Lydie — Pohostinná Boží ctitelka

SLUŽEBNÍCI pravého Boha už od pradávna vynikají svou pohostinností. (1. Mojžíšova 18:1–8; 19:1–3) Pohostinnost, která je definována jako „láska, náklonnost nebo laskavost k cizincům“ a která vychází z upřímného srdce, je znakem pravých křesťanů i dnes. Pohostinnost je jedním z požadavků pro každého, kdo by chtěl uctívat Boha přijatelným způsobem. (Hebrejcům 13:2; 1. Petra 4:9)

Jedním z lidí, kteří vzorně prokazovali druhým pohostinnost, byla Lydie. Křesťanské misionáře, kteří navštívili Filipy, ‚prostě přiměla‘, aby zůstali v jejím domě. (Skutky 16:15) Ačkoli je o Lydii v Písmu jen krátká zmínka, může pro nás být povzbuzením i to málo, co o ní víme. Jak? Kdo byla Lydie? Co o ní víme?

„Prodavačka purpuru“

Lydie žila ve Filipech, nejvýznamnějším makedonském městě. Pocházela však z Thyatiry, města ležícího v oblasti nazývané Lýdie v západní Malé Asii. Proto se někteří badatelé domnívají, že jméno „Lydie“ byla přezdívka, kterou dostala ve Filipech. Jinak řečeno — byla to „Lýdijka“, podobně jako se o ženě, které Ježíš Kristus vydal svědectví, mohlo říkat, že je „Samaritánka“. (Jan 4:9) Lydie prodávala „purpur“ nebo předměty obarvené tímto barvivem. (Skutky 16:12, 14) Nápisy na archeologických vykopávkách dosvědčují, že v Thyatiře i ve Filipech žili výrobci barviv. Je možné, že se Lydie kvůli svému zaměstnání přestěhovala — snad aby mohla vést svůj vlastní obchod nebo jako zástupkyně nějaké společnosti thyatirských výrobců barviv.

Purpurové barvivo se mohlo vyrábět z různých surovin. Nejdražší purpur se získával z určitých druhů mořských měkkýšů. Podle římského básníka Martiala, který žil v prvním století, mohl plášť z nejlepšího tyrského purpuru (Tyrus byl dalším střediskem výroby tohoto barviva) stát až deset tisíc sesterciů neboli dva a půl tisíce denárů. To by odpovídalo dělníkově mzdě za dva a půl tisíce odpracovaných dnů. Je tedy zřejmé, že purpurové oděvy byly luxusní zboží a jen málokdo si je mohl dovolit. Můžeme usoudit, že Lydie byla hmotně dobře zajištěna. V každém případě mohla projevit pohostinnost apoštolu Pavlovi a jeho společníkům — Lukášovi, Silovi, Timoteovi a snad i dalším lidem.

Pavlovo kázání ve Filipech

Pavel vstoupil na evropskou půdu poprvé kolem roku 50 n. l. a začal kázat ve Filipech.a Když přišel do nového města, měl ve zvyku navštívit synagógu a kázat nejprve Židům a proselytům, kteří se tam shromažďovali. (Srovnej Skutky 13:4, 5, 13, 14; 14:1.) Některé zdroje uvádějí, že římský zákon zakazoval Židům praktikovat jejich náboženství uvnitř „posvátného obvodu“ města Filip. Proto o Sabatu, po ‚několika dnech‘ strávených ve Filipech, našli misionáři u řeky za městem místo, kde „si mysleli, že je místo modlitby“. (Skutky 16:12, 13) Tou řekou byla zjevně řeka Gangites. Zde misionáři našli pouze ženy, mezi nimiž byla i Lydie.

„Boží ctitelka“

Lydie byla „Boží ctitelka“, ale pravděpodobně byla proselytkou, která při svém hledání náboženské pravdy přijala judaismu. Přestože měla dobré zaměstnání, nebyla hmotařsky zaměřená. Vyhrazovala si čas na duchovní věci. „Jehova rozevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, o čem mluvil Pavel,“ a Lydie přijala pravdu. Nakonec „byla pokřtěna ona a její domácnost“. (Skutky 16:14, 15)

Bible členy její domácnosti jmenovitě neuvádí. Vzhledem k tomu, že není žádná zmínka o jejím manželovi, je možné, že byla svobodná, nebo vdova. „Její domácnost“ mohli tvořit příbuzní, ale je také možné, že tento pojem označuje otroky nebo služebnictvo. Ať to bylo jakkoli, Lydie se o to, co se dozvěděla, horlivě dělila s ostatními, kteří s ní bydleli. A jakou radost musela mít, když uvěřili a přijali pravou víru!

„Prostě nás přiměla přijít“

Než misionáři potkali Lydii, museli se zřejmě spokojit s ubytováním, které si hradili sami. Lydie jim však ráda nabídla náhradní ubytování. Ovšem skutečnost, že musela naléhat, naznačuje, že se Pavel a jeho druhové zdráhali její nabídku přijmout. Proč? Pavel chtěl ‚předkládat dobrou zprávu bezplatně, aby nezneužil svou autoritu‘ a nestal se pro nikoho břemenem. (1. Korinťanům 9:18; 2. Korinťanům 12:14) Avšak Lukáš dodává: „Když byla pokřtěna ona a její domácnost, řekla se snažnou prosbou: ‚Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi, vstupte do mého domu a zůstaňte.‘ A prostě nás přiměla přijít.“ (Skutky 16:15) Lydii velmi záleželo na tom, aby byla Jehovovi věrná, a pohostinnost byla zjevně dokladem její víry. (Srovnej 1. Petra 4:9.) Jaký nádherný příklad! Používáme i my svůj majetek k tomu, abychom podpořili zájmy dobré zprávy?

Bratři ve Filipech

Když byli Pavel a Silas propuštěni z vězení po příhodě s otrokyní posedlou démony, přišli opět do Lydiina domu a našli tam několik bratrů. (Skutky 16:40) Věřící v nově založeném filipském sboru pravděpodobně používali Lydiin dům k pravidelným shromážděním. Je logické usuzovat, že její dům byl ve Filipech i nadále střediskem teokratické činnosti.

Srdečná pohostinnost, kterou zprvu projevila Lydie, byla příznačná pro celý sbor. Přestože byli Filipané chudí, poslali Pavlovi několikrát věci, které potřeboval, a apoštol Pavel za to byl vděčný. (2. Korinťanům 8:1, 2; 11:9; Filipanům 4:10, 15, 16)

O Lydii není žádná zmínka v dopise, který Pavel poslal Filipanům někdy v letech 60–61 n. l. Písmo nám neodhaluje, co se s ní stalo po událostech zaznamenaných v 16. kapitole Skutků. Avšak stručná zmínka o této dynamické ženě v nás vyvolává touhu ‚sledovat dráhu pohostinnosti‘. (Římanům 12:13) Jak jsme vděčni, že mezi sebou máme křesťany, kteří se Lydii podobají! Jejich duch velmi přispívá k vřelé a přátelské atmosféře ve sborech a k slávě Jehovy Boha.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 28]

Život Židů ve Filipech

Pro Židy a proselyty, kteří přijali judaismus, život ve Filipech jistě nebyl snadný. Je možné, že tam panovala určitá protižidovská nálada, protože krátce před první Pavlovou návštěvou císař Klaudius vykázal Židy z Říma. (Srovnej Skutky 18:2.)

Když Pavel a Silas uzdravili otrokyni, která měla ducha věštby, byli předvedeni před městské správní úředníky. Její majitelé, kteří takto přišli o výnosný zdroj příjmů, využili předsudky spoluobčanů a tvrdili: „Tito lidé velice rozrušují naše město; jsou to Židé a zvěstují zvyky, které pro nás není zákonné přijímat ani provozovat, protože jsme Římané.“ Pavel a Silas byli v důsledku toho zbiti pruty a uvrženi do vězení. (Skutky 16:16–24) Otevřeně uctívat Jehovu, Boha Židů, vyžadovalo v takovém prostředí odvahu. Ale jak je vidět, Lydie nedbala na to, že se odlišuje od ostatních.

[Obrázky na straně 27]

Zříceniny ve Filipech