‚Plavili se na Kypr‘

TĚMITO slovy začíná v knize Skutků zpráva o tom, co zažili křesťanští misionáři Pavel, Barnabáš a Jan Marek, když kolem roku 47 n. l. navštívili Kypr. (Skutky 13:4) Tento ostrov tehdy, stejně jako dnes, zaujímal strategicky výhodné postavení ve východním Středomoří.

Římané toužili ostrov opanovat, a to se jim podařilo roku 58 př. n. l. Již předtím měl Kypr bohatou minulost. Postupně ho obsadili Féničané, Řekové, Asyřané, Peršané a Egypťané. Ve středověku pak ostrov ovládli křižáci, Frankové a Benátčané. Později je vystřídali Osmané. V roce 1914 Kypr zabrali Britové a vládli na něm až do roku 1960, kdy tento ostrov získal nezávislost.

Dnes je na ostrově hlavním zdrojem příjmů turistický ruch, avšak v Pavlově době měl Kypr bohaté přírodní zdroje, které Římané využívali k tomu, aby plnili státní pokladnu. Již v dávné minulosti zde byla nalezena měď a odhaduje se, že do konce římského období jí bylo vytěženo 250 000 tun. Kvůli činnosti tavíren však byla vymýcena velká část hustého lesa. V době, kdy na ostrov přijel Pavel, již na mnoha místech lesy nebyly.

Kypr za vlády Římanů

Dílo Encyclopædia Britannica uvádí, že Julius Caesar věnoval Kypr Egyptu. Marcus Antonius tento status potvrdil. Za Augusta se však Kypr vrátil do rukou Římanů a vládl zde prokonzul, jak velmi přesně uvádí Lukáš, pisatel Skutků. Tento prokonzul byl přímo odpovědný Římu. Když zde kázal Pavel, byl prokonzulem Sergius Paulus. (Skutky 13:7)

Pax Romana, mezinárodní mír prosazovaný Římem, vytvořil na Kypru příznivé podmínky pro rozvoj dolů a průmyslu, což vedlo k rozkvětu obchodu. Další příjmy souvisely s přítomností římských legií a také s tím, že na ostrov proudili poutníci, aby zde uctívali bohyni Afroditu, patronku ostrova. Díky tomu byly stavěny nové silnice, přístavy a honosné veřejné budovy. Oficiálním jazykem ostrova zůstala řečtina a bylo zde rozšířeno uctívání Afrodity, Apollóna, Dia a také římského císaře. Lidé se těšili z blahobytu a žili bohatým společenským a kulturním životem.

S takovýmto prostředím se setkal Pavel, když cestoval po Kypru a učil lidi o Kristu. Křesťanství se však na Kypr dostalo ještě před Pavlovým příchodem. V záznamu ve Skutcích čteme, že po smrti prvního křesťanského mučedníka Štěpána někteří křesťané uprchli právě na Kypr. (Skutky 11:19) Pavlův společník Barnabáš se na Kypru narodil, takže ostrov dobře znal a nepochybně byl Pavlovi na jeho kazatelské cestě znamenitým průvodcem. (Skutky 4:36; 13:2)

Po Pavlových stopách

Rekonstruovat Pavlovy cesty po Kypru není úplně snadné. Díky archeologickým nálezům však máme poměrně jasnou představu o tom, jak vypadal vynikající systém silnic za římské nadvlády. I dnešní moderní dálnice musí kvůli přírodním poměrům na ostrově zpravidla vést stejnými místy, jimiž putovali oni první misionáři.

Pavel, Barnabáš a Jan Marek vypluli ze Seleukie a vystoupili z lodi v přístavu Salamis. Proč právě v Salamině, když hlavním městem a nejdůležitějším přístavem byl Páfos? Jedním z důvodů mohlo být to, že se nacházela na východním pobřeží, pouze 200 kilometrů od Seleukie, která ležela na pevnině. Za Římanů se sice místo Salaminy stal hlavním městem Páfos, ale Salamis zůstala kulturním, vzdělávacím a obchodním centrem ostrova. V Salamině žila početná židovská obec, a proto misionáři začali „zvěstovat Boží slovo v židovských synagógách“. (Skutky 13:5)

Dnes zůstaly ze Salaminy pouze ruiny. Archeologické objevy však dokládají její bývalou slávu a bohatství. Zdejší tržiště bylo střediskem politického a náboženského života a má se za to, že jde o největší římskou agoru, jaká kdy byla ve středomořském regionu objevena. V troskách, jež pocházejí z doby Augusta Caesara, byly nalezeny podlahy zdobené nádhernými mozaikami, gymnasion, neobyčejný systém lázní, stadion a amfiteátr, velkolepé hrobky i velké divadlo s patnácti tisíci sedadly. Poblíž jsou rozvaliny majestátního Diova chrámu.

Ochránit před zemětřesením však Zeus město nedokázal. V roce 15 př. n. l. velké zemětřesení pohřbilo značnou část Salaminy. Augustus ale město znovu vystavěl. Město bylo opět obnoveno i po dalším zemětřesení, které bylo roku 77 n. l. Ve čtvrtém století byla Salamis zpustošena celou řadou zemětřesení a už nikdy nenabyla své dřívější slávy. Ve středověku byl salaminský přístav zasypán a opuštěn.

Jak obyvatelé Salaminy reagovali na Pavlovo kázání, není známo. Pavel však musel kázat i v jiných městech. Při odjezdu ze Salaminy si misionáři mohli vybrat jednu ze tří hlavních cest: první vedla přes pohoří Kyrenia na severní pobřeží, druhá na západ přes pláň Mesaoria napříč ostrovem a třetí podél jižního pobřeží.

Tradice uvádí, že Pavel si zvolil tu třetí cestu. Ta vede úrodnou zemědělskou krajinou, která je nápadná svou červenou půdou. Asi po padesáti kilometrech směrem na jihozápad se cesta přibližuje k městu Lárnaka a pak zahýbá na sever do vnitrozemí.

„Prošli celý ostrov“

Silnice zakrátko dospěla do starověké Ledry. Dnes na tomto místě stojí Nicosia, která je v současné době hlavním městem Kypru. Po starověkém městském království zde již není ani stopy. V centru, které je obklopeno benátskými hradbami ze 16. století, je však frekventovaná, úzká ulička, která se jmenuje Lederská. Zda Pavel Ledru navštívil, nevíme. Bible jenom říká, že „prošli celý ostrov“. (Skutky 13:6) Podle vyjádření v díle The Wycliffe Historical Geography of Bible Lands to „pravděpodobně znamená, že navštívili víceméně všechny židovské obce na Kypru“.

Pavel rozhodně chtěl na Kypru oslovit co nejvíce lidí. Je tudíž možné, že se z Ledry vydal jižní cestou, která vedla přes Amathus a Kourion, dvě velká prosperující města, kde žili obyvatelé z různých národů.

Kourion ležel vysoko nad mořem, na útesech, které se téměř kolmo zvedají z mořské pláže. Toto impozantní řecko-římské město bylo postiženo týmž zemětřesením, které v roce 77 n. l. zničilo Salaminu. Jsou zde zbytky chrámu, který pochází z roku 100 n. l. a který byl zasvěcen Apollónovi. Stadion mohl pojmout 6 000 diváků. Nádherné podlahy zdobené mozaikami se nalézají dokonce i v soukromých vilách. Jsou dokladem přepychu, v němž v Kourionu žilo mnoho lidí.

Do Páfu

Z Kourionu cesta pokračuje na západ malebným prostředím vinařské krajiny, pozvolna stoupá a pak náhle, zcela neočekávaně, v prudkých serpentinách klesá z útesů dolů, kde končí na kamenité pláži. Podle řecké mytologie se právě na tomto místě po svém zrození vynořila z moře bohyně Afrodita.

Afrodita byla nejoblíbenějším řeckým božstvem na Kypru. Lidé ji horoucně uctívali až do druhého století n. l. Střediskem uctívání Afrodity byl Páfos. Každé jaro zde byla pořádána velká slavnost na její počest. Na oslavy přicházeli poutníci z Malé Asie, Egypta, Řecka, a dokonce až z daleké Persie. Když byl Kypr pod nadvládou Ptolemaiovců, Kypřané začali uctívat faraóny.

Páfos byl římským hlavním městem Kypru a sídlem prokonzula. Také se těšil té cti, že zde byly raženy měděné mince. I on byl zničen při zemětřesení roku 15 př. n. l., a stejně jako v případě Salaminy poskytl Augustus prostředky na jeho obnovu. Vykopávky odhalují, v jakém přepychu žili bohatí lidé v Páfu v prvním století. Ve městě byly široké ulice, bohatě zdobené soukromé vily, hudební školy, gymnasion a amfiteátr.

Takový byl Páfos, který navštívili Pavel, Barnabáš a Jan Marek. Právě zde se prokonzul Sergius Paulus — ‚inteligentní muž‘ — „s opravdovostí snažil o to, aby slyšel Boží slovo“, ačkoli mu silně odporoval kouzelník Elymas. Prokonzul „užasl nad Jehovovým učením“. (Skutky 13:6–12)

Když misionáři úspěšně dokončili svou kazatelskou činnost na Kypru, ve své práci pokračovali v Malé Asii. Tato Pavlova první misionářská cesta byla mezníkem v šíření pravého křesťanství. Kniha St. Paul’s Journeys in the Greek Orient ji označuje za „skutečný počátek křesťanské misijní činnosti a . . . Pavlovy misionářské dráhy“. Dodává: „Kypr ležel na průsečíku mořských cest vedoucích do Sýrie, Malé Asie a Řecka, a proto byl logicky první zastávkou na misionářské pouti.“ Byl to však jenom začátek křesťanské misionářské činnosti. Ta o dvacet století později nadále pokračuje a opravdu lze říci, že dobrá zpráva o Jehovově Království dosáhla doslova až do „nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8)

[Mapy na straně 20]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KYPR

NICOSIA (Ledra)

Salamis

Páfos

Kourion

Amathus

Lárnaka

POHOŘÍ KYRENIA

PLÁŇ MESAORIA

POHOŘÍ TROODOS

[Obrázek na straně 21]

Pavel, naplněn svatým duchem, oslepil v Páfu kouzelníka Elymase