CLAUDIUS LYSIAS

Vojenský velitel římské posádky v Jeruzalémě v době, kdy byl apoštol Pavel asi v roce 56 n. l. v tomto městě naposledy. Jako vojenský velitel (chiliarcha) měl Claudius Lysias pod svým velením 1 000 mužů. Jeho řecké jméno Lysias nasvědčuje tomu, že byl řeckého původu. Římské občanství získal za velký peněžní obnos pravděpodobně za vlády Claudia a tehdy — jak bylo zvykem mezi těmi, kdo získali občanství — přijal jméno právě panujícího císaře. (Sk 22:28; 23:26) Podle římského dějepisce Diona Cassia bylo v rané době vlády císaře Claudia římské občanství často prodáváno za velký peněžní obnos. (Rómaiké historia, LX, 17, 5, 6)

Claudius Lysias je uveden ve Skutcích, a to ve spojitosti s apoštolem Pavlem. Společně s vojáky a důstojníky, kteří byli s ním, zachránil Pavla před rozvášněným davem, jenž ho chtěl usmrtit. Claudius Lysias se Pavla zmocnil, přikázal, aby apoštol byl svázán, a protože ve zmatku, který tam panoval, nemohl zjistit, z čeho je Pavel obviňován, přikázal, aby byl apoštol odveden do kasáren, které byly v pevnosti Antonia. (Sk 21:30–34)

Claudius Lysias omylem považoval Pavla za jakéhosi Egypťana, který předtím podněcoval k povstání a odvedl do pustiny 4 000 „mužů s dýkou“. Když se však dozvěděl, že Pavel tímto mužem není, vyhověl apoštolově žádosti, aby směl ze schodů, jež pravděpodobně patřily k pevnosti, promluvit k zástupu. Jakmile se však Pavel zmínil o svém poslání, že má jít k národům, okamžitě došlo k novému výbuchu násilností a Claudius Lysias přikázal, aby byl Pavel odveden do kasáren a podroben přísnému výslechu spojenému s mrskáním. (Sk 21:35–40; 22:21–24)

Když se Claudius Lysias dozvěděl a potom si osobně ověřil, že Pavel je římským občanem, dostal strach, protože porušil práva Římana, když dal Pavla spoutat. (Sk 22:25–29) Pavlovu vlastnímu tvrzení, že je římským občanem, Claudius Lysias uvěřil; lépe to pochopíme, když si uvědomíme, že k právům římského občana by se sotva někdo hlásil neoprávněně, protože by za to mohl být potrestán smrtí. Dějepisec Suetonius o tom říká, že císař „cizozemcům zakázal užívat římských jmen, přesněji řečeno, jmen rodových. Osoby neprávem si přisvojující římské občanství dal na pláni esquilinské popravovat sekyrou.“ (Životopisy dvanácti císařů, V, 25)

Claudius Lysias chtěl přesto zjistit, z čeho je Pavel vlastně obviňován, a proto přikázal, aby se sešel Sanhedrin. Když se Pavel při této příležitosti zmínil o námětu vzkříšení, vznikl mezi členy Sanhedrinu takový rozkol, že se Claudius Lysias bál, aby Pavla neroztrhali na kusy, a proto přikázal vojákům, aby apoštola vychvátili z jejich středu. (Sk 22:30; 23:6–10)

Když se později Claudius Lysias od Pavlova vlastního synovce dozvěděl, že Židé zosnovali spiknutí, aby Pavla zabili, povolal si dva ze svých důstojníků a přikázal jim, aby připravili 200 vojáků, 70 jezdců a 200 kopiníků, a ti aby se asi v devět hodin večer vydali na cestu do Cesareje a odvedli Pavla k místodržiteli Felixovi. (Sk 23:16–24) V souladu s římským zákonem také poslal místodržiteli Felixovi oznámení o tomto případu. Údaje v tomto dopise však nebyly zcela přesné. Claudius Lysias sice uznal, že Pavel je nevinný, ale chtěl vyvolat dojem, že Pavla zachránil, protože se dozvěděl, že apoštol je Říman; ve skutečnosti však porušil Pavlova občanská práva, když ho dal svázat, a dokonce nařídil, že má být při výslechu mrskán. (Sk 23:25–30)

Pokud jde o to, jak mohl učedník Lukáš obsah tohoto dopisu znát, je možné, že dopis byl přečten při projednávání Pavlova případu. Apoštol Pavel mohl dokonce dostat jeho opis poté, co se odvolal k césarovi.