Vrcholné myšlenky Bible  — 107. až 150. žalm

Šťastný Bůh, šťastný lid!

Štěstí je cíl, kterého většina lidí nikdy nedosáhne. Pro malou skupinu lidí je to však životní cesta. Jaký klíč k němu mají? Žalmy nás přesvědčují, že Jehova je šťastný Bůh, a když ho uctíváme, můžeme být šťastní. Na důkaz toho se podívejme do páté knihy žalmů, totiž do 107. až 150. žalmu.

JEHOVA OSVOBODITEL

Prosím čti 107. až 119. žalm. Modlitba Židů za osvobození z babylónského zajetí je vyslyšena a „Jehovovi vyžádaní“ oslavují návrat písní. (Žalm 107) David po svém předchozím osvobození ‚hrál melodie‘ Bohu a prohlašoval Boží dobrotu a lásku. (Žalmy 108, 109) Silou od Jehovy měl Davidův Pán, jímž je Ježíš Kristus, podmaňovat Boží nepřátele. (Žalm 110) Kromě toho, že Jehova svůj lid osvobozuje, žehná přímému muži, který se ho bojí. (Žalmy 111, 112) Židé po svém osvobození z Babylóna zpívali žalmy Halel neboli písně chvály při velkých ročních svátcích. (Žalmy 113 až 118) 119. žalm je nejdelší a všech jeho 176 veršů (kromě dvou) se odvolává na Boží slovo nebo zákon.

◆ 107:27 — Jak se „jejich moudrost prokazuje jako zmatená“?

Jako námořníci postižení ničivou bouří, tak se moudrost Židů během jejich babylónského zajetí prokázala neužitečná; všechny lidské prostředky k jejich osvobození selhaly. Když se však uprostřed této bouřlivé situace obrátili k Jehovovi, přišlo osvobození. Jehova způsobil utišení symbolické bouře a dovedl je do bezpečného „přístavu“ –do judské země. — Žalm 107:30.

◆ 110:3 — Jaký je význam slov ‚mladíci právě jako krůpěje rosy‘?

Rosa je spojena s požehnáním, plodností a hojností. (1. Mojž. 27:28) Krůpěje rosy jsou také jemné, osvěžují a udržují život a jsou početné. V den vojenské síly mesiášského Krále se jeho poddaní rychle a dobrovolně nabídnou v tak velkém počtu, že se dají přirovnat ke krůpějím rosy. Právě tak jako osvěžující krůpěje rosy slouží mnoho mladých mužů a žen Bohu a svým spoluctitelům v celé dnešní Jehovově organizaci.

◆ 116:3 — Co jsou „provazy smrti“?

Zdálo se, jako by smrt tak pevně svázala žalmistu neporušitelnými provazy, že nemohl uniknout. Provazy zavázané těsně kolem údů působily kruté bolesti nebo křeče, a tak řecký překlad „Septuaginta“ překládá hebrejské slovo pro „provazy“ jako „bodavé bolesti“. Když tedy Ježíš Kristus umíral, byl ve svíravé bolesti či bolestech smrti. Když proto Jehova vzkřísil Ježíše, „uvolnil bolesti smrti“. — Sk. 2:24.

◆ 119:83 — Jak byl žalmista „podobný koženému měchu“?

Zatímco žalmista čekal na Jehovovu útěchu, stal se podobným koženému měchu, který byl pověšen, když se nepoužíval. Ve stanu nebo v domě bez komínu tento typ měchu postupně kouřem tmavnul, sesychal a scvrkával se. To se vlastně dělo žalmistovi v rukou pronásledovatelů. (84. verš) Jeho úzkostný stav byl pravděpodobně zřejmý ze sklíčeného výrazu a zbrázděného obličeje a na celé jeho tělo to zapůsobilo tak, že ztratilo něco ze své vláhy. (Srovnej Žalm 32:4.) Cítil se tedy možná stejně zbytečný jako seschlý kožený měch, který druzí odhodili, protože se nehodil k přenášení tekutin. A přesto ‚nezapomněl Boží předpisy‘.

◆ 119:119 — Jak Bůh způsobil, že ničemní přestali „jako zpěněná struska“?

Pěna, která se tvoří na roztaveném kovu nebo v tavící peci, je bezcenný nadbytečný produkt, něco nečistého, co se musí odstranit. Čistič tedy odděluje kov, například zlato nebo stříbro, od „zpěněné strusky“. Podobně uvažuje Jehova, že se ničemní hodí pouze na hromadu strusky, a působí, aby přestali, a oddělí je od těch, kteří jsou cenní a mají jeho přízeň. — Srovnej Ezekiela 22:17–22.

K našemu poučení: Stejně jako staří Židé i dnešní svědkové Jehovovi očekávají osvobození — tentokrát prostřednictvím bouře Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) V Bohem ustanoveném čase bude starý svět odstraněn touto velkou bitvou. Ti, kteří nevzhlížejí pro záchranu k Jehovovi, budou zcela bezmocní, jako by se zmítali na vlnách tohoto velkého zničení. Přežijící však budou „vzdávat díky Jehovovi za jeho milující laskavost“. Proto v těchto posledních dnech mohou Ježíšovi pomazaní následovníci i „velký zástup“ vložit svoji pevnou důvěru v Jehovu. — Žalm 107:31; Zjev. 7:9.

‚PÍSNĚ VÝSTUPŮ‘

Čti 120. až 134. žalm. Těchto 15 žalmů se nazývá písně „výstupů“. Učenci se liší v názoru na přesný význam slova „výstupy“, ale tyto žalmy možná zpívali Izraelité, když vycházeli neboli vystupovali do vyvýšeného města Jeruzaléma ke svým třem ročním slavnostem. — Žalm 122:1.

◆ 120:4 — Co byly tyto „naostřené šípy“ a „hořící uhly“?

Pomlouvačný jazyk může ničit stejně jako zbraň nebo oheň. (Přísl. 12:18; Jak. 3:6) Jehova dbá při odplatě na to, aby pomlouvačný jazyk byl umlčen jakoby šípy válečníka. Je zajímavé, že dřevěné uhlí vyrobené z keře kručinky hoří velice silně, a to poukazuje na přísnost božského rozsudku nad „šalebným jazykem“. — Žalm 120:2, 3.

◆ 131:2 — Jak se duše stává jakoby „odstavenou“?

Dokud dítě není odstavené, touží po své matce, aby uspokojila jeho žádost po nasycení. A odstavené dítě nachází v náručí své matky uspokojení, bezpečí a útěchu. Žalmista je ochoten nastoupit cestu pokory (1. verš) a cítí se ‚ukonejšený a utišený‘ jako odstavené dítě v náručí své matky. Pokorně čekat na Jehovu a konat jeho vůli přináší bezpečí a bohatá požehnání.

K našemu poučení: I když Jehova může zachránit svůj lid z neštěstí, nechrání ho před každým protivenstvím. Protivenství skutečně podnítila skladatele, aby vytvořili tyto žalmy. Bůh však „nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést“, ale „opatří také východisko“. (1. Kor. 10:13) Jehova nás skutečně chrání před duchovním zničením. Buď může řídit události tak, aby se neštěstí samo vyloučilo, nebo nás posílí, abychom mohli vzdorovat tlaku. K tomu slouží velmi uklidňující a užitečná jednota, z níž se těšíme na svých křesťanských shromážděních. — Žalm 133:1–3.

CHVÁLYHODNÝ BŮH

Čti 135. až 145 žalm. V protikladu k modlám, jejichž tvůrci se stávají právě takovými jako ony, je Jehova chvályhodný Bůh a osvoboditel. (Žalmy 135, 136) I když byl Boží lid v Babylóně, nezapomínal na ‚siónské písně‘. (Žalm 137) David říká, že ‚králové budou chvalořečit Jehovovi‘, a jásá nad tím, jak je sám podivuhodně udělán. (Žalmy 138, 139) Modlí se o Boží ochranu a velebí Jehovovu dobrotu a poznává, že pouze dobrý vztah k Jehovovi může přinést pravé štěstí. — Žalmy 140–145.

◆ 138:2 — Jak vyvýšil Bůh svůj výrok nad své jméno?

Když Jehova něco prohlašuje na základě svého jména, očekáváme od splnění jeho slov velmi mnoho. On však vždycky překoná naše předpoklady a způsobí, aby skutečnost daleko předčila naše očekávání. Bůh vyvyšuje svůj „výrok“ tím, že působí, aby jeho splnění bylo velkolepější, než očekáváme.

◆ 139:9 — Co je míněno výrazem „křídla úsvitu“?

Tento výraz popisuje světlo úsvitu, jak se rychle šíří po nebi od východu k západu, jako by mělo křídla. I kdyby si David „vzal křídla úsvitu“ a dostal se do nejodlehlejší končiny západu, Jehova by stále o něj pečoval a řídil ho. — Žalm 139:10; srovnej Amosa 9:2, 3.

◆ 141:3 — Proč si David přál hlídku před dveře svých rtů?

David znal škody, které může nadělat jazyk, a věděl o tom, jak jsou nedokonalí mužové pokoušeni, aby mluvili neuváženě, zejména jsou-li vyprovokováni. Mojžíš byl nejmírnější muž na zemi, přece zhřešil svým jazykem ve spojitosti s vodami Meriba. (4. Mojž. 12:3; 20:9–13) Ovládání rtů je tedy nezbytné, aby se člověk vyhnul škodlivým řečem a zachoval si dobré srdce. — Jak. 3:5–12.

◆ 142:7 (142:8, „KB“) — Proč si David myslel, že jeho duše byla v ‚kobce‘?

Měl pocit, že je naprosto sám se svými problémy jako v tmavé, nebezpečné kobce, nepochopený a odloučený od všech lidí. Máme-li podobné pocity a domníváme-li se, že je naše „pravice“ nechráněná před útokem, můžeme s důvěrou volat k Jehovovi o pomoc. – Žalm 142:3–7; 142:4–8, „KB“.

K našemu poučení: Ve 139. žalmu vyjádřil David radost z toho, že Bůh je schopen ho ‚prozkoumat‘ a že „zná“ jej i jeho cesty. David nehledal únik, ale spíše se chtěl plněji podřídit Jehovovu vedení a jeho kontrole. Věděl, že ho Bůh stále sleduje. Takové poznání nejen člověku zabraňuje ve špatném jednání, ale dává mu také největší útěchu. Skutečnost, že Jehova vidí naše skutky, chápe naše problémy a vždycky je ochoten pomáhat, nám poskytuje hluboký pocit bezpečí a pokoje, který je podstatný pro naše štěstí.

CHVALTE JAH!

Čti 146. až 150. žalm. Tyto žalmy shrnují námět celé knihy Žalmů „Chvalte Jah!“ Každý z těchto žalmů začíná a končí těmito slavnými slovy. To všechno narůstá až k velkolepému vyvrcholení ve 150. žalmu, který vyzývá celé stvoření, aby ‚chválilo Jah‘.

◆ Žalm 146:3 — Proč nevkládat důvěru v lidské vůdce?

Lidští vůdci jsou smrtelní. Nemohou zachránit ani sebe ani, ty, kteří na ně spoléhají. Důvěra v lidské vedení je tedy podkopána smrtí jako konečným výsledkem. Ale „šťastný je ten. . . , jehož naděje je v Jehovovi, jeho Bohu“. (Žalm 146:5, 6) Žalmista viděl, že je potřebné vyšší vedení než to, které mohou poskytnout sami lidé.

◆ 148:4 — Co jsou ‚vody nad nebesy‘?

Žalmista tím zřejmě myslel vodu, kterou nesou mraky nad zemí, jež se čas od času vyprázdní v podobě deště. Tato voda potom zase vteče zpátky do oceánu. Tento cyklus je podstatný pro život a již jeho existence vzdává chválu stvořiteli. Prostora, která tvoří atmosféru mezi zemí a mraky, se může nazývat nebesa. Proto se žalmista zmiňoval o mracích jako o ‚vodách, které jsou nad nebesy‘.

Žalmy potvrzují tuto pravdu: Abychom byli opravdu šťastní, potřebujeme dobrý vztah k Jehovovi. Celkový cíl Božího lidu a smysl naší existence je tedy možné shrnout do závěrečné žalmistovy výzvy: „Všechno, co dýchá — ať chválí Jah. Chvalte Jah!“ — Žalm 150:6.