Jak běžíš v závodu o život?
„Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ — 1. KORINŤANŮM 9:24.
1. K čemu přirovnává Bible náš křesťanský běh?
NAŠE úsilí o získání věčného života přirovnává Bible k závodu. Apoštol Pavel o sobě na konci svého života řekl: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru.“ Spolukřesťany nabádal, aby jednali stejně. Řekl totiž: „Odložme také každou zátěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ — 2. Timoteovi 4:7; Hebrejcům 12:1.
2. Jaký povzbuzující start vidíme v závodu o život?
2 Toto srovnání je výstižné, protože závod má start, určenou dráhu a cílovou čáru neboli cíl. Stejně probíhá i náš duchovní postup k životu. Jak jsme viděli, každým rokem slibně nastupuje závod o život statisíce lidí. Krokem oddanosti a křtem ve vodě například během posledních pěti let oficiálně zahájilo tento závod 1 336 429 osob. Takový energický start je velice povzbuzující. Důležité však je v závodu setrvat, dokud nedosáhneme cílové čáry. Setrváváš v něm?
Závod o život
3, 4. a) Jak Pavel poukázal na to, že je důležité v závodu udržovat tempo? b) Jak někteří nedbali Pavlovy rady?
3 Pavel chtěl zdůraznit, jak důležité je v závodu vytrvat, a proto upozornil: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ — 1. Korinťanům 9:24.
4 Ano, ve starověkých hrách mohl získat cenu jen jeden. V závodu o život však může získat cenu každý. Je pouze nutné vydržet až do finiše! Je radostné, že mnozí běželi závod věrně až do konce svého života, stejně jako apoštol Pavel. A milióny v běhu pokračují. Někteří však přestali postupovat kupředu, přestali usilovat o dosažení cílové čáry. Místo toho připustili, aby jim různé věci překážely, a pak buď ze závodu odstoupili, nebo byli nějak diskvalifikováni. (Galaťanům 5:7) To by mělo být pro každého z nás podnětem, abychom prozkoumali, jak běžíme v závodu o život my.
5. Přirovnával Pavel závod o život ke sportovní soutěži? Vysvětli to.
5 Může vzniknout otázka: Co měl Pavel na mysli, když řekl, že „pouze jeden obdrží cenu“? Jak jsme již uvedli, nemínil tím, že ze všech, kteří se pustili do závodu o život, obdrží odměnu v podobě věčného života pouze jeden. Je zřejmé, že tak to nemohlo být, protože Pavel opětovně objasňoval, že je Boží vůlí, aby byli zachráněni lidé všeho druhu. (Římanům 5:18; 1. Timoteovi 2:3, 4; 4:10; Titovi 2:11) Neříkal, že závod o život je nějakou soutěží, v níž se každý účastník snaží porazit všechny ostatní. Korinťané až příliš dobře věděli, že takový duch soutěživosti panoval mezi soupeři při tamních isthmických hrách, které prý tehdy byly ještě věhlasnější než hry olympijské. Co tedy měl Pavel na mysli?
6. Jaký poznatek ohledně Pavlova pojednání o běžci a závodu se objasňuje z kontextu?
6 Pavel uvedl názorný příklad běžce především v souvislosti s pojednáním o svých vlastních vyhlídkách na záchranu. V předcházejících verších líčil svou tvrdou práci a úsilí, které vynakládal v mnoha směrech. (1. Korinťanům 9:19–22) Pak ve verši 23 řekl: „Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ Uvědomoval si, že pouze to, že byl vybrán za apoštola nebo že již mnoho let kázal jiným, není pro něj zárukou záchrany. Aby mohl mít podíl na projevech požehnání spojených s dobrou zprávou, musí dále vynakládat všechny své síly v zájmu dobrého poselství. Musí běžet s pevným odhodláním zvítězit a musí vynakládat takové úsilí, jako kdyby se účastnil závodu v běhu při isthmických hrách, v nichž „pouze jeden obdrží cenu“. — 1. Korinťanům 9:24a.
7. Co je nutné, jestliže máme ‚běžet tak, abychom jí dosáhli‘?
7 Z toho se můžeme mnohému naučit. Je sice pravda, že zvítězit chce každý účastník závodu, ale vyhlídku na vítězství mají jen ti, kteří jsou k tomu nezvratně rozhodnuti. Neměli bychom se tedy oddávat pocitu spokojenosti jen proto, že jsme se k závodu připojili. Neměli bychom si myslet, že všechno bude krásné, protože jsme ‚v pravdě‘. Můžeme si říkat křesťané, ale máme podklady, kterými bychom prokázali, že křesťany skutečně jsme? Děláme například věci, o nichž víme, že by je křesťan měl dělat — účastníme se křesťanských shromáždění, podílíme se na kazatelské službě a podobně? Pokud to činíme, je to chvályhodné a měli bychom se snažit takové vynikající návyky si uchovávat. Mohli bychom však mít větší užitek z toho, co děláme? Jsme například vždy připraveni přispět něčím ke shromáždění? Snažíme se uplatňovat ve svém osobním životě to, co se učíme? Věnujeme pozornost tomu, abychom se zlepšovali ve svých schopnostech a dokázali vydávat důkladné svědectví, i když se v kazatelské službě setkáváme s překážkami? Jsme ochotni ujmout se náročného úkolu, totiž vykonávat dodatečné návštěvy u osob, jež projevily zájem, a vést domácí biblická studia? „Běžte tak, abyste jí dosáhli,“ nabádal Pavel. — 1. Korinťanům 9:24b.
Cvič se v sebeovládání ve všem
8. Co možná podnítilo Pavla, aby nabádal spolukřesťany, že ‚se mají ve všem cvičit v sebeovládání‘?
8 Pavel za svého života viděl mnohé, kteří zpomalili, byli zavlečeni pryč nebo se v závodu o život vzdali. (1. Timoteovi 1:19, 20; Hebrejcům 2:1) Proto opakovaně spolukřesťanům připomínal, že se účastní namáhavého a nepřetržitého závodu. (Efezanům 6:12; 1. Timoteovi 6:12) Názorný příklad běžce rozvinul ještě dále a řekl: „Nadto každý, kdo se účastní zápolení, se ve všem cvičí v sebeovládání.“ (1. Korinťanům 9:25a) Těmito slovy Pavel nepřímo poukázal na něco, co korintští křesťané velmi dobře znali, totiž na tvrdý trénink, kterému se podrobovali závodníci při isthmických hrách.
9, 10. a) Jak popisuje jeden pramen závodníky při isthmických hrách? b) Co je na tomto popise zvlášť hodné povšimnutí?
9 Zde je živý popis závodníka při tréninku:
„Ochotně a bez reptání se podřizuje pravidlům a omezením souvisejícím s jeho desetiměsíčním tréninkem, bez něhož by možná vůbec nezávodil. . . Je hrdý na své drobné útrapy a chvíle únavy a strádání a považuje to všechno za věc cti, přičemž se svědomitě vystříhá všeho, co by mohlo byť i sebeméně oslabit jeho naději na úspěch. Pozoruje, jak jiní muži jedí podle chuti a odpočívají, zatímco on těžce supí vypětím, jak si oni hoví v lázni a prožívají život v zábavách; sotva kdy ho však napadne prchavá závistivá myšlenka, protože celým srdcem touží po ceně, a tvrdý trénink je nevyhnutelný. Ví, že ztratí všechny šance, jestliže v kterékoli chvíli nebo při kterékoli příležitosti poleví v přísné kázni.“ — The Expositor’s Bible, svazek V, strana 674.
10 Mimořádně zajímavé je zjištění, že ten, kdo se podrobuje tréninku, „považuje za věc cti“ podvolit se takové přísné metodě sebezapření. Ano, „sotva kdy ho. . . napadne prchavá závistivá myšlenka“, když vidí, jak si druzí užívají života bezstarostně a v pohodlí. Můžeme se z toho něčemu naučit? Jistě můžeme.
11. Jakého nesprávného názoru se musíme vyvarovat, když se účastníme závodu o život?
11 Vzpomeňme si na Ježíšova slova, že „široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kteří se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kteří ji nalézají“. (Matouš 7:13, 14) Ty sám se snažíš postupovat po ‚stísněné cestě‘, ale nezávidíš přitom těm, kteří jdou po té druhé cestě, že si zdánlivě užívají svobody a bezstarostnosti? Máš snad pocit, že přicházíš o něco z toho, co dělají druzí, co nemusí samo o sobě vypadat tak špatné? Takové myšlenky nás mohou snadno napadnout, jestliže stále nepamatujeme na to, proč konáme tento závod. „Oni to ovšem dělají, aby dostali porušitelnou korunu, ale my neporušitelnou,“ řekl Pavel. — 1. Korinťanům 9:25b.
12. Proč lze říci, že sláva a proslulost, o něž lidé usilují, se podobají porušitelné koruně udílené při isthmických hrách?
12 Vítěz při isthmických hrách obdržel věnec z chvojí isthmické borovice nebo z jiné podobné rostliny, věnec, který pravděpodobně za několik dnů nebo týdnů zvadl. Sportovci ovšem nezápolili o pomíjivý věnec, ale o slávu, čest a proslulost, která s ním byla spojena. Jeden pramen uvádí, že vítěz byl při návratu domů vítán jako hrdinský dobyvatel. Často byly strženy městské hradby, aby mohl projít jeho průvod, a k jeho poctě byly stavěny sochy. Přesto však byla jeho sláva porušitelná. Dnes má jen málo lidí vůbec nějakou představu, kdo byli tito vítězní hrdinové, a velice pravděpodobně jim na tom nezáleží. Ti, kteří obětují čas, energii, zdraví, a dokonce i rodinné štěstí, aby ve světě získali moc, proslulost a bohatství, ale kteří nejsou bohatí vůči Bohu, zjistí, že jejich hmotařská „koruna“ je jen pomíjivá — stejně jako jejich život. — Matouš 6:19, 20; Lukáš 12:16–21.
13. V čem se liší způsob života člověka, který se účastní závodu o život, a způsob života sportovce?
13 Závodníci při sportovních hrách jsou snad ochotní přijmout přísné tréninkové podmínky, například takové, jaké byly popsány výše, ale ty platí jen po určitou dobu. Jakmile hry skončí, vracejí se závodníci zpět k normálnímu způsobu života. Snad občas trénují, aby zůstali ve formě, ale přísné sebezapírání již neuplatňují, alespoň dokud se nepřiblíží další závod. Ti, kteří se účastní závodu o život, jsou na tom jinak. Trénink a sebezapírání pro ně musí být způsobem života. — 1. Timoteovi 6:6–8.
14, 15. Proč musí závodník v závodu o život projevovat sebeovládání stále?
14 „Jestliže chce někdo jít za mnou,“ řekl Ježíš Kristus před shromážděnými učedníky i jinými lidmi, „ať zapře sám sebe (nebo: „musí sám sobě říci ‚ne‘ “, překlad od Charlese B. Williamse), vezme svůj mučednický kůl a stále mě následuje.“ (Marek 8:34) Když přijmeme toto pozvání, musíme být připraveni činit to „stále“, ne snad proto, že by sebezapírání přinášelo nějakou zvláštní zásluhu, ale protože jediná chvilková nerozvážnost, jediné selhání zdravého úsudku může zmařit všechno, co se dosud vybudovalo, a může dokonce ohrozit naše věčné blaho. Duchovní pokrok obvykle postupuje dost pomalu, ale jak rychle může být zmařen, jestliže nejsme neustále ve střehu!
15 Pavel dále zdůrazňoval, že musíme projevovat sebeovládání „ve všem“, to znamená, že to musíme soustavně činit ve všech životních situacích. To je velice rozumné. Jestliže totiž některý cvičenec holduje tělesným požitkům nebo nevázanému životu, jaký smysl pak bude mít všechna ta tělesná námaha a únava, kterou snáší? Stejně musíme i my při našem závodu o život projevovat sebeovládání ve všem. Někdo se snad ovládá v takových věcech, jako je opilství nebo smilstvo, ale hodnota jeho sebeovládání se snižuje, jestliže je domýšlivý a svárlivý. Nebo co když je shovívavý a laskavý k druhým, ale ve svém soukromém životě skrývá nějaký tajný hřích? Má-li sebeovládání přinést plný užitek, musíme je projevovat „ve všem“. — Srovnej Jakuba 2:10, 11.
Běž „způsobem, který není nejistý“
16. Co znamená běžet „způsobem, který není nejistý“?
16 Pavel věděl, že na to, abychom měli v závodu o život úspěch, musíme vynakládat usilovnou snahu. Proto dále řekl: „Běžím tedy způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu.“ (1. Korinťanům 9:26) Výraz „nejistý“ doslova znamená „nezřetelný“ (Kingdom Interlinear, Meziřádkový překlad Království, angl.), „nepozorovaný, nenápadný“ (Lange’s Commentary, Langeův Komentář, angl.). Běžet „způsobem, který není nejistý“, tedy znamená, že by mělo být každému pozorovateli zcela zřejmé, kam běžec směřuje. Překlad The Anchor Bible uvádí „nekličkuji“. Kdybys viděl dvojici stop, které se klikatí sem a tam po pláži, občas se stáčejí do kruhu a někdy se dokonce i vracejí, sotva by tě napadlo, že ten člověk vůbec běžel, tím méně že měl nějakou představu, kam směřuje. Kdybys však viděl dvojici stop, které tvoří dlouhou, přímou linii, přičemž jde jedna stopa za druhou, všechny stejně daleko od sebe, usoudil bys, že ty stopy zanechal člověk, který přesně ví, kam jde.
17. a) Jak Pavel ukázal, že způsob, jak běží, „není nejistý“? b) Jak můžeme Pavla v tomto směru napodobovat?
17 Z Pavlova života je jasně vidět, že běžel „způsobem, který není nejistý“. Mnoha doklady mohl potvrdit, že je křesťanským služebníkem a apoštolem. Měl jen jediný cíl, a po celý svůj život se usilovně snažil jej dosáhnout. Nikdy se ze své dráhy nedal vychýlit úsilím o slávu, moc, bohatství nebo pohodlí, ačkoli snad mohl toho všeho dosáhnout. (Skutky 20:24; 1. Korinťanům 9:2; 2. Korinťanům 3:2, 3; Filipanům 3:8, 13, 14) Jakou dráhu vidíš ty, když se podíváš zpět na svůj život? Je to rovná linie s jasným směrem, nebo je to čára, která se bezcílně klikatí? Nasvědčuje něco tomu, že zápolíš v závodu o život? Pamatuj, že se tohoto závodu neúčastníme jen jakoby formálně, ale tak, abychom dospěli k cílové čáře.
18. a) Jaké naše jednání by se podobalo úderům ‚do vzduchu‘? b) Proč to je nebezpečný způsob jednání?
18 Pavel pak využil pro srovnání ještě jinou sportovní disciplínu a řekl: „Mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu.“ (1. Korinťanům 9:26b) V našem zápase o život máme mnoho nepřátel, k nimž patří Satan, svět a naše nedokonalost. Jako starověký boxer musíme být schopni srážet je dobře cílenými silnými ranami. Je radostné, že nás Jehova Bůh cvičí a v boji nám pomáhá. Dává nám pokyny ve svém Slovu, v publikacích založených na Bibli a při křesťanských shromážděních. Jestliže však sice Bibli a tyto publikace čteme a na shromáždění chodíme, ale v praxi poznatky neuplatňujeme, nemrháme snad úsilím, protože ‚bijeme do vzduchu‘? Takové jednání nás uvádí do velmi nebezpečné situace. Domníváme se, že bojujeme, a tak získáme klamný pocit jistoty, ale nad svými nepřáteli nevítězíme. Proto učedník Jakub upozornil: „Staňte se. . . činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.“ Rány „do vzduchu“ naše protivníky neochromí, a stejně tak není žádná záruka, že činíme Boží vůli, pokud budeme „pouze posluchači“. — Jakub 1:22; 1. Samuelova 15:22; Matouš 7:24, 25.
19. Jak se můžeme postarat o to, abychom nebyli nějak neschváleni?
19 Nakonec nám Pavel řekl své tajemství úspěchu: „Tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Korinťanům 9:27) Podobně jako Pavel musíme i my ovládnout své nedokonalé tělo a nesmíme dovolit, aby tělo ovládalo nás. Je zapotřebí, abychom vykořenili tělesné sklony, tužby a žádosti. (Římanům 8:5–8; Jakub 1:14, 15) Takový zákrok může být bolestivý, neboť slovo přeložené jako „tluču“ znamená doslova ‚udeřit pod oko‘ (Kingdom Interlinear). Není však lepší utržit jakoby modřinu kolem oka a žít, než se poddat žádostem padlého těla a zemřít? — Srovnej Matouše 5:28, 29; 18:9; 1. Jana 2:15–17.
20. Proč je nyní mimořádně nutné prozkoumat způsob, jak běžíme v závodu o život?
20 V dnešní době se již blížíme k cílové čáře závodu. Čas, kdy se budou udílet ceny, je blízko. Pro pomazané křesťany to je ‚cena Božího povolání vzhůru prostřednictvím Krista Ježíše‘. (Filipanům 3:14) Pro ty, kteří patří k velkému zástupu, to je věčný život na rajské zemi. Jde skutečně o mnoho, a proto buďme rozhodní, jako byl kdysi Pavel, abychom ‚nebyli nějak neschváleni‘. Ať si každý z nás vezme k srdci příkaz: „Běžte tak, abyste jí dosáhli.“ — 1. Korinťanům 9:24, 27.
Vzpomínáš si?
◻ Proč je vhodné přirovnat křesťanův život k závodu?
◻ V čem se závod o život liší od závodu v běhu?
◻ Proč musíme projevovat sebeovládání stále a „ve všem“?
◻ Jak člověk běží „způsobem, který není nejistý“?
◻ Proč je nebezpečné pouze ‚bít do vzduchu‘?
[Obrázek na straně 16]
Věnec vítěze vadne stejně jako vítězova sláva a pocta