TESALONIKA
Hlavní makedonský mořský přístav, kde asi v roce 50 n. l. Pavel založil křesťanský sbor; dnes se toto město jmenuje Soluň (neboli Thessaloniki). (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 749) Tesaloniku založil asi v roce 316 nebo 315 př. n. l. Kassandros, a to v blízkosti nedalekého městečka Therme, jehož jméno znamená „Horký pramen“; patřilo ke 26 osadám, které Kassandros zrušil. Nové město pojmenoval po své manželce, sestře Alexandra Velikého. Leželo na záp. straně poloostrova Chalkidiké, v Thermském zálivu (který se dnes nazývá Soluňský záliv), na křižovatce cesty vedoucí na S směrem k Dunaji a hlavní silnice (dlážděné silnice Via Egnatia, kterou vybudovali Římané), jež vedla stovky mil napříč Makedonií k Jaderskému moři.
Před polovinou druhého století př. n. l. byla Makedonie rozdělena do čtyř oblastí a Tesalonika byla hlavním městem druhé z nich. O několik let později, když se Makedonie stala římskou provincií, stala se Tesalonika administrativním sídlem její provinciální vlády. Toto město leželo asi 120 km záp. od Filip, a když do něj přišel apoštol Pavel se Silem, zjistili, že to je poměrně důležitá vzkvétající metropole.
Po tři Sabaty kázal Pavel v tesalonické synagóze. Vedlo to k tomu, že se někteří Židé a mnoho řeckých proselytů stalo věřícími a spojili se s Pavlem a Silem; bylo mezi nimi „nemálo předních žen“. (Sk 17:1–4) Jak dlouho Pavel v Tesalonice zůstal, není uvedeno, ale bylo to natolik dlouho, že on a jeho společník mohli získat práci, aby se mohli postarat o svou obživu. Pavel byl apoštolem, a měl tedy právo přijmout hmotnou pomoc od lidí, jimž v duchovním ohledu sloužil, ale řekl, že člověk má ‚jíst pokrm, na který si sám vydělá‘, a sám dal v tom směru příklad. (1Ko 9:4–18; 1Te 2:9; 2Te 3:7–12) Zčásti to možná dělal proto, že někteří lidé měli sklon k lenosti. V době, kdy tam Pavel byl, dostal od filipských bratrů dva různé dary v podobě věcí, které potřeboval. (Fil 4:16)
Ti tesaloničtí Židé, kteří to, co jim Pavel sděloval, zavrhli, za nějaký čas shromáždili z tržiště tlupu zahálečů a napadli Jasonův dům, v němž Pavel bydlel. Když však zjistili, že muž, kterého hledají, tam není, vyvlekli Jasona a jiné věřící k městským vládcům, doslova podle řeckého textu k „politarchům“. (Sk 17:5–9; Int) Je mimořádně zajímavé, že v Tesalonice a jejím okolí byly z té doby nalezeny nápisy, které tamější místní úředníky označují jako politarchy.
Z bezpečnostních důvodů tesaloničtí bratři odeslali Pavla a Sila v noci do Beroy. Pavel zjistil, že obyvatelé Beroy „smýšleli ušlechtileji než tamti v Tesalonice, neboť přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak“, jak apoštol říkal. Brzy však nastaly těžkosti, protože z Tesaloniky přišli Židé, kteří projevovali odpor; ti pobouřili dav a Pavel musel opět tajně uniknout. (Sk 17:10–15)
Necelý rok po tom, co odešel z Tesaloniky, Pavel napsal z Korintu Tesaloničanům svůj první dopis. Předtím poslal Timotea, aby je potěšil a povzbudil, a od Timotea pak dostal příznivou zprávu. Ve svém dopise Tesaloničany chválil za to, že jsou znamenitým příkladem „všem věřícím v Makedonii a v Achaii“, a vybízel je, aby se nedali odradit pronásledováním. (1Te 1:1–8; 3:1–13; 4:1) Je možné, že tento dopis byl prvním z Pavlových kanonických spisů a — pravděpodobně s výjimkou Matoušova evangelia — byl napsán přede všemi ostatními knihami Křesťanských řeckých písem. Krátce po tom Pavel ve svém druhém dopise Tesaloničanům napsal, aby se nedali odvrátit falešnými učiteli. (2Te 1:1; 2:1–3)
V průběhu let Pavel bezpochyby Tesaloniku příležitostně navštěvoval, když při svých cestách procházel Makedonií. (Sk 20:1–3; 1Ti 1:3) A jistí Tesaloničané, kteří jsou uvedeni jménem, totiž Aristarchos a Sekundus, byli Pavlovými společníky na cestách. (Sk 20:4; 27:2) Démas, který Pavla v Římě opustil, odešel do Tesaloniky, odkud snad pocházel. (2Ti 4:10)