ZEUS
Nejvyšší bůh polyteistických Řeků, který odpovídá římskému Jupiterovi. Zeus byl bohem nebe, měl vládu nad větrem, mraky, deštěm a hromem a tuto moc nad přírodními silami projevoval jak s dobrým, tak s ničivým záměrem. Starověký básník Homér (Ilias, VIII, 1–25) o Diovi říká, že má větší sílu než všichni ostatní bohové dohromady. Zeus však nebyl pokládán za nejvyššího boha v absolutním smyslu, ale někdy je popisován jako oběť podvodu a jako ten, kdo se musel podvolit vůli Osudu.
Kromě událostí kolem Diova narození, dětství a získání trůnu se legendy zabývají hlavně mnoha jeho milostnými aférami. Mytologické zprávy vyprávějí o tom, jak sváděl bohyně a pozemské ženy a jak se stal otcem mnoha nemanželských dětí. Je paradoxem, že podle vyprávění Zeus zabil Iásióna (smrtelníka) za to, že se dopustil nemravnosti s bohyní Démétér. Manželství Dia s Hérou narušovaly nejen jeho četné nevěry, ale také další problémy. O Diovi se říká, že Héra ho svým stálým spíláním tak trápila, že si příležitostně na ni trpce stěžoval před shromážděním bohů.
Čisté uctívání Jehovy se občas dostalo do přímého rozporu s uctíváním falešného boha Dia. Král Antiochos IV. (Epifanés), který se pokoušel odstranit židovské náboženství, nařídil, aby byl jeruzalémský chrám znečištěn a znovu zasvěcen Diovi z Olympu. Viz apokryfní knihu 2. Makabejská 6:1, 2.
Když v prvním století n. l. obyvatelé Lystry viděli, jak Pavel uzdravil chromého muže, pokládali Pavla a Barnabáše za bohy — Pavla ztotožnili s Hermem a Barnabáše s Diem. Kněz Dia dokonce přivedl býky a přinesl věnce, aby se zástupy dával oběti. (Sk 14:8–13) Dva starověké nápisy, které byly v roce 1909 objeveny v blízkosti Lystry, potvrzují, že tito dva bohové byli v tomto městě uctíváni. Jeden nápis mluví o „Diových kněžích“ a ve druhém nápisu se mluví o ‚Nejmocnějším Hermovi‘ a „slunečním bohu Diovi“. (The International Standard Bible Encyclopaedia, J. Orr, ed., 1960, sv. III, s. 1944)
Loď, na níž Pavel jako vězeň plul z ostrova Malta, měla galionovou figuru „Synové Diovi“, což byli dvojčata Castor a Pollux. (Sk 28:11)