Plnili Jehovovu vůli

Rozvážná žena zabraňuje pohromě

CITLIVÁ žena provdaná za neužitečného muže — v takové situaci byli Abigail a Nabal. Abigail měla „dobrou rozvahu a krásnou postavu“. Ale Nabal byl „drsný a špatný ve svých zvyklostech“. (1. Samuelova 25:3) Odehrál se příběh, ve kterém tato nesourodá dvojice hrála svou úlohu, a tak se jejich jména nesmazatelně vryla do biblické historie. Podívejme se, jak se to stalo.

Přízeň považovaná za samozřejmost

Je jedenácté století př. n. l. David již byl pomazán jako budoucí král Izraele, ale místo toho, aby vládl, byl na útěku. Král Saul, který byl právě u moci, byl rozhodnutý, že ho zabije. David byl proto donucen žít jako uprchlík. On a asi šest set jeho společníků našlo nakonec útočiště v pustině Paran, která se nacházela na jih od Judy u pustiny Sinaj. (1. Samuelova 23:13; 25:1)

V době, kdy David a jeho muži pobývali v pustině Paran, se setkali s pastýři, kteří pracovali pro muže jménem Nabal. Nabal byl zámožný muž, potomek Kaleba. Vlastnil 3 000 ovcí a 1 000 kozlů a stříhal svoje ovce v Karmelu, městě, které leželo jižně od Hebronu a jen asi 40 kilometrů od Paranu.a David a jeho muži pomáhali Nabalovým pastýřům chránit jejich stáda před zloději, kteří se potulovali v pustině. (1. Samuelova 25:14–16)

V Karmelu již mezitím začalo stříhání ovcí. Byla to slavnostní příležitost podobně jako pro zemědělce období sklizně. Bylo to také období štědrého dávání, kdy vlastníci ovcí odměňovali ty, kdo pro ně pracovali. David tedy nebyl troufalý, když poslal do města Karmelu deset mužů, aby požádali Nabala o jídlo jako náhradu za služby, které jeho stádům poskytovali. (1. Samuelova 25:4–9)

Nabal ovšem žádnou štědrost neprojevil. „Kdo je David?“ zeptal se posměšně. Potom začal naznačovat, že David a jeho muži jsou pouze uprchlí sluhové, a zeptal se: „Musím vzít svůj chléb a svou vodu a své maso z poraženého, které jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, o nichž ani nevím, odkud jsou?“ Když se o tom doslechl David, řekl svým mužům: „Každý se opásejte svým mečem!“ Do bitvy se připravilo asi čtyři sta mužů. (1. Samuelova 25:10–13)

Rozvážná Abigail

O Nabalových utrhačných slovech se dozvěděla jeho manželka Abigail. Možná to nebylo poprvé, kdy musela zakročit a něco po Nabalovi urovnávat. Ať to bylo jakkoli, Abigail jednala okamžitě. Aniž Nabalovi cokoli řekla, shromáždila zásoby — včetně pěti ovcí a hojnosti potravy — a šla Davidovi naproti do pustiny. (1. Samuelova 25:18–20)

Když Abigail Davida zahlédla, okamžitě se před ním vrhla k zemi. „Ať můj pán nezaměřuje své srdce na toho neužitečného muže Nabala,“ snažně ho prosila. „Tento dar požehnání, který mému pánovi přinesla tvá služka, ten bude dán mladým mužům, kteří chodí ve stopách mého pána.“ Potom dodala: „Ať se ti [záležitost s Nabalem] nestane příčinou k zavrávorání nebo kamenem úrazu pro srdce mého pána.“ Hebrejské slovo, které je zde přeloženo jako „zavrávorání“, v sobě nese myšlenku výčitek svědomí. Abigail tedy Davida varovala, aby neudělal nějakou ukvapenou věc, jíž by později litoval. (1. Samuelova 25:23–31)

David Abigail naslouchal. „Požehnaná buď tvá rozumnost a požehnaná buď ty, která jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil krví,“ řekl jí. „Kdybys byla nechvátala, abys mi přišla vstříc, jistě by Nabalovi do ranního světla nezůstal vůbec nikdo močící na stěnu.“b (1. Samuelova 25:32–34)

Poučení pro nás

Tato biblická zpráva ukazuje, že to není vůbec nic špatného, když se zbožná žena vhodně ujme iniciativy, pokud je to nezbytné. Abigail jednala proti přání svého manžela Nabala, ale Bible ji za to neodsuzuje. Naopak, chválí ji jako rozvážnou a rozumnou ženu. Tím, že se v této kritické situaci ujala iniciativy, zachránila Abigail mnoho životů.

Ačkoli všeobecně by manželka měla projevovat zbožnou podřízenost, v případě, že jsou ohroženy spravedlivé zásady, může se svým manželem oprávněně nesouhlasit. Měla by se ovšem snažit, aby si uchovala „tichého a mírného ducha“, a neměla by jednat nezávisle pouze ze vzdoru, pýchy nebo vzpurnosti. (1. Petra 3:4) Zbožná manželka by se ovšem neměla cítit nucena dělat cokoli, o čem ví, že je to nemoudré nebo v rozporu s biblickými zásadami. Pravda je, že biblická zpráva o Abigail nabízí pevný argument proti tvrzení, že Bible snižuje ženy na pouhé otroky.

Tato zpráva nás také poučuje o sebeovládání. David tuto vlastnost občas projevil v plné míře. Odmítl například zabít pomstychtivého krále Saula, ačkoli měl skvělou příležitost to udělat a ačkoli by mu Saulova smrt přinesla pokoj. (1. Samuelova 24:2–7) Na druhou stranu, když jím Nabal urážlivě pohrdl, zastihlo to Davida nepřipraveného, a proto přísahal, že se pomstí. To je varování pro křesťany, aby se snažili ‚nikomu neodplácet zlé zlým‘. Za všech okolností by se měli řídit Pavlovým napomenutím: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě.“ (Římanům 12:17–19)

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 15]

Abigail přináší Davidovi dary