Bez manželství, ale plně způsobilí ke službě Bohu
„I ten, kdo dává své panenství do manželství, dělá dobře, ale kdo je nedává do manželství, udělá lépe.“ — 1. KORINŤANŮM 7:38.
1. V jakém směru se ukázalo, že je manželství požehnáním?
JEHOVA neočekával od prvního člověka, že zůstane svobodný. Bůh naopak stvořil Adamovi, praotci lidského rodu, manželskou družku. (1. Mojž. 2:20–24; Sk. 17:26) A manželství se skutečně prokázalo jako požehnání. Poskytlo společenství, umožnilo vzájemnou pomoc, bylo čestným uspořádáním, v němž měli být přivedeni na svět potomci, a velmi přispělo k lidskému štěstí. Vždyť i lidé chudí a utiskovaní se mohou radovat z toho, co nelze koupit za žádné peníze — z manželské lásky. — Pís. 8:6, 7.
2, 3. a) Jaký názor vyjádřila jedna náboženská publikace ohledně celibátu a manželství? b) Jak bychom se měli z biblického hlediska dívat na manželství?
2 Někteří však pohlížejí na manželství jinak. V jedné náboženské publikaci stojí: „Celibát je v západní církvi církevním zákonem, který platí pro duchovní; těm, kteří jsou v manželství, nedovoluje, aby byli ordinováni, a těm, kteří přijali kněžské vysvěcení, nedovoluje vstoupit do manželství. Patří k němu povinnost zachovávat slavnostní slib dokonalé cudnosti. Důvodem je, že ti, kteří přijímají ordinaci, mohou cílevědoměji sloužit Bohu (1. Kor. 7:32) a že takovým životem ve zdrženlivosti zachovávají panenský stav, který je svatější a vyšší než stav manželský. V NZ [Novém zákoně] je celibát nebo panenský stav vyzdvižen jako vyšší povolání než stav manželský.“ „Katolická encyclopedie“ sestavená Robertem C. Broderickem, angl.
3 Je opravdu možné, že je vynucený celibát ‚svatější a vyšší než manželství‘? Podle „Nového zákona“ nikoli. Jak je ukázáno v katolickém „Novém zákoně“ O. M. Petrů: „Duch prohlašuje docela jasně: V posledních dobách odpadnou někteří lidé od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, prolhaných pokrytců, kteří mají na svém svědomí vypáleno znamení, protože zakazují manželství a jisté pokrmy, které Bůh přece stvořil proto, aby je věřící a pravdy znalí lidé s děkováním požívali.“ (1. Tim. 4:1–3) Manželství je opravdu darem od Boha a je dobré. — Rut 1:9.
4. Které otázky vznikají v souvislosti s 1. Korinťanům 7:38?
4 Ačkoli je manželství darem od Boha, napsal apoštol Pavel: „I ten, kdo dává své panenství do manželství, dělá dobře, ale kdo je nedává do manželství, udělá lépe.“ (1. Kor. 7:38) Proč naznačil Pavel, že by bylo lépe nevstupovat do manželství? Měl by se snad svobodný člověk domnívat, že není ke službě Bohu plně způsobilý? A může být svobodný stav užitečný?
STŘED POZORNOSTI V KŘESŤANSKÉM ŽIVOTĚ
5. Nač by se měl soustřeďovat křesťanský život?
5 Služba Jehovovi by měla být v samém středu pozornosti našeho křesťanského života, ať jsme svobodní nebo v manželství. Prokazujeme-li Bohu radostně svatou službu, dokazujeme tím, že jsme mu oddáni jako univerzálnímu svrchovanému panovníkovi. Tuto oddanost projevujeme poslušností z celého srdce a radostnou účastí v křesťanské kazatelské službě. (1. Jana 5:2, 3; 1. Kor. 9:16) Tomu, kdo není v manželství, nic nebrání v kazatelské službě ani v jiných poslušných činech, které odpovídají božské vůli.
6. Co nám umožňuje horlivá služba bez ohledu na to, zda jsme v manželství nebo svobodní?
6 Zvěstovatelé evangelia nyní vykonávají k Jehovově chvále dílo kázání o království. A bez ohledu na to, zda jsme v manželství nebo ne, poskytuje nám horlivá služba příležitost, abychom vložili do služby Bohu alespoň některé ze svých osobních schopností a ze svého nadání. Musíme však své okolnosti utvářet a ovládat tak, aby nikdy nebyla kazatelská služba přesunuta mimo střed našeho života. Musíme ‚hledat nejprve království‘. (Mat. 6:33) Pocítíme radost, budeme-li soustřeďovat svou pozornost na božské zájmy, a ne jen na své osobní zájmy.
PLNĚ ZPŮSOBILÍ KE KAZATELSKÉ SLUŽBĚ
7. Které příklady ukazují, že křesťan, který není v manželství, může být plně způsobilý pro službu Bohu?
7 Křesťané mohou být plně způsobilí ke kazatelské službě bez ohledu na to, zda jsou svobodní nebo v manželství. Svobodný stav je tedy základem, který není nutné měnit. (Srovnej 1. Korinťanům 7:24, 27.) Boží slovo nesdílí názor některých kmenů, podle něhož muž nedosáhl plné mužnosti, pokud nevstoupil do manželství. Ježíš Kristus zemřel neženatý a duchovní nevěsta v nebi je jedinou manželkou, kterou Jehova určil pro Ježíše. (Zjev. 21:2, 9) Boží Syn byl jako člověk neženatý, a přece byl nejvýznamnějším příkladem člověka plně způsobilého ke kazatelské službě.
8. Co umožňuje podle Pavlových slov svobodný stav?
8 Jestliže člověk není v manželství, má ve skutečnosti větší osobní svobodu a více času pro kazatelskou službu. Pavel doporučoval svobodný stav, když řekl: „Chci. . .abyste neměli úzkostlivou starost. Neženatý muž je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. . .Dále neprovdaná žena a panna je úzkostlivá o Pánovy věci.“ (1. Kor. 7:32–34) To platí jak pro svobodné křesťany, tak i pro ty, kteří byli kdysi v manželství, ale jejichž okolnosti se změnily, takže již v manželství nejsou. — Mat. 19:9; Řím. 7:2, 3.
9. Jak ukazuje Ježíšův příklad, že ti, kteří nejsou v manželství, nejsou proto nezpůsobilí pro křesťanskou službu?
9 Dosažení tělesné, rozumové a duchovní zralosti s sebou nese plnou způsobilost ke službě Bohu. Ježíš Kristus nepotřeboval žádnou manželskou družku k tomu, aby byl plně způsobilý pro úlohu Božího hlavního služebníka a pro úlohu vykupitele. (Mat. 20:28) Ježíš nebyl v manželství, a proto mohl soustředit všechny své síly na svou kazatelskou službu. Jeho svobodný stav se výrazně lišil od židovské normy, podle které bylo zdůrazňováno manželství a děti. Ježíš však byl plně způsobilý, aby vykonal od Boha svěřené dílo. (Luk. 3:23; Jan 17:3, 4) Jestliže tedy někdo není v manželství, nečiní jej to nezpůsobilým ke křesťanské kazatelské službě.
OSOBY V MANŽELSTVÍ JSOU ‚ROZDĚLENÉ‘
10. Co řekl Pavel v souvislosti s manželským poutem o osobách, které jsou v manželství, ve srovnání se svobodnými?
10 Na rozdíl od svobodných osob musí brát křesťané, kteří jsou v manželství, ve své službě Bohu ohled na to, že jsou se svým manželským partnerem „jedním tělem“. (Mat. 19:5, 6) Kvůli tomuto poutu a různým povinnostem, které jsou s ním spojeny, řekl Pavel, že osoby v manželství jsou ‚rozdělené‘. Napsal: „Chci. . . , abyste neměli úzkostlivou starost. Neženatý muž je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. Ale ženatý muž je úzkostlivý o světské věci, jak by získal schválení své manželky, a je rozdělený. Dále neprovdaná žena a panna je úzkostlivá o Pánovy věci, aby byla svatá na těle i na duchu. Avšak provdaná žena je úzkostlivá o světské věci, jak by získala schválení svého manžela. Ale to vám říkám pro vaši osobní výhodu, ne abych na vás vhodil smyčku, ale abych vás pohnul k tomu, co je slušné, a k tomu, co znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování.“ — 1. Kor. 7:32–35.
11. Co ukázal Pavel v 1. Korinťanům 7:32–35?
11 Je zřejmé, že Pavel doporučoval svobodný stav, protože život v něm je s menším rozptylováním. On sám byl možná vdovec, který se rozhodl, že se již neožení. (1. Kor. 9:5) Rozhodně věděl, že s manželským životem jsou v tomto světě spojeny úzkostlivé starosti. Ukazoval, že se křesťané, kteří nejsou v manželství, mohou těšit z relativní svobody a že zájmy věřících, kteří jsou v manželství, se rozhodně musí dělit mezi tělesné a duchovní věci. Osoba, která je v manželství, nemá plnou moc nad svým tělem, protože je jedním tělem se svým manželským druhem, a ten proto má určitý nárok na její tělo. (1. Kor. 7:3–5) Pavel proto správně řekl, že křesťan, který není v manželství, může být svatý, to znamená plně oddělený, aby byl Jehovovi Bohu bezprostředně a neomezeně k dispozici — tělesně i duchovně.
12. Co může dělat svobodná osoba, protože nemá manželského druha?
12 Svobodný křesťan je svým duchem neboli svým duchovním sklonem podněcován k aktivní, soustředěné službě Božímu království. Nemá manželského druha, který by měl do jisté míry moc nad jeho tělem, a proto se může řídit duchem neboli sklonem své mysli a svého srdce. Může se výlučně zaměřit na Jehovovu službu a soustředit se na ni tělem i myslí. Muž nebo žena, kteří nejsou v manželství, mají tedy nejlepší předpoklady, aby se snažili líbit se jen Pánu, a to s největší osobní svobodou. Nemáme právo vyjadřovat k Pavlovým slovům nějaké výhrady, protože Jehova považoval za správné, aby to bylo zaznamenáno k našemu poučení.
V MANŽELSTVÍ, A NE PLNĚ ZPŮSOBILÝ?
13, 14. Který nesprávný způsob jednání vede k zanedbávání manželského pouta a činí tak osobu v manželství nezpůsobilou ke křesťanské službě?
13 Někteří křesťané v manželství by se mohli domnívat, že mohou posunout své manželství na dosti nevýznamné místo v životě, a tak vykonávat více ve službě Bohu. Manželka například začne jednat v některých důležitých záležitostech nezávisle na svém manželovi. Manžel by mohl být příliš zaujat sborovými činnostmi. Za takových okolností si možná oba myslí, že si ve službě Jehovovi počínají docela dobře. Ve skutečnosti však možná jednají tak, že zanedbávají pouto, které mají jako „jedno tělo“. To by se Jehovovi nelíbilo.
14 Kdyby ten, kdo je v manželství, zanedbával pouto „jednoho těla“, stal by se nezpůsobilým pro křesťanskou kazatelskou službu. Manželství nezlepšuje způsobilost ke kazatelské službě, ale omezuje osobní pozornost, která může být věnována kazatelské službě. (Srovnej Lukáše 14:16, 17, 20.) Jestliže se však ti, kteří jsou v manželství, chtějí líbit Bohu a být plně způsobilí ke službě, musí žít podle svých manželských závazků.
SVOBODNÝ STAV V ZÁJMU KRÁLOVSTVÍ
15. a) Jakou vlastnost by měli pěstovat křesťané, kteří nejsou v manželství? b) Kterou základní myšlenku o manželství a svobodném stavu vyjádřil Pavel v 1. Korinťanům 7:36, 37?
15 Jehovovi služebníci, kteří jsou v manželství, by měli žít podle svých manželských závazků, zatímco svobodní křesťané by měli pěstovat spokojenost se svou způsobilostí, kterou mají jako svobodní. Pavel řekl: „Říkám nyní svobodným a vdovám: Je pro ně dobré, že zůstávají stejně jako já [bez manželství]. Jsi připoután k manželce? Přestaň hledat uvolnění. Jsi volný od manželky? Přestaň hledat manželku.“ (1. Kor. 7:8, 27) Jako ten, kdo není v manželství, pěstuj s Jehovovou pomocí pevnost, kterou umožňuje Bůh. Změna stavu by neměla být něčím samozřejmým, nemělo by k ní dojít jen proto, že je to zvykem, nebo pod tlakem vrstevníků. Měla by vyplynout jedině z nutnosti, jak o ní mluví Písmo. Pavel řekl: „Jestliže si někdo myslí, že se chová nevhodně ke svému panenství, jestliže pominulo rozkvět mládí, a mělo by se tak stát, ať udělá, co chce, nehřeší. Ať vstoupí do manželství. Jestliže však někdo stojí pevně ve svém srdci a necítí nutnost, ale má autoritu nad svou vůlí a učinil toto rozhodnutí ve svém srdci, aby si zachoval své panenství, udělá dobře.“ — 1. Kor. 7:36, 37.
16. a) Co to znamená, že ‚pominul rozkvět mládí‘? b) O čem by měl být přesvědčen křesťan, který zůstává svobodný?
16 Pavel tedy ukázal, že by nebylo nesprávné vstoupit do manželství, jestliže se někdo chová vůči svému panenství nějak nevhodně, ačkoli Pavel bezpochyby neměl na mysli žádný těžký hřích. Předtím totiž řekl: „Je lepší vstoupit do manželství než vzplanout vášní.“ (1. Kor. 7:9) Mluvil ovšem o manželství za podmínky, že u takového člověka ‚pominul rozkvět mládí‘, doba, kdy se poprvé silně projeví sexuální zájem. Jestliže dospělý člověk „má autoritu nad svou vůlí“ a pevně se v srdci rozhodl, že učiní místo svobodnému stavu, učiní dobře. Úspěšně pěstovat svobodný stav neznamená potlačovat úpornou a téměř přemáhající touhu po manželském a rodinném životě. Křesťan, který by chtěl zůstat svobodný, by měl být spíše v srdci přesvědčen, že je v jeho nebo jejím případě svobodný stav tím nejlepším, a měl by být ochoten vynaložit jakékoliv úsilí, jež je nutné, aby si tento stav zachoval a zůstal přitom cudný. Křesťané, kteří tak jednají, budou méně rozptylováni a budou mít větší svobodu ve službě Pánu.
17. Proč podle Ježíšových slov zůstávají někteří svobodní?
17 Jestliže křesťané, kteří nejsou v manželství, pěstují mysl Ježíše Krista, pomůže jim to zachovat si svobodný stav. Ježíš se soustřeďoval na to, aby věnoval svůj čas i schopnosti své neopakovatelné službě, ačkoli žil bez manželství ve společenském uspořádání, v němž se manželství zdůrazňovalo. Podobně jako Ježíš, může se i svobodný křesťan radovat z daru svobodného stavu, který dává Bůh těm, kdo pro něj učiní místo. Ježíš o tom řekl: „Ne všichni učiní místo tomu slovu, ale jen ti, kteří mají ten dar. Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky, a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy pro nebeské království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ — Mat. 19:11, 12.
18. Co pomáhá „eunuchům“ pro království, aby nevstupovali do manželství?
18 Ježíš neřekl, že je svobodný člověk nadřazený tomu, kdo je v manželství. Nenabádal ke svobodnému stavu jen proto, že by bylo možné žít bezstarostně, a rozhodně jej nedoporučoval proto, aby ten, kdo není v manželství, věnoval pozornost mnoha osobám opačného pohlaví. Ti, kteří učiní sami sebe „eunuchy“ pro království, jsou morálně bezúhonní lidé, kteří pro to učinili místo ve svém srdci. Co je vede k tomu, že nevstupují do manželství? Není to nějaká tělesná nezpůsobilost, ale přemáhající touha věnovat se co nejplněji službě Bohu. Tato služba je důležitá zejména v dnešní době, protože v roce 1914 bylo v nebi zřízeno království a „toto dobré poselství o království“ musí být kázáno po celé zemi na svědectví před rychle se přibližujícím koncem tohoto odsouzeného systému věcí. — Mat. 24:14.
CHVAL KŘESŤANY, KTEŘÍ ZŮSTÁVAJÍ SVOBODNÍ
19. Jak by se měli chovat všichni křesťané vůči těm, kteří zůstávají svobodní pro království?
19 Všichni křesťané by měli chválit a povzbuzovat ty, kteří zůstávají v zájmu království svobodní. Vždyť svobodný stav „znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování“. (1. Kor. 7:35) Rodiče učiní dobře, budou-li učit děti, co říká Bible o svobodném stavu a o jeho přednostech pro službu Jehovovi. Všichni tedy můžeme povzbuzovat neženaté a neprovdané spoluvěřící, a nikdy bychom neměli oslabovat jejich rozhodnutí zůstat v zájmu království svobodnými.
20. Co bys měl dělat, jsi-li křesťan, který není v manželství?
20 Křesťané, kteří nežijí v manželství, se mohou radovat z toho, že jsou plně způsobilými služebníky Božími. V této době, kdy se stále více vyhrocuje světová situace, se s potěšením podílejí na naléhavém díle kázání království. Jestliže jsi tedy svobodný, raduj se z toho, že tě Jehova používá jako plně způsobilého křesťanského služebníka, který není v manželství. ‚Pracuj stále na své záchraně s bázní a chvěním, zař jako ten, který poskytuje světlo ve světě, a pevným sevřením drž slovo života.‘ (Fil. 2:12–16) Soustřeďuj se na zájmy království, zůstávej v jednotě s mezinárodním bratrstvím svědků Jehovových a vykonávej křesťanskou službu. Pro svobodného je to způsob života, který odměňuje, jak uvidíme dále.
Jak odpovíš?
◆ Co by mělo být středem křesťanského života?
◆ Proč mohou být Jehovovi služebníci, kteří nejsou v manželství, plně způsobilí pro křesťanskou službu?
◆ Jak by mohl být ten, kdo je v manželství, nezpůsobilý?
◆ Co to znamená být „eunuchem“ pro království?
◆ Proč bychom měli povzbuzovat křesťany, kteří nejsou v manželství?
[Obrázek na straně 22]
Ačkoli byl apoštol Pavel neženatý, byl plně způsobilý
[Obrázek na straně 24]
Ježíš byl nejpřednějším příkladem člověka, který byl plně způsobilý ke službě Bohu
[Obrázek na straně 27]
Chválíš ty, kteří zůstávají kvůli království bez manželství?