V nemorálním světě můžete zůstat mravně čistí

ON BYL snědý a hezký. Ona byla nadaná a krásná. Pracovali pro tutéž společnost. Ona ho zahrnovala osobní pozorností. On ji obdivoval. Jeden druhému kupovali dárky. Zakrátko se stali milenci. On kvůli ní opustil manželku. Ona se nakonec rozhodla, že zůstane se svým manželem, a milostnou pletku ukončila. On se váhavě pokoušel vrátit se k manželce. Ve skutečnosti však výčitky svědomí neměl, a obnovit manželství se mu nepodařilo. Každý z účastníků sice žil dál, ale nikdo z nich nevyvázl bez citových šrámů.

Sexuální morálka se už v tomto světě nepovažuje za ctnost. Jak je vidět, nevázané požitkářství a honba za uspokojením jsou na denním pořádku. The New Encyclopædia Britannica uvádí: „Zdá se, že cizoložství je stejně rozšířené jako manželství, a v některých případech i stejně obvyklé.“

Jehova Bůh si však přeje, aby manželství bylo „pro všechny počestné“ a manželské lože aby bylo „neposkvrněné“. (Hebrejcům 13:4) Písmo prohlašuje: „Nedejte se zavést na scestí. Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely, ani muži, kteří leží s muži ... nezdědí Boží království.“ (1. Korinťanům 6:9, 10) Jestliže tedy chceme mít Boží přízeň, musíme si v tomto nemorálním světě zachovat mravní čistotu.

Jak se můžeme chránit před zhoubnými vlivy, které působí kolem nás? Odpovědi nám poskytuje Šalomoun, král starověkého Izraele, a to v páté kapitole biblické knihy Přísloví. Prozkoumejme, co zde říká.

Schopnost přemýšlet vás má chránit

„Můj synu, věnuj přece pozornost mé moudrosti,“ začíná izraelský král. Dodává: „Nakloň uši k mé rozlišovací schopnosti, abys střežil schopnosti přemýšlet; a kéž tvé vlastní rty bedlivě střeží poznání.“ (Přísloví 5:1, 2)

Jestliže máme odolávat pokušení a nedopustit se nemravnosti, potřebujeme jednak moudrost, čili schopnost uplatňovat biblické poznání, a jednak rozlišovací schopnost, neboli schopnost rozeznávat správné od nesprávného a vybrat si správný způsob života. Jsme vybízeni, abychom věnovali pozornost moudrosti a rozlišovací schopnosti, abychom střežili svou schopnost přemýšlet. Jak to můžeme dělat? Při studiu Božího slova, Bible, si musíme všímat toho, jak ve své činnosti postupuje Jehova, a své ucho musíme naklonit k jeho vůli a záměrům. Budeme-li to dělat, budeme zaměřovat své myšlenkové pochody správným směrem. Schopnost přemýšlet, kterou takto získáme, je v souladu se zbožnou moudrostí a s bohulibým poznáním. Jestliže je tato schopnost používána správně, chrání nás, abychom nepodlehli nemravným svodům.

Pozor na hladké patro

Důvod, proč je schopnost přemýšlet tak důležitá, jestliže si chceme v nečistém světě zachovat mravní ryzost, tkví v tom, že nemravný člověk si počíná jako svůdce. Šalomoun varuje: „Rty cizí ženy stále kanou jako plástev medu a její patro je hladší než olej. Ale to, co po sobě zanechává, je tak hořké jako pelyněk; je to tak ostré jako dvojsečný meč.“ (Přísloví 5:3, 4)

Člověk, který jedná scestně, je v tomto přísloví znázorněn jako ‚cizí žena‘ — prostitutka.a Slova, jimiž svádí svou oběť, jsou sladká jako plástev medu a hladší než olivový olej. Nezačíná snad právě tímto způsobem většina nemravných pokusů o sexuální sblížení? Podívejme se, co prožívá například půvabná sedmadvacetiletá sekretářka jménem Amy. Vypráví: „Ten muž v práci mi věnuje velkou pozornost a chválí mě při každé příležitosti. Je příjemné, když si vás druzí všímají. Ale je mi jasné, že to jediné, oč mu v mém případě jde, je sex. Pokouší se navázat se mnou známost, ale já mu na to neskočím.“ Lichotivá slova svůdce nebo svůdkyně jsou obvykle přitažlivá, pokud ovšem nerozpoznáme, co se za nimi skrývá. To můžeme rozeznat jedině tehdy, jestliže uplatňujeme schopnost přemýšlet.

Následky nemravnosti jsou hořké jako pelyněk a ostré jako dvojsečný meč — bolestivé a smrtonosné. Špatné svědomí, nežádoucí těhotenství nebo sexuálně přenesená nemoc — to bývají hořké následky takového chování. A je třeba pamatovat i na to, jak hroznou citovou bolest pociťuje manželský partner nevěrného člověka. Jediný skutek manželské nevěry může způsobit tak hluboké rány, že se nezahojí ani za celý život. Ano, nemravnost skutečně zraňuje.

O tom, jak vypadá život ženy, která jedná scestně, moudrý král dále píše: „Její nohy sestupují k smrti. Právě její kroky se chytají šeolu. Stezku života nesleduje. Její stopy zbloudily, sama neví kam.“ (Přísloví 5:5, 6) Svým způsobem jednání je nemravná žena na cestě ke smrti — její kroky vedou k šeolu, společnému hrobu lidstva. Jak pravdivá jsou tato slova zejména nyní, kdy se tak šíří sexuálně přenášené nemoci, a to především AIDS! Taková žena dospěje ke stejnému konci jako ti, kdo jdou v jejích pokřivených stopách.

S upřímným zájmem král vybízí: „Nuže, synové, naslouchejte mi a neodvracejte se od řečí mých úst. Zachovávej svou cestu daleko od ní a nepřibližuj se ke vchodu do jejího domu.“ (Přísloví 5:7, 8)

Vlivu nemravných osob se musíme pokud možno zdaleka vyhýbat. Proč bychom měli na sebe nechat působit jejich životní styl tím, že bychom poslouchali pokleslou hudbu, sledovali zkaženou zábavu nebo se vystavovali vlivu pornografie? (Přísloví 6:27; 1. Korinťanům 15:33; Efezanům 5:3–5) A je opravdu hloupé chtít na sebe poutat jejich pozornost flirtováním nebo necudným způsobem oblékání a celkovým vzhledem. (1. Timoteovi 4:8; 1. Petra 3:3, 4)

Příliš velká cena

Ze kterého dalšího důvodu bychom se měli zdaleka vyhýbat chování, jímž se vyznačuje člověk jednající scestně? Šalomoun odpovídá: „Abys nedal svou důstojnost druhým ani svá léta tomu, co je kruté; aby se cizí lidé nesytili tvou silou, ani aby věci, které jsi s bolestí získal, nebyly v domě cizince; abys v budoucnu nemusel sténat, až tvé tělo a tvůj organismus dospějí ke konci.“ (Přísloví 5:9–11)

Šalomoun tedy zdůrazňuje, jak velkou cenu musí zaplatit ten, kdo podlehne nemravnosti. Cizoložství jde ruku v ruce s tím, že člověk ztratí svou důstojnost neboli sebeúctu. Není snad opravdu ponižující, jestliže člověk slouží jen k uspokojení nemravné vášně, buď své nebo někoho jiného? Není snad projevem nedostatku sebeúcty pěstovat intimní sexuální vztah s někým, kdo není naším manželským partnerem?

Co však znamená ‚dát svá léta, svou sílu a ovoce své práce cizím lidem neboli cizincům‘? Jedno encyklopedické dílo o tom říká: „Smysl těchto veršů je jasný: Cena za nevěru může být vysoká; všechno, čeho člověk svou prací dosáhl — postavení, moc, blahobyt —, totiž může být ztraceno, buď kvůli hrabivým požadavkům ženy, nebo proto, že určitý společenský celek vyžaduje odškodné.“ Nemravnost může přijít opravdu draho!

Pošetilý člověk, který ztratil svou důstojnost a vyčerpal své prostředky, bude naříkat: „Jak jsem nenáviděl ukázňování a mé srdce znevážilo i kárání! A nenaslouchal jsem hlasu těch, kdo mě poučovali, a nenaklonil jsem ucho ke svým učitelům. Snadno jsem se dostal do každého druhu špatnosti uprostřed sboru a shromáždění.“ (Přísloví 5:12–14)

Časem hříšník spustí — jak říká jeden badatel — „dlouhou litanii stesků: kdybych jen byl poslouchal, co mi otec říká; kdybych jen nebyl dělal všechno po svém; kdybych si byl dal poradit“. Ale když si to uvědomí, je už pozdě. Člověk, který nezůstal mravně čistý, si už zkazil život a poskvrnil svou pověst. Je skutečně důležité, abychom si uvědomili, jak velkou cenu bychom za nemravnost museli zaplatit, kdyby nás pohltila!

„Pij vodu ze své vlastní cisterny“

Vyjadřuje se snad Bible o sexuálních vztazích upjatě? Rozhodně ne. City v podobě romantické lásky a stejně i vzrušení, které muž a žena prožívají, jsou darem od Boha. Z této důvěrnosti se však má těšit pouze manželská dvojice. Ženatého muže proto Šalomoun vybízí: „Pij vodu ze své vlastní cisterny a kanoucí vody zprostřed své vlastní studny. Měla by se snad tvá zřídla rozptylovat ven, tvé proudy vody po veřejných prostranstvích? Ať se prokážou být jen pro tebe samotného, a ne pro cizí lidi s tebou.“ (Přísloví 5:15–17)

‚Vlastní cisterna‘ a ‚vlastní studna‘ jsou básnické výrazy označující milovanou manželku. Sexuální prožitek s ní je přirovnán k pití osvěžující vody. Na rozdíl od zdroje vody, který je veřejně přístupný, se cisterna nebo studna považují za soukromý majetek. A muž dostává radu, aby zplodil děti doma se svou manželkou, a ne aby své semeno rozptyloval po veřejných náměstích, to znamená mezi jinými ženami. Muž tedy dostává jednoznačnou radu, aby byl věrný své manželce.

Moudrý muž pokračuje: „Ať se tvůj zdroj vody prokáže být požehnaný, a raduj se s manželkou svého mládí, líbeznou laní a půvabnou kozorožicí. Její vlastní prsa ať tě opájejí v každé době. Její láska kéž tě stále vzrušuje.“ (Přísloví 5:18, 19)

„Zdroj vody“ neboli pramen se vztahuje na zdroj sexuálního uspokojení. Sexuální potěšení s vlastním manželským druhem je ‚požehnané‘ — pochází od Boha. Muž je proto vybízen, aby se radoval s manželkou svého mládí. Je v jeho očích líbezná a krásná jako laň a okouzlující a půvabná jako kozorožice.

Šalomoun dále klade dvě řečnické otázky: „Proč by ses tedy, můj synu, měl vzrušovat s cizí ženou nebo objímat ňadra cizinky?“ (Přísloví 5:20) Ano, proč by měly toho, kdo je v manželství, lákat intimní styky mimo tento svazek — ať už při kontaktu s lidmi na pracovišti, ve škole nebo někde jinde?

Křesťanům, kteří jsou v manželství, dává apoštol Pavel tuto radu: „Říkám, bratři, že zbývající čas je zkrácen. Ať jsou nadále ti, kteří mají manželky, jako kdyby neměli žádné.“ (1. Korinťanům 7:29) Co to znamená? Následovníci Ježíše Krista totiž mají ‚neustále hledat nejprve království‘. (Matouš 6:33) Manželské dvojice se tedy nemají svému vzájemnému vztahu věnovat do té míry, že by zájmy Království měly v jejich životě místo pouze druhořadé.

Je nutné sebeovládání

Sexuální touhy je možné ovládat. Ti, kdo touží po Jehovově schválení, je ovládat musí. „To, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva, aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou vlastní nádobou [svým vlastním tělem] v posvěcení a cti,“ nabádal apoštol Pavel. (1. Tesaloničanům 4:3, 4)

Mladí lidé by tedy neměli spěchat, aby uzavřeli manželství, sotva začnou pociťovat, že se v nich probouzejí sexuální podněty. Manželství znamená závazek, a má-li někdo této odpovědnosti v životě dostát, je k tomu nutná zralost. (1. Mojžíšova 2:24) Je lépe počkat, dokud člověk ‚nepřekročí rozkvět mládí‘ — období, kdy jsou sexuální pocity silné a mohou pokřivit jeho úsudek. (1. Korinťanům 7:36) A je opravdu nemoudré a hříšné, jestliže se dospělý člověk, který touží po manželství, zaplete do nemravných styků jen proto, že v jeho okolí žádný případný manželský partner není.

„Ničemného dohoní jeho vlastní provinění“

Základní důvod, proč je sexuální nemravnost nesprávná, tkví v tom, že Jehova — Dárce života a Ten, kdo lidem poskytl sexuální schopnost — nemravnost odsuzuje. Nejsilnější podnět k zachování mravní čistoty tedy král Šalomoun dává těmito slovy: „Vždyť Jehova má před očima mužovy cesty a sleduje všechny jeho stopy.“ (Přísloví 5:21) Ano, před očima Boha, „jemuž máme skládat účty“, se nic neukryje. (Hebrejcům 4:13) Každý projev sexuální nečistoty, bez ohledu na to, jak je tajný a jaké snad jsou jeho tělesné nebo společenské důsledky, jistě poškodí náš vztah k Jehovovi. Je opravdu hloupé, jestliže někdo lehkomyslně přijde o pokoj s Bohem kvůli několika okamžikům nedovolené rozkoše.

Mohlo by se zdát, že někteří lidé holdují svému nemravnému jednání beztrestně — ale ne nadlouho. Šalomoun prohlašuje: „Ničemného dohoní jeho vlastní provinění, a bude chycen do provazů svého vlastního hříchu. Bude to on, kdo zemře, protože zde není ukázňování a protože schází z cesty ve své hojné pošetilosti.“ (Přísloví 5:22, 23)

Proč by měl někdo z nás sejít z cesty? Vždyť před svůdnými cestami světa nás kniha Přísloví předem varuje. A ukazuje nám, jakou cenu si od nás sexuální nemravnost obvykle vyžádá — naše zdraví, hmotné prostředky, naši sílu a naši důstojnost. Budeme-li v tomto směru uplatňovat jasnou prozíravost, nikdy nedojde k tomu, že bychom museli pronášet dlouhou litanii stesků. Budeme-li uplatňovat rady, které nám Jehova dal ve svém inspirovaném Slovu, můžeme v nemorálním světě zůstat mravně čistí.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 30]

Následky nemravnosti jsou hořké jako pelyněk

[Obrázky na straně 31]

„Raduj se s manželkou svého mládí“