„Štěpán, kterého Bůh obdařil mimořádnou přízní a mocí“

 1.–3. a) V jaké hrozivé situaci je Štěpán, ale jak na to reaguje? b) Kterými otázkami se budeme zabývat?

ŠTĚPÁN stojí před Sanhedrinem. V impozantní síni, pravděpodobně nedaleko jeruzalémského chrámu, je ve velkém polokruhu rozsazeno 71 mužů. Tento soud dnes zasedá proto, aby Štěpána soudil. Soudci jsou mocní, vlivní muži, z nichž většina si tohoto Ježíšova učedníka vůbec neváží. Zasedání svolal velekněz Kaifáš. Ten předsedal jednání, při kterém Sanhedrin před několika měsíci odsoudil k smrti Ježíše Krista. Pociťuje Štěpán strach?

² V tuto chvíli má ve tváři výraz, který je něčím pozoruhodný. Soudci se na Štěpána upřeně dívají a vidí, že „jeho obličej je jako obličej anděla“. (Sk. 6:15) Andělé přinášejí poselství od Boha Jehovy, a proto je pochopitelné, že jsou nebojácní a vyzařuje z nich vznešený klid. Právě takový je Štěpán – a vidí to i nenávistní soudci. Jak to, že je tak klidný?

³ Odpověď na tuto otázku může být pro dnešní křesťany velmi poučná. Potřebujeme také vědět, jak se vlastně Štěpán do této vyhrocené situace dostal. Jak obhajoval svou víru předtím? A v čem ho můžeme napodobovat?

 4., 5. a) Proč byl Štěpán pro sbor požehnáním? b) Co znamená, že Štěpán byl obdařen „mimořádnou přízní a mocí“?

⁴ Už víme, že Štěpán byl pro nově založený křesťanský sbor velkým požehnáním. V předešlé kapitole této knihy jsme se dozvěděli, že patřil k těm sedmi pokorným mužům, kteří byli ochotni pomáhat apoštolům, když byli požádáni o praktickou pomoc. Jeho pokora vynikne ještě více, když vezmeme v úvahu, jaké dary tento muž obdržel od Boha. Ve Skutcích 6:8 čteme, že dostal schopnost provádět „velké zázraky a znamení“ jako někteří apoštolové. Také čteme, že ho „Bůh obdařil mimořádnou přízní a mocí“. Co to znamená?

⁵ Řecké slovo přeložené jako „mimořádná přízeň“ se může také přeložit jako „vlídnost“. Štěpán zřejmě jednal s lidmi laskavě a jemně a uměl si je získat. Mluvil přesvědčivě, a proto mnozí lidé nepochybovali, že je upřímný a že pravdy, které sděluje, jim mohou prospět. Byl plný moci, protože v něm působil Jehovův duch, jehož vedení se pokorně podřizoval. Na své dary a schopnosti nebyl pyšný, ale připisoval veškerou chválu Jehovovi a projevoval opravdový zájem o své posluchače. Štěpánovi odpůrci tedy viděli, že jeho vliv nelze podceňovat.

 6.–8. a) Jakou dvojí obžalobu vznesli proti Štěpánovi jeho odpůrci a proč? b) Proč může být Štěpánův příklad užitečný pro dnešní křesťany?

⁶ Různí muži se začali se Štěpánem přít. „Nedokázali ale obstát, protože mluvil s moudrostí a s pomocí ducha.“a Byli tím roztrpčeni, a proto „navedli“ jiné muže, aby proti tomuto nevinnému Kristovu následovníkovi vznesli obžalobu. Také „poštvali … lid, starší a znalce Zákona“, takže Štěpán byl násilím předveden před Sanhedrin. (Sk. 6:9–12) Odpůrci proti němu vznesli dvojí obžalobu: rouhá se jednak Bohu a jednak Mojžíšovi. Proč takové obvinění?

⁷ Z rouhání Bohu byl Štěpán obviněn proto, že podle žalobců mluvil proti „tomuto svatému místu“ neboli jeruzalémskému chrámu. (Sk. 6:13) Z rouhání Mojžíšovi byl obviněn proto, že údajně mluvil proti Mojžíšovu zákonu a chtěl změnit zvyky, které Mojžíš předal. To byla velmi vážná obžaloba. Na chrám totiž Židé v té době nedali dopustit a úzkostlivě lpěli na podrobnostech Mojžíšova zákona i na všech ústních tradicích, které byly k Zákonu připojeny. Podle této obžaloby byl tedy Štěpán nebezpečný člověk a zasluhoval si smrt.

⁸ Je politováníhodné, že lidé oddaní svému náboženství dost často používají podobné metody, aby Božím služebníkům způsobili těžkosti. I dnes se stává, že náboženští odpůrci chtějí vyvolat pronásledování svědků Jehovových, a tak proti nim popudí osoby, které mají úřední moc. Jak bychom měli reagovat, když jsou proti nám vznášeny zkreslené nebo falešné obžaloby? Mnohému se můžeme naučit z toho, jak reagoval Štěpán.

 9., 10. Co někteří kritikové namítají proti Štěpánově řeči před Sanhedrinem a co musíme mít na paměti?

⁹ Jak již bylo uvedeno na začátku, když Štěpán poslouchal obvinění vznášená proti němu, z jeho obličeje vyzařoval andělský klid. Nyní se na něj Kaifáš obrátil a řekl: „Je to tak?“ (Sk. 7:1) Štěpán dostal příležitost promluvit. A on ji opravdu využil!

¹⁰ Někteří kritikové Štěpánovi vytýkají, že ačkoli mluvil dlouho, na obvinění vznesená proti němu vůbec neodpověděl. Ve skutečnosti nám však Štěpán poskytl vynikající příklad v tom, jak obhajovat dobrou zprávu. (1. Petra 3:15) Mějme na paměti, z čeho byl obviněn – že znevažuje chrám, a tím se rouhá Bohu, a že mluví proti Zákonu, a tím se rouhá Mojžíšovi. Štěpán ve své obhajobě shrnul tři období izraelských dějin, přičemž uvážlivě zdůraznil určité podrobnosti. Na tato tři historická období se nyní postupně zaměříme.

11., 12. a) Co Štěpán ukázal na příkladu Abrahama? b) Proč Štěpán mluvil o Josefovi?

¹¹ Období patriarchů. (Skutky 7:1–16) Štěpán začal tím, že mluvil o Abrahamovi, jehož si Židé velmi vážili pro jeho víru. To byl důležitý společný základ. Štěpán však zdůraznil, že Jehova, „Bůh slávy“, se Abrahamovi poprvé zjevil v Mezopotámii. (Sk. 7:2) V Zaslíbené zemi byl onen muž cizincem. Abraham neměl ani chrám, ani Mojžíšův zákon. Jak by mohl někdo tvrdit, že tyto věci jsou vždy nezbytné k tomu, aby člověk mohl být věrný Bohu?

¹² Štěpánovi posluchači měli ve velké úctě také Abrahamova potomka Josefa. Štěpán jim však připomněl, že Josefovi vlastní bratři – otcové izraelských kmenů – tohoto nevinného muže pronásledovali a prodali do otroctví. Ale Bůh použil Josefa k tomu, aby jeho prostřednictvím zachránil Izrael před hladomorem. Štěpán bezpochyby viděl zřetelné podobnosti mezi Josefem a Ježíšem Kristem, ale přímo na ně nepoukázal, aby si co nejdéle udržel pozornost svých posluchačů.

13. Jak Štěpán svým vyprávěním o Mojžíšovi odpověděl na obvinění, jež proti němu byla vznesena, a které téma rozvíjel?

¹³ Mojžíšova doba. (Skutky 7:17–43) O Mojžíšovi toho Štěpán řekl hodně. To bylo moudré, protože mezi členy Sanhedrinu bylo mnoho saduceů a ti ze všech biblických knih uznávali jen Mojžíšovy spisy. Vzpomeňme si také na obvinění, že Štěpán se Mojžíšovi rouhal. Jeho slova byla přímou odpovědí na tuto obžalobu. Bylo z nich totiž patrné, že má k Mojžíšovi i k Zákonu hlubokou úctu. (Sk. 7:38) Štěpán poukázal na to, že i Mojžíš byl odmítán lidmi, které se snažil zachránit. V jeho čtyřiceti letech ho zavrhli. O více než čtyřicet let později mnohokrát zpochybňovali jeho vedoucí postavení.b Štěpán tedy soustavně rozvíjel ústřední téma: Boží lid opakovaně zavrhoval muže, které jim Jehova ustanovil za vůdce.

14. Které myšlenky Štěpán vyzdvihl, když mluvil o Mojžíšovi?

¹⁴ Štěpán svým posluchačům připomněl Mojžíšovu předpověď, že v Izraeli se objeví prorok, který bude Mojžíšovi podobný. Kdo to bude a jak bude přijat? Odpovědi na tyto otázky si Štěpán nechal až na závěr své řeči. Poukázal na jinou klíčovou myšlenku: Mojžíš byl poučen, že kterákoli půda se může stát svatou, jako to bylo v případě půdy u hořícího keře, kde k němu mluvil Jehova. Může tedy být uctívání Jehovy omezeno nebo odkázáno na jedinou budovu, například na chrám v Jeruzalémě? To uvidíme.

15., 16. a) Proč Štěpán ve své argumentaci kladl důraz na svatostánek? b) V jaké souvislosti Štěpán mluvil o Šalomounově chrámu?

¹⁵ Svatostánek a chrám. (Skutky 7:44–50) Štěpán připomněl soudu, že ještě před tím, než existoval nějaký chrám v Jeruzalémě, Mojžíš na Boží příkaz postavil svatostánek – přenosnou stavbu, která se podobala stanu a sloužila k uctívání Jehovy. Kdo by se odvážil tvrdit, že svatostánek, v němž uctíval Boha sám Mojžíš, byl méně významný než chrám?

¹⁶ Když později Šalomoun vybudoval v Jeruzalémě chrám, byl inspirován k tomu, aby v modlitbě pronesl velmi důležité poučení. Štěpán je vyjádřil slovy: „Nejvyšší nebydlí v domech postavených rukama.“ (Sk. 7:48; 2. Par. 6:18) Jehova může chrám používat k uskutečňování svých záměrů, ale nepřebývá v něm. Proč by si tedy měli Boží ctitelé myslet, že pro uctívání Boha je nezbytná nějaká budova vytvořená lidskýma rukama? Štěpán tuto argumentaci působivě uzavřel tím, že citoval z Izajášovy knihy: „‚Nebe je můj trůn a země je má podnožka. Jaký dům mi tedy postavíte?‘ říká Jehova. ‚Kde by mohl být můj příbytek? Neudělala to všechno má ruka?‘“ (Sk. 7:49, 50; Iz. 66:1, 2)

17. Jak Štěpán ve své řeči a) odhalil smýšlení svých posluchačů? b) reagoval na obvinění, která proti němu byla vznesena?

¹⁷ Když se zamyslíme nad tím, o čem Štěpán mluvil před Sanhedrinem až do této chvíle, neřekli bychom snad, že přitom obratně odhalil smýšlení svých žalobců? Ukázal, že Jehovův záměr není strnulý ani svázaný tradicemi, ale že je dynamický a rozvíjí se. Lidé, kteří s úctou vzhlíželi k oné krásné budově v Jeruzalémě a upínali se ke zvykům a tradicím, jež byly během doby přidány k Mojžíšovu zákonu, vlastně vůbec nepochopili, co je účelem Zákona a chrámu. Tím, co Štěpán řekl, nepřímo položil důležitou otázku: Cožpak úctu k Zákonu a chrámu nedáte nejlépe najevo tím, že budete poslouchat Jehovu? Štěpánova slova byla ve skutečnosti vynikající obhajobou jeho vlastního jednání. On sám totiž Jehovu poslouchal, jak nejlépe mohl.

18. V čem bychom se měli snažit Štěpána napodobovat?

¹⁸ V čem je Štěpánova řeč poučná pro nás? Štěpán dobře znal Písmo. Také my musíme důkladně studovat Boží Slovo, jestliže s ním máme správně zacházet. (2. Tim. 2:15) Štěpán je nám příkladem i v tom, že byl jemný a taktní. Měl před sebou posluchače, kteří ho z hloubi duše nenáviděli. Přesto co nejdéle zůstával u věcí, které s nimi měl společné a kterých si tito muži velmi vážili. Také k nim mluvil uctivě a starší muže oslovil „otcové“. (Sk. 7:2) I my musíme pravdy z Božího Slova předkládat „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15)

19. Jak projevil Štěpán odvahu, když sdělil Sanhedrinu Jehovovo soudní poselství?

¹⁹ Na druhé straně nemáme přehnané obavy z toho, že bychom někoho urazili. Otevřeně lidem sdělujeme pravdy z Božího Slova a nezeslabujeme Jehovova soudní poselství. Štěpán v tom dal dobrý příklad. Nepochybně viděl, že žádný z argumentů, které Sanhedrinu předložil, zatvrzelé soudce neobměkčil. A tak pod působením svatého ducha jim na závěr nebojácně ukázal, že jsou stejní jako jejich předkové, kteří zavrhli Josefa, Mojžíše i všechny proroky. (Sk. 7:51–53) Vždyť tito soudci zavraždili Mesiáše, jehož příchod Mojžíš i všichni proroci předpověděli! Ano, oni sami přestoupili Mojžíšův zákon tím nejhorším způsobem!

20., 21. Jak reagoval Sanhedrin na Štěpánova slova a jak Jehova Štěpána posílil?

²⁰ Štěpánova slova se nedala popřít a to soudce naplnilo vztekem. Úplně se přestali ovládat a začali na něj nedůstojně skřípat zuby. Tomuto věrnému muži jistě bylo jasné, že soudci s ním budou jednat stejně nelítostně jako s jeho Pánem, Ježíšem.

²¹ Štěpán potřeboval odvahu, aby vydržel to, co ho čekalo. Nepochybně ho tedy velmi povzbudilo vidění, které mu Jehova v tu chvíli laskavě poskytl. Štěpán spatřil Boží slávu a také Ježíše stojícího po Jehovově pravici! Když Štěpán své vidění popisoval, soudci si rukama zacpali uši. Proč? Ježíš předtím témuž soudu řekl, že je Mesiáš a že zanedlouho bude po pravici svého Otce. (Mar. 14:62) Štěpánovo vidění bylo důkazem toho, že Ježíš mluvil pravdu. Sanhedrin skutečně zradil a zavraždil samotného Mesiáše! Všichni najednou se na Štěpána vyřítili a nechali ho ukamenovat.c

22., 23. V čem se Štěpánova smrt podobala smrti jeho Pána a jak to, že dnešní křesťané mohou mít stejně pevnou víru jako Štěpán?

²² Štěpán zemřel podobně jako jeho Pán – s pokojným srdcem, s plnou důvěrou v Jehovu a s tím, že odpustil svým vrahům. Řekl: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Snad měl stále ještě před očima vidění Syna člověka s Jehovou. Bezpochyby znal Ježíšova povzbuzující slova: „Já jsem vzkříšení a život.“ (Jan 11:25) Nakonec se hlasitě modlil k Bohu: „Jehovo, nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, usnul ve smrti. (Sk. 7:59, 60)

²³ Štěpán byl první z Kristových následovníků, o nichž je známo, že byli umučeni. (Viz rámeček „‚Martyr‘ v pravém slova smyslu“.) Nebyl však poslední. Rukou náboženských a politických fanatiků a jiných zlomyslných odpůrců přišlo od té doby o život mnoho věrných Jehovových služebníků. Můžeme však mít stejně pevnou víru jako Štěpán. Ježíš dnes má královské postavení a uplatňuje úžasnou moc, kterou dostal od svého Otce. Nic mu nezabrání v tom, aby své věrné následovníky vzkřísil. (Jan 5:28, 29)

24. Jaký podíl na umučení Štěpána měl Saul a jaký dlouhodobý vliv měla Štěpánova smrt?

²⁴ To všechno pozoroval mladý muž jménem Saul. Štěpánovu vraždu schvaloval, a dokonce střežil oděvy těch, kdo ho kamenovali. Krátce nato rozpoutal vlnu krutého pronásledování Kristových učedníků. Ale Štěpánova smrt měla pozitivní vliv, který se projevoval ještě dlouho potom. Jeho příklad ostatní křesťany jedině posílil, aby zůstali věrní a dosáhli podobného vítězství. A nejen to. Saul, v dalších letech většinou nazývaný Pavel, později své úlohy při Štěpánově vraždě hluboce litoval. (Sk. 22:20) Uvědomil si, že „byl dřív rouhač a pronásledovatel a jednal … troufale“. (1. Tim. 1:13) Je zřejmé, že na Štěpána a na jeho tehdejší působivou řeč Pavel nikdy nezapomněl. Náměty, o nichž se Štěpán zmínil, dokonce rozvinul v některých svých proslovech a spisech. (Sk. 7:48; 17:24; Hebr. 9:24) Během doby se naučil jednat podle Štěpánova příkladu víry a odvahy. Nabízí se otázka: Budeme tohoto muže obdařeného „mimořádnou přízní a mocí“ napodobovat i my?