Osmá kapitola

Jehova Bůh je ve svém svatém chrámu

Izajáš 6:1–13

1, 2. (a) Kdy má Izajáš vidění chrámu? (b) Proč král Uzzijáš ztratil Jehovovu přízeň?

„V ROCE, kdy zemřel král Uzzijáš, jsem však uviděl Jehovu, jak sedí na povýšeném a pozvednutém trůnu, a jeho suknice naplňovala chrám.“ (Izajáš 6:1) Těmito prorokovými slovy začíná 6. kapitola knihy Izajáš. Píše se rok 778 př. n. l.

² Uzzijáš vládl v postavení judského krále 52 let a jeho vláda byla povětšinou velmi úspěšná. Dělal to, co „bylo správné v Jehovových očích“, a proto ho Bůh podporoval v jeho vojenských, stavebních a zemědělských aktivitách. Úspěch se však také stal jeho záhubou. Uzzijášovo srdce zpychlo, „takže jednal nevěrně proti Jehovovi, svému Bohu, a vešel do Jehovova chrámu pálit kadidlo“. Kvůli tomuto opovážlivému činu a kvůli tomu, že se rozvzteklil proti kněžím, kteří ho varovali, zemřel Uzzijáš jako malomocný. (2. Paralipomenon 26:3–22) A právě někdy v této době začal Izajáš sloužit jako prorok.

3. (a) Vidí Izajáš Jehovu skutečně? Vysvětlete to. (b) Jakou scénu Izajáš vidí a proč?

³ Bible neříká, kde je Izajáš ve chvíli, kdy spatřuje vidění. To, co svýma doslovnýma očima spatří, však samozřejmě je vidění, a ne skutečný pohled na Všemohoucího, protože „žádný člověk nikdy neviděl Boha“. (Jan 1:18; 2. Mojžíšova 33:20) Přesto spatřit Stvořitele, Jehovu, i když jen ve vidění, je podívaná, jež vzbuzuje posvátnou úctu. Na vznešeném trůnu, který symbolizuje jeho úlohu věčného Krále a Soudce, sedí Panovník celého vesmíru a Zdroj veškeré právoplatné vlády. Suknice jeho dlouhého, splývavého roucha naplňuje chrám. Izajáš je povolán do prorocké služby, kterou bude velebena Jehovova svrchovaná moc a právo. V rámci přípravy na tuto službu dostane Izajáš vidění Boží svatosti.

4. (a) Proč musí být biblické popisy toho, jak je Jehova spatřen ve vidění, symbolické? (b) Co se o Jehovovi dozvídáme z Izajášova vidění?

⁴ Izajáš ve svém vidění nepopisuje Jehovův vzhled. V tom se jeho vidění liší od těch, která zaznamenali Ezekiel, Daniel a Jan. A každá tato zpráva odlišným způsobem předkládá to, co je vidět v nebi. (Ezekiel 1:26–28; Daniel 7:9, 10; Zjevení 4:2, 3) Charakter a význam těmto viděním však dává mysl. Nejsou to doslovné popisy Jehovovy přítomnosti. Doslovné oko totiž nemůže vidět to, co je duchovní, a lidská mysl s omezenými schopnostmi nedokáže obsáhnout duchovní říši. Vidění tedy v lidských pojmech předkládají informace, které mají být sděleny. (Srovnej Zjevení 1:1.) V Izajášově vidění není popis Božího vzezření potřebný. Izajáš se prostřednictvím vidění dozvídá, že Jehova je ve svém svatém chrámu, že je svatý a že jeho soudy jsou ryzí.

Serafíni

5. (a) Kdo jsou serafíni a co tento výraz znamená? (b) Proč si serafíni zakrývají obličej a nohy?

⁵ Poslechněme si, jak Izajáš pokračuje: „Nad ním stáli serafíni. Každý měl šest křídel. Dvěma si zakrýval obličej a dvěma si zakrýval nohy a dvěma poletoval.“ (Izajáš 6:2) Šestá kapitola knihy Izajáš je jediným místem v Bibli, kde nacházíme zmínku o serafínech. Je zřejmé, že to jsou andělské bytosti, které slouží Jehovovi a které, pokud jde o výsady a čest, mají velmi vysoké postavení — zaujímají totiž místa kolem Jehovova nebeského trůnu. Na rozdíl od pyšného krále Uzzijáše zastávají své postavení v naprosté pokoře a skromnosti. Jsou v přítomnosti nebeského Svrchovaného Panovníka, a proto si své tváře zakrývají dvojicí křídel. A z úcty ke svatému místu si dalšími dvěma křídly zakrývají své nohy. Vzhledem k tomu, že jsou v blízkosti Svrchovaného Panovníka, chovají se serafíni skromně, aby neodváděli pozornost od slávy samotného Boha. Výraz „serafíni“, jehož význam je „ti ohniví“ nebo „ti hořící“, naznačuje, že vyzařují jas. Své tváře si však zakrývají před větší září a slávou Jehovy.

6. Jaké postavení vzhledem k Jehovovi mají serafíni?

⁶ Třetí dvojici křídel používají serafíni k letu a nepochybně také k tomu, aby se vznášeli neboli „stáli“ na svých místech. (Srovnej 5. Mojžíšovu 31:15.) K jejich postavení se profesor Franz Delitzsch vyjadřuje takto: „Serafíni ovšem nepřevyšují hlavu Toho, který sedí na trůnu, ale vznášejí se nad rouchem, které Mu patří a které naplňuje síň.“ (Commentary on the Old Testament) To se zdá být rozumné vysvětlení. ‚Stojí nad‘ Jehovou ne v tom smyslu, že by mu byli nadřazeni, ale v tom smyslu, že na něho čekají a jsou ochotni mu poslušně sloužit.

7. (a) Jaké pověření serafíni plní? (b) Proč serafíni třikrát prohlašují, že Bůh je svatý?

⁷ Naslouchejme nyní serafínům v tomto výsadním postavení. „Ten volal k onomu a říkal: ‚Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk. Plnost celé země je jeho slávou.‘“ (Izajáš 6:3) Úkolem serafínů je dohlížet na to, aby byla ohlašována Jehovova svatost a aby byla Jehovova sláva uznávána v celém vesmíru, jehož součástí je země. Sláva Jehovy je patrná ve všem, co stvořil, a brzy ji poznají všichni obyvatelé země. (4. Mojžíšova 14:21; Žalm 19:1–3; Habakuk 2:14) Trojnásobné prohlášení „svatý, svatý, svatý“ není žádným dokladem Trojice. Je to trojnásobné zdůraznění Boží svatosti. (Srovnej Zjevení 4:8.) Jehova je svatý v největší možné míře.

8. Jaký účinek má prohlášení serafínů?

⁸ I když není uveden počet serafínů, je možné, že v blízkosti trůnu jsou rozmístěny skupiny serafínů. Ve formě melodické písně tam jeden po druhém opakují prohlášení o Boží svatosti a slávě. K čemu to, jak si můžeme všimnout, vede? Opět naslouchejme, jak Izajáš pokračuje: „Čepy prahů se začaly třást při hlasu toho, jenž volal, a dům se postupně naplnil dýmem.“ (Izajáš 6:4) Kouř nebo oblak je v Bibli často použit jako viditelný doklad Boží přítomnosti. (2. Mojžíšova 19:18; 40:34, 35; 1. Královská 8:10, 11; Zjevení 15:5–8) Označuje slávu, k níž my, lidské bytosti, nemáme přístup.

Necítí se hoden své výsady, ale je očištěn

9. (a) Jak vidění zapůsobí na Izajáše? (b) V čem je patrný rozdíl mezi Izajášem a králem Uzzijášem?

⁹ Toto vidění Jehovova trůnu na Izajáše hluboce zapůsobí. Izajáš píše: „Přistoupil jsem k tomu, abych řekl: ‚Běda mi! Vždyť jsem naprosto umlčen, protože jsem muž nečistých rtů a bydlím mezi lidem nečistých rtů; vždyť mé oči viděly samotného Krále, Jehovu vojsk!‘“ (Izajáš 6:5) Mezi Izajášem a králem Uzzijášem je opravdu propastný rozdíl. Uzzijáš si neoprávněně přisvojil postavení, které patřilo pomazanému kněžstvu, a bezbožně vpadl do Svatého oddělení chrámu. Uzzijáš sice spatřil zlaté svícny, zlatý oltář na kadidlo a stoly na „chléb Přítomnosti“, ale neuviděl Jehovův schvalující obličej ani nedostal od Jehovy žádné zvláštní pověření. (1. Královská 7:48–50; poznámka pod čarou) Naproti tomu prorok Izajáš neignoruje kněžstvo ani nedovoleně nevstupuje do chrámu. Spatřuje však vidění Jehovy v jeho svatém chrámu a je poctěn přímým pověřením od Boha. Serafíni se sice neodvažují pohlédnout na Pána chrámu sedícího na trůnu, ale Izajášovi je ve vidění umožněno hledět na „samotného Krále, Jehovu vojsk“.

10. Proč Izajáš pociťuje strach, když spatří vidění?

¹⁰ Izajáš vidí, jaký rozdíl je mezi Boží svatostí a jeho vlastní hříšností, a cítí se kvůli tomu velmi nečistý. Je naplněn bázní a domnívá se, že zemře. (2. Mojžíšova 33:20) Slyší, jak serafíni chválí Boha čistými rty, ale jeho rty jsou nečisté a jsou dál poskvrňovány nečistými rty příslušníků národa, v němž žije a jehož řeč slyší. Jehova je svatý a jeho služebníci musí tuto vlastnost zrcadlit. (1. Petra 1:15, 16) Izajáš už sice byl vybrán jako Boží mluvčí, ale hluboce ho zasáhne, když si uvědomí svůj hříšný stav a to, že nemá čisté rty, které by jako mluvčí slavného a svatého Krále měl mít. Jakou dostane z nebe odpověď?

11. (a) Co udělá jeden ze serafínů a co tento čin symbolizuje? (b) Jak nám zamyšlení nad tím, co serafín říká Izajášovi, může pomoci, když máme pocit, že nejsme hodni být Božími služebníky?

¹¹ Serafíni nevyženou níže postaveného Izajáše z Jehovovy přítomnosti, ale snaží se mu pomoci. Zpráva říká: „Na to ke mně přiletěl jeden ze serafínů a v jeho ruce byl žhoucí uhel, který vzal kleštěmi z oltáře. A přistoupil k tomu, aby se dotkl mých úst a aby řekl: ‚Pohleď, tohle se dotklo tvých rtů, a tvé provinění odešlo a tvůj hřích je usmířen.‘“ (Izajáš 6:6, 7) Oheň má v symbolickém smyslu očišťující moc. Když serafín přiloží na Izajášovy rty žhoucí uhel ze svatého ohně na oltáři, ujišťuje Izajáše, že jeho hříchy byly usmířeny v takové míře, aby mohl získat Boží přízeň a pověření. Pro nás je to velmi povzbudivá informace. I my jsme hříšní a nejsme hodni toho, abychom se obraceli k Bohu. Zásluhou Ježíšovy výkupní oběti jsme však byli vyplaceni, a proto můžeme získat Boží přízeň a promlouvat k Bohu v modlitbě. (2. Korinťanům 5:18, 21; 1. Jana 4:10)

12. Jaký oltář Izajáš vidí a jaké účinky má oheň?

¹² To, že se jedná o vidění, nám opět připomíná zmínka o ‚oltáři‘. (Srovnej Zjevení 8:3; 9:13.) V jeruzalémském chrámu byly dva oltáře. Těsně před oponou oddělující Nejsvětější byl malý oltář pro kadidlo a před vstupem do svatyně byl velký obětní oltář, kde byl stále udržován oheň. (3. Mojžíšova 6:12, 13; 16:12, 13) Tyto pozemské oltáře však byly předobrazem — představovaly něco významnějšího. (Hebrejcům 8:5; 9:23; 10:5–10) Když král Šalomoun slavnostně otevíral chrám, oheň z nebe strávil zápalnou oběť na oltáři. (2. Paralipomenon 7:1–3) A oheň z pravého, nebeského oltáře nyní odstraňuje nečistotu z Izajášových rtů.

13. Jakou otázku Jehova klade a koho zahrnuje pod výraz „nás“?

¹³ Naslouchejme nyní s Izajášem. „Začal jsem slyšet Jehovův hlas, jak říká: ‚Koho pošlu a kdo pro nás půjde?‘ A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: ‚Tady jsem! Pošli mě.‘“ (Izajáš 6:8) Otázka, kterou Jehova klade, má Izajáše zcela zjevně podnítit k odpovědi, protože jiný lidský prorok se ve vidění neobjevuje. Pro Izajáše to je nepochybně pozvání, aby se stal Jehovovým poslem. Proč se však Jehova ptá: „Kdo pro nás půjde?“ Tím, že od první osoby jednotného čísla přechází k zájmenu v množném čísle, k zájmenu „nás“, má Jehova na mysli přinejmenším ještě jednu osobu. Koho? Není to snad jeho jediný zplozený Syn, který se později stal člověkem Ježíšem Kristem? Opravdu, je to tento Syn, kterému Bůh řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu.“ (1. Mojžíšova 1:26; Přísloví 8:30, 31) Ano, s Jehovou je na nebeských nádvořích jeho jediný zplozený Syn. (Jan 1:14)

14. Jak Izajáš reaguje na Jehovovo pozvání a jaký příklad nám tím dává?

¹⁴ Izajáš s odpovědí neváhá. Bez ohledu na to, o jaké poselství snad půjde, okamžitě odpovídá: „Tady jsem! Pošli mě.“ Ani se neptá, co by přijetím tohoto pověření mohl získat. Svým ochotným přístupem je znamenitým příkladem pro všechny Boží služebníky v dnešní době, kteří mají pověření kázat ‚dobrou zprávu o království po celé obydlené zemi‘. (Matouš 24:14) Podobně jako Izajáš se také oni věrně drží svého pověření a vydávají „svědectví všem národům“ navzdory všeobecnému nezájmu. A stejně jako Izajáš postupují kupředu s důvěrou, protože vědí, že ke svému úkolu byli zplnomocněni tou nejvyšší autoritou.

Izajášovo pověření

15, 16. (a) Co má Izajáš říkat „tomuto lidu“ a jak na to budou příslušníci národa reagovat? (b) Je příčinou jejich reakce nějaká chyba, které se snad dopustil Izajáš? Vysvětlete to.

¹⁵ Jehova nyní ukazuje, co má Izajáš říkat a jak na to budou lidé reagovat: „Jdi a řekneš tomuto lidu: ‚Slyšte znovu a znovu, ale nerozumějte; a vizte znovu a znovu, ale nezískejte žádné poznání.‘ Učiň srdce tohoto lidu nevnímavým, a jejich uši, ty učiň nepřístupnými, a oči, ty jim zalep, aby svýma očima neviděli a svýma ušima neslyšeli a aby jejich vlastní srdce neporozumělo a aby se opravdu neobrátili zpět a nezískali si uzdravení.“ (Izajáš 6:9, 10) Znamená to snad, že Izajáš má být nevybíravý a netaktní a že má Židy odradit a nechat je, aby dál byli znesvářeni s Jehovou? Rozhodně ne! Jsou Izajášovým vlastním národem a on se s nimi cítí spřízněn. Jehovova slova však ukazují, jak lidé budou na jeho poselství reagovat — i když Izajáš bude svůj úkol plnit nanejvýš svědomitě.

¹⁶ Chyba je totiž v národu. Izajáš bude k jeho příslušníkům mluvit „znovu a znovu“, ale oni prorokovo poselství nepřijmou ani nezískají porozumění. Většina z nich bude tvrdohlavá a nepřístupná, jako by byli úplně slepí a hluší. Izajáš půjde k ‚tomuto lidu‘ opakovaně, a tak se ukáže, že lid nechce porozumět. Židé prokáží, že před Izajášovým poselstvím — Božím poselstvím —, které je jim určeno, zavírají mysl a srdce. Totéž platí i o lidech v dnešní době. Vždyť jich tolik odmítá naslouchat svědkům Jehovovým, když káží dobrou zprávu o přicházejícím Božím Království!

17. Co má Izajáš na mysli, když se ptá: „Jak dlouho?“

¹⁷ Izajáš si dělá starosti: „Na to jsem řekl: ‚Jak dlouho, Jehovo?‘ Pak řekl: ‚Dokud se města skutečně nezřítí v troskách, takže budou bez obyvatele, a domy budou bez pozemského člověka a zemská půda bude zkažena ve spoušť; a Jehova skutečně daleko vzdálí pozemské lidi a uprostřed země se opravdu velmi rozšíří opuštěný stav.‘“ (Izajáš 6:11, 12) Svou otázkou „Jak dlouho?“ se Izajáš neptá, jak dlouho bude muset kázat nepřístupnému lidu. Naopak, má o něj starost a ptá se, jak dlouho budou jeho příslušníci setrvávat ve svém žalostném duchovním stavu a jak dlouho bude na zemi zneuctíváno Jehovovo jméno. (Viz Žalm 74:9–11.) Jak dlouho tedy bude tato nedobrá situace pokračovat?

18. Jak dlouho bude lid v neutěšeném duchovním stavu a zažije Izajáš úplné splnění tohoto proroctví?

¹⁸ Jehovova odpověď ukazuje, že lid bude v neutěšeném duchovním stavu až do té doby, než se stane všechno, co jako důsledky neposlušnosti ukázal Bůh ve své smlouvě. (3. Mojžíšova 26:21–33; 5. Mojžíšova 28:49–68) Národ bude zničen, jeho příslušníci budou odvedeni do vyhnanství, a země zůstane zpustošená. Zničení Jeruzaléma a jeho chrámu babylónským vojskem v roce 607 př. n. l. Izajáš nezažije, i když bude prorokovat ještě více než 40 let, až do vlády Ezekjáše, pravnuka krále Uzzijáše. Své pověření však bude věrně plnit až do smrti, což bude více než 100 let před tím, než národ postihne zmíněné neštěstí.

19. Jaké ujištění dává Bůh Izajášovi, přestože národ bude pokácen jako strom?

¹⁹ Zničení, v jehož důsledku bude Juda „zkažena ve spoušť“, jistě přijde, ale situace není beznadějná. (2. Královská 25:1–26) Jehova ujišťuje Izajáše: „Ještě v ní bude desetina a z té se opět musí stát něco ke spálení, jako veliký strom a jako mohutný strom, ze kterých, když se kácejí, je pařez; její pařez bude svaté semeno.“ (Izajáš 6:13) Ano, „desetina, ... svaté semeno“, zůstane jako pařez mohutného stromu, který je pokácen. Toto ujištění je pro Izajáše nepochybně útěchou. Uprostřed jeho lidu totiž bude nalezen svatý ostatek. Národ sice opakovaně zažívá spálení, jako když je velký strom pokácen, aby se s ním topilo, ale důležitý pařez symbolického stromu Izraele zůstane. Půjde o semeno neboli potomstvo, které je pro Jehovu svaté. Za čas opět vyraší a strom znovu vyroste. (Srovnej Joba 14:7–9; Daniela 4:26.)

20. Jak se poprvé splnila poslední část Izajášova proroctví?

²⁰ Splnila se slova tohoto proroctví? Ano. Po sedmdesáti letech, kdy byla judská země zpustošená, se bohabojný ostatek vrátil z vyhnanství v Babylónu. Znovu vystavěli chrám a město a obnovili v zemi pravé uctívání. Díky tomu, že se Židé vrátili do vlasti, kterou dostali od Boha, se proroctví, jež Jehova dal Izajášovi, mohlo splnit podruhé. Jakým způsobem? (Ezra 1:1–4)

Další splnění

21–23. (a) Na kom se Izajášovo proroctví splnilo v prvním století a jak? (b) Kdo patřil v prvním století ke ‚svatému semeni‘ a jak bylo toto semeno uchráněno?

²¹ Izajášův prorocký úkol předstiňoval dílo, které měl asi o 800 let později vykonávat Mesiáš, Ježíš Kristus. (Izajáš 8:18; 61:1, 2; Lukáš 4:16–21; Hebrejcům 2:13, 14) Ježíš byl větší než Izajáš, ale přesto se stejně ochotně jako Izajáš nechal svým nebeským Otcem vyslat. Řekl: „Pohleď, přišel jsem, abych činil tvou vůli.“ (Hebrejcům 10:5–9; Žalm 40:6–8)

²² Podobně jako Izajáš, Ježíš věrně vykonával dílo, které mu bylo svěřeno, a setkával se při něm se stejnou reakcí. Židé v Ježíšově době nepřijímali poselství o nic ochotněji než lidé, kterým kázal prorok Izajáš. (Izajáš 1:4) Významným rysem Ježíšovy služby bylo používání podobenství. Ježíšovi učedníci se proto ptali: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ Ježíš odpověděl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království, ale těm lidem to není dáno. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože hledí a hledí marně, slyší a slyší marně, ani smysl toho nechápou; a plní se na nich Izajášovo proroctví, které říká: ‚Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte; a pohlédnete a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Vždyť srdce těchto lidí se stalo nevnímavým a poslouchali ušima bez odezvy a zavírali oči, aby nikdy očima neviděli a ušima neslyšeli a aby smysl toho nepochopili svým srdcem a neobrátili se zpět, a já je neuzdravil.‘“ (Matouš 13:10, 11, 13–15; Marek 4:10–12; Lukáš 8:9, 10)

²³ Tím, že citoval z Izajáše, Ježíš ukázal, že toto proroctví mělo splnění i v jeho době. Národ jako celek měl stejný postoj srdce, jaký měli Židé v Izajášově době. Sami se učinili slepými a hluchými k Ježíšovu poselství a také byli zničeni. (Matouš 23:35–38; 24:1, 2) To se stalo v roce 70 n. l., když římská vojska vedená vojevůdcem Titem vytáhla proti Jeruzalému a město a jeho chrám zničila. Někteří lidé však naslouchali Ježíšovi a stali se jeho učedníky. Ty Ježíš prohlásil za „šťastné“. (Matouš 13:16–23, 51) Informoval je, že až uvidí „Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky“, mají ‚začít prchat k horám‘. (Lukáš 21:20–22) „Svaté semeno“, které projevilo víru a které se stalo duchovním národem, „Božím Izraelem“, tak bylo zachráněno.a (Galaťanům 6:16)

24. Jak Izajášovo proroctví uplatnil Pavel a o čem to svědčí?

²⁴ Kolem roku 60 n. l. byl apoštol Pavel v domácím vězení v Římě. Tam uspořádal schůzku s „židovskými předními muži“ a také s dalšími lidmi a vydal jim „důkladné svědectví o Božím království“. Mnoho lidí jeho poselství nepřijalo, a Pavel vysvětlil, že se tak splňuje Izajášovo proroctví. (Skutky 28:17–27; Izajáš 6:9, 10) Ježíšovi učedníci tedy vykonávali pověření, které bylo srovnatelné s pověřením Izajášovým.

25. Co si novodobí Boží svědkové uvědomují a jak reagují?

²⁵ Podobně si i dnes svědkové Jehovovi uvědomují, že Jehova Bůh je ve svém svatém chrámu. (Malachiáš 3:1) A stejně jako Izajáš říkají: „Tady jsem! Pošli mě.“ Horlivě nechávají zaznívat varovnému poselství o přicházejícím konci tohoto ničemného systému věcí. Ale jak ukázal Ježíš, poměrně málo lidí otevírá své oči a uši, aby viděli a slyšeli a byli zachráněni. (Matouš 7:13, 14) Šťastní jsou však ti lidé, kteří mají své srdce nakloněné, aby slyšeli a ‚získali si uzdravení‘. (Izajáš 6:8, 10)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 94]

„Tady jsem! Pošli mě.“

[Obrázek na straně 97]

‚Dokud se města nezřítí v troskách, takže budou bez obyvatele‘