Co máme dělat, abychom byli šťastní

KAŽDÝ člověk chce být šťastný. Ale někteří lidé šťastní nejsou. Víš proč? — Protože nevědí, jak to mají udělat. Myslí si, že budou šťastní, když budou mít hodně věcí. Ale i když už mají, co chtěli, pořád nejsou šťastní.

Velký učitel řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Co tedy máme dělat, abychom byli šťastní? — Můžeme druhé potěšit nějakým dárkem nebo jim s něčím pomoci. Napadá tě, jak můžeš někomu udělat radost? —

Přemýšlej ještě o jedné věci. Řekl Ježíš, že člověk, který dostane nějaký dárek, není šťastný? — Ne, to neřekl. Udělá ti radost, když něco pěkného dostaneš? — Každého potěší, když dostane nějaký dárek.

Ježíš však řekl, že ještě větší radost máme tehdy, když někomu něco dáme. Někdo ale dává lidem víc věcí než kdokoli jiný. Víš, kdo to je? — Ano, Jehova Bůh.

V Bibli je napsáno, že Bůh „dává všem lidem život, dech a všechno“. Bůh působí, že prší a že svítí slunce. Díky tomu mohou růst rostliny a my máme co jíst. (Skutky 14:17; 17:25) Bible má pravdu, když říká, že Jehova je ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteovi 1:11) Bůh je šťastný například proto, že dává lidem, co potřebují. I my budeme šťastní, když budeme dávat druhým.

Napadá tě, co můžeme druhým lidem dávat? — Některé dárky vybíráme v obchodě. Za takový dárek musíš zaplatit. Když ho chceš koupit, musíš na něj ušetřit.

Dárky ale nemusí být jen z obchodu. Představ si, že je horko a někdo má žízeň. Když mu přineseš sklenici studené vody, bude to pro něj velmi osvěžující a ty z toho budeš mít radost.

Někdy možná s maminkou pečete nějaké sladkosti. To tě určitě baví. Co potom s těmi sladkostmi uděláš? Necháš si všechny jen pro sebe? — Můžeš se o ně rozdělit se svým kamarádem, a tak budeš mít ještě větší radost. Co na to říkáš? Vyzkoušíš to? —

Velký učitel a jeho apoštolové věděli, že dávání přináší radost. Víš, co lidem dávali? — Něco velmi cenného. Obdarovávali druhé lidi tím, že jim vyprávěli dobrou zprávu o Bohu. Měli z toho radost a nechtěli, aby jim lidé za to platili.

Apoštol Pavel a jeho dobrý přítel, učedník Lukáš, jednou mluvili se ženou, která také měla radost, když mohla druhým dávat. Pavel a Lukáš šli k řece — na místo, o kterém věděli, že se tam lidé chodí modlit. A opravdu se tam modlilo několik žen.

Pavel začal s těmito ženami mluvit o Jehovovi Bohu a o jeho Království. Jedna z nich se jmenovala Lydie a pozorně mu naslouchala. Lydie chtěla dát najevo, že dobrá zpráva, kterou slyšela, se jí velmi líbí. Proto Pavla a Lukáše pozvala na návštěvu a řekla jim: ‚Jestliže si myslíte, že jsem věrná Jehovovi, zůstaňte nějakou dobu v mém domě.‘ Velmi si přála, aby k ní přišli. (Skutky 16:13–15)

Lydie byla ráda, že tito Boží služebníci přišli do jejího domu. Dozvěděla se od nich mnoho věcí o Jehovovi a Ježíšovi a také o tom, jak lidé mohou získat věčný život. Byla jim za to vděčná, a tak měla radost, že si u ní mohou odpočinout a že jim může nabídnout něco k jídlu. Lydie byla šťastná proto, že opravdu chtěla dávat. A to je velmi důležité, protože kdybychom někomu dali dárek jen proto, že musíme, nebudeme z toho mít radost.

Představ si, že máš nějaké moc dobré bonbony. Co když ti přikážu, že se o ně musíš s někým rozdělit? Možná to uděláš, ale budeš z toho mít radost? — Ale co když budeš mít bonbony a potkáš svého nejlepšího kamaráda? Co uděláš? — Když se s kamarádem rozdělíš, protože chceš a nikdo ti to nemusel říkat, potom z toho budeš mít radost.

Některého člověka máme tak rádi, že bychom mu ochotně dali všechno, co máme. Také Boha bychom měli milovat tak, že ochotně uděláme všechno, co bude chtít.

Velký učitel se v jeruzalémském chrámu setkal s jednou chudou ženou. Tato žena Boha velmi milovala. Měla málo peněz, pouze dvě malé mince. Obě vhodila do chrámové pokladnice. Nikdo ji k tomu nenutil. Většina lidí si toho ani nevšimla. Tato žena to udělala proto, že opravdu milovala Jehovu. Byla šťastná, že to mohla udělat. (Lukáš 21:1–4)

Dávat můžeme mnoha způsoby. Napadne tě, jak to například můžeme dělat? — Když opravdu chceme dávat, pak budeme šťastni. Velký učitel nám říká: „Mějte ve zvyku dávat.“ (Lukáš 6:38) Když to budeme dělat, druhé lidi to potěší a my budeme mít velkou radost.