Význam pro křesťany. V Křesťanských řeckých písmech se o adopci (přijetí za syny) několikrát zmiňuje apoštol Pavel, a to v souvislosti s novým postavením těch, koho povolal a vybral Bůh. Tito lidé, kteří se narodili jako potomci nedokonalého člověka Adama, byli v otroctví hříchu a nebyli Božími syny od narození. Ale tím, že byli prostřednictvím Krista Ježíše vykoupeni, se jim dostává přijetí za syny a také se s Kristem, jediným zplozeným Synem Božím, stávají dědici. (Ga 4:1–7; Ří 8:14–17) Není to přirozené synovství; Božími syny se stávají proto, že si je Bůh vybral a že to byla jeho vůle. (Ef 1:5)

Význam pro křesťany. V Křesťanských řeckých písmech se o adopci (přijetí za syny) několikrát zmiňuje apoštol Pavel, a to v souvislosti s novým postavením těch, koho povolal a vybral Bůh. Tito lidé, kteří se narodili jako potomci nedokonalého člověka Adama, byli v otroctví hříchu a nebyli Božími syny od narození. Ale tím, že byli prostřednictvím Krista Ježíše vykoupeni, se jim dostává přijetí za syny a také se s Kristem, jediným zplozeným Synem Božím, stávají dědici. (Ga 4:1–7; Ří 8:14–17) Není to přirozené synovství; Božími syny se stávají proto, že si je Bůh vybral a že to byla jeho vůle. (Ef 1:5) Za Boží děti neboli syny byli sice uznáni ve chvíli, kdy je Bůh zplodil svým duchem (1Ja 3:1; Jan 1:12, 13), ale plné uskutečnění této výsady být duchovními syny Božími je závislé na tom, zda budou věrní až do konce. (Ří 8:17; Zj 21:7) Pavel o nich tedy mluví jako o těch, kdo ‚vážně čekají na přijetí za syny, na propuštění ze svých těl výkupným‘. (Ří 8:23)

V tomto postavení adoptivních dětí jsou osvobozeni od „ducha otroctví, který . . . působí strach“, místo něhož získávají důvěru, jakou mají synové; mají také naději na nebeské dědictví, o němž je ujišťuje svědectví Božího ducha. To, že jsou přijati za syny, těmto duchovním synům zároveň také připomíná, že toto postavení nezískali nějakým dědičným právem, ale že je získali díky Boží nezasloužené laskavosti a díky tomu, že je Bůh vybral. (Ří 8:15, 16; Ga 4:5–7)