Ale v roce 36 n. l. dal Bůh Petrovi pokyn, aby šel do domu pohana Kornélia, který byl římským důstojníkem. Tím, že na Kornélia a jeho domácnost vylil svého svatého ducha, Petrovi ukázal, že nyní mohou být pro křest ve vodě přijatelní i pohané. (Sk 10:34, 35, 44–48)

Zastánci křtu nemluvňat ale uvádějí argument, který zdánlivě svědčí v jeho prospěch. Poukazují na případy, kdy byly pokřtěny celé ‚domácnosti‘, například domácnost Kornélia, Lydie, žalářníka ve Filipech, Krispa a Stefana. (Sk 10:48; 11:14; 16:15, 32–34; 18:8; 1Ko 1:16) Domnívají se, že v těchto rodinách byly pokřtěny také malé děti. Ale v případě Kornélia byli pokřtěni ti, kdo slyšeli slovo a přijali svatého ducha; potom mluvili jazyky a oslavovali Boha, a to by v případě nemluvňat nebylo možné. (Sk 10:44–46) Lydie byla ‚Boží ctitelkou a Jehova rozevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, o čem mluvil Pavel‘. (Sk 16:14) Žalářník ve Filipech a také ostatní členové jeho domácnosti museli nejprve ‚uvěřit v Pána Ježíše‘, aby mohli být pokřtěni. (Sk 16:31–34) „Krispus, předsedající úředník synagógy, se však stal věřícím v Pána, a také celá jeho domácnost.“ (Sk 18:8) Všechny tyto případy ukazují, že s křtem je spojeno to, že člověk slyší slovo, uvěří a oslavuje Boha, čehož nemluvňata nejsou schopna.