnou bolest. Radovali se, protože věděli, za co byli pronásledováni – za to, že zůstali věrní Jehovovi a šli ve stopách Ježíše Krista, který byl jejich vzorem. (Mat. 5:11, 12)

¹⁵ Stejně jako naši bratři v prvním století i my s radostí snášíme utrpení pro dobrou zprávu. (1. Petra 4:12–14) Samozřejmě se neradujeme z toho, že nám nepřátelé vyhrožují nebo že nás pronásledují či zavírají do vězení. Ale pociťujeme hluboké uspokojení z toho, že zůstáváme věrní Jehovovi. Pěkným příkladem je Henryk Dornik, který za totalitních režimů léta snášel tvrdé zacházení. V srpnu 1944 úřady rozhodly, že bude spolu se svým rodným bratrem poslán do koncentračního tábora. Jejich odpůrci se tehdy vyjádřili: „Je nemožné přimět je k čemukoli. Jejich mučednictví jim přináší radost.“ Bratr Dornik vysvětluje: „Neměl jsem sice ani za mák touhu stát se mučedníkem, ale když jsem kvůli své věrné oddanosti Jehovovi odvážně a s důstojností snášel utrpení, opravdu mi to dělalo radost.“ (Jak. 1:2–4)

16. Jak dali apoštolové najevo, že jsou rozhodnuti vydávat důkladné svědectví, a jak my uplatňujeme apoštolskou metodu kázání?

¹⁶ Apoštolové neztráceli čas a znovu se pustili do vydávání svědectví. „Každý den … v chrámu a dům od domu“ dál neohroženě „oznamovali dobrou zprávu o Kristu“.d (Sk. 5:42) Tito horliví kazatelé byli pevně rozhodnuti vydávat důkladné svědectví. Povšimněme si, že s poselstvím přicházeli k lidem domů, jak jim to Ježíš Kristus předtím nařídil. (Mat. 10:7, 11–14) Jistě právě proto se jim podařilo naplnit Jeruzalém svým učením. V dnešní době jsou svědkové Jehovovi známi tím, že tuto apoštolskou metodu kázání uplatňují. Nevynecháme žádný dům, čímž dáváme jasně najevo, že i my chceme být důkladní a každému člověku v našem obvodu chceme dát příležitost slyšet dobrou zprávu. Žehná Jehova naší službě dům od domu? Nepochybně ano. V tomto čase konce přijaly poselství o Království miliony lidí a mnozí z nich se dobrou zprávu dozvěděli díky tomu, že někdo ze svědků zazvonil u jejich dveří.

17.–19. Jaký problém vznikl a jak ho apoštolové vyřešili?

¹⁷ Nedávno založený sbor nyní musel čelit nenápadnému, ale vážnému nebezpečí, jež mu hrozilo zevnitř. Co se stalo? Mnozí z pokřtěných učedníků byli tehdy v Jeruzalémě na návštěvě a chtěli před návratem domů získat větší poznání. Učedníci, kteří v Jeruzalémě žili, dobrovolně věnovali finanční prostředky na nákup potravin a jiných potřebných věcí. (Sk. 2:44–46; 4:34–37) V té době vznikla situace, která vyžadovala taktní a moudré řešení. „Při každodenním rozdělování potravin“ byly přehlíženy řecky mluvící vdovy. (Sk. 6:1) Hebrejsky mluvící vdovy však přehlíženy nebyly. Problém tedy patrně spočíval v diskriminaci. Máloco může tak vážně ohrozit jednotu.

¹⁸ Apoštolové, kteří v rostoucím společenství křesťanů měli úlohu vedoucího sboru, poznali, že by z jejich strany nebylo moudré, aby „zanedbávali Boží slovo a sloužili u stolů“. (Sk. 6:2) Dali proto učedníkům pokyn, aby vyhledali sedm mužů plných „ducha a moudrosti“, kterým by „tento důležitý úkol“ svěřili. (Sk. 6:3) Tito muži museli být způsobilí, protože k jejich úkolům asi patřilo nejen podávání jídla, ale také zacházení s penězi, nakupování a pečlivé vedení záznamů. Všichni vybraní muži měli řecká jména, což možná přispělo k tomu, že vdovy, které se cítily dotčeny, je lépe přijaly. Apoštolové o těchto sedmi doporučených mužích uvažovali, pomodlili se a pak je tímto důležitým úkolem pověřili.e

¹⁹ Jestliže se těchto sedm ustanovených mužů nyní staralo o rozdělování potravin, znamenalo to snad, že byli zproštěni odpovědnosti kázat dobrou zprávu? To rozhodně ne! Mezi vybranými muži byl Štěpán, o němž dále čteme, že to byl odvážný a výmluvný svědek. (Sk. 6:8–10) Dalším z těch sedmi byl Filip, který je označen jako evangelista. (Sk. 21:8) Je tedy zřejmé, že tito muži dále horlivě kázali o Království.

20. Jak se dnes Boží lid řídí vzorem stanoveným apoštoly?

²⁰ Dnes se Jehovův lid řídí vzorem, který stanovili apoštolové. Než je některý muž doporučen pro odpovědné postavení ve sboru, musí projevovat moudrost od Boha a musí na něm být patrné působení svatého ducha. Pod dohledem vedoucího sboru jsou pak ti, kteří splňují biblické požadavky, jmenováni, aby ve sboru sloužili jako starší nebo služební pomocníci.f (1. Tim. 3:1–9, 12, 13) O takových mužích lze říci, že byli jmenováni svatým duchem. Tito pracovití bratři plní mnoho důležitých úkolů. Starší například koordinují praktickou pomoc poskytovanou věrným zestárlým křesťanům, kteří ji opravdu potřebují. (Jak. 1:27) Někteří starší věnují mnoho času tomu, že pracují na stavbách sálů Království, podílí se na organizaci sjezdů nebo slouží v místním výboru pro styk s nemocnicemi. Služební pomocníci se starají o mnoho úkolů, které nejsou přímo spojeny s pastýřskou péčí nebo s vyučováním. Všichni takoví způsobilí muži musí dbát na to, aby byli při plnění svých úkolů vyrovnaní. I když mohou mít mnoho sborových povinností a dalších úkolů v Boží organizaci, nezbavuje je to Bohem dané odpovědnosti kázat dobrou zprávu o Království. (1. Kor. 9:16)

21., 22. Z čeho poznáváme, že nově vzniklému sboru Jehova žehnal?

²¹ S Jehovovou podporou přečkal nově vzniklý sbor nebezpečí zvnějšku i zevnitř – jak pronásledování, tak problém, který ohrožoval jeho jednotu. Bylo jasně patrné, že mu Jehova žehná. Čteme totiž: „Boží slovo se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě rychle rostl. Víru přijalo i mnoho kněží.“ (Sk. 6:7) To je pouze jedna z mnoha zpráv o pokroku díla zaznamenaných v knize Skutky. (Sk. 9:31; 12:24; 16:5; 19:20; 28:31) I dnes můžeš slyšet o tom, jak pokračuje dílo kázání o Království v jiných částech světa. Povzbuzují tě takové zprávy?

²² V prvním století se rozzuření náboženští vůdci nehodlali vzdát. Na obzoru se rýsovala vlna pronásledování. Jak uvidíme v příští kapitole, záhy se terčem zlovolného odporu stal Štěpán.