Rození dětí mezi Božím lidem
„Kéž vás Jehova. . . zvětší tisíckrát.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 1:11.
1. Jak mluví Bible o rození dětí?
„POHLEĎ, synové jsou dědictví od Jehovy; plod břicha je odměna. Jako šípy v ruce siláka, takoví jsou synové mládí. Šťastný je zdatný muž, který jimi naplnil svůj toulec.“ To čteme v Žalmu 127:3–5. Ano, rození dětí je podivuhodná přednost, kterou stvořitel Jehova dopřál první lidské dvojici a jejich potomkům. — 1. Mojž. 1:28.
ROZENÍ DĚTÍ V IZRAELI
2. Proč byly velké rodiny žádoucí mezi potomky Abrahama, Izáka a Jákoba?
2 Mezi Abrahamovými potomky skrze Izáka a Jákoba byly velké rodiny považovány za velmi žádoucí. I děti druhotných manželek a souložnic se považovaly za legitimní. Tak tomu bylo u některých Jákobových synů, kteří se stali praotci dvanácti kmenů Izraele. (1. Mojž. 30:3–12; 49:16–21; srovnej 2. Paralipomenon 11:21.) Zatímco Boží původní manželské uspořádání byla monogamie, trpěl Bůh polygamii a konkubinát mezi Abrahamovými potomky, a to působilo k rychlejšímu vzrůstu populace. Izraelité se měli stát „lidem početným jako částečky prachu země“. (2. Par. 1:9; 1. Mojž. 13:14–16) Z onoho národa mělo vzejít slíbené „semeno“, skrze něž si budou moci žehnat „všechny národy země“. — 1. Mojž. 22:17, 18; 28:14; 5. Mojž. 1:10, 11.
3. Jaká situace byla v Izraeli za Šalomounovy vlády?
3 V Izraeli se na rození dětí zjevně pohlíželo jako na známku Jehovova požehnání. (Žalm 128:3, 4) Měli bychom si ale povšimnout, že úvodní slova tohoto článku, jež byla citována ze Žalmu 127, byla napsána králem Šalomounem, a velká část vlády tohoto krále byla pro Izrael zvláště příznivou dobou. Bible o tom období říká: „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se. A Juda a Izrael stále bydleli v bezpečí, každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu [na severu] po Beer-Šebu [na jihu] po všechny Šalomounovy dny.“ — 1. Král. 4:20, 25.
TĚŽKÉ ČASY PRO DĚTI V IZRAELI
4, 5. a) Proč nebylo rození dětí v Izraeli vždy důvodem k radosti? b) Jaké srdcervoucí scény se odehrávaly přinejmenším při dvou příležitostech v Jeruzalémě?
4 Ale v dějinách Izraele byla i jiná období, kdy rodit děti rozhodně nebylo radostí. V době prvního zničení Jeruzaléma napsal prorok Jeremjáš: „Mé oči dospěly ke konci v čirých slzách. . . , protože omdlévá dítě a kojenec na veřejných prostranstvích města. . . Měly by ženy stále jíst své vlastní plody, děti, které se narodily plně utvořené?“ „Ruce soucitných žen, ty vařily jejich vlastní děti.“ — Nář. 2:11, 20; 4:10.
5 K podobným srdcervoucím scénám zřejmě docházelo o necelých sedm století později. Židovský historik Josephus vypráví, že při obléhání Jeruzaléma v roce 70 n. l. děti rvaly jídlo otcům od úst a matky braly jídlo od úst svým nemluvňatům. Vypráví, jak jedna Židovka zabila své kojeňátko, tělo upekla a část ho snědla. Přivádět děti do židovského světa v závěrečných rocích, jež vedly k vykonání Jehovových soudů nad Jeruzalémem v roce 607 př. n. l. a v roce 70 n. l., se dá stěží nazvat odpovědným rozením dětí.
ROZENÍ DĚTÍ MEZI RANÝMI KŘESŤANY
6, 7. a) Jaké zvyklosti zrušil Ježíš u křesťanů? b) Jakými prostředky měl růst duchovní izrael a co to dokazuje?
6 Jak se na rození dětí pohlíželo mezi ranými křesťany? Za prvé je třeba upozornit, že Ježíš odstranil polygamii a konkubinát mezi svými učedníky. Znovu zavedl Jehovovu původní normu, totiž monogamii čili manželství jednoho muže a jedné ženy. (Mat. 19:4–9) Zatímco tělesný Izrael se množil rozením dětí, duchovní izrael měl růst činěním učedníků. — Mat. 28:19, 20; Sk. 1:8.
7 Kdyby měl rozmach křesťanství nastat převážně rozením dětí, Ježíš by nebyl své učedníky povzbuzoval, aby ‚učinili místo‘ svobodnému stavu „pro nebeské království“. (Mat. 19:10–12) Apoštol Pavel by byl nenapsal: „A tak i ten, kdo dává své panenství do manželství, dělá dobře, ale kdo je nedává do manželství, udělá lépe.“ — 1. Kor. 7:38.
8. Co ukazuje, že mnozí raní křesťané byli ženatí a měli děti?
8 Ježíš i Pavel sice povzbuzovali k celibátu pro podporu zájmů království, ale nenařizovali jej. Oba předvídali, že někteří křesťané vstoupí do manželství. Někteří z nich přirozeně a samozřejmě budou mít děti. Křesťanská řecká písma obsahují několik pasáží, které dávaly raným křesťanům přímou radu ohledně výchovy dětí. (Ef. 6:1–4; Kol. 3:20, 21) Pokud byli starší nebo služební pomocníci ženatí, měli být příkladnými rodiči. — 1. Tim. 3:4, 12.
9. Jak mělo podle apoštola Pavla rození dětí chránit některé křesťanky, ale co ještě k tomu potřebovaly?
9 Apoštol Pavel dokonce prohlásil, že pro některé křesťanky mohou být děti ochranou. Napsal ohledně hmotné pomoci chudým vdovám: „Odmítej mladší vdovy. . . Současně se také učí být nezaměstnané a potulují se po domech, ano ne pouze nezaměstnané, ale také tlachají a vměšují se do záležitostí jiných lidí a mluví o tom, o čem by neměly. Proto si přeji, aby se mladší vdovy vdávaly, rodily děti, spravovaly domácnost a nedávaly žádný popud protivníkovi, aby spílal. Některé se již vskutku odvrátily, aby následovaly satana.“ Takové ženy budou ‚chráněny rozením dětí za předpokladu, že zůstanou ve víře a lásce a v posvěcování spolu se zdravou myslí‘. — 1. Tim. 5:11–15; 2:15.
‚SOUŽENÍ V TĚLE‘
10. Jakou odlišnou radu dal Pavel vdovám ve svém prvním dopise Korinťanům?
10 Stojí za povšimnutí, že ve svém prvním dopise Korinťanům týž apoštol Pavel navrhl vdovám jiné řešení. Svou radu o manželství upřesnil tím, že prohlásil, že ji dává „jako ústupek“. Napsal: „Říkám nyní svobodným a vdovám: Je pro ně dobré, že zůstávají stejně jako já. Ale jestliže nemají sebeovládání, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství než vzplanout vášní. Ale podle mého názoru je [vdova] šťastnější, jestliže zůstane, jak je. Myslím si jistě, že také mám Božího ducha.“ — 1. Kor. 7:6, 8, 9, 40.
11. a) Co zakusí ti, kteří vstoupí do manželství, a jak to osvětluje odkaz k 1. Korinťanům 7:28? b) Co měl na mysli Pavel, když řekl „já vás šetřím“?
11 Pavel vysvětlil: „Kdyby vstoupil do manželství panenský člověk, takový by nezhřešil. Avšak ti, kteří to udělají, budou mít soužení ve svém těle. Ale já vás šetřím.“ (1. Kor. 7:28) Pokud jde o takové „soužení ve svém těle“, okrajová poznámka v „Překladu nového světa“ nás odkazuje na 1. Mojžíšovu 3:16, kde čteme: „Ženě [Jehova] řekl: ‚Velmi zvětším útrapy tvého těhotenství; v porodních křečích budeš rodit děti a budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.‘ “ „Soužení ve svém těle“, s nímž se setkají ti, kteří vstoupí do manželství, bude kromě možných manželských potíží nepochybně zahrnovat i problémy s rozením dětí. Pavel sice nezakazoval ani manželství ani rození dětí, ale zjevně se cítil povinen varovat své spolukřesťany, že to může přinést problémy a rozptylování, jež jim mohou bránit ve službě Jehovovi.
„ZBÝVAJÍCÍ ČAS JE ZKRÁCEN“
12. Jakou radu dal apoštol Pavel křesťanům v manželství a proč?
12 V prvním století n. l. neměli křesťané volnost žít si jako světští lidé. Jejich situace se dotkne i jejich manželského života. Pavel napsal: „Bratři, mimoto říkám, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné. . . , a ti, kteří užívají svět, jako ti, kteří ho neužívají plně; neboť scéna tohoto světa se mění. Chci vskutku, abyste neměli úzkostlivou starost. . . Ale to vám říkám pro vaši osobní výhodu, ne abych na vás vhodil smyčku, ale abych vás pohnul k tomu, co je slušné, a k tomu, co znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování.“ — 1. Kor. 7:29–35.
13. V jakém smyslu byl ‚zbývající čas zkrácen‘ pro křesťany v prvním století?
13 Biblický badatel Fréderic Godet napsal: „Zatímco nevěřící považují svět za pevně trvající naneurčito, křesťan má vždy před očima velkou očekávanou skutečnost, parousii [přítomnost].“ Kristus dal učedníkům znamení své „přítomnosti“ a varoval je: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ (Mat. 24:3, 42) Zbývající čas byl „zkrácen“ v tom smyslu, že tito křesťané z prvního století museli neustále žít v očekávání Kristova příchodu. Navíc nevěděli, kolik času jim zbývá jako jednotlivcům, než „čas a nepředvídaná událost“ ukončí jejich život a zbaví je další možnosti, aby „si zajistili své povolání“. — Kaz. 9:11; 2. Petra 1:10.
14. a) Jak máme chápat Matouše 24:19? b) Jak nabývala Ježíšova výstraha naléhavosti, když se blížil rok 66 n. l.?
14 Zejména naléhavá byla potřeba ‚zůstat ostražití‘ pro křesťany v Judeji a Jeruzalémě. Když Ježíš varoval před druhým zničením Jeruzaléma, prohlásil: „Běda těhotným a těm, které kojí v těch dnech!“ (Mat. 24:19) Pravda, Ježíš neřekl křesťanům prvního století, že by neměli mít děti. Prostě prorocky prohlásil skutečnost, že ve chvíli, kdy se objeví znamení nadcházejícího zničení Jeruzaléma, rychlý útěk bude obtížnější pro ženy těhotné nebo s malými dětmi. (Luk. 19:41–44; 21:20–23) Ale když v letech před rokem 66 n. l. rostl mezi Židy v Judeji neklid, křesťané si nepochybně připomněli Ježíšovu výstrahu a to ovlivnilo jejich postoj k přivádění dětí na svět v oněch nepokojných časech.
ROZENÍ DĚTÍ DNES
15, 16. a) Jak je ‚zbývající čas zkrácen‘ pro křesťany v dnešní době? b) Jaké otázky by si měli položit křesťané?
15 Jak by se měli dívat na manželství a rození dětí křesťané dnes, v tomto „čase konce“? (Dan. 12:4) Je stále více pravda, že „scéna tohoto světa se mění“ neboli, jak to říká jiný překlad, „podoba tohoto světa pomíjí“. — 1. Kor. 7:31, „EP“.
16 Jako nikdy předtím je nyní „zbývající čas. . . zkrácen“. Ano, Jehovovu lidu zbývá už jen omezený čas na dokončení díla, které mu dal Bůh, totiž: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Toto dílo musí být vykonáno, než přijde konec. Proto je vhodné, aby se křesťané ptali sami sebe, jak ovlivní uzavření manželství anebo, jestliže již v manželství jsou, narození dětí jejich podíl na onom životně důležitém díle.
STAROVĚKÝ PŘÍKLAD
17. a) Jaké dílo museli vykonat Noe a jeho tři synové před potopou a jak dlouho to zřejmě trvalo? b) Z jakých možných důvodů neměli Noemovi synové a jejich manželky děti před potopou?
17 Ježíš přirovnal čas „přítomnosti Syna člověka“ k „Noemovým dnům“. (Mat. 24:37) Noe a jeho tři synové měli před potopou vykonat zvláštní dílo. Zahrnovalo stavbu obří archy a kázání. (1. Mojž. 6:13 až 16; 2. Petra 2:5) Když dal Jehova pokyny ke stavbě archy, Noemovi synové již zřejmě byli ženatí. (1. Mojž. 6:18) Nevíme přesně, jak dlouho trvala stavba archy, ale zdá se pravděpodobné, že několik desetiletí. Je zajímavé, že během celého tohoto období před potopou neměli Noemovi synové a jejich manželky děti. Apoštol Petr výslovně říká, že ‚osm duší bylo bezpečně neseno přes vodu‘, totiž čtyři manželské dvojice, ale žádné děti. (1. Petra 3:20) Synové mohli zůstat bezdětní ze dvou důvodů. Za prvé: vzhledem k blížícímu se zničení vodní záplavou měli božský úkol, který vyžadoval jejich nerozdělenou pozornost. Za druhé: nepochybně neměli chuť přivádět děti na svět, kde ‚špatnost člověka na zemi byla hojná a každý sklon myšlenek jeho srdce byl po celou dobu špatný‘ a země byla „plná násilí“. — 1. Mojž. 6:5, 13.
18. Jak slouží k zamyšlení příklad Noemových synů a jejich manželek, ačkoli nestanoví žádné pravidlo?
18 Tím není řečeno, že postup Noemových synů a jejich manželek před potopou má být pravidlem pro manželské dvojice, které žijí dnes. Nicméně Ježíš přirovnal Noemovy dny k období, ve kterém dnes žijeme, a proto může stát jejich příklad za zamyšlení.
„KRITICKÉ ČASY“
19. a) Jaké jsou dnešní dny ve srovnání s Noemovými? b) Co předpověděl Pavel pro „poslední dny“? Jak se jeho proroctví týká rození dětí?
19 I my žijeme jako Noe a jeho rodina ve „světě bezbožných lidí“. (2. Petra 2:5) Jsme jako oni v „posledních dnech“ ničemného systému věcí, který bude zničen. Apoštol Pavel prorokoval, že „poslední dny“ satanova systému přivodí „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. Aby ukázal, že jednou z věcí, s nimiž se bude těžké vyrovnat, bude výchova dětí, dodal, že děti budou ‚neposlušné rodičů‘. Řekl, že lidé vůbec, nevyjímaje děti a dospívající, budou „nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti“. (2. Tim. 3:1–3) Pavel tu sice prorokoval o poměrech mezi světskými lidmi, ale takové převládající postoje samozřejmě ztíží křesťanům výchovu dětí, jak již mnozí zjistili.
20. O čem bude pojednávat následující článek?
20 Vše, co bylo řečeno, ukazuje, že je třeba mít vyrovnaný názor na rození dětí. Může přinést mnohé radosti, ale také mnohou bolest srdce. Má výhody i nevýhody. O některých budeme uvažovat v následujícím článku.
Myšlenky k opakování
◆ Proč byly v Izraeli žádoucí velké rodiny?
◆ Co ukazuje, že v některých dobách bylo rození dětí pro Židy bolestné?
◆ Jak měl početně růst duchovní izrael?
◆ Jak byl ‚zbývající čas zkrácen‘ pro rané křesťany?
◆ Z jakých důvodů možná Noemovi synové a jejich manželky neměli děti před potopou a jaké je to dnes?
[Obrázek na straně 13]
Rychlý útěk z Jeruzaléma by byl těžší pro rodiny s malými dětmi