Proč Saul pronásledoval křesťany?

‚SKUTEČNĚ JSEM SI MYSLEL, že bych měl vynaložit hodně odporu proti jménu Ježíše Nazaretského, což jsem opravdu dělal v Jeruzalémě. Mnoho ze svatých jsem zavřel do vězení, poněvadž jsem od předních kněží obdržel autoritu. Když měli být učedníci popraveni, odevzdával jsem svůj hlas proti nim. Trestal jsem je mnohokrát ve všech synagógách a tím jsem se pokoušel je přinutit, aby odvolali. Poněvadž jsem proti nim nadmíru šílel, šel jsem tak daleko, že jsem je pronásledoval i ve vzdálených městech.‘ (Skutky 26:9–11)

TATO slova řekl Saul z Tarsu, známý také jako apoštol Pavel. V té době již byl pochopitelně zcela novým člověkem. Už nebyl odpůrcem křesťanství, nyní byl jedním z jeho nejzapálenějších zastánců. Co však kdysi Saula podněcovalo, aby křesťany pronásledoval? Proč si myslel, že „měl vynaložit“ takový odpor? A můžeme se z jeho příběhu něčemu naučit?

Kamenování Štěpána

O Saulovi se biblická zpráva poprvé zmiňuje v souvislosti s těmi, kdo zabili Štěpána. „Když [Štěpána] vyhodili z města, začali na něj vrhat kameny. A svědkové složili své svrchní oděvy u nohou mladého muže, který se nazýval Saul.“ „Saul, ten schvaloval jeho vraždu.“ (Skutky 7:58; 8:1) Co bylo důvodem tohoto násilného činu? Židé — včetně těch, kteří pocházeli z Kilikie — se přeli se Štěpánem, ale nebyli schopni proti němu obstát. Zda byl Saul — jenž rovněž pocházel z Kilikie — mezi nimi, to Bible neuvádí. Ať to bylo jakkoli, použili falešné svědky, aby Štěpána obvinili z rouhání, a odvlekli ho před Sanhedrin. (Skutky 6:9–14) Toto shromáždění, jemuž předsedal velekněz, fungovalo jako nejvyšší židovský soud. Jelikož jeho členové představovali nejvyšší náboženskou autoritu, zároveň bděli nad tím, co považovali za naukovou čistotu. Z jejich pohledu si Štěpán zasluhoval smrt. Vždyť se odvážil obvinit je, že nedodržují Zákon. (Skutky 7:53) Nakonec mu tedy ukázali, jak se má Zákon dodržovat!

Saulův souhlas s tímto názorem logicky vyplýval z jeho přesvědčení. Byl jedním z farizeů. Tato vlivná sekta vyžadovala přesné dodržování zákona a tradice. Křesťanství, které učilo nové cestě k záchraně prostřednictvím Ježíše, považovali farizeové za protiklad těchto zásad. Židé v prvním století očekávali, že Mesiáš bude slavným králem, který je osvobodí od nenáviděného jha římské nadvlády. Myšlenka, že by ten, kterého Velký Sanhedrin odsoudil na základě obvinění z rouhání a který byl potom přibit na mučednický kůl jako prokletý zločinec, mohl být Mesiášem, byla proto jejich způsobu uvažování naprosto cizí, nepřijatelná a odporná.

Zákon uváděl, že člověk, který byl pověšen na kůl, byl ‚prokletý Bohem‘. (5. Mojžíšova 21:22, 23; Galaťanům 3:13) Frederick F. Bruce poznamenává, že ze Saulova hlediska „se tato slova zjevně hodila na Ježíše“. „Zemřel pod Božím prokletím, a proto bylo nepředstavitelné, že by mohl být Mesiášem, na němž mělo — jak již z významu tohoto slova plyne — spočívat Boží požehnání v jedinečné míře. Tvrdit, že Ježíš je Mesiášem, bylo proto rouhavé; ti, kdo něco tak absurdního prohlašovali, zasluhovali trpět jako rouhači.“ Jak Saul sám později uznal, myšlenka, že ‚Kristus byl přibit na kůl, byla Židům příčinou ke klopýtání‘. (1. Korinťanům 1:23)

Saul na takové učení reagoval tím, že se proti němu postavil s maximální rozhodností. Ve snaze potlačit křesťanství byl ochoten použít i hrubou sílu. Byl si jist, že právě to si přeje Bůh. Saul popsal postoj, který v sobě pěstoval, takto: „Podle horlivosti [jsem byl] pronásledovatel sboru; podle spravedlnosti, která je prostřednictvím zákona, ten, kdo se prokázal jako bezúhonný.“ „Stále [jsem] až nadmíru pronásledoval Boží sbor a pustošil jej a dělal jsem větší pokroky v judaismu než mnozí mého věku v mém vlastním rodu, protože jsem byl mnohem horlivější pro tradice svých otců.“ (Filipanům 3:6; Galaťanům 1:13, 14)

Hlavní pronásledovatel

Po Štěpánově smrti již Saul nevystupuje jako pouhý podporovatel pronásledování, ale jako osobnost, která stojí v čele pronásledování. To nepochybně muselo vést k tomu, že se stal všeobecně známým člověkem, poněvadž dokonce i po jeho obrácení, kdy se snažil připojit se k učedníkům, ‚se ho všichni báli, protože nevěřili, že je učedník‘. Když se jasně ukázalo, že je skutečně křesťanem, jeho obrácení se stalo mezi učedníky důvodem k radování a díkuvzdání. Vždyť slyšeli, že se změnilo srdce ne pouze nějakého bývalého odpůrce, ale ‚toho, jenž je dříve pronásledoval a jenž nyní oznamuje dobrou zprávu o víře, kterou dříve pustošil‘. (Skutky 9:26; Galaťanům 1:23, 24)

Damašek leží přibližně 220 kilometrů od Jeruzaléma, což je vzdálenost, která se dá pěšky urazit za sedm nebo osm dní. Saul — který „soptil hrozbami a vražděním proti . . . učedníkům“ — šel přesto k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy do synagóg v Damašku. Proč? Proto, aby mohl přivést do Jeruzaléma spoutaného každého, koho najde, jenž patří k „té Cestě“. Poté, co získal oficiální schválení, ‚začal jednat surově se sborem, vpadal do jednoho domu za druhým, vyvlékal muže i ženy ven a předával je do vězení‘. Ostatní ‚mrskal v synagógách‘ a ‚odevzdával svůj hlas‘ (doslova „hlasovací oblázek“) na podporu jejich popravení. (Skutky 8:3; 9:1, 2, 14; 22:5, 19; 26:10, Reference Bible, poznámka pod čarou)

Někteří učenci se vzhledem k tomu, jakého vzdělání se Saulovi dostalo od Gamaliela a jaký vliv nyní uplatňoval, domnívají, že Saul již nebyl v postavení pouhého studenta Zákona, ale získal pozici, v níž se v judaismu těšil určité míře autority. Jeden odborník například předpokládá, že Saul se možná stal učitelem v jeruzalémské synagóze. Co však znamenalo, že Saul ‚odevzdával svůj hlas‘ — zda to dělal jako člen soudu nebo jako někdo, kdo vyjadřoval svou morální podporu popravování křesťanů —, to nemůžeme s jistotou říci.a

Protože zpočátku byli všichni křesťané Židy nebo židovskými proselyty, Saul zřejmě chápal křesťanství jako odpadlické hnutí uvnitř judaismu a považoval za povinnost představitelů judaismu, aby zastánce křesťanství usměrnili. Učenec Arland J. Hultgren říká: „Není pravděpodobné, že by se Pavel v době, kdy byl pronásledovatelem, postavil proti křesťanství kvůli tomu, že by ho chápal jako náboženství vně judaismu — jako náboženství, které judaismu konkurovalo. On i ostatní vnímali křesťanské hnutí jako něco, co stále podléhalo židovské pravomoci.“ Jeho cílem tehdy bylo jakýmikoli dostupnými prostředky přinutit vzpurné Židy, aby odvolali a aby se vrátili k ortodoxním názorům. (Skutky 26:11) Jednou z metod, které měl k dispozici, bylo uvěznění. Další metodou bylo mrskání v synagógách, což byl obvyklý způsob ukázňování, který mohl nařídit kterýkoli místní soud skládající se ze tří soudců, a to jako trest za odpírání poslušnosti vůči autoritě rabínů.

Ovšem když se Saulovi na cestě do Damašku objevil Ježíš, všechny tyto cíle vzaly za své. Z nelítostného nepřítele křesťanství se Saul náhle stal horlivým zastáncem tohoto náboženství, a Židé v Damašku začali brzy usilovat o jeho život. (Skutky 9:1–23) Je paradoxem, že Saul jakožto křesťan měl podstoupit mnohé tresty, které předtím on sám coby pronásledovatel stanovoval druhým. A tak o několik let později mohl říci: „Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné.“ (2. Korinťanům 11:24)

Horlivost může být zaměřena nesprávným směrem

„Dříve [jsem byl] rouhač a pronásledovatel a nestoudný muž,“ napsal Saul po svém obrácení, v době, kdy už byl známější jako Pavel. ‚Nicméně bylo mi projeveno milosrdenství, protože jsem byl v nevědomosti a jednal jsem z nedostatku víry.‘ (1. Timoteovi 1:13) Z toho vyplývá, že je-li člověk ve svém náboženství upřímný a aktivní, není to ještě zárukou, že má Boží schválení. Saul byl horlivý a jednal podle svého svědomí, jenže to ho nevedlo správně. Jeho planoucí horlivost byla zaměřena nesprávným směrem. (Srovnej Římanům 10:2, 3.) To by nás mělo přimět k přemýšlení.

Mnozí lidé jsou dnes přesvědčeni, že dobré chování je všechno, co od nich Bůh vyžaduje. Je to ale pravda? Každý udělá dobře, poslechne-li Pavlovu vybídku: „Přesvědčte se o všem; pevně se držte toho, co je znamenité.“ (1. Tesaloničanům 5:21) To znamená, že bychom měli věnovat čas tomu, abychom získali přesné poznání pravdy z Božího slova, a měli bychom potom žít v plném souladu s ním. Jestliže si na základě zkoumání Bible uvědomujeme, že musíme učinit změny, pak bychom to rozhodně měli bez otálení udělat. Možná, že někteří z nás byli někdy rouhači, pronásledovateli nebo nestoudnými lidmi v té míře jako Saul. Nicméně Boží přízeň můžeme, stejně jako on, získat pouze tak, že budeme jednat podle víry a přesného poznání. (Jan 17:3, 17)

[Poznámka pod čarou]