„Zatímco Petr ještě mluvil . . . , svatý duch padl na všechny, kdo slyšeli to slovo.“ A tak se lidé z této skupiny, z níž je jmenován Kornélius jakožto nejvýznačnější, stali prvními neobřezanými pohany neboli Nežidy, kteří dostali „velkorysý dar svatého ducha“. (Sk 10:44, 45)

Proč bylo obrácení Kornélia mimořádně pozoruhodnou událostí?

Kornélius nebyl proselytou židovské obce, jak někteří znalci tvrdí, i když byl obeznámen se spisy proroků, z milosrdenství dával dary Židům, bál se Boha, soustavně se modlil a používal jméno Jehova. Písmo přesvědčivě dokazuje, že tento důstojník byl neobřezaným pohanem v plném smyslu toho slova. Kdyby totiž Kornélius byl proselytou, pak by se zřetelem k tomu, co bylo v Zákoně napsáno o cizích usedlících, Petr neřekl, že je pro něho, Žida, nezákonné pěstovat společenství s tímto ‚člověkem jiného rodu [neboli rasy]‘. (3Mo 19:33, 34; Sk 10:28) Jestliže by Kornélius byl proselyta, pak by šest dalších Židů, kteří přišli s Petrem, nebylo ‚ohromeno‘, když viděli, že je „na lidi z národů“ vyléván svatý duch. (Sk 10:45; 11:12) Proč by se potom kvůli této záležitosti přeli s Petrem „zastánci obřízky“, kdyby Kornélius byl proselyta? (Sk 11:2)

Kornélius byl skutečně prvním ovocem neobřezaných Nežidů, kteří se stali křesťany. To ukazuje, že od této doby se pohané, dříve než byli přijati do křesťanského sboru, už nemuseli stávat židovskými proselyty, jako byl etiopský eunuch. Při té historické události Petr prohlásil: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Sk 10:34, 35) Petr jako první otevřel o Letnicích tu Cestu Židům; i nyní byl tedy prvním člověkem, který přinesl dobrou zprávu záchrany neobřezaným pohanům. Také Jakub potvrdil, že to bylo „poprvé“, co Bůh obrátil pozornost „k národům“. (Sk 15:7, 14)