Proč máme mít úctu k autoritě?

1, 2. (a) S čím musí čas od času bojovat každý z nás? (b) O kterých otázkách budeme uvažovat?

UŽ JSTE někdy sledovali, jak reaguje malé dítě, když má udělat něco, co ve skutečnosti udělat nechce? Z jeho tváře je jasně vidět vnitřní boj. Slyší, co mu rodiče říkají, a ví, že by je mělo poslouchat. V tomto případě však poslechnout nechce. To, co se v něm odehrává, zažíváme čas od času všichni.

² Projevovat úctu k autoritě pro nás není vždy snadné. Stalo se vám někdy, že jste se nějaké autoritě nechtěli podřídit? Pokud ano, nejste sami. Zdá se, že žádná jiná doba se nevyznačovala takovou neúctou k autoritě jako ta dnešní. Bible však říká, že těm, kteří nad námi mají autoritu, musíme projevovat úctu. (Přísloví 24:21) Je to nezbytné k tomu, abychom zůstali v Boží lásce. Přirozeně však vznikají některé otázky: Proč pro nás může být těžké respektovat autoritu? Proč to od nás Jehova vyžaduje a co nám pomůže, abychom to dělali? A jakými způsoby můžeme úctu k autoritě dávat najevo?

3, 4. Jak začal existovat hřích a nedokonalost a proč je kvůli naší hříšné podstatě těžké respektovat autoritu?

³ Uvažujme krátce o dvou důvodech, proč pro nás může být těžké projevovat úctu těm, kdo mají nějakou autoritu. Prvním důvodem je, že jsme nedokonalí. Druhým důvodem je, že nedokonalí jsou i ti, kdo určitou autoritu mají. Hřích a nedokonalost začaly existovat dávno v minulosti v zahradě Eden, když se Adam s Evou vzbouřili proti Boží autoritě. Hřích tedy začal se vzpourou. Od té doby mají lidé vrozený sklon bouřit se. (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:1–7; Žalm 51:5; Římanům 5:12)

⁴ Naše hříšná podstata je příčinou toho, že máme sklon k pýše a domýšlivosti, zatímco na pokoře musíme usilovně pracovat. Zatvrzelosti a pýše můžeme podlehnout i po mnoha letech věrné služby Bohu. Uvažujme například o Korachovi, který se věrně držel Božího lidu i navzdory mnoha těžkostem. Toužil však po větší autoritě a opovážlivě vedl vzpouru proti Mojžíšovi, který byl v té době nejmírnějším ze všech lidí. (4. Mojžíšova 12:3; 16:1–3) Přemýšlejme také o králi Uzzijášovi. Pýcha ho vedla k tomu, že vstoupil do Jehovova chrámu a začal tam vykonávat posvátnou službu, jež byla vyhrazena pouze kněžím. (2. Paralipomenon 26:16–21) Oba muži za svou vzpouru draze zaplatili. Tyto negativní příklady jsou pro nás varováním. Připomínají nám, že musíme bojovat proti pýše, kvůli které je obtížné autoritu respektovat.

 5. Jak zneužívali nedokonalí lidé svou autoritu?

⁵ Na druhou stranu, nedokonalí lidé, kteří měli určité postavení, značnou měrou přispěli k tomu, že úcta k autoritě byla podkopána. Mnozí jednali krutě, hrubě nebo tyransky. Lidská historie je vlastně přehlídkou toho, jak byla moc zneužívána. (Kazatel 8:9) Například Saul byl dobrý a pokorný člověk, když ho Jehova vybral za krále. Podlehl však pýše a žárlivosti a začal pronásledovat věrného Davida. (1. Samuelova 9:20, 21; 10:20–22; 18:7–11) David se později stal jedním z nejlepších izraelských králů, ale přesto svou moc zneužil. Přivlastnil si manželku Chetity Urijáše a poslal tohoto nevinného muže do předních řad, aby padl v bitvě. (2. Samuelova 11:1–17) Je tedy zřejmé, že v důsledku nedokonalosti je pro lidi obtížné správně zacházet se svěřenou autoritou. A když ti, kdo nějakou autoritu mají, nerespektují Jehovu, pak svou moc zneužívají ještě ve větší míře. Jeden britský státník popsal způsoby, kterými někteří katoličtí papeži rozpoutali rozsáhlé pronásledování, a potom uvedl: „Moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.“ Když tedy v dějinách docházelo k takovému zneužívání moci, někoho může napadnout otázka: Proč bychom měli mít k autoritě úctu?

6, 7. (a) K čemu nás podněcuje láska k Jehovovi a proč? (b) Čím se vyznačuje naše podřízenost?

⁶ Nejdůležitějším důvodem je láska — láska k Jehovovi, k našim bližním, a dokonce k nám samotným. Jehovu milujeme nade vše ostatní, a proto chceme rozradostňovat jeho srdce. (Přísloví 27:11; Marek 12:29, 30) Víme, že jeho svrchovanost neboli právo vládnout v celém vesmíru je zpochybňováno na zemi už od vzpoury v Edenu a že většina lidstva se postavila na stranu Satana a odmítla Jehovovu vládu. My však máme velkou radost, že můžeme stát na Jehovově straně. Když čteme vznešená slova ve Zjevení 4:11, dotýkají se našeho srdce. Vůbec nepochybujeme o tom, že Jehova je právoplatným Vládcem celého vesmíru. Podporujeme jeho svrchovanost a podřizujeme se jeho vládě v každodenním životě.

⁷ Taková úcta zahrnuje víc než jen poslušnost z povinnosti. Jehovu milujeme, a proto ho posloucháme ochotně. Někdy však pro nás může být velmi těžké poslouchat. V takových situacích se podobně jako malé dítě, o kterém jsme se zmínili na začátku, musíme podřízenosti učit. Vzpomeňme si, že Ježíš se podřizoval vůli svého Otce, i když se mohlo zdát, že to vůbec nebylo snadné. Svému Otci řekl: „Ať se . . . neděje má vůle, ale tvá.“ (Lukáš 22:42)

 8. (a) Jak většinou dáváme najevo podřízenost Jehovově autoritě a která situace ukazuje, jak se Jehova na takovou podřízenost dívá? (b) Co nám pomůže, abychom naslouchali radě a přijímali ukázňování? (Viz rámeček „Naslouchej radě a přijímej ukázňování“.)

⁸ Dnes k nám Jehova samozřejmě nepromlouvá osobně, ale používá své Slovo a své pozemské zástupce. Podřízenost Jehovově autoritě tedy většinou dáváme najevo tak, že projevujeme úctu těm, kterým autoritu dal nebo kterým dovolil, aby ji nad námi měli. Pokud bychom se proti takovým lidem bouřili — například tím, že bychom od nich odmítali přijmout biblickou radu nebo usměrnění —, uráželi bychom tím našeho Boha. Když Izraelité reptali a bouřili se proti Mojžíšovi, Jehova takové jednání vnímal, jako by bylo namířeno přímo proti němu. (4. Mojžíšova 14:26, 27)

 9. Proč nás láska k bližním podněcuje, abychom měli úctu k autoritě? Znázorněte to.

⁹ Úctu k autoritě dáváme najevo také z lásky k bližním. Proč to můžeme říci? Představte si, že sloužíte jako voják v armádě. Úspěch, a dokonce přežití vaší jednotky pravděpodobně závisí na spolupráci každého vojáka, na jeho poslušnosti a podřízenosti veliteli. Pokud byste toto uspořádání podkopávali tím, že byste se bouřili, mohlo by to všechny ostatní vojáky ohrozit. Je pravda, že lidské armády dnes ve světě způsobují mnoho zla. Jehova však má armádu, která působí pouze dobro. Bible mluví o Bohu na stovkách míst jako o „Jehovovi vojsk“. (1. Samuelova 1:3) Jehova je velitelem velkého množství mocných duchovních tvorů. Někdy přirovnává k vojsku i své pozemské služebníky. (Žalm 68:11; Ezekiel 37:1–10) Pokud bychom se bouřili proti lidem, kterým nad námi dal autoritu, neohrozili bychom tím bezpečí našich duchovních spolubojovníků? Bouří-li se křesťan proti jmenovaným starším, mohou trpět také ostatní členové sboru. (1. Korinťanům 12:14, 25, 26) Podobně když se bouří dítě, trpí tím pravděpodobně celá rodina. Svou lásku k bližním tedy dáváme najevo tím, že projevujeme úctu těm, kdo mají autoritu, a spolupracujeme s nimi.

10, 11. Co dalšího nám pomáhá, abychom poslouchali autoritu?

¹⁰ Úctu k autoritě máme také proto, že je to v našem vlastním zájmu. Když nás Jehova žádá, abychom respektovali autoritu, často se zmiňuje o tom, jaký užitek nám to přinese. Například děti vybízí, aby poslouchaly své rodiče a díky tomu žily dlouho a šťastně. (5. Mojžíšova 5:16; Efezanům 6:2, 3) Říká nám, abychom měli úctu ke sborovým starším, protože v opačném případě by to vedlo k naší duchovní škodě. (Hebrejcům 13:7, 17) A Jehova nás také nabádá, abychom poslouchali světské autority, protože to slouží k naší ochraně. (Římanům 13:4)

¹¹ Když víme, proč Jehova chce, abychom byli poslušní, jistě nám to pomáhá mít k autoritě úctu. Uvažujme nyní o tom, jak můžeme takovou úctu dávat najevo ve třech důležitých oblastech života.

12. Jakou úlohu v rodině dostal od Jehovy manžel a jakým způsobem by ji měl plnit?

¹² Původcem rodinného uspořádání je Jehova. Je Bohem pořádku, a proto rodinu vytvořil tak, aby mohla dobře fungovat. (1. Korinťanům 14:33) Manžel dostal od Jehovy autoritu být hlavou rodiny. Úctu ke své hlavě, Kristu Ježíši, projevuje tím, že napodobuje způsob, jak Ježíš jedná jako hlava sboru. (Efezanům 5:23) Manžel se proto této své odpovědnosti nezříká, ale odhodlaně ji plní. Jedná s láskou a rozumně, ne tyransky nebo drsně. Pamatuje na to, že nemá absolutní autoritu, ale je vždy podřízen Jehovově autoritě.

13. Jak může manželka plnit svou úlohu v rodině způsobem, který se Jehovovi líbí?

¹³ Manželka svému manželovi pomáhá a je jeho doplňkem. I ona má v rodině určitou autoritu, protože Bible mluví o ‚zákonu matky‘. (Přísloví 1:8) Její autorita je však podřízena autoritě jejího manžela. Křesťanská manželka projevuje úctu k manželově autoritě tím, že mu pomáhá plnit úlohu hlavy rodiny. Nesnižuje ho, nemanipuluje s ním ani se nesnaží uchvátit jeho postavení, ale podporuje ho a spolupracuje s ním. Když s nějakým jeho rozhodnutím nesouhlasí, může s úctou vyjádřit svůj názor, ale přesto se manželovi podřídí. Pokud její manžel není věřící, může se manželka dostávat do mnoha náročných situací. Podřizuje se mu však, a to ho může podnítit, aby začal poznávat Jehovu. (1. Petra 3:1)

14. Jak mohou děti dělat radost rodičům i Jehovovi?

¹⁴ Děti rozradostňují Jehovovo srdce tím, že poslouchají své rodiče. Projevují jim tak úctu, a stejně jako Jehovovi, i rodičům to přináší radost. (Přísloví 10:1) Této zásady poslušnosti se drží i děti v neúplných rodinách, protože si uvědomují, že rodič ještě více potřebuje jejich podporu a spolupráci. V rodinách, kde všichni plní úlohu, kterou jim Bůh určil, je pokojná a radostná atmosféra. To vrhá příznivé světlo na Původce všech rodin, Jehovu Boha. (Efezanům 3:14, 15)

15. (a) Jak můžeme ve sboru dávat najevo, že respektujeme Jehovovu autoritu? (b) Jaké zásady nám mohou pomoci, abychom poslouchali ty, kteří poskytují vedení? (Viz rámeček „Poslouchejte ty, kteří . . . poskytují vedení“.)

¹⁵ Jehova ustanovil svého Syna za Vládce křesťanského sboru. (Kolosanům 1:13) Ježíš zase pověřil svého ‚věrného a rozvážného otroka‘, aby se staral o duchovní potřeby Božího lidu zde na zemi. (Matouš 24:45–47) Třídu otroka zastupuje vedoucí sbor svědků Jehovových. Dnes, stejně jako v křesťanském sboru v prvním století, dává vedoucí sbor pokyny a rady starším, a to buď přímo nebo prostřednictvím svých zástupců, jako jsou například cestující dozorci. Když každý z nás respektuje autoritu křesťanských starších, poslouchá tím Jehovu. (Hebrejcům 13:17)

16. Co to znamená, že starší jsou jmenováni svatým duchem?

¹⁶ Starší a služební pomocníci nejsou dokonalí. Mají chyby stejně jako ostatní křesťané. Přesto jsou starší označeni za „dary v podobě lidí“, protože pomáhají členům sboru, aby zůstali duchovně silní. (Efezanům 4:8) Jsou jmenováni svatým duchem. (Skutky 20:28) V jakém smyslu? Tito muži musí nejprve splňovat požadavky uvedené v Božím Slově, které je svatým duchem inspirováno. (1. Timoteovi 3:1–7, 12; Titovi 1:5–9) Kromě toho, když starší zvažují, zda nějaký bratr tyto požadavky splňuje, upřímně se modlí, aby je Jehova svým svatým duchem vedl.

17. Proč křesťanky nosí při některých sborových činnostech pokrývku hlavy?

¹⁷ Je možné, že ve sboru není k dispozici starší ani služební pomocník, který by se ujal úkolu, jenž bývá těmto bratrům běžně přidělován, jako je například vedení schůzky před kazatelskou službou. V takových případech ho může zastoupit jiný pokřtěný bratr. Není-li přítomen žádný bratr, může to udělat způsobilá křesťanská sestra. Pokud ale žena plní úlohu, která za normálních okolností přísluší pokřtěnému muži, pak musí mít pokrývku hlavy.a (1. Korinťanům 11:3–10) Tento požadavek však ženy nijak nesnižuje. Je to pro ně naopak příležitost, aby projevily úctu k Jehovově zásadě vedení prostřednictvím hlavy, a to jak v rodině, tak ve sboru.

18, 19. (a) Jaká zásada je uvedena v Římanům 13:1–7? (b) Jak dáváme najevo úctu ke světským autoritám?

¹⁸ Praví křesťané se svědomitě drží zásady uvedené v Římanům 13:1–7. Z těchto veršů je patrné, že ‚nadřazenými autoritami‘ jsou míněny světské vlády. Dokud jim Jehova dovoluje, aby existovaly, mají důležitou úlohu — udržují ve společnosti určitou míru pořádku a poskytují potřebné služby. Úctu k těmto autoritám projevujeme tak, že dbáme na to, abychom dodržovali zákony. Platíme všechny daně, které platit máme, řádně vyplňujeme formuláře a dokumenty, které od nás úřady vyžadují, a jednáme v souladu se zákony, které se týkají nás, naší rodiny, podnikání nebo majetku. Světským autoritám se však nepodřizujeme tehdy, když po nás chtějí, abychom přestali poslouchat Boha. V takové situaci reagujeme stejně jako apoštolové, kteří řekli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Skutky 5:28, 29; viz rámeček „Koho bych měl poslouchat?“)

¹⁹ Úctu ke světským autoritám projevujeme také tím, jak se k nim chováme. Někdy jednáme přímo s vládními úředníky. Apoštol Pavel jednal s takovými vládci, jako byl král Herodes Agrippa nebo místodržitel Festus. Tito muži měli vážné chyby, ale přesto s nimi Pavel mluvil uctivě. (Skutky 26:2, 25) Pavlův příklad bychom měli napodobovat, ať už mluvíme s významným vládním úředníkem nebo s místním policistou. Mladí křesťané, kteří chodí do školy, se snaží projevovat podobnou úctu svým učitelům a jiným zaměstnancům školy. Takovou úctu samozřejmě neomezujeme jen na ty, kdo s námi sympatizují, ale jsme uctiví i k těm, kdo jsou vůči nám nepřátelští. Ano, i nevěřící by si měli povšimnout našeho uctivého jednání. (Římanům 12:17, 18; 1. Petra 3:15)

20, 21. Jaká požehnání to přináší, když projevujeme úctu k autoritě?

²⁰ Snažme se jednat s druhými co nejuctivěji. Apoštol Petr napsal: „Ctěte lidi všeho druhu.“ (1. Petra 2:17) Když lidé cítí, že k nim máme opravdovou úctu, může to na ně hluboce zapůsobit. Pamatujme, že tato vlastnost je stále vzácnější. Když ji tedy projevujeme, je to jeden ze způsobů, jak uplatňujeme Ježíšův pokyn: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:16)

²¹ V tomto potemnělém světě jsou upřímní lidé přitahováni k duchovnímu světlu. Když tedy druzí vidí, že jednáme uctivě v rodině, ve sboru i vůči světským autoritám, může je to podnítit, aby začali chodit ve světle s námi. Kdo by si něco takového nepřál? Ale i kdyby se to nestalo, jedna věc je jistá — projevujeme-li úctu lidem, dělá to radost Jehovovi Bohu a pomáhá nám to, abychom zůstávali v jeho lásce. A to je ta největší odměna.