FRÝGIE

Země nebo oblast ve střední části Malé Asie. Zeměpisné hranice Frýgie se v průběhu let velmi měnily, a proto je obtížné definovat oblast, která k ní patřila, pokud nemáme na mysli určité historické období. V prvním století byla „Frýgie“ vnitrozemské území, jež patřilo do římských provincií Galácie a Asie. Rozkládalo se na náhorní rovině na S od horského hřebene Taurus, od řeky Halys na V až k horním úsekům údolí řeky Hermos a údolí řeky Meander na Z. Apoštol Pavel prošel některými částmi Frýgie nejméně při dvou ze svých cest. (Sk 16:6; 18:23; 19:1)

Všeobecně se předpokládá, že koncem druhého tisíciletí př. n. l. se Frýgové šířili z Řecka na J a ovládli velké části střední a západní Malé Asie na S od pohoří Taurus, od řeky Halys až k Egejskému moři. Archeologické nálezy svědčí o tom, že jejich hlavním městem bylo Gordion a že jedním z jejich slavných panovníků byl král Midas. Náboženství obyvatel staré Frýgie se vyznačovalo uctíváním matky-bohyně (Rhey neboli Kybelé).

Západní část Frýgie se dostala pod nadvládu pergamských králů z dynastie Attalovců. Toto království se stalo římskou provincií Asie, ale jv. část je často označována jako Asijská Frýgie. (Viz heslo ASIE.) Nad východnější částí Frýgie panoval galatský král, a toto území se později stalo součástí římské provincie Galácie. Tato vých. část bývá někdy označována jako Galatská Frýgie; ležela na S od Pisidie a na SZ od Lykaonie. Podle hlediska pisatele a podle daného období mohla být města Antiochie a Ikonion označována jako města frýžská, ačkoli Antiochie je často spojována s Pisidií a Ikonion s Lykaonií. (Sk 13:14; viz hesla ANTIOCHIE č. 2; IKONION.)

K obyvatelstvu Frýgie patřilo mnoho Židů, protože seleukovští panovníci Sýrie si přáli, aby se tam Židé usadili. Josephus píše o tom, že Antiochos III. (223–187 př. n. l.) přestěhoval „dva tisíce židovských rodin i s jejich osobními věcmi z Mezopotámie a Babylónie“ do Lýdie a Frýgie, aby stabilizoval poměry mezi tamním odbojným obyvatelstvem. (Židovské starožitnosti XII, 149 [iii, 4]) Je zřejmé, že velký počet Židů žil dále v Malé Asii i za vlády Římanů. O Letnicích roku 33 n. l. byli v Jeruzalémě Židé z „oblasti Asie a Frýgie a Pamfýlie“. (Sk 2:9, 10)

Pavel se svými společníky při své druhé misionářské cestě přicházel na SZ přes Kilikii a Lykaonii a „prošli nadto Frýgií a galatskou krajinou, protože jim svatý duch zabránil mluvit slovo v oblasti Asie“. (Sk 15:41; 16:1–6) Vstoupili tedy do vých. části starověké Frýgie (která se v Pavlově době nazývala Galatská Frýgie), ale nepokračovali na Z přes provincii Asie (do níž patřila i Asijská Frýgie), ale místo toho šli na S směrem k provincii Bithýnie a potom na Z do Troady.

Při své třetí cestě prošel Pavel Galatskou Frýgií i Asijskou Frýgií. Odešel z Antiochie v Pisidii a „procházel z místa na místo galatskou krajinou a Frýgií“. (Sk 18:23) Tato zpráva také říká, že „prošel vnitrozemím“ a „přišel do Efezu“ na pobřeží Egejského moře. (Sk 19:1) Zdá se, že do Efezu necestoval po hlavní silnici, která vedla údolím řeky Lykos a frýžskými městy Laodiceou, Kolosy a Hierapolí (Kol 2:1; 4:13), ale že se vydal přímější cestou, jež vedla poněkud severněji. (Viz heslo KOLOSY.)