Zpráva ročenky svědků Jehovových 1993

„SCÉNA tohoto světa se mění,“ napsal apoštol Pavel spolukřesťanům, kteří žili ve významném městě Korintu. (1. Kor. 7:31) Korint byl intelektuálně aktivní, hmotně vzkvétal a byl mravně zkažený. Jeho obyvatelstvo tvořila směsice lidí, jež se většinou skládala z obchodníků a pocestných, kteří se zdrželi několik dnů a odešli. Podobali se hercům na jevišti, kteří přicházejí ze zákulisí, aby sehráli svou roli a pak hned zmizeli, dokud nezačne další scéna. Vnější způsob života — scéna — v Korintu s celým jeho třpytivým bohatstvím byl pomíjivý, procházel změnami a byl prchavý. Pavel proto varoval své bratry, aby neužívali světa plně. Řekl jim, aby se nezahleděli do světa pozemských věcí, které nebudou mít dlouhé trvání. Zbývající čas je příliš krátký na to, aby se křesťané upínali k vrtkavým lidským plánům. Pavel proto napomínal: Žijte tak, abyste „byli stále Pánovi k službám bez rozptylování“. — 1. Kor. 7:35.

I když Pavlova slova byla zapsána před více než 19 stoletími, stále zní pravdivě. Současná vnější podoba světa prochází neustálými změnami. Jako pomíjející scéna v divadelní hře, i hmotné zboží a těžce získané vlastnictví mohou být dnes zde a zítra pryč. Záplava, zemětřesení, hurikán nebo jakákoli jiná přírodní katastrofa mohou během okamžiku převrátit lidský život. Dlouhotrvající politické nebo ekonomické ideologie, které často vedly k prolévání krve, mohou zmizet během jediné noci. Například asi před třemi lety se země ve východní Evropě zdály stabilní. Potom, v listopadu 1989, náhle padla Berlínská zeď, a jako kostky domina napříč celou východní Evropou, tak padala přesvědčení, jež se pevně držela po desetiletí.

Jedna miliarda hodin!

I když jsou svědkové Jehovovi ovlivněni takovými scénami, které se mění, vždy usilují o to, aby žili způsobem, který ukazuje, že jsou stále Pánovi k službám. Během uplynulého služebního roku věnoval vrcholný počet 4 472 787 zvěstovatelů kázání dobré zprávy o Království Jehovy Boha 1 024 910 434 hodin ve 229 zemích a 69 558 sborech! Která jiná náboženská organizace to dokázala?

Ale kromě kázání také osobně a bezplatně poučovali milióny lidí o Božím slově. Každý měsíc vedli průměrně 4 278 127 domácích biblických studií. Co bylo výsledkem takového hlásání evangelia? Počet těch, kteří na znamení své oddanosti Jehovovi byli pokřtěni, dosáhl 301 002 osob. Večer 17. dubna 1992 se konala posvátná slavnost — Památná slavnost na připomínku smrti Ježíše Krista. Sbory svědků Jehovových po celém světě ten večer napočítaly 11 431 171 přítomných.

V jedné zemi za druhou byly sály Království úplně zaplněny. Například v Zambii, kde byl vrchol 80 460 zvěstovatelů dobré zprávy, se zaradovali, když na Památnou slavnost přišlo 365 828 osob — více než 4 procenta obyvatel Zambie! V Mexiku bylo na Památné slavnosti 1 283 203 přítomných. Představ si, že v této zemi se slavnost konala v 9 000 sborech! A v Československu, s vrcholem 25 435 zvěstovatelů, navštívilo Památnou slavnost celkem 54 082 osob. Poprvé se Památná slavnost konala i ve třech věznicích, kde bylo přítomno 54 vězňů a jejich dozorců. Úředníci v jedné věznici projevili ocenění za pěkný a dobře připravený program, ve kterém byly i písně. V dalším městě byli bratři velmi překvapeni, když do sálu Království přišel nejen vězeň, ale i jeho dozorce, aby sledovali Památnou slavnost.

V Brazílii bylo v březnu 332 050 zvěstovatelů a Památné slavnosti se zúčastnilo 985 252 osob. Byl to vzrůst o 87 513 oproti účasti v předcházejícím roce. I mladí mají užitek z toho, že jsou přítomni při této zvláštní příležitosti.

V roce 1990 byl devítiletý Paul jediným svědkem ve škole. Učitelka si povšimla jeho dobrého chování. Když se však ve třídě modlila, všimla si, že nesklonil hlavu, a když požádala, aby se všichni žáci jeden po druhém pomodlili, Paul požádal, aby byl vynechán. Na Velký pátek křesťanstva učitelka chtěla, aby třída namalovala Ježíše na kříži. Když ho však Paul nakreslil na kůlu, zeptala se proč. Vysvětlil jí to, nechal jí biblickou literaturu a pozval ji na Památnou slavnost.

Paul také dostal svolení, aby se třídou vedl pravidelné biblické studium. Každý týden probíhalo 40minutové studium za použití Bible a Mojí knihy biblických příběhů. Účastnil se i ředitel školy, sekretářky, Paulova učitelka a další. V příštím roce tři další učitelé požádali o to, aby se studium konalo v jejich třídách. To se nelíbilo místnímu knězi. Popouzelo ho, když slyšel, jak děti používají Boží jméno Jehova. Uspořádal setkání s rodiči a řekl, že oni ani jejich děti by to jméno neměli používat. Rodiče si stěžovali učitelům a ti pak hovořili s Paulem.

„Jestliže se nemůže používat Boží jméno, potom nemohu pokračovat se studii,“ řekl Paul a vysvětlil, že posvěcení Božího jména je nejdůležitější částí Pánovy modlitby. S tímto vysvětlením studium pokračovalo a nyní, v roce 1992, je zde pět takových tříd, včetně skupiny dětí s poruchami učení. Učitelé jsou ohromeni, protože když se děti učí o Božích předsevzetích, všechny tiše poslouchají a jsou méně neklidné než v jiných hodinách.

Svědkové nyní mohou kázat volně

Dvacátého druhého května 1992 byli výnosem ministra svědkové Jehovovi legalizováni v Albánii. Krátce před tímto osvobozujícím výnosem se Památné slavnosti zúčastnilo 325 osob. V červnu roku 1992 tam bylo 56 zvěstovatelů dobré zprávy. Jaká je to změna ve srovnání s devíti zvěstovateli, kteří podávali zprávu v červnu 1991! Jeden muž řekl na ulici svědkům: „Za komunistů jsme Boha všichni opustili. Jedině svědkové Jehovovi mu zůstali věrní přes všechny zkoušky a strádání.“

Angola legalizovala dobré dílo svědků Jehovových 10. dubna 1992. Po desetiletích pronásledování a války se zvěstovatelé v této zemi zvláště radovali a vyjadřovali vděčnost Jehovovi za to, že ‚korunoval rok svou dobrotou‘. — Žalm 65:11.

Po léta byli misionáři, přidělení do této země, rychle deportováni. V padesátých letech bylo mnoho svědků uvězněno. Někteří byli odsouzeni na 15 i více let do pracovních táborů, jiní byli popraveni. Svědkové bez ustání dávali najevo, že svou přednost dělit se s druhými o dobrou zprávu chovají jako poklad. Jak byla jejich věrná služba odměněna?

V měsíci, kdy bylo dílo registrováno, se dosáhlo nového vrcholu 18 911 zvěstovatelů, což je 30procentní vzrůst oproti průměru minulého roku, a podali zprávu o 56 075 domácích biblických studiích. Zprávy hovoří o zájemcích, kteří navštěvují bratry doma a žádají o domácí biblická studia. U sborů se 100 a více zvěstovateli se veřejných shromáždění účastní přibližně 300 až 500 osob. Příznivé podmínky krátce před zákonným uznáním díla umožnily bratrům uspořádat první oblastní sjezdy. Těchto 20 sjezdů se celkem zúčastnilo 17 064 osob. Jak vzrušující události to byly!

Některé sbory v Angole mají malé obvody, a to vyžaduje, aby svědkové byli připraveni kázat každému, koho potkají. V jednom domě řekl majitel svědkům, že nemá zájem, protože je katolík. Když kolem toho domu procházeli za týden, bratr si povšiml ženy, která stála ve dveřích, a chopil se příležitosti s ní promluvit. Odpověděla stejně jako její manžel, ale dodala přísloví: „Pes nemůže nést dvě kosti.“ Měla tím na mysli, že nikdo nemůže současně vyznávat dvě náboženství. Další týden bratr viděl ve dveřích téhož domu stát dívku. Jelikož věděl, že patří k rodině věřících, nabídl jí knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. Pozorně naslouchala, knihu přijala a souhlasila, že by se bratr mohl během dalšího týdne vrátit. Bratr nevěděl, že otec ve vedlejším pokoji celý rozhovor vyslechl. O několik dnů později otec přistoupil k bratrovi na ulici a řekl mu, že jeho dcera celou knihu přečetla a velmi se jí líbila. Požádal bratra, aby je nezapomněl navštívit, jak slíbil. Nyní celá rodina studuje a také chodí na shromáždění.

Uprchlíci slyší dobrou zprávu

I ve Švýcarsku se scéna tohoto světa mění a obvyklá stabilita poměrů v této zemi již není, jaká bývala. Mnoho hroutících se podniků a rostoucí řady nezaměstnaných jsou pro Švýcary něčím novým. Nikdy dosud se tam nestěhovalo takové množství cizinců, ať již uprchlíků, nebo osob, které hledají lepší ekonomické poměry — často ke svému zklamání. A pro vládu začíná být stále obtížnější dělat rozhodnutí, proti nimž by lidé neměli námitky. „To vše vytváří ovzduší nejistoty,“ píše kancelář odbočky, „mnohým [zvěstovatelům] to umožňuje navazovat rozhovory o naší naději založené na Bibli.“

Vhodným příkladem je zkušenost Felicie z Nigérie. Problémy v jejím manželství způsobily, že se odloučila od manžela Jimmyho. Své malé dítě zanechala v péči svých rodičů a přestěhovala se do Švýcarska. Doufala, že v Ženevě udělá nový start do života, ale běda. Žádat jako cizinka o azyl a hledat práci a bydlení bylo mnohem obtížnější, než si představovala. Jednou v práci hovořila o svých problémech s jinou uprchlicí, která v té době již studovala Bibli se svědky. Ta řekla Felicii o podivuhodných věcech, které se dozvídala z Bible, a o tom, jak činění Boží vůle řeší mnoho problémů. Felicia souhlasila s biblickým studiem, a o osm měsíců později se stala nepokřtěnou zvěstovatelkou. V té době si začala dělat starosti se svými rodinnými poměry a svěřila se sborovému staršímu.

Mezitím přijel do Švýcarska i její manžel, se kterým byla stále v zákonném manželství, a velmi na něj zapůsobily změny, jichž si povšiml na osobnosti své uprchlé manželky. I on souhlasil se biblickým studiem s bratrem ve městě, kde bydlel. Felicia byla pokřtěna v listopadu 1991, jen 11 měsíců poté, co začala studovat. Ihned začala sloužit jako pomocná průkopnice, zatímco její manžel se stal nepokřtěným zvěstovatelem a zapsal se do školy teokratické služby ve svém sboru. V té době žili stále odděleně, ale nyní oba začali smýšlet stejně a chtěli opět žít spolu a vychovávat svého syna v křesťanské rodině. A tak Jimmy a Felicia předložili starším svého sboru důkaz o svém zákonném sňatku a prohlásili, že chtějí obnovit svůj svazek muže a ženy, aby nepřinášeli pohanu na Jehovovo jméno a na křesťanský sbor. Jimmy byl pokřtěn na oblastním sjezdu „Nositelé světla“ v Ženevě v roce 1992 a oba plánují, že se vrátí do Nigérie. Jsou rozhodnuti vychovávat svého syna podle křesťanských zásad.

Švédsko je zemí, která je otevřena uprchlíkům. Sbory odpověděly na výzvu kázat uprchlíkům v jejich vlastním jazyce. Výsledky byly nádherné. Například z 11 oblastních sjezdů, jež se konaly minulé léto, bylo jen 5 ve švédštině. Ostatní proběhly v angličtině, arabštině, finštině, řečtině, srbštině a španělštině. Sjezdu, jenž se konal v angličtině, se zúčastnilo 696 osob, které byly ze 77 různých národů. Svědecké dílo také začalo v perštině a ruštině.

Během několika posledních měsíců přijelo do Švédska více než 50 000 uprchlíků z bývalé Jugoslávie. Sbory mluvící srbochorvatsky se zaměřily na vydávání svědectví těmto uprchlíkům a mají vynikající výsledky. Shromáždění se účastní od 75 do více než 100 uprchlíků. A jen po čtyřech nebo pěti měsících studia udělali někteří z těchto účastníků shromáždění pokrok k oddanosti a křtu.

Svědkové žijící v Nizozemsku káží v 17 různých jazycích. Bratr v jednom ze španělských sborů navázal spojení s mužem, který přišel do Nizozemska jako uprchlík. V mnoha zemích sloužil jako velvyslanec jednoho afrického státu. Upadl však u své vlády do nemilosti, a hledal útočiště v Nizozemsku. Biblické studium bylo nejprve zahájeno s ním, zatímco jeho manželka byla ještě v Portugalsku. Když se v Nizozemsku rodina konečně spojila, všichni, kromě nejstaršího z pěti dětí, se začali podílet na studiu. Dělali dobré pokroky a bývalý velvyslanec je nyní duchovním bratrem. Byl pokřtěn 25. července 1992. Jeho manželka a dcera se staly nepokřtěnými zvěstovatelkami. Nový bratr poznamenal: „Byl jsem velvyslancem krále své země. Ale nyní jsem velvyslancem nejvyššího krále a Božího Království.“

‚Podpůrná služba‘ pro bratry v nouzi

Ve dnech Claudia, římského císaře z prvního století, zpustošil zemi velký hladomor. Křesťané ze sboru v Syrské Antiochii „se tedy rozhodli, každý z nich podle toho, jak si to kdo mohl dovolit, že pošlou podpůrnou službu bratrům, kteří bydlí v Judeji“. (Sk. 11:28, 29) Barnabáš a Saul předali podpůrné prostředky radě starších v Judeji, která měla odpovědnost dohlížet na poskytování potřebné pomoci. To je první zaznamenaný případ, kdy křesťanský sbor v tak velkém měřítku poskytl podporu. Podobným způsobem dnes, když se svědkové žijící v jedné části světa dozvědí, že jejich bratři v jiné oblasti jsou ve velké nouzi, ochotně přispívají, čím mohou. S rychlou organizovanou přesností je podpůrná služba uvedena v činnost. Uvažuj o následujících příkladech.

Východní Evropa

Na konci roku 1991 vedoucí sbor vybídl sedm odboček Společnosti Strážná věž v západní Evropě, aby poskytly potraviny a oblečení svým chudým bratrům ve východní Evropě.a Co se stalo, když se svědkové ve Švédsku poprvé dozvěděli o této potřebě? Z blízkých i vzdálených sborů přijížděl jeden nákladní vůz za druhým. Dokonce i poté, kdy byly prostory švédské odbočky zcela zaplněny oblečením a dalším zbožím, přicházelo stále více věcí, a bylo nutné najmout halu mimo prostory odbočky, aby se všechny dary uložily. Na pomoc přišli bratři a sestry z blízkých sborů. Na třídění a balení šatstva pracovalo v průměru 35 dobrovolníků, dokud 15 návěsů nebylo připraveno s rachotem vyrazit ke svému cíli. Další tři návěsy dopravily 51 tun potravin do Ruska.

Během několika dnů po oznámení byl připraven první náklad zásob potravin, rozdělený do 750 krabic. V každé bylo asi 20 kilogramů základních potravin, jako je mouka, pokrmový tuk, konzervované maso a sušené mléko. Místo určení — Petrohrad v Rusku. Devatenáctého prosince 1991, se všemi celními doklady přeloženými do ruštiny a řádně vyplněnými, projel první nákladní vůz bez jakýchkoli problémů hraničními kontrolami. Svědkové v Petrohradě zásilku dychtivě očekávali a byli již připraveni náklad přeložit na menší vozy a dopravit jej do různých distribučních středisek, odkud se potraviny mohly rychle rozdělovat těm, kteří byli v nouzi. Jaké to bylo přijetí, když přijel první nákladní vůz! Šťastní bratři, kteří čekali, srdečně objímali své švédské bratry.

Co se týká darů v podobě oblečení, členové sborů prohledali své skříně a vybrali vkusné a čisté oděvy. Jiní šli a koupili oblečení nové. Jeden svědek se vypravil do obchodu s pánskými oděvy, aby koupil pět obleků. U prodavače to vyvolalo zvědavost. Když se dozvěděl důvod, daroval ještě dalších pět obleků. Jiný bratr šel do obchodu koupit několik balíků ponožek, rukavic a podobných věcí, a vysvětlil důvod tak velkého nákupu. Majitel mu soucitně nabídl zásilku 30 nových obleků za cenu dvou. Bratr se sotva ovládl a rychle přijal. Další bratr přinesl do čistírny velkou hromadu oblečení, a majiteli se zmínil o tom, co se koná. On pak bratrovi věnoval všechno oblečení, které si zákazníci nikdy nevyzvedli. Když se majitel obchodu se sportovními potřebami doslechl, že zásilky jdou přímo k těm, kteří jsou v nouzi, vzal z polic sto párů nových značkových zimních bot a holínek a věnoval je jako dar.

Skupina pro třídění byla připravena. Deset sester, které měly dobrý odhad pro kvalitu, třídilo oblečení na pánské, dámské a dětské. Deset dalších sester roztříděné oděvy hbitě balilo do krabic. Skupina zdatných bratrů krabice zalepovala páskou a skládala je na palety, aby byly připraveny k odvozu nákladním autem. Celkem se denně balilo 40 krychlových metrů oblečení a bot.

Také svědkové z Nizozemska a Švýcarska měli přednost podílet se na tomto podpůrném díle. Bratři v Nizozemsku přispěli 52 tunami potravin a 11 nákladními auty oblečení. Švýcarští bratři připravili 600 balíků potravin o celkové hmotnosti 12 tun. A co děti? Když svědkové na Ukrajině obdrželi 72 tun ošacení, zjistili, že v balíku, který obsahoval dětské oblečení, jsou i hračky, které věnovaly děti svědků pro své neznámé malé přátele. Mezi vrstvami šatstva se našlo místo i pro hezký počet tabulek čokolády.

A tak se podpůrná služba během zimy 1991/92 skládala ze 400 tun potravin a z velkého množství oblečení pro muže, ženy i děti. Tyto prostředky byly rozšířeny prakticky do všech částí bývalého Sovětského svazu až po Irkutsk na Sibiři a Chabarovsk blízko Japonska.

Afrika

Štědré dary v podobě potravin a oděvů od svědků z Jižní Afriky a Portugalska umožnily poslat podporu a velmi potřebné dodávky literatury do Angoly. Proč to bylo potřebné?

V roce 1990 Angola trpěla krutým suchem, které způsobilo smrt tisíců lidí a zničilo úrodu země. Na některých místech se bratři zdráhali podílet se na veřejné službě kvůli nedostatečnému oblečení. Svědkové z Jižní Afriky se postarali, aby se jejich bratrům v Angole bezpečně dopravilo a rovnoměrně rozdělilo 25 tun potravin jako podpora. Jelikož země byla rozervána pokračující občanskou válkou, nadále byl nedostatek oblečení. Sbory v portugalském Lisabonu byly vyzvány, aby svědkům v Angole věnovaly oděvy. Odezva byla obdivuhodná. Od března 1991 do srpna 1992 se odeslalo sedm šestimetrových přepravních kontejnerů naložených oblečením, potravinami a literaturou o celkové hmotnosti 75 tun!

Severní Amerika

Časně ráno v pondělí 24. srpna 1992 se od Atlantiku přihnal hurikán Andrew, řítil se jižní Floridou a potom se stočil nad Mexickým zálivem, aby udeřil na Louisianu. S trvalou rychlostí větru 230 kilometrů za hodinu, s nárazy nejméně o 260 kilometrech za hodinu a s vytím sirény, bouře srovnala se zemí 430 čtverečních kilometrů jižní Floridy. Andrew zanechal 250 000 lidí bez domova, zničil odhadem 63 000 domů a nechal za sebou 38 mrtvých. „Škoda byla ve Spojených státech bezpříkladná,“ prohlásil zkušený odhadce jedné pojišťovací společnosti, „nejhorší, jakou jsem kdy viděl.“

Svědkové nebyli imunní proti zuřivosti hurikánu Andrew. Bez domova jich zůstalo 3 500, protože 1 120 jejich domovů bylo zničeno a 150 z nich se již nedalo opravit. Bylo poškozeno také deset sálů Království. Vedoucí sbor okamžitě reagoval. Jmenoval podpůrný výbor, který působil ve sjezdovém sále 60 kilometrů na sever od postižené oblasti Floridy, a ihned zřídil fondy, jež byly k dispozici pro získání potřebného materiálu. Jak větry hurikánu slábly, začali se hrnout pracovníci z řad svědků, kteří bydleli mimo zasaženou oblast, aby pomohli. V sobotu 29. srpna dosáhlo množství stavebního materiálu, dodaného do sjezdového sálu, hmotnosti 305 tun. Následující den v neděli přijelo 70 těžkých nákladních tahačů se zásobami. „Z celé země se do postižené oblasti sjelo asi 3 000 dobrovolníků z řad svědků, aby pomohli svým vlastním, ale také dalším lidem,“ uvedl list Miami Herald z 31. srpna.

Pro znázornění, s jakou rychlostí se svědkové namáhali v podpůrném úsilí, se zamysli nad tím, co se stalo krátce potom, co se vítr utišil. Na radnici v jedné zasažené oblasti přijela dvě auta s lidmi, kteří nebyli svědky, a nabízeli svou pomoc. Policie je dovedla k jediným lidem, kteří byli zorganizováni k opravám — ke svědkům Jehovovým.

Svědkové po celých Spojených státech, včetně těch, kteří slouží plným časem ve světovém ústředí, přispívali k podpůrnému úsilí. Během jednoho týdne rodina betel v Brooklynu, Pattersonu a na farmách Strážné věže věnovala 26 291,10 dolaru. Mezi penězi, jež přišly na Floridu, byla i malá plechová krabička, ve které bylo 6,81 dolaru v mincích. Uvnitř byl lístek, na němž stálo: „Drazí bratři, doufám, že budete v pořádku. Modlili jsme se za vás. Je mi šest. S láskou, Chance.“

Výše uvedené zprávy jednoznačně dokládají, že svědkové Jehovovi projevují stejného ducha soucitu a soudržnosti, který byl patrný v raném křesťanském sboru. (Sk. 4:32) Máme tedy pádný důvod cítit vděčnost k Jehovovi Bohu, že v tomto čase konce poskytuje vnímavým lidem po celé zemi nejen duchovní výživu, ale také udržuje celosvětové bratrství, které se může rychle spojit a v čase nouze poskytnout hmotné věci. To nám dodává silný pocit bezpečí a důvěry do budoucnosti, kdy bude celý svět obydlen jediným milujícím společenstvím bratrů.

„Zaníceni duchem“ ve světovém ústředí

„Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zaníceni duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ (Římanům 12:11) Celkem 12 068 služebníků, kteří jsou částí zvláštního náboženského řádu a slouží v domovech betel po celém světě, si tato slova apoštola Pavla vzalo k srdci. Nepřipustili, aby je měnící se světová scéna odvrátila od křesťanské služby. Jejich horlivost pro Pánovo dílo je stále vřelá. Dílo, které vykonalo 4 520 členů rodiny ve světovém ústředí v Brooklynu (New York) na blízkých farmách Strážné věže a ve vzdělávacím středisku Strážné věže v Pattersonu (New York), je příkladem úsilí, které všichni betelité vynakládají, když slouží jako otroci pro Jehovu. Následuje několik příkladů rozvoje ve světovém ústředí.

Provozy na Furman Street

V osmém patře budovy na Furman Street 360 byla v září a v listopadu 1991 uvedena do provozu nová prádelna a čistírna. Tyto nové provozy poskytují příjemné prostředí pracovníkům, kterým každý týden projde rukama 25 tun oblečení od více než 3 000 členů brooklynského ústředí.

Co se ještě děje v budově na Furman Street? Během uplynulého služebního roku rozmnožovna pásků vychrlila šest a půl miliónu magnetofonových kazet. Od roku 1978, kdy bylo toto oddělení otevřeno, se vyprodukovalo více než 53 miliónů kazet. Tesařská dílna se v minulém služebním roce radovala ze své dosud nejvyšší produkce — 11 000 skříněk a vybavení pokojů. Kancelář dílny uvádí: „Na rok 1993 počítáme s vyšší produkcí, jelikož stavba na Sands Street 90 bude po dva roky vyžadovat od 4 000 do 5 000 skříněk ročně a stavba v Pattersonu bude potřebovat 4 000 skříněk ročně nejméně po tři další roky.“

Komplex kanceláří

Nemocniční informační služba (HIS) umístěná na Columbia Heights 25 pomáhá celosvětovému společenství bratrů držet se pevného rozhodnutí neporušovat jasně stanovený Boží zákon o zacházení s krví. (Skutky 15:29) Během posledních let došlo v mnoha směrech k pronikavým změnám v postojích a postupech určitého počtu lékařů a léčebných ústavů po celém světě.

K těmto změnám patří bezkrevní léčba a chirurgická zařízení, jež ji využívají. V minulosti to byla jen hrstka lékařů, kteří vycházeli svědkům vstříc a laskavě s nimi spolupracovali. Nyní HIS sestavila seznam 27 420 lékařů, kteří jsou ochotni spolupracovat. Žijí v zemích pod správou 64 odboček, kde působí 854 výborů pro styk s nemocnicemi. Z velké části je to zásluhou dobré práce 4 300 starších, kteří tvoří tyto výbory.

V této rostoucí skupině lékařů HIS nalezla velké lékařské týmy v soukromých léčebných zařízeních, která jsou ochotná patřit k ústavům s bezkrevní léčbou, jež by léčily svědky Jehovovy. Výsledkem bylo, že ve Spojených státech je nyní 14 takových ústavů. Titulek na první straně listu The Denver Post zněl: „Univerzitní nemocnice nyní provádí ‚bezkrevní‘ chirurgické zákroky.“ Další noviny použily titulek: „Lékaři přehodnocují krevní transfúze“, s podtitulem: „Program určený na pomoc svědkům Jehovovým je výhodný pro každého.“

V dalších zemích jsou výsledky podobné. V Norsku si návrh HIS vyslechlo 79 lékařů a sester největší tamní nemocnice pro léčbu rakoviny. Tento ústav nyní přijímá svědky Jehovovy, a nikdo z personálu neodmítá spolupracovat na tomto programu. Německo podává zprávu, že v zemi je pět ústavů, které poskytují bezkrevní léčbu. Španělsko uvádí, že v Barceloně a Madridu je po dvou bezkrevních ústavech. V Austrálii je jeden ústav. Itálie také ukazuje, že se stále více přiklání k bezkrevním ústavům. Ředitel jedné kliniky v Peru řekl: „Rádi bychom oznámili vám, a vaším prostřednictvím všem vašim bratrům, svědkům Jehovovým, že na naší klinice můžete počítat s veškerou lékařskou pomocí, kterou byste mohli potřebovat, [bez] krevních transfúzí.“

Postoje zdravotnických odborníků se mění. V Rakousku řekl vedoucí lékař jedné z největších vídeňských nemocnic bratrům: „Díky vašemu náboženskému postoji jste byli na správné cestě dříve než my.“ Vedoucí lékař nemocnice v Aucklandu na Novém Zélandu řekl, že byl „nesmírně ohromen“ výzkumem, který byl patrný z informací o bezkrevní léčbě, jež poskytla HIS. Profesor pediatrie ve stejném ústavu uvedl: „Svědkové Jehovovi nám prokázali službu, když nám poskytli informace a podnítili nás, abychom přezkoumali svůj postoj k transfúzi.“ Uznávaný chirurg na dětské ortopedii ve Spojených státech řekl: „Na základě toho, co nyní víme o nebezpečích vyplývajících z krve, můžeme říci, že svědkové Jehovovi jsou ospravedlněni.“ Vedoucí lékař pro kardiothorakální anestezii v jedné univerzitní nemocnici ve Spojených státech prohlásil: „Všichni pacienti, včetně svědků Jehovových, mají prospěch z vašeho úsilí informovat lékařskou obec o alternativách ke krevním transfúzím. Nadšeně chválíme vaši skupinu i vaše úsilí.“

V kancelářské budově na Columbia Heights 30 sídlí stavební kancelář, která koordinuje stavební projekty odboček asi v 50 zemích, od Antiguy po Zimbabwe. A právní oddělení má radost, že „články v našich časopisech, jež se týkaly péče o dítě a potřeb dětí z rozvedených manželství, mají příznivou odezvu mezi právními zástupci, sociálními pracovníky a psychology“. Jedna sestra, jež se dostala do sporu o péči o dítě, s překvapením zjistila, že zprostředkovatel soudu pro záležitosti rodiny nyní pravidelně používá Probuďte se! z 22. října 1988 s hlavním námětem „Péče o dítě — Bolestivá sporná otázka“, aby pomohl svým klientům vyřešit neshody. Zprostředkovatel ocenil neutrální postoj článku a vyjádřil pocit, že článek je užitečný pro všechny rodiče v takové situaci.

Oddělení video–služeb podává zprávu, že bylo vyrobeno více než 500 000 kopií prvního vydání videokazety Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Nyní je vyrobena v 5 jazycích, a brzy bude dostupná v dalších 22 jazycích. Odbočka v Nizozemsku se na tomto projektu podílela, a píše: „Pro naši rodinu betel bylo podnětné, že jsme se mohli podílet na nahrávání tohoto videoprogramu v 19 různých jazycích, včetně několika jazyků východoevropských.“

Jak ukazuje následující dopis z kanceláře odbočky na Fidži, na jednom tichomořském ostrově bylo předvedení tohoto videoprogramu neobvyklé: „Jeden ze sborů je na vzdáleném ostrově Rotuma, 500 kilometrů od Suvy. I když na ostrově není žádná pravidelná dodávka elektrického proudu, cestující dozorce s sebou vzal videoprogram Společnosti a doufal, že se dohodne s někým na ostrově, kdo má generátor, videorekordér a televizní přijímač, aby se sboru s 13 zvěstovateli mohl videoprogram předvést. Zdálo se, že je naděje mizivá. Velice ho překvapilo, když se dozvěděl, že nedaleko sálu Království bydlí obchodník, který má všechny tři potřebné věci. Když ho bratr požádal, muž souhlasil, aby se videoprogram předvedl u něho doma. Bratři přišli do mužova domu a našli tam nemalou skupinu lidí, kteří sledovali nějaký kovbojský film. Film byl ihned zastaven a promítal se videoprogram Společnosti. Všichni zůstali a dívali se. Celkem tam bylo 80 lidí, kteří videoprogram sledovali. Bez ohledu na svou odloučenost se bratři radovali, že viděli velikost Jehovovy organizace, a cítili, že jsou její částí. Videoprogram podnítil jednu ženu k tomu, aby navštívila příští shromáždění v sále Království. Řekla, že to byl ten nejlepší videoprogram, který kdy viděla!“

Nový videoprogram The Bible—Accurate History, Reliable Prophecy (Bible — Přesná historie, spolehlivá proroctví) je nyní připraven k rozšiřování. Je to první část třídílného souboru.

Farmy Strážné věže

Farmy Strážné věže slouží jako hlavní středisko pro výrobu a dodávky potravin pro rodinu betel ve Spojených státech. Je také dočasným sídlem biblické školy Strážné věže Gilead, kde jsou bratři a sestry z celého světa školeni pro misionářskou službu. Navíc hostí provozy pro tisk časopisů Strážná věž a Probuďte se!, které jsou určené k rozšiřování ve Spojených státech.

Díky celosvětovému mnohojazyčnému počítačovému systému Společnosti nyní oddělení počítačů na farmách Strážné věže pomáhá při kompozici, překládání a vydávání biblické literatury ještě v dalších třech jazycích — oproti 208 jazykům v minulém roce. Dalším vynikajícím pokrokem bylo vydání New World Translation of the Holy Scriptures—With References on Diskette. Tato verze Překladu nového světa na disketě umožní uživatelům počítačů rychle hledat v Bibli.

Projekt v Pattersonu

Stavba vzdělávacího střediska Strážné věže postupuje kupředu s udivující rychlostí. Devět budov je již dokončeno, stejně jako sběrna a čistírna odpadních vod. Devět budov se v současné době staví a práce na dalších čtyřech začnou v průběhu tohoto roku. Pracovní sílu na projektu tvoří více než 800 bratrů a sester denně. Toto středisko se stane konečným sídlem školy Gilead. Vedoucí sbor také oznámil, že několik oddělení, která mají spojitost s celosvětovým vzdělávacím dílem, se přesune z Brooklynu do vzdělávacího střediska.

Rostoucí užitek ze školy dodatečného služebního vzdělávání

Během služebního roku 1992 proběhlo 14 tříd školy dodatečného služebního vzdělávání. Poprvé se škola konala v Austrálii, Mexiku, Nigérii a Švédsku. To umožnilo více bratrům projít tímto zvláštním školením. Studenti z Austrálie a Nového Zélandu, kteří navštěvovali první třídu v Sydney, vyjádřili své ocenění a řekli, že na ně hluboce zapůsobila kvalita a rozsah kursu. Členové první třídy v Mexiku prohlásili, že výsledkem jejich studia bylo, že se více přiblížili k Jehovovi a jeho organizaci. Dopis od třídy v Nigérii vyjadřoval rozhodnutí studentů zlepšit kvalitu jejich sborové i kazatelské služby, protože nyní plněji oceňují mnohé stránky Jehovových opatření. Škola ve Švédsku probíhala v angličtině, a třída se skládala ze svobodných starších a služebních pomocníků z Dánska, Finska, Nizozemska, Norska a Švédska. Více než kdy předtím pochopili, že je nutné, aby všechny stránky jejich života, včetně sborového vyučování a pastýřské činnosti a také kazatelské služby, byly založeny na Božím slově.

Ve všech zemích, kde škola proběhla, bratři vyjádřili své rozhodnutí správně nést sborové i další odpovědnosti v Jehovově postupující organizaci. Absolventi této školy nyní slouží ve více než 50 zemích. Byli jmenováni, aby se starali o odpovědnosti ve sborech, odbočkách a krajích a také na misionářském poli.

Zasvěcování odboček pro Jehovův šťastný lid

„Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15) Tak se cítí svědkové Jehovovi na celém světě. Kde je nová budova odbočky, tam je zvláštní důvod k radování. Jehovův lid se nedal oklamat měnící se scénou tohoto světa, a Jehova mu proto požehnal růstem.

Finsko

Třináctý červen 1992 začal ve městě Vantaa ve Finsku jako neobvykle teplý letní den. Rozšiřování kanceláře odbočky již probíhalo 15 měsíců. Nyní přišel čas zasvěcení! Bylo pozváno 99 členů rodiny betel, více než 100 dočasných stavbařů a všichni tamní cestující dozorci. V sále Království, v jídelně a v dalších částech nových prostor se k programu zasvěcení shromáždilo celkem 559 osob.

Od doby, kdy byl postaven, se domov betel sedmkrát rozšiřoval. Robert Tracy, který navštívil Skandinávii jako zónový dozorce, ve svém proslovu k zasvěcení řekl: „Ve Švédsku, u vašich nejbližších sousedů, říkají, že ve Finsku pořád stavíte.“ V původních prostorách je moderní tiskárna, vazárna, zásilkové oddělení, kanceláře a obytné místnosti. Nové pětipodlažní křídlo o ploše 7 200 čtverečních metrů zahrnuje 39 pokojů domova betel a také zdravotní středisko, sauny a skladovací prostory. Tato nová přístavba je největší, jaká se kdy k prostorám odbočky připojila. Celý komplex má nyní plochu 21 600 čtverečních metrů.

Finsko je sousedem Ruska a po desetiletí bylo branou mezi západním světem a bývalým Sovětským svazem. A tak finská odbočka tiskne kromě literatury ve finštině také Strážné věže v estonštině a navíc publikace v litevštině a lotyštině. Zvěstovatelé ve Finsku, kterých je 18 316, jsou velmi šťastní, že Jehova odměnil své služebníky takovými novými přednostmi při podpoře jeho díla ve východní Evropě. Nová přístavba k domovu betel je velkým požehnáním a bude sloužit k užitku všech svědků Jehovových na tomto území.

Thajsko

Osmého února 1992 mělo Thajsko pádný důvod k radování — byl zasvěcen nový domov betel. Bylo to vyvrcholení více než dvouleté tvrdé práce. Proč byly tyto nové prostory nezbytné?

První domov betel v Thajsku byl založen v roce 1947, kdy v celé zemi sloužilo 31 zvěstovatelů dobré zprávy. V najaté budově byli ubytováni i misionáři. V roce 1962, kdy počet zvěstovatelů stoupl na více než 300, se tři stálí pracovníci betelu spolu s několika misionáři přestěhovali do nově postavené budovy, jež patřila Společnosti. Během následujících 25 let se počet zvěstovatelů ztrojnásobil a rodina betel se rozrostla na 16 členů. Protože rozšíření v této sídelní oblasti Bangkoku nebylo možné, vedoucí sbor doporučil výboru odbočky hledat nový pozemek. Po dlouhém hledání bratři v roce 1987 konečně nalezli vhodný pozemek na nově stavěném sídlišti na okraji města.

Dříve než se mohlo začít stavět, musela se stavební parcela o ploše 0,6 hektaru zvýšit asi o jeden metr, aby se předešlo zaplavení během období dešťů. Pak se zde měla postavit dvoupodlažní budova o celkové ploše 3 000 čtverečních metrů, v které měl být sál Království. Bylo potřeba také postavit obvodovou zeď o délce 370 metrů, jež se měla skládat asi z 1 200 prefabrikovaných betonových panelů umístěných na 145 pilotách, které byly 6 metrů dlouhé. Kdo vykoná všechnu tuto práci? Bude mezi přibližně 900 zvěstovateli tolik dobrovolníků, aby vytvořili „stavbařskou rodinu“ a poskytli projektu dostatečnou podporu, aby se dokončil bez přílišné pomoci zvnějšku? Předchozí betel a misionářský domov byly zcela postaveny komerční firmou.

Odpověď na pozvání, rozeslaná v roce 1987 do 33 sborů po celé zemi, byla velmi potěšující. Dobrovolníků, kteří měli odbornou kvalifikaci, bylo co do počtu málo, ale mnozí bratři a sestry ‚se ochotně nabídli‘ a hojně přispívali svým časem i silami. Byli připraveni učit se nová řemesla přímo na staveništi. (Žalm 110:3) Odhaduje se, že během dvou let stavby zvěstovatelé z osmi sborů na území velkého Bangkoku strávili v průměru každý měsíc na stavbě asi sedm hodin. Čas strávený v kazatelské službě během tohoto období to přesto téměř neovlivnilo. Životně důležitá a velmi ceněná byla pomoc 37 zahraničních dobrovolníků, kteří přijeli ze čtyř zemí.

Den zasvěcení byl skutečně radostnou a pamětihodnou událostí pro všech 427 pozvaných hostů. Byli mezi nimi zástupci z šesti odboček asijsko-pacifické oblasti. Zónový dozorce bratr H. V. Mouritz ve svém proslovu k zasvěcení vyzdvihl, že během celých dějin Jehova vždy opatřoval to, co bylo pro jeho lid nezbytné, aby mohli konat jeho dílo a podílet se na uctívání. Když se program chýlil k závěru, všichni přítomní se cítili velmi povzbuzeni, aby s obnovenou silou pokračovali v kazatelském díle.

Dalším znakem růstu v roce 1992 bylo zasvěcení dvou odboček v Karibské oblasti za účasti členů vedoucího sboru. Zasvěcení odbočky na Závětrných ostrovech se 2. února zúčastnil Milton G. Henschel a při zasvěcení odbočky na Bahamách 8. února byl John E. Barr.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

Kázáním dobré zprávy ve 229 zemích se strávila více než miliarda hodin. Kázalo se i v městě Irkutsku na Sibiři.

[Obrázky na straně 12]

Svědkové ve Švýcarsku připravují balíky potravin a oblečení pro východní Evropu. Také bratři z Dánska, Finska, Itálie, Nizozemska, Rakouska a Švédska pomáhali podpůrnou službou

[Obrázky na straně 14 a 15]

Hurikán Andrew zpustošil 24. srpna 1992 jižní Floridu a 3 500 svědků zůstalo bez domova

[Obrázky na straně 19]

V 6.00 začíná jeden z prádelních vozů Společnosti objíždět jednotlivé obytné budovy v Brooklynu, kterých je 21

Když nákladní vůz přijede na Furman Street 360, celý vůz je výtahem vyzdvižen do osmého patra a vyloží se

[Obrázky na straně 20 a 21]

1. Všechny věci se zkontrolují, zda mají identifikační čísla

2. V jedné místnosti hučí 14 praček s kapacitou od 15 do 200 kilogramů. Všechny jsou řízeny počítačem. Vyprání jedné náplňe velké pračky se dá přirovnat k vyprání více než tisíce košil ve vaší domácí pračce

3. Vyprané a usušené oděvy se posílají do oddělení, kde se žehlí. Denně se vyžehlí více než 4 500 kusů oděvů

Čistírnou projde každý týden 3 000 až 4 000 kusů oděvů. V roce 1991 se zde vyčistilo 70 000 kilogramů šatstva

[Obrázky na straně 22]

Třicetipatrová obytná věž na Sands Street 90 ční do výše a na siluetě Brooklynu se dá snadno rozeznat. Prvních deset podlaží nad úrovní ulice by se podle plánu mělo dokončit koncem roku 1993

Sands Street 90

[Obrázky na straně 26 a 27]

Texcoco, Mexiko, leden 1992

Sydney, Austrálie, srpen 1992

Igieduma, Nigérie, březen 1992

Örebro, Švédsko, květen 1992

[Obrázky na straně 28 a 29]

Finsko

Velká přístavba k odbočce ve Finsku byla zasvěcena 13. června 1992

[Obrázky na straně 30]

Bahamy

Odbočka a sjezdový sál na Bahamách byly zasvěceny 8. února 1992

Thajsko

Dnem zasvěcení nového domova betel v Thajsku byl 8. únor 1992

Závětrné ostrovy

Odbočka na Závětrných ostrovech (Antigua) byla zasvěcena 2. února 1992