Kapitola 6

Zázraky — Skutečně se staly?

Jednoho dne roku 31 n. l. byl Ježíš se svými učedníky na cestě do Nain, města v severní Palestině. Když se přiblížili k městské bráně, setkali se s pohřebním průvodem. Zemřelý byl mladý muž. Jeho matka byla vdova a ten mladík byl její jediný syn, takže nyní zůstala docela sama. Zpráva říká, že Ježíš „byl pohnut lítostí nad ní a řekl jí: ‚Přestaň plakat.‘ Na to přistoupil a dotkl se már, a nosiči se zastavili a on řekl: ‚Mladý muži, říkám ti: Vstaň!‘ A mrtvý se posadil a začal mluvit.“ (Lukáš 7:11–15)

1. (Včetně úvodu.) a) Jaký zázrak vykonal Ježíš u města Nain? b) Jak důležité místo mají v Bibli zázraky? Věří ale všichni lidé, že se zázraky skutečně staly?

TO JE příběh, který zahřeje u srdce. Ale je pravdivý? Mnoha lidem připadá obtížné věřit, že se takové věci skutečně staly. Zázraky jsou však nedílnou součástí biblického záznamu. Věřit Bibli znamená věřit, že se stávaly zázraky. Vnitřní struktura biblické pravdy ve skutečnosti závisí na jednom velice důležitém zázraku, totiž na vzkříšení Ježíše Krista.

Proč někteří lidé nevěří

2, 3. Jak uvažoval skotský filozof David Hume ve snaze dokázat, že se zázraky nedějí?

² Věříte v zázraky? Nebo máte dojem, že věřit v zázraky, tedy v neobvyklé události, které svědčí o nadlidském zásahu, je v dnešní vědecké době nelogické? Pokud v zázraky nevěříte, nejste první. Před dvěma sty lety měl stejný problém skotský filozof David Hume. Možná, že v zázraky nevěříte z podobných důvodů jako on.

³ K námitkám, které proti zázrakům vznesl Hume, patřily tři základní myšlenky.¹ Za prvé píše: „Zázrak je porušení přírodních zákonů.“ Člověk se spoléhá na přírodní zákony odedávna. Ví, že pokud něco upustíme, upadne to; že slunce každé ráno vychází a každý večer zapadá, a tak dále. Instinktivně ví, že takové jevy budou vždy probíhat způsobem, který zná. Nikdy se nestane nic, co by bylo v rozporu s přírodními zákony. Hume se domníval, že tento ‚důkaz‘ je „tak dokonalý, jak si jen dovedeme důvod odvozený ze zkušenosti představit“ a že svědčí proti tomu, že by zázraky byly možné.

4, 5. Které dva další důvody David Hume uvedl, aby dokázal, že zázraky nejsou možné?

⁴ Jako druhou myšlenku uvedl to, že lidé se dají snadno oklamat. Někteří lidé v divy a zázraky věřit chtějí, zejména pokud mají něco společného s náboženstvím, a ukázalo se, že mnoho takzvaných zázraků byly podvody. Jeho třetí námitkou bylo to, že zprávy o zázracích obvykle pocházejí z dob nevědomosti. Čím jsou lidé vzdělanější, tím méně je zpráv o zázracích. Hume o tom napsal: „Je divné, . . . že se takové zázračné věci nedějí dnes.“ To byl tedy podle jeho názoru důkaz, že se nestaly vůbec nikdy.

⁵ V podstatě o tyto myšlenky se opírají námitky proti zázrakům až dodnes. Zabývejme se proto postupně každou z Humeových námitek.

Proti přírodním zákonům?

6. Proč je nelogické vznášet proti zázrakům námitku, že jsou ‚porušením přírodních zákonů‘?

⁶ Co říci k námitce, že zázraky jsou „porušení přírodních zákonů“, a že se tedy nemohou stát? Na první pohled snad toto tvrzení vypadá pravdivě; prozkoumejme však, co se tím vlastně říká. Zázrak může být obvykle definován jako událost, která nastane mimo rámec normálních přírodních zákonů.a Je to jev neočekávaný, a pozorovatelé jsou proto přesvědčeni, že byli svědky nadlidského zásahu. Hume tedy svou námitkou vlastně říká: ‚Zázraky jsou nemožné, protože to jsou zázraky.‘ Nebylo by lepší vyvarovat se takového ukvapeného závěru a raději nejdříve posoudit důkazy?

7, 8. a) Proč dnes vědci zaujímají v souvislosti se známými přírodními zákony méně dogmatické stanovisko k tomu, co je možné, a co ne? b) Jestliže věříme v Boha, jak bychom také měli pohlížet na jeho schopnost vykonávat neobvyklé věci?

⁷ Pravda je, že na rozdíl od Davida Humea dnešní vzdělaní lidé nejsou tak přesvědčeni o tom, že známé přírodní zákony platí kdekoli a kdykoli. Vědci jsou ochotni zabývat se otázkou, zda kromě tří známých rozměrů — délky, šířky a výšky — neexistuje ve vesmíru ještě mnoho dalších rozměrů.² Vytvářejí teorie o existenci černých děr, obrovských hvězd, které se hroutí samy do sebe, dokud jejich hustota není prakticky nekonečná. V jejich okolí se struktura prostoru údajně zakřivuje natolik, že se tam zastavuje čas.³ Vědci dokonce uvažují o tom, zda by za určitých okolností mohl čas ubíhat zpět, místo dopředu!⁴

⁸ Stephen W. Hawking, lucasianský profesor matematiky na cambridgeské univerzitě, rozebíral otázku, jak začal vesmír, a prohlásil: „Podle klasické teorie všeobecné relativity . . . počátkem vesmíru musela být singularita nekonečné hustoty a nekonečného zakřivení časoprostoru. Za takových okolností by pozbyly platnost všechny známé fyzikální zákony.“⁵ V dnešní době tedy vědci nesouhlasí s tvrzením, že to, co odporuje normálním přírodním zákonům, se nikdy nemůže stát. Za neobvyklých okolností se neobvyklé věci stát mohou. Jestliže věříme ve všemohoucího Boha, měli bychom jistě připustit, že je v jeho moci způsobit, aby nastaly neobvyklé — zázračné — události, pokud to odpovídá jeho předsevzetí. (2. Mojžíšova 15:6–10; Izajáš 40:13, 15)

Nebyly to podvody?

9. Je pravda, že některé zázraky jsou podvod? Vysvětli to.

⁹ Žádný rozumný člověk by nepopřel, že existují falšované zázraky. Někdo například tvrdí, že je schopen nemocné lidi zázračně uzdravovat vírou. Lékař William A. Nolan si dal za cíl prozkoumat takové případy uzdravování. Sledoval celou řadu údajných případů uzdravení, jak od evangelických léčitelů vírou ve Spojených státech, tak od takzvaných psychochirurgů v Asii. Co zjistil? Setkal se jedině s případy zklamání a podvodu.⁶

10. Jestliže se prokázalo, že některé zázraky jsou podvod, znamená to, že jsou podvodné všechny zázraky?

¹⁰ Jestliže dochází k takovým podvodům, znamená to, že se skutečné zázraky nikdy nestaly? Nutně to tak být nemusí. Někdy slýcháme o tom, že se do oběhu dostaly padělané bankovky; to ovšem neznamená, že jsou padělané všechny peníze. Někteří nemocní lidé vkládají velkou víru v šarlatány, podvodné lékaře, a dávají jim mnoho peněz. To však neznamená, že všichni lékaři jsou šarlatány. Někteří umělci umí velmi zručně padělat malby „starých mistrů“. To však neznamená, že všechny staré malby jsou padělky. Ani skutečnost, že některé údajné zázraky jsou nepochybně podvodem, neznamená, že se skutečné zázraky nemohou nikdy stát.

‚Nyní se zázraky nestávají‘

11. Jakou třetí námitku proti tomu, že by se děly zázraky, vznesl David Hume?

¹¹ Třetí námitka byla shrnuta slovy: „Takové zázračné věci [se] nedějí dnes.“ Hume nikdy neviděl žádný zázrak, a proto odmítal věřit, že se zázraky mohou stát. Takový způsob uvažování však je nedůsledný. Každý přemýšlivý člověk musí připustit, že se předtím, než žil tento skotský filozof, staly „zázračné věci“, které se za Humeova života neopakovaly. Jaké to byly věci?

12. Které podivuhodné události, nevysvětlitelné podle dnes platných přírodních zákonů, se staly v minulosti?

¹² Mimo jiné to, že na zemi začal existovat život. Pak byly určité formy života obdařeny vědomím. Nakonec se objevil člověk, obdařený moudrostí, představivostí, schopností milovat a svědomím. To, jak se mohlo stát něco tak neobyčejného, nemůže žádný vědec vysvětlit na základě přírodních zákonů, které působí dnes. A přece máme živé důkazy, že se to stalo.

13, 14. Které věci, jež jsou dnes obvyklé, by se jevily Davidu Humeovi jako zázrak?

¹³ A co ty „zázračné věci“, které se staly od doby, kdy žil David Hume? Dejme tomu, že bychom mohli cestovat v čase do minulosti a že bychom mu mohli vyprávět o dnešním světě. Představme si, že bychom se mu pokoušeli vysvětlit, že obchodník v Hamburku nemusí vůbec zesílit hlas, a přece může mluvit s někým, kdo je v Tokiu, tisíce kilometrů daleko; že fotbalový zápas ve Španělsku mohou sledovat lidé po celé zemi ve chvíli, kdy se hraje; že se dopravní prostředky, daleko větší než zaoceánské lodi Humeovy doby, mohou vznést ze zemského povrchu a během několika hodin dopravit pět set osob tisíce kilometrů daleko. Umíte si představit, jak by na to reagoval? ‚To není možné! V naší době se takové zázračné věci vůbec nestávají!‘

¹⁴ V naší době se však takové ‚fantastické věci‘ stávají. Proč? Protože na základě vědeckých principů, o kterých Hume neměl ani ponětí, se člověk naučil vyrábět telefony, televizory a letadla. Je tedy tak obtížné uvěřit, že někdy v minulosti mohl Bůh způsobem, kterému dosud nerozumíme, vykonat věci, jež jsou pro nás zázračné?

Jak to můžeme vědět?

15, 16. Jestliže se zázraky skutečně staly, jakým jediným způsobem bychom se o nich mohli dozvědět? Znázorni to.

¹⁵ Říci, že se zázraky mohly stát, samozřejmě ještě neznamená, že se skutečně staly. Jak můžeme dnes, ve dvacátém století, vědět, zda kdysi v biblických dobách Bůh prostřednictvím svých služebníků na zemi působil skutečné zázraky, nebo ne? Jaké důkazy o tom bychom očekávali? Představme si, že příslušník nějakého primitivního kmene se z džungle, která je jeho domovem, dostane do nějakého velkého města. Když se vrátí domů, jak asi bude popisovat členům svého kmene divy civilizace? Neumí vysvětlit, jak funguje automobil, ani nevysvětlí, proč z přenosného rádia vychází hudba. Neumí zkonstruovat počítač, aby tím dokázal, že takový přístroj existuje. Může jedině vyprávět, co viděl.

¹⁶ My jsme ve stejné situaci, jako soukmenovci tohoto muže. Jestliže Bůh skutečně vykonal zázraky, můžeme se o nich dovědět jedině od očitých svědků. Ti neumějí vysvětlit, jak se zázraky staly, ani je nemohou opakovat. Mohou nám jedině vyprávět, co viděli. Očití svědkové se ovšem mohou dát oklamat. Snadno se také může stát, že přehánějí a že informace zkreslují. Máme-li tedy jejich svědectví věřit, potřebujeme vědět, že jsou pravdomluvní a poctiví a že mají prokazatelně dobré pohnutky.

Nejlépe ověřený zázrak

17. a) Co je nejlépe potvrzeným biblickým zázrakem? b) Co vedlo k Ježíšově smrti?

¹⁷ Nejlépe ověřeným biblickým zázrakem je vzkříšení Ježíše Krista; tento zázrak tedy může být použit, dá-li se to tak říci, jako modelový případ. Nejprve se budeme zabývat zaznamenanými skutečnostmi: Ježíš byl zatčen večer 14. nisana — což podle našeho dnešního způsobu počítání týdne byl čtvrtek večer.b Ježíš byl předveden před židovské vůdce, kteří ho obžalovali z rouhání a rozhodli, že musí zemřít. Židovští vůdcové přivedli Ježíše před římského místodržitele Pontského Piláta; ten podlehl jejich nátlaku a Ježíše jim vydal, aby ho popravili. V pátek, pravděpodobně k polednímu — což bylo podle židovského kalendáře stále ještě 14. nisana —, byl Ježíš přibit na mučednický kůl a za několik hodin zemřel. (Marek 14:43–65; 15:1–39)

18. Jak se podle biblického záznamu začala šířit zpráva o Ježíšově vzkříšení?

¹⁸ Římský voják Ježíšovi probodl kopím bok, aby se ujistil, že Ježíš je skutečně mrtev, a pak bylo Ježíšovo tělo pohřbeno do nového hrobu. Příští den, 15. nisana (pátek/sobota), byl sabat. Ale v neděli 16. nisana šlo ráno několik učedníků k hrobu, a našli jej prázdný. Zanedlouho se začaly šířit zprávy, že Ježíš byl viděn živý. První reakce na tyto zprávy byla naprosto stejná, jako by byla dnes — lidé tomu nevěřili. Nechtěli tomu věřit ani apoštolové. Ale když uviděli živého Ježíše oni sami, museli uznat, že byl skutečně vzkříšen z mrtvých. (Jan 19:31–20:29; Lukáš 24:11)

Prázdný hrob

19–21. a) Jak se podle Justina Mučedníka snažili Židé odporovat kázání křesťanů, kteří oznamovali Ježíšovo vzkříšení? b) Co s určitostí víme o tom, v jakém stavu byl Ježíšův hrob 16. nisana?

¹⁹ Byl Ježíš vzkříšen, nebo to je všechno jenom výmysl? Lidé by se tehdy asi zeptali: Je Ježíšovo tělo stále ještě v hrobě? Ježíšovi následovníci by stáli před velkou překážkou, kdyby jejich odpůrci mohli poukázat na to, že Ježíšovo mrtvé tělo je stále ještě tam, kde bylo pohřbeno, a že tedy nebyl vzkříšen. Neexistuje však žádná zpráva, že by to jejich odpůrci někdy udělali. Bible naopak říká, že vojákům, kteří měli za úkol hrob hlídat, dali tito lidé peníze a přikázali jim: „Řekněte: ‚Jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jsme spali.‘ “ (Matouš 28:11–13) Máme také mimobiblické důkazy, že to židovští vůdcové skutečně udělali.

²⁰ Asi sto let po Ježíšově smrti napsal Justin Mučedník dílo nazvané Rozmluva s Tryfonem. Prohlásil v něm: „Vy [Židé] . . . lidi vybrané jste nastrojili, a je po zemi celé rozeslali, aby hlásali, že povstalo jakési odštěpenství bezbožné a bezzákonné od Ježíše, nějakého Galilejského svůdce, jehož když jsme ukřizovali byli, učeníci z hrobu, kdežto . . . pochován byl, v noci ukradli.“⁷

²¹ Tryfo byl Žid a Rozmluva s Tryfonem byla napsána jako obhajoba křesťanství proti judaismu. Je tedy nepravděpodobné, že by Justin Mučedník něco takového řekl — totiž že Židé obvinili křesťany, že z hrobu ukradli Ježíšovo tělo — kdyby Židé žádné takové obvinění nevznesli. Jinak by se sám vystavil nebezpečí, že bude obviněn ze lži, která by se dala snadno prokázat. Justin Mučedník by něco takového řekl jen v případě, že by Židé takové posly skutečně rozeslali. A to by udělali jen tehdy, kdyby 16. nisana roku 33 n. l. byl hrob skutečně prázdný a kdyby nemohli poukázat na to, že Ježíšovo tělo je v hrobě, což by bylo důkazem, že Ježíš vzkříšen nebyl. Jestliže tedy byl hrob prázdný, jak se to stalo? Ukradli učedníci jeho tělo? Nebo bylo odstraněno zázrakem, na důkaz toho, že byl Ježíš opravdu vzkříšen?

K jakému závěru dospěl lékař Lukáš

22, 23. Který vzdělaný muž v prvním století se blíže zabýval Ježíšovým vzkříšením a jaké zdroje informací měl k dispozici?

²² Jedním velmi vzdělaným mužem, který pečlivě zvažoval důkazy, byl v prvním století lékař Lukáš. (Kolosanům 4:14) Lukáš napsal dvě knihy, které jsou částí Bible: jedna z nich, evangelium, popisuje Ježíšovu službu, a druhá, označovaná jako Skutky apoštolů, líčí šíření křesťanství v letech po Ježíšově smrti.

²³ V úvodu ke svému evangeliu Lukáš poukazuje na mnoho dokladů, které měl k dispozici, ale které my už nemáme. Mluví o tom, že vzal v úvahu psané záznamy o Ježíšově životě. Poukazuje také na to, že mluvil s očitými svědky Ježíšova života, smrti a vzkříšení. Potom říká: „Přesně [jsem] vysledoval všechny věci od začátku.“ (Lukáš 1:1–3) Je zřejmé, že Lukáš provedl podrobný výzkum. Byl dobrým dějepiscem?

24, 25. Co někteří lidé říkají o Lukášově kvalifikaci pro dějepiseckou práci?

²⁴ Mnozí lidé potvrdili, že jím byl. V roce 1913 se sir William Ramsay v jedné přednášce zmínil o historické věrohodnosti Lukášových spisů. Co o nich usoudil? „Lukáš je prvotřídní dějepisec; jeho věcné výpovědi jsou věrohodné, a kromě toho měl i skutečný smysl pro dějiny.“⁸ Badatelé v novější době dospěli k témuž závěru. Dílo The Living Word Commentary (Komentář k živému slovu) v úvodu ke svazkům o Lukášovi říká: „Lukáš byl nejen dějepisec (a to přesný), ale i teolog.“

²⁵ Podle dr. Davida Goodinga, bývalého profesora starozákonní řečtiny, který působil v Severním Irsku, byl Lukáš „starověkým historikem podle tradice starozákonních historiků a podle tradice Thúkydida [jednoho z nejvýznamnějších historiků starověkého světa]. Stejně jako tito historikové zkoumal Lukáš prameny, vybíral si materiál a ten pak sestavoval, a to vše dělal velmi pečlivě . . . Thúkydides spojoval tuto metodu se zanícením pro historickou přesnost: nic nenasvědčuje tomu, že by Lukáš jeho úrovně nedosahoval.“⁹

26. a) K jakému závěru, pokud jde o Ježíšovo vzkříšení, dospěl Lukáš? b) Co ho možná v tomto závěru posílilo?

²⁶ Jaký závěr vyvodil tento vysoce kvalifikovaný muž z toho, že 16. nisana byl Ježíšův hrob prázdný? Jak ve svém evangeliu, tak i v knize Skutků Lukáš podává zprávu o tom, že byl Ježíš vzkříšen z mrtvých, a uvádí to jako skutečnost. (Lukáš 24:1–52; Skutky 1:3) Neměl o tom vůbec žádné pochybnosti. Jeho víra v zázrak vzkříšení mohla být posílena jeho vlastními zážitky. Sám sice asi nebyl očitým svědkem vzkříšení, ale podává zprávu o tom, že byl svědkem zázraků, které vykonal apoštol Pavel. (Skutky 14:8–10; 20:7–12; 28:8, 9)

Viděli vzkříšeného Ježíše

27. Kteří lidé například tvrdili, že viděli vzkříšeného Ježíše?

²⁷ Dvě z evangelií se obvykle připisují mužům, kteří Ježíše znali a viděli jej umírat a kteří tvrdili, že ho po jeho vzkříšení skutečně spatřili. Jsou to apoštolové Matouš, bývalý výběrčí daní, a Jan, Ježíšův milovaný apoštol. Jiný biblický pisatel, apoštol Pavel, také tvrdil, že viděl vzkříšeného Ježíše. Pavel kromě toho uvádí jménem ještě jiné muže, kteří viděli Ježíše po jeho smrti živého, a říká, že jednou se Ježíš objevil „více než pěti stům bratrů“. (1. Korinťanům 15:3–8)

28. Jak Ježíšovo vzkříšení zapůsobilo na Petra?

²⁸ Jedním z očitých svědků, o nichž se Pavel zmiňuje, je Jakub, Ježíšův tělesný nevlastní bratr, který musel Ježíše znát od dětství. Dalším je apoštol Petr; dějepisec Lukáš se zmiňuje o tom, že pouhých několik týdnů po Ježíšově smrti Petr nebojácně vydal svědectví o Ježíšově vzkříšení. (Skutky 2:23, 24) Dva biblické dopisy jsou obvykle připisovány Petrovi; v prvním z nich Petr ukazuje, že z víry v Ježíšovo vzkříšení stále čerpal sílu ještě mnoho let po této události. Napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých.“ (1. Petra 1:3)

29. Který působivý doklad vzkříšení máme k dispozici, i když nemůžeme mluvit s jeho očitými svědky?

²⁹ Lukáš mohl mluvit s lidmi, kteří prohlašovali, že Ježíše po jeho smrti viděli a že s ním mluvili, a podobně tedy můžeme my číst to, co někteří z nich napsali. A můžeme sami posoudit, zda tito lidé byli oklamáni, zda se pokoušeli oklamat nás, nebo zda vzkříšeného Krista skutečně viděli. Upřímně řečeno, oklamáni rozhodně být nemohli. Mnozí z nich byli Ježíšovými důvěrnými přáteli až do jeho smrti. Někteří z nich byli svědky jeho smrtelných muk na mučednickém kůlu. Viděli, jak z rány, kterou mu způsobil kopím jeden z vojáků, vytekla krev a voda. Voják věděl, že Ježíš je nesporně mrtvý, a věděli to i oni. Říkají, že později viděli Ježíše živého a že s ním skutečně mluvili. Rozhodně nemohli být oklamáni. Pokoušeli se snad tvrzením, že Ježíš byl vzkříšen, oklamat nás? (Jan 19:32–35; 21:4, 15–24)

30. Proč není možné, že by dávní očití svědkové Ježíšova vzkříšení lhali?

³⁰ K tomu, abychom našli odpověď, nám postačí jediná otázka: Věřili oni sami tomu, co říkali? Nesporně tomu věřili. Křesťané, včetně těch, kteří prohlašovali, že Ježíše osobně viděli, považovali Ježíšovo vzkříšení za samotný základ své víry. Apoštol Pavel řekl: „Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra . . . Jestliže Kristus nebyl vzbuzen, je vaše víra zbytečná.“ (1. Korinťanům 15:14, 17) Zní to jako slova muže, který lže, když říká, že viděl vzkříšeného Krista?

31, 32. Jaké oběti přinášeli první křesťané, a proč to přesvědčivě dokazuje, že tito křesťané mluvili pravdu, když říkali, že Ježíš byl vzkříšen?

³¹ Zamysleme se nad tím, co v tehdejší době znamenalo být křesťanem. Nepřinášelo to ani uznání, ani moc, ani bohatství. Právě naopak. Mnozí z prvních křesťanů pro svou víru „radostně snášeli drancování svého majetku“. (Hebrejcům 10:34) Křesťanství vyžadovalo přinášet v životě oběti a snášet pronásledování, které v mnoha případech končilo potupnou a bolestivou smrtí.

³² Někteří křesťané pocházeli ze zámožných rodin, jako například apoštol Jan, jehož otec měl patrně úspěšnou rybářskou živnost v Galileji. Mnozí z nich měli dobré vyhlídky do budoucnosti, jako například Pavel, který býval žákem známého rabína Gamaliela a v době, kdy přijal křesťanství, právě začínal nabývat vážnosti v očích židovských vladařů. (Skutky 9:1, 2; 22:3; Galaťanům 1:14) Všichni se však obrátili zády k tomu, co nabízel tento svět, a rozhodli se šířit poselství, které bylo založeno na skutečnosti, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. (Kolosanům 1:23, 28) Proč by podstupovali takové oběti kvůli věci, o níž by věděli, že je založena na lži? Odpověď zní, že by to nedělali. Byli ochotni trpět a umírat za věc, o níž věděli, že je založena na pravdě.

Zázraky se skutečně dějí

33, 34. Co můžeme říci o ostatních biblických zázracích, když ke vzkříšení skutečně došlo?

³³ Svědecké důkazy jsou skutečně naprosto přesvědčivé. Ježíš byl 16. nisana roku 33 n. l. opravdu vzkříšen z mrtvých. A jelikož došlo ke vzkříšení, jsou možné i všechny ostatní biblické zázraky — zázraky, pro něž také existuje řádné svědectví očitých svědků. Tatáž Moc, totiž Bůh, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, umožnila také Ježíšovi, aby vzkřísil syna vdovy z Nain. Bůh také zmocnil Ježíše k tomu, aby prováděl menší — ale přesto podivuhodné — zázraky v podobě uzdravování. Bůh umožnil také zázračné nasycení zástupu a dal Ježíšovi schopnost kráčet po vodě. (Lukáš 7:11–15; Matouš 11:4–6; 14:14–21, 23–31)

³⁴ A tak to, že Bible mluví o zázracích, není důvod, proč bychom měli pochybovat o její pravdivosti. To, že se v biblických dobách zázraky opravdu děly, je naopak přesvědčivým důkazem, že Bible skutečně je Boží slovo. Proti Bibli je však vznášeno ještě jiné obvinění. Mnoho lidí říká, že v ní jsou rozpory, a že to tedy nemůže být Boží slovo. Je to pravda?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 81]

Nepřátelé křesťanství říkali, že učedníci ukradli Ježíšovo tělo. Kdyby to byla pravda, proč by byli křesťané ochotni umírat za víru založenou na Ježíšově vzkříšení?

[Rámeček na straně 85]

Proč se dnes nedějí zázraky?

Někdy vzniká otázka: ‚Proč se dnes již nedějí takové zázraky, o jakých se píše v Bibli?‘ Zázraky totiž tehdy měly svůj účel, ale dnes od nás Bůh očekává, že budeme žít vírou. (Habakuk 2:2–4; Hebrejcům 10:37–39)

V Mojžíšově době se děly zázraky proto, aby jimi bylo potvrzeno Mojžíšovo pověření. Ukázaly, že Jehova Mojžíše používá, že smlouva Zákona skutečně pochází od Boha a že Izraelité byli od té doby vyvoleným Božím lidem. (2. Mojžíšova 4:1–9, 30, 31; 5. Mojžíšova 4:33, 34)

V prvním století posloužily zázraky jako potvrzení, že Ježíš má své pověření od Boha, a stejně potom posloužily nově vzniklému křesťanskému sboru. Pomohly prokázat, že Ježíš je tím slíbeným Mesiášem, že po jeho smrti byl tělesný Izrael jakožto zvláštní Boží lid nahrazen křesťanským sborem, a že tedy smlouva Zákona již není závazná. (Skutky 19:11–20; Hebrejcům 2:3, 4)

Když skončila doba apoštolů, přestaly i zázraky. Apoštol Pavel to vysvětlil: „Jsou-li dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou; je-li poznání, bude odstraněno. Máme totiž částečné poznání a částečně prorokujeme; ale až přijde to, co je úplné, bude odstraněno to, co je částečné.“ (1. Korinťanům 13:8–10)

Dnes máme úplnou Bibli, k níž patří všechna Boží zjevení a všechny Boží rady. Vidíme, jak se plní proroctví, a stále lépe rozumíme Božímu předsevzetí. Zázraky tedy již nejsou nutné. Ale Boží duch, který tyto zázraky umožnil, stále ještě existuje a působí dnes věci, které jsou neméně přesvědčivým dokladem božské moci. Více o tom poznáme v jedné z dalších kapitol.

[Obrázek na straně 75]

Spolehlivost přírodních zákonů, například to, že každé ráno vychází slunce, považují mnozí lidé za důkaz, že se zázraky nemohou stát

[Obrázek na straně 77]

Stvoření země jakožto domova živých tvorů — to byla ‚zázračná věc‘, která se již nikdy neopakovala

[Obrázky na straně 78]

Jak bychom vysvětlili zázraky dnešní vědy někomu, kdo žil před 200 lety?