Bůh — Hazardní hráč, nebo Stvořitel?

„NENÍ pochyb o tom, že se mnozí vědci bytostně brání jakékoli formě metafyzických, natož pak mystických argumentů. Opovrhují představou, že by mohl existovat Bůh nebo i nějaký neosobní tvořivý princip . . . Já osobně jejich pohrdání nesdílím.“ To ve své knize The Mind of God (Mysl Boha) píše Paul Davies, profesor matematické fyziky na Adelaidské univerzitě v Jižní Austrálii.

Profesor Davies také říká: „Pečlivé studium ukazuje, že zákony vesmíru jsou pozoruhodně příznivé pro to, aby se objevila složitost a rozmanitost. Zdá se, že existence živých organismů je závislá na řadě šťastných náhod, jež někteří vědci a filozofové označili za dost zarážející.“

Dále pokračuje: „Vědecké bádání je cesta do neznáma. . . . Ale vine se jím důvěrně známé vlákno racionality a řádu. Uvidíme, že tento kosmický řád je podporován jednoznačnými matematickými zákony, které se vzájemně proplétají a tvoří jemnou a harmonickou jednotu. Tyto zákony jsou elegantně jednoduché.“

Pan Davies uzavírá: „Proč by Homo sapiens měl vlastnit tu jiskru racionality, jež je klíčem k vesmíru, to je velkou záhadou. . . . Nemohu uvěřit tomu, že naše existence v tomto vesmíru je pouhým šprýmem osudu, historickou nahodilostí, náhodnou nepravidelností ve velkém kosmickém dramatu. Naše spojení s vesmírem je příliš úzké. . . . Bylo opravdu záměrem, abychom zde byli.“ Profesor Davies však nedošel k závěru, že existuje Konstruktér, Bůh. Ale k jakému závěru dojdete vy? Bylo záměrem, aby zde lidstvo bylo? Jestliže ano, čí záměr to byl?

Klíče k „záhadě“

V Bibli apoštol Pavel předkládá klíč k pochopení toho, co Davies nazývá „velkou záhadou“. Pavel ukazuje, jak se Bůh projevil: „Protože co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi [‚lidmi, kteří potlačují pravdu‘] zjevné, neboť jim to Bůh učinil zjevným. Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní.“ (Římanům 1:18–20)a Ano, nekonečná rozmanitost životních forem, jejich neuvěřitelná složitost a jejich vynikající konstrukce by měly pokorného člověka naplněného úctou vést k tomu, aby uznal, že existuje nejvyšší moc, inteligence nebo myšlení, jež daleko přesahuje všechno, co člověk dosud poznal. (Žalm 8:3, 4)

Pavlova další slova ohledně těch, kdo Boha odmítají, nutí k zamyšlení: „Ačkoli tvrdili, že jsou moudří, stali se pošetilými . . . vyměnili Boží pravdu za lež a zbožňovali stvoření a prokazovali mu posvátnou službu spíše než Tomu, kdo stvořil, jenž je navždy požehnaný. Amen.“ (Římanům 1:22, 25) Ti, kdo uctívají „přírodu“ a odmítají Boha, jistě nejsou moudří z Jehovova stanoviska. Ponořeni v bažinách vzájemně si odporujících evolučních teorií nepoznávají Stvořitele ani důmyslnost a záměr v jeho stvoření.

„Gigantická série náhod“

Pavel také napsal: „Bez víry je nadto nemožné líbit se mu [Bohu], neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Víra založená na přesném poznání, ne na lehkověrnosti, nás může vést k tomu, abychom pochopili, proč existujeme. (Kolosanům 1:9, 10) Je jisté, že bychom byli lehkověrní, kdybychom se nechali některými vědci přesvědčit, že život vznikl tak, „jako kdybychom milionkrát za sebou vyhráli milion dolarů v loterii“.

Britský vědec Fred Hoyle teoretizoval o tom, že jaderné reakce, které vedly k vytvoření uhlíku a kyslíku, dvou prvků nezbytných pro život, vytvořily tyto prvky ve vyváženém vzájemném poměru jen šťastnou náhodou. (The Intelligent Universe; The Mind of God)

Uvádí další příklad: „Kdyby součet hmotností protonu a elektronu byl náhle o trochu větší než hmotnost neutronu, nikoli menší, účinek by byl katastrofální. . . . V celém vesmíru by se ihned rozpadly všechny atomy vodíku a vytvořily by neutrony a neutrina. Slunce by přišlo o své jaderné palivo, pohaslo by a zhroutilo se.“ Totéž by se dělo s těmi miliardami dalších hvězd ve vesmíru.

Hoyle úvahu uzavírá takto: „Seznam . . . zřejmých náhod nebiologické povahy, bez nichž by život založený na uhlíku, tedy i lidský život, nemohl existovat, je dlouhý a působivý.“ Dále říká: „Zdá se, že takové jevy [nezbytné pro život] se uspořádáním světa přírody prolínají jako šňůra šťastných náhod. Ale těchto zvláštních shod okolností je tolik, že to zřejmě vyžaduje nějaké vysvětlení.“ (Kurzíva naše.)

Také uvedl: „Problémem je rozhodnout, zda toto zdánlivě náhodné vyladění je skutečně náhodné, nebo ne, a tedy zda život je náhodný, nebo není. Žádný vědec nemá takové otázky rád, ale přesto je nutné je položit. Bylo by možné, že toto vyladění je inteligentně záměrné?“

Paul Davies píše: „Na Hoyla tato ‚gigantická série náhod‘ velmi zapůsobila a přiměla ho ke komentáři, že to vypadá, jako by ‚zákony jaderné fyziky byly úmyslně navrženy s ohledem na to, co způsobí uvnitř hvězd‘.“ Kdo se zasloužil nebo co se zasloužilo o tuto ‚gigantickou sérii [šťastných] náhod‘? Kdo vytvořil nebo co vytvořilo toto planetární smítko kypící téměř nekonečnou rozmanitostí milionů nádherně vytvořených rostlin a tvorů?

Odpověď Bible

Žalmista asi před třemi tisíci lety s uctivou bázní napsal: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů. To moře, tak veliké a širé, pohybuje se tam věcí bezpočtu, živých tvorů, malých stejně jako velkých.“ (Žalm 104:24, 25)

Apoštol Jan řekl: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11) Život není výsledkem slepé náhody, nějaké kosmické loterie, ve které vyhrály miliony životních forem.

Prostou pravdou je, že Bůh „stvořil všechny věci a z [jeho] vůle existovaly a byly stvořeny“. Ježíš Kristus řekl farizeům: „Nečetli jste, že ten, kdo je stvořil, učinil je od počátku mužského a ženského rodu?“ Ježíš Stvořitele znal. Jako Jehovův Mistr v díle byl během tvoření s ním. (Matouš 19:4; Přísloví 8:22–31)

Avšak přijmout a pochopit tuto základní pravdu o Stvořiteli vyžaduje víru a pokoru. Tato víra není slepou lehkověrností. Je založena na hmatatelných, viditelných dokladech. Ano, Boží „neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa“. (Římanům 1:20)

S našimi současnými omezenými vědeckými znalostmi nemůžeme vysvětlit, jak Bůh tvořil. Proto bychom měli uznat, že v současné době nemůžeme znát nebo pochopit všechno o počátku života. To je nám připomínáno, když čteme Jehovova slova: „Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami . . . Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ (Izajáš 55:8, 9)

Můžete si vybrat: buď lehkověrnou víru ve slepou a nahodilou evoluci, v bezpočet náhodných pokusů, které prý vyšly, anebo víru ve Stvořitele-Konstruktéra, jenž má určitý záměr, v Jehovu Boha. Inspirovaný prorok oprávněně říká: „Jehova, Stvořitel nejzazších konců země, je Bohem na neurčitý čas. Neunavuje se ani neumdlévá. Jeho porozumění se nedá vypátrat.“ (Izajáš 40:28)

Čemu tedy budete věřit? Na vašem rozhodnutí velmi závisí vaše vyhlídky do budoucnosti. Kdyby byla pravdivá evoluce, pak by smrt znamenala naprosté zapomenutí navzdory zdánlivým argumentům spletité katolické teologie, která se pokouší včlenit do evoluce „duši“.b Nesmrtelnou duši, jež by zmírnila nevyhnutelnou ránu smrtelnosti, člověk nemá. (1. Mojžíšova 2:7; Ezekiel 18:4, 20)

Jestliže přijmeme, že Bible je pravdivá a že Stvořitelem je živý Bůh, je tu naděje na vzkříšení k věčnému životu, k dokonalému životu na zemi obnovené v její původní rovnováze a souladu. (Jan 5:28, 29) V co budete věřit? V neuvěřitelnou náhodu Darwinovy evoluční teorie? Nebo ve Stvořitele, který jednal se záměrem a jedná tak dál?c

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 14]

Někteří evolucionisté říkají, že naše existence se vlastně podobá tomu, „jako kdybychom milionkrát za sebou vyhráli milion dolarů v loterii“.

[Rámeček a obrázek na straně 15]

Nekonečná rozmanitost a záměr

Hmyz „Každý rok vědci objeví 7 000 až 10 000 nových druhů hmyzu,“ uvádí The World Book Encyclopedia. Přesto „možná milion až deset milionů druhů zůstává neobjevených“. Guardian Weekly citoval francouzský list Le Monde, který v článku Catherine Vincentové o zdokumentovaných druzích píše, že je jich „nepřiměřeně málo ve srovnání se skutečným počtem . . . asi 5 až neuvěřitelných 50 milionů“.

Pomyslete na podivuhodný svět hmyzu — na včely, mravence, vosy, motýly, šváby, slunéčka, světlušky, termity, můry, mouchy, vážky, moskyty, rybenky, kobylky, vši, cvrčky, blechy — a to je jen začátek! Jejich seznam se zdá být nekonečný.

Ptáci Co můžeme říci o ptáčkovi, který váží asi čtrnáct gramů? „Představte si, že každý rok migruje asi 16 000 kilometrů od hranice lesa na Aljašce do jihoamerických deštných pralesů a zpátky, přes lesnaté vrcholky, kolem městských mrakodrapů a přes rozlehlé vodní plochy Atlantského oceánu a Mexického zálivu.“ Co je to za neuvěřitelného ptáka? „Lesňáček černohlavý [Dendroica striata], dynamo, jehož cestovatelská houževnatost nemá mezi severoamerickými suchozemskými ptáky konkurenci.“ (Book of North American Birds [Kniha o ptácích severní Ameriky]) Znovu se ptáme: Je to výsledek nesčetných šprýmů přírody, že se to náhodou tak dobře vyvedlo? Nebo je to div inteligentního záměru?

Připojme k těmto příkladům ptáky, kteří mají zdánlivě nekonečný repertoár písní: slavík, známý svými krásnými písněmi v celé Evropě a v některých částech Afriky a Asie; severoamerický drozdec mnohohlasý, „šikovný napodobitel, který do svých písní vkládá fráze, jež si zapamatoval“; australský velechvost nádherný se svými „vysoce propracovanými písněmi s prvky překvapivě dobrého napodobování“. (Birds of the World [Ptáci světa])

Kromě toho člověku vyráží dech, jak dokonalé barvy a jak dokonalou stavbu křídla a per ptáci mají. K tomu přidejte jejich schopnost splétat nebo stavět hnízda, ať na zemi, nebo ve skalách, či na stromech. Taková vrozená inteligence musí na pokorného člověka zapůsobit. Jak začali existovat? Náhodou, nebo záměrně?

Lidský mozek „V mozku je možná deset až sto bilionů synapsí a každá pracuje jako malá kalkulačka, která registruje signály, jež přicházejí jako elektrické impulsy.“ (The Brain) Mozek považujeme za samozřejmost, a přesto je to složitý vesmír uzavřený v lebce, která ho chrání. Jak jsme přišli k tomuto orgánu, který nám umožňuje myslet, dělat si úsudek a mluvit tisíci jazyky? Díky milionům šťastných náhod? Nebo díky inteligentnímu záměru?

[Nákres na straně 16 a 17]

Zjednodušený nákres mozku

Senzorická kůra

Analyzuje senzorické impulsy z celého těla

Týlní lalok

Zpracovává zrakové signály

Mozeček

Řídí rovnováhu a koordinaci pohybů

Premotorická kůra

Řídí koordinaci svalů

Motorická kůra

Pomáhá řídit volní pohyby

Čelní lalok

Pomáhá řídit logické myšlení, city, řeč, pohyby

Spánkový lalok

Zpracovává zvuk; řídí určité stránky učení, paměti, jazyka a emocí

[Nákres na straně 16]

Zakončení axonu

Neuromediátory

Dendrit

Synapse

[Nákres na straně 16 a 17]

Neuron

Dendrity

Axon

Dendrity

Synapse

Neuron

Axon

„V mozku je možná deset až sto bilionů synapsí a každá pracuje jako malá kalkulačka, která registruje signály, jež přicházejí jako elektrické impulsy.“ — THE BRAIN

[Podpisek obrázku na straně 13]

Měsíc a planety: fotografie NASA