Může tě něco oddělit od Boží lásky?

„Jsem totiž přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci nynější ani věci budoucí ani moci ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Řím. 8:38, 39.

1. Jakými způsoby se denně projevuje Boží láska?

BŮH je láska. Denně se vůči nám projevuje tím, že udržuje náš život. Vzduch, který dýcháme, voda, kterou pijeme, potrava, kterou jíme — to vše je projevem Boží lásky. Tyto dary jsou navíc poskytovány dobrým i špatným, ať jsou jimi oceňovány, nebo ne. Ježíš to dosvědčil, když řekl o svém Otci: „On působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.“ (Mat. 5:45) Každý živý tvor na zemi je Bohu dlužen díky za svou obživu. — Žalm 145:15, 16.

2. Jak se ukázala Jehovova velká láska k lidstvu a jak projevil Ježíš ocenění pro to, co chtěl Jehova?

² Vůči lidským tvorům šla Boží láska mnohem dál, než aby byl udržován jen tento přítomný život, který vadne jako květ a usychá jako tráva. (1. Petra 1:24) Bůh učinil opatření, aby lidstvo žilo navždy: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Toto opatření stálo Otce i Syna mnoho. Večer před svou smrtí padl Ježíš v Getsemanech na zem a modlil se v takových mukách, že „jeho pot se stal jako kapky krve, které padaly na zem“. I v tomto okamžiku měl Ježíš na mysli pohanu, která se kupí na Boží jméno. Dokonce prosil, aby byl ten kalich odňat. Ale dodal: „Přesto ne co chci já, ale co chceš ty.“ (Luk. 22:44; Mar. 14:36) Ačkoli byl Ježíš v krajních mukách, na prvním místě bylo to, co chtěl Jehova. Ani vyhlídka na bičování a pomalou smrt přibitím na mučednický kůl ho nemohla oddělit od Boží lásky.

3. Která Pavlova slova dnes na sebe uplatňují svědkové Jehovovi a jaké to má pro ně důsledky?

³ To, co chce Jehova, je také na prvním místě pro svědky Jehovovy, kteří dnes jdou v Ježíšových šlépějích. „Je-li Bůh při nás,“ říkají slovy apoštola Pavla, „kdo bude proti nám? Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč? Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně prostřednictvím toho, který nás miloval.“ (Řím. 8:31, 35, 37) Během tohoto století byli svědkové Jehovovi napadáni davem, biti, natíráni dehtem a peřím, tělesně mrzačeni, znásilňováni, trápeni hladem, vražděni popravčí četou, dokonce i stínáni v nacistických koncentračních táborech — to vše, protože se odmítali oddělit od Boží lásky.

4. Jak na tebe působí odmítnutí jednoho mladého muže oddělit se od Boží lásky?

⁴ Před čtyřiačtyřiceti lety napsal jeden mladý muž, svědek Jehovův, svým rodičům z nacistického koncentračního tábora:

„Je 9 hodin, den mého přelíčení, ale musím čekat do 11,30. Píšu tyto řádky na samotce v budově státního vojenského soudu. Cítím takový pokoj, že je skutečně těžko uvěřitelný; ale vždyť jsem všechno svěřil Pánu, a tak mohu klidně čekat na tuto hodinu i ve stálých okovech. Říkali vám, že nebudu v řetězech. Lhali! Ve dne v noci: člověku snímají řetězy jen na oblékání a svlékání a na úklid cely. . .

12,35. Už je po všem. Vzhledem k tomu, že jsem trval na svém stanovisku [na požadavek, aby se vzdal uctívání Jehovy Boha], byl vynesen rozsudek smrti. Naslouchal jsem, a když jsem pronesl slova ‚Buď věrný až do smrti‘ a několik jiných slov našeho Pána, bylo po všem. Ale na tom teď nezáleží. Mám takový pokoj, takový klid, že si jej vůbec neumíte představit. . . Tento pokoj, tato radost, které na mne přišly už v soudní síni a které svět nikdy nemůže pochopit, mě zalily a zaplavily, když jsem se vrátil do cely. . . Neplačte. . . Tohle je nejlepší, co mohu dát vám a všem milovaným bratrům dnes, poslední neděli před svou popravou. Toho dne budu zbaven okovů.“a

„UPEVNÍ VÁS, POSILNÍ VÁS“

5, 6. Jaká ujištění daná Pavlem a Petrem jsou útěchou pro ty, kteří jsou těžce zkoušeni, protože se drží Boží lásky?

⁵ Tento mladý muž byl oddělen od života, ale ne od Boží lásky. Podobné ukrutnosti se páchaly na Jehovových svědcích po staletí. Schopnost vydržet takové pronásledování, dokonce až do smrti, nedostávají Boží služebníci z vlastní síly, ale z Boží. „Bůh je věrný,“ ujišťuje nás apoštol Pavel, „a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ (1. Kor. 10:13) Jehovovi věrní svědkové dnes mohli ve zkouškách říci stejně jako Pavel, když byl uvězněn: „Pán stál při mně a vlil do mne sílu.“ — 2. Tim. 4:17.

⁶ Apoštol Petr nás nejdříve varoval, abychom byli na stráži před ďáblem, který obchází jako řvoucí lev a hledá, jak by nás pohltil, a pak ujištuje: „Ale potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ (1. Petra 5:8–10) Vezmeme-li v úvahu všechnu tuto božskou podporu. jedno je zřejmé: Boží láska neselhává; oddělit se od Boží lásky můžeme jen svou vinou, ne vinou Boží.

7. Jakou taktiku použil satan u Ježíše a jak ho Ježíš odrazil?

⁷ Satan ovšem vždycky neútočí jako řvoucí lev. Mnohokrát přichází jako ‚úlisný had‘, a dokonce jako odpadlý „anděl světla“. Má s námi zlé plány, a proto musíme být bdělí a nenechat se jím obelstít. Musíme obléci úplnou výzbroj od Boha, abychom „byli schopni pevně stát proti ďáblovým pletichám“. (1. Mojž. 3:1; „Jeruzalémská Bible“: 2. Kor. 2:11; 11:13–15; Ef. 6:11, pozn. p. č. v „Bibli s odkazy“.) Na začátku Ježíšovy služby k němu přišel satan, citoval Písma a nesprávně je uplatňoval, aby Ježíše svedl k nesprávnému jednání. Třikrát Ježíše pokoušel a třikrát neuspěl. Ježíš odrazil satanovo překrucování Písma správně uplatněnými texty. Pak řekl satanovi, aby odešel. Satan však od něho odešel „až do jiné vhodné doby“. — Luk. 4:13; Mat. 4:3–11.

8, 9. Jakými zákeřnými způsoby se vrátil satan, aby zaútočil na Ježíše, a co nám poradil Pavel pro naši ochranu?

⁸ Satan je neúnavný. Stále se vrací v různých převlecích. Vrátil se k Ježíšovi prostřednictvím tehdejšího duchovenstva. Ježíš to pochopil a otevřeně jim řekl: „Vy jste ze svého otce, z ďábla.“ Někteří lidé dokonce mohou sloužit satanovým cílům zcela bezděčně. To udělal apoštol Petr, když s dobrým úmyslem pokáral Ježíše: „Buď k sobě laskavý, Pane, tento osud tě vůbec nepotká.“ Ježíš musel Petra přísně napomenout: „Kliď se za mne, satane! Jsi mi důvodem ke klopýtání.“ (Jan 8:44; Mat. 16:22, 23) Podobně může nevědomky posloužit satanovým záměrům zaměstnavatel, kolega v práci, spolužák, přítel, příbuzný, rodič nebo manželský druh. Musíme být ustavičně na stráži a nedovolit, aby cokoli oslabilo náš vztah k Jehovovi.

⁹ Je tedy podstatné obléci si „úplnou výzbroj od Boha, abyste byli schopni pevně stát proti ďáblovým pletichám; protože nezápasíme proti krvi a tělu, ale proti. . . ničemným duchovním silám v nebeských místech“. — Ef. 6:11, 12.

HŘÍCH MÁ MOC NAD PADLÝM TĚLEM

10. Co znamená slovo „hřích“ a jaké zvyklosti by nás oddělily od Boží lásky?

¹⁰ Satan útočí tam, kde jsme slabí. Proto je jeho oblíbeným terčem náš tělesný sklon k hříchu. (Žalm 51:5; 51:7, „KB“) Řecké slovo překládané jako hřích je hamartia. Sloveso hamartano v podstatě znamená „minout se cíle“. (Řím. 3:9, pozn. p. č. v „Bibli s odkazy“.) Čím více se míjíme cíle a nedodržujeme Boží přikázání, tím víc se odtahujeme od Boží lásky, protože „v tom spočívá láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání“. (1. Jana 5:3) Cizoložství, smilstvo, pohlavní zvrácenosti, opilé výtržnictví, divoké večírky, nespoutané tělesné vášně, žárlivost, záchvaty hněvu, hmotařská žádostivost — to vše nás odděluje od Boží lásky a „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. — Gal. 5:19–21.

11. Jak se nás může postupně zmocnit hřích a k čemu to nakonec povede?

¹¹ Filmy, knihy, hry, televizní programy — opepřené hmotařskými, sobeckými, sexuálně zaměřenými reklamami — podporují touhu po nespoutané a nebrzděné rozkoši. Po prvním hříchu je ten druhý snazší, třetí a čtvrtý následuje a brzy se plnou rychlostí řítíme do světskosti. Nakonec ti, kteří jsou „milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha“, začnou ‚plánovat předem tělesné žádosti‘. (2. Tim. 3:4; Řím. 13:14) Staří i mladí jsou pohlceni hříchem a jejich svědomí jakoby spálil cejch. „Ztratili všechen mravní smysl, oddali se volnému chování, aby chamtivě páchali nečistotu všeho druhu.“ — Ef. 4:19; 1. Tim. 4:2.

12. Jaké texty ukazují moc hříchu nad námi a jak nad tím naříkal Pavel?

¹² Kdo je odhodlán nedat se oddělit od Boží lásky, musí se obrnit proti hříchu, který má moc nad padlým tělem. Je to strašný nepřítel, jak opětovně zdůrazňuje Bible: „Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu“, „všichni. . . jsou pod hříchem“, „jste jeho otroci, protože jej posloucháte“, „mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt“, a všichni jsou ve „vazbě hříchu“. (Jan 8:34; Řím. 3:9, 23; 6:12, 16, 23; Gal. 3:22) Pavel byl „zaprodaný hříchu“, v „zajetí zákona hříchu“, takže naříkal: „To dobré, co si přeji, to totiž nedělám, ale konám to špatné, co si nepřeji.“ (Řím. 7:14, 19, 23) Volá tedy: „Já ubohý člověk! Kdo mne vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt?“ Následuje radostná odpověď: „Díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána!“ — Řím. 7:24, 25.

13, 14. a) Prostřednictvím čeho jsme osvobozeni od hříchu? b) Jak můžeme zůstat v Kristově lásce?

¹³ Než přišel Ježíš, „vládl hřích spolu se smrtí jako král“. (Řím. 5:14, 17, 21) Ale Ježíšovou smrtí a vzkříšením byl král hřích sesazen s trůnu vzhledem k těm, kteří reagují na to, že Bůh dal z lásky svého Syna. Zachránil nás z našich hříchů, smyl je, očistil nás od nich, uvolnil nás z nich a zcela je pro nás vymazal. (Mat. 1:21; Sk. 3:19; 22:16; 2. Petra 1:9; 1. Jana 1:7; Zjev. 1:5) Nejen apoštol Pavel, ale všichni, kdo věří v prolitou krev Krista Ježíše, by tedy měli vzdávat díky Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána, za to, že nám otevřel cestu k vysvobození z bídného tělesného otroctví hříchu a smrti.

¹⁴ Je tedy nutné, abychom se nejen nedali oddělit od Boží lásky, ale také abychom zůstali v lásce Kristově. Návod, jak zůstat blízcí Ježíšovi, je stejný jako pro přiblížení se k Bohu. Ježíš na to poukázal slovy: „Tak jako Otec miloval mne a já jsem miloval vás, zůstaňte v mé lásce. Budete-li zachovávat má přikázání, zůstanete v mé lásce, stejně jako jsem já zachoval Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.“ — Jan 15:9, 10.

NENECHAT SE ODVLÉCI

15. Jak jsme zranitelní a co musíme dělat, abychom se tomuto nebezpečí vyhnuli?

¹⁵ Neztrať toto své osvobození z otroctví hříchu a smrti tím, že bys sklouzl zpátky nebo se nechal odvléci. Může se to dít tak pozvolna, že si to ani neuvědomíme. Galaťanům 6:1 říká: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco se díváš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ — I když jeden radí druhému, musí se ‚dívat sám na sebe‘. Jsme tak zranitelní! „Je nutné, abychom věcem, které jsme slyšeli, věnovali více než obvyklou pozornost, abychom nikdy nebyli zavlečeni pryč.“ — Hebr. 2:1.

16, 17. Jak se dá znázornit nebezpečí duchovního zavlečení a co bychom měli dělat, abychom se mu vyhnuli?

¹⁶ Nechat se vléci nestojí žádnou námahu, proto je to tak snadné, a duchovně vzato, tak nebezpečné. Může se ti stát, že se oddělíš od Boží lásky dříve, než si to vůbec uvědomíš. Je to jako u ovce, která se zatoulá. Jak se ztratí? Jeden pastýř vysvětluje: ‚Popásá se tak dlouho, až se ztratí. Uvidí trs zelené trávy kousek stranou a jde jej spást. O pár metrů dál uvidí jiný trs a jde se popást tam. Potom ji zláká třetí a ovce jej jde spást. Za chvíli je daleko od stáda. Popásala se tak dlouho, až se ztratila.‘

¹⁷ Tak je to s těmi, kteří se nechají duchovně zavléci. Může to začít nevinně, několika hmotnými věcmi nebo světskými styky či spekulacemi o některých biblických textech. Ale po troškách se takoví lidé vzdalují od Božího stáda a brzy se oddělí od sboru a od Boží lásky. Nedbali na Pavlovo naléhání: „Zkoušejte, zda jste ve víře, dokazujte, co sami jste.“ — 2. Kor. 13:5.

18, 19. Jak přinutíme ďábla, aby od nás utekl, a jak se přiblížíme k Bohu?

¹⁸ „Postavte se proti ďáblu,“ je nám řečeno, „a uteče od vás.“ Když obratně používáme „meč ducha, to je Boží slovo“, můžeme odrazit satanovy lstivé útoky. Tak Ježíš přinutil satana v pustině k odchodu. Je nám také řečeno: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:7, 8; Ef. 6:17) Stejně jako pisatelé žalmů bychom se měli držet při Bohu tím, že lpíme na jeho slovu: „Jehovova připomínka je důvěryhodná, činí nezkušeného moudrým.“ „Stále projevuji pozornost tvým připomínkám. Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé vozové cestě. . . Neodchýlil jsem se od tvých připomínek.“ — Žalm 19:7; 19:8, „KB“; 119:95, 105, 157.

¹⁹ Modlitbou, studiem Božího slova, láskou ke svým bratrům a pravidelným shromažďováním s nimi, vyprávěním jiným o Božím království, tím vším se přibližujeme k Bohu a jeho lásce, jež se projevila v Kristu Ježíši, našem Pánu. — 1. Tes. 5:17; Řím. 12:2; Hebr. 10:24, 25; Luk. 9:2.

20. Jaké odhodlání, které dnes mají svědkové Jehovovi, vyjádřil Pavel?

²⁰ Obsáhlým a mocným prohlášením vyjádřil Pavel odhodlání všech dnešních Jehovových věrných svědků na zemi, když řekl: „Jsem. . . přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani vlády ani věci nynější ani věci budoucí ani moci ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebudou schopni oddělit od Boží lásky, která je [„zviditelněna“, „JB“] v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Řím. 8:38, 39.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 19]

Ovce se pomalu zabíhá, až se ztratí