„Prostě nás přiměla přijít“

POHOSTINNOST ve východních zemích je příslovečná. Například v Indii se stává, že rodina zůstane o hladu, jen aby se nečekaný host mohl najíst. V Íránu je typické, že matka má v lednici vždy tolik jídla, aby mohla pohostit nečekané návštěvníky.

Podobnou štědrost projevovali mnozí lidé, o nichž se píše v Bibli. Zvlášť vynikajícím příkladem je v tomto ohledu Lydie. Žila ve Filipech, významném městě makedonské oblasti, a pravděpodobně to byla židovská proselytka. V jistý sabatní den se apoštol Pavel a jeho společníci, kteří s ním cestovali, setkali s Lydií a dalšími ženami u řeky, jež kolem města protékala. Pavel ke shromážděným ženám promluvil a Jehova otevřel Lydiino srdce. Výsledkem bylo, že ona i členové její domácnosti byli pokřtěni. Lydie potom na Pavla a jeho společníky naléhala: „Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vstupte do mého domu.“ Lukáš, jeden z těch, kteří tehdy byli s Pavlem, napsal: „Prostě nás přiměla přijít.“ (Skutky 16:11–15)

Podobně jako Lydie, i dnešní křesťané jsou pohostinní ke svým spoluvěřícím, například k cestujícím dozorcům a jejich manželkám. Hostitelé je ‚prostě přimějí přijít‘. Dostanou za to požehnání v podobě povzbuzujících rozhovorů a duchovního společenství. Svědkové Jehovovi sice většinou nemají v hmotném ohledu nadbytek, ale přesto ‚jdou cestou pohostinnosti‘. (Římanům 12:13; Hebrejcům 13:2) Díky své štědrosti jsou šťastní. Ježíš měl rozhodně pravdu, když řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)