Co možná nevíte . . .

Proč měli Židé zachovávat Sabat od večera?

Když Jehova dal svému lidu zákon o Dnu smíření, řekl: „V ten den nebudete konat práci žádného druhu . . . Je to pro vás sabat úplného odpočinku . . . Od večera do večera byste měli zachovávat svůj sabat.“ (3. Mojžíšova 23:28, 32) V tomto příkazu se zrcadlil názor, že každý den začíná večer, po západu slunce, a končí při následujícím západu slunce. Pro Židy tedy den trval od večera do večera.

Tento způsob počítání dnů odpovídal vzoru, který stanovil sám Bůh. Záznam o prvním stvořitelském obrazném dnu uvádí: „A nastal večer a nastalo ráno, první den.“ Následující stvořitelské „dny“ jsou počítány stejným způsobem — začínají ,večerem‘. (1. Mojžíšova 1:5, 8, 13, 19, 23, 31)

Židé nebyli jediným národem, který počítal dny od večera do večera. Dělali to i Atéňané, Numidové a Féničané. Naproti tomu Babylóňané považovali za počátek nového dne východ slunce. A Egypťané a Římané počítali dny od půlnoci do půlnoci, jak je to zvykem v dnešní době. Pro Židy ovšem i v současnosti Sabat začíná a končí při západu slunce.

Co byl „sabatní den cesty“?

Poté, co byli učedníci na Olivové hoře svědky Ježíšova nanebevstoupení, vrátili se do Jeruzaléma, který byl od této hory vzdálen „sabatní den cesty“. (Skutky 1:12) Za den bylo obvykle možné ujít 30 i více kilometrů. Olivová hora je ovšem blízko Jeruzaléma. Co tedy znamená „sabatní den cesty“?

Sabat byl dnem, kdy měli Izraelité odpočívat od svých běžných činností. V ten den ani neměli ve svých domovech rozdělávat oheň. (2. Mojžíšova 20:10; 35:2, 3) „Zůstaňte sedět každý na svém vlastním místě,“ nařídil jim Jehova. „Ať nikdo sedmý den nevychází ze svého místa.“ (2. Mojžíšova 16:29) Díky tomuto zákonu měli Izraelité příležitost odpočinout si od každodenních činností a věnovat více pozornosti duchovním stránkám života.

Dogmatičtí rabíni, kterým nestačily zásady stanovené Jehovovým Zákonem, začali přesně — a poněkud svévolně — určovat, jak daleko někdo smí o Sabatu dojít, například aby se účastnil uctívání. Dílo Cyclopedia of Biblical, Theological, and Ecclesiastical Literature k tomu uvádí: „Na základě přísných zákonů o zachovávání Sabatu . . . bylo nařízeno, že žádný Izraelita nesmí o Sabatu ujít více než určitou vzdálenost, zvanou sabatní den cesty.“ Tato vzdálenost byla stanovena na 2 000 loket, což může být 900 až 1 100 metrů.

[Obrázek na straně 11]

Pohled na Jeruzalém z Olivové hory