Žijete pro dnešek, nebo pro věčnou budoucnost?
„Byli jsme zachráněni v této naději.“ (ŘÍMANŮM 8:24)
1. Co vyučovali epikurejci a jak tato filozofie ovlivnila některé křesťany?
APOŠTOL Pavel napsal křesťanům v Korintu: „Jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?“ (1. Korinťanům 15:12) Je zřejmé, že mezi křesťany v prvním století se vloudily jedovaté filozofické myšlenky řeckého myslitele Epikura. Pavel proto upozornil na filozofii epikurejců: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.“ (1. Korinťanům 15:32) Následovníci tohoto filozofa opovrhovali nadějí na život po smrti a věřili, že jediným a hlavním dobrem v životě jednotlivce je slast. (Skutky 17:18, 32) Jejich filozofie byla sobecká, cynická a v konečném důsledku potupná.
2. (a) Proč bylo tak nebezpečné odmítnout nauku o vzkříšení? (b) Jak Pavel posílil víru korintských křesťanů?
2 Odmítnutí vzkříšení mělo závažné důsledky. Pavel uvažoval takto: „Není-li skutečně vzkříšení mrtvých, ani Kristus nebyl vzbuzen. Jestliže však Kristus nebyl vzbuzen, naše kázání je jistě marné a marná je naše víra. . . . Jestliže jsme v Krista doufali pouze v tomto životě, jsme ze všech lidí nejvíce k politování.“ (1. Korinťanům 15:13–19) Ano, bez naděje na věčnou budoucnost by bylo křesťanství „marné“. Nemělo by smysl. Není tedy divu, že pod vlivem tohoto pohanského myšlení se korintský sbor stal semeništěm problémů. (1. Korinťanům 1:11; 5:1; 6:1; 11:20–22) Pavel si tedy dal za cíl posílit jejich víru ve vzkříšení. Použil přesvědčivé logické argumenty, biblické citáty a znázornění a mimo jakoukoli pochybnost dokázal, že vzkříšení není výmysl, ale skutečnost, která se jistě splní. Proto mohl své spoluvěřící vybídnout: „Staňte [se] stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ (1. Korinťanům 15:20–58)
‚Zůstaňte ostražití‘
3, 4. (a) Které nebezpečné postoje přemohou podle Petra některé lidi v posledních dnech? (b) Co si musíme stále připomínat?
3 Mnozí lidé jsou dnes pesimističtí a žijí pouze pro současnost. (Efezanům 2:2) Je to tak, jak předpověděl apoštol Petr. Mluvil o tom, že přijdou „posměvači se svým posměchem a budou . . . říkat: ‚Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.‘ “ (2. Petra 3:3, 4) Kdyby praví Boží ctitelé podlehli tomuto názoru, mohli by se stát ‚nečinnými a neplodnými‘. (2. Petra 1:8) Naštěstí to o většině Božího lidu dnes neplatí.
4 Není nic špatného na tom zajímat se o přicházející konec současného ničemného systému. Vzpomeň si, o co se zajímali samotní Ježíšovi apoštolové: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ Ježíš jim odpověděl: „Nepatří vám, abyste získali poznání o časech nebo obdobích, která Otec vložil do své vlastní pravomoci.“ (Skutky 1:6, 7) Tato slova obsahují základní poselství, které Ježíš vyjádřil na Olivové hoře: „Nevíte, který den váš Pán přijde. . . . Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nepomyslíte.“ (Matouš 24:42, 44) My si tuto radu musíme stále připomínat. Někdo by snad mohl být v pokušení uvažovat způsobem ‚Snad bych měl trochu zvolnit a nedělat si s tím koncem takové starosti‘. To by byla veliká chyba! Zamysleme se nad Jakubem a Janem, kteří byli nazýváni „Synové hromu“. (Marek 3:17)
5, 6. Co se můžeme naučit z příkladu Jakuba a Jana?
5 Víme, že Jakub byl mimořádně horlivý apoštol. (Lukáš 9:51–55) V době, kdy už existoval křesťanský sbor, byl Jakub bezpochyby velmi aktivní. Ale když byl ještě poměrně mladý, nechal ho Herodes Agrippa I. zabít. (Skutky 12:1–3) Měli bychom si snad myslet, že když Jakub viděl, že jeho život neočekávaně končí, byl smutný, že byl ve službě tak horlivý? Sotva! Jistě byl šťastný, že strávil nejlepší roky svého relativně krátkého života v Jehovově službě. Nikdo z nás dnes nemůže vědět, zda jeho život neočekávaně neskončí. (Kazatel 9:11; srovnej Lukáše 12:20, 21.) Je tedy moudré, abychom svou horlivost a aktivitu v Jehovově službě udrželi na vysoké úrovni. Tak si u Jehovy udržíme dobré jméno a budeme žít s myšlenkou na věčnou budoucnost. (Kazatel 7:1)
6 Z příkladu apoštola Jana, který byl u toho, když Ježíš důrazně vybízel ‚zůstaňte ostražití‘, můžeme získat podobné poučení. (Matouš 25:13; Marek 13:37; Lukáš 21:34–36) Jan si tuto myšlenku vzal pevně k srdci a nadšeně sloužil po mnoho desetiletí. Je pravděpodobné, že přežil všechny ostatní apoštoly. Když už byl Jan ve velmi pokročilém věku a mohl zhodnotit desítky let věrné činnosti, díval se na ně jako na nějaký omyl nebo zmařený a nevyrovnaný způsob života? Opravdu ne! Stále se dychtivě díval do budoucnosti. Když vzkříšený Ježíš řekl: „Ano; přijdu rychle“, Jan okamžitě odpověděl: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ (Zjevení 22:20) Jan jistě nežil pro současnost a netoužil po klidném a pohodlném ‚normálním životě‘. Byl stále rozhodnutý věnovat celý svůj život a všechny své síly službě, bez ohledu na to, kdy Pán přijde. A co my?
Základy pro víru ve věčný život
7. (a) Jak byla naděje na věčný život ‚slíbena před dlouhotrvajícími časy‘? (b) Jak Ježíš objasnil naději na věčný život?
7 Buď si jistý, že naděje na věčný život není žádná lidská iluze nebo výmysl. Dopis Titovi 1:2 říká, že naše zbožná oddanost je založena na základě „naděje na věčný život, jenž před dlouhotrvajícími časy slíbil Bůh, který nemůže lhát“. To, že poslušní lidé mají žít navždy, bylo Božím původním záměrem. (1. Mojžíšova 1:28) Tento záměr nemůže nic zmařit, ani vzpoura Adama a Evy. Jak je zaznamenáno v 1. Mojžíšově 3:15, Bůh okamžitě slíbil „semeno“, které napraví všechno zlo, jež na lidstvo dopadlo. Tímto ‚semenem‘ je Mesiáš, Ježíš. Když přišel, udělal z naděje na věčný život jednu ze svých základních nauk. (Jan 3:16; 6:47, 51; 10:28; 17:3) Tím, že Kristus položil svůj dokonalý život jako výkupné, získal zákonné právo dát lidem věčný život. (Matouš 20:28) Někteří z jeho učedníků, celkem 144 000, budou žít navždy v nebesích. (Zjevení 14:1–4) Kdysi smrtelní lidé tímto způsobem ‚obléknou nesmrtelnost‘. (1. Korinťanům 15:53)
8. (a) Co je „nesmrtelnost“ a proč ji Jehova dává 144 000? (b) Jakou naději nabídl Ježíš ‚jiným ovcím‘?
8 „Nesmrtelnost“ znamená více než jen prostě to, že nikdy nezemřou. Do tohoto pojmu patří ‚moc nezničitelného života‘. (Hebrejcům 7:16; srovnej Zjevení 20:6.) Co tím tedy Bůh sleduje, že dává takový mimořádný dar? Vzpomeň si na spornou otázku, kterou vznesl Satan — že žádnému Božímu tvoru se nedá důvěřovat. (Job 1:9–11; 2:4, 5) Tím, že Bůh dává 144 000 nesmrtelnost, ukazuje, že má v tuto skupinu, jež takovým znamenitým způsobem reagovala na Satanovu výzvu, plnou důvěru. Ale co zbytek lidstva? Ježíš prvním členům ‚malého stáda‘ dědiců Království řekl, že budou ‚sedět na trůnech a budou soudit dvanáct izraelských kmenů‘. (Lukáš 12:32; 22:30) To znamená, že ostatní budou žít věčně na zemi jako poddaní tohoto Království. Ačkoli tyto „jiné ovce“ nedostanou nesmrtelnost, budou mít „věčný život“. (Jan 10:16; Matouš 25:46) Věčný život je tedy nadějí pro všechny křesťany. Není to žádná vysněná představa, ale něco, co slavnostně slíbil „Bůh, který nemůže lhát,“ a zač bylo zaplaceno drahocennou Ježíšovou krví. (Titovi 1:2)
Splnění ve vzdálené budoucnosti?
9, 10. Co jasně nasvědčuje tomu, že jsme blízko konci?
9 Apoštol Pavel předpověděl, že až přijdou „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“, bude to znamenat, že bezpochyby žijeme v ‚posledních dnech‘. Když lidská společnost kolem nás neprojevuje lásku, ale upadá do chamtivosti, sebeuspokojování a bezbožnosti, neuvědomujeme si snad, že se rychle přibližuje den, kdy Jehova vykoná nad tímto ničemným světovým systémem rozsudek? Jak se nenávist a násilí stupňují, nevidíme snad okolo sebe splňování dalších Pavlových slov, že „ničemové a podvodníci budou postupovat od špatného k horšímu“? (2. Timoteovi 3:1–5, 13) Někteří lidé možná optimisticky provolávají něco o ‚míru a bezpečí‘, ale všechny vyhlídky na mír se vypaří, protože „na ně vzápětí [přijde] náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou“. Pokud jde o význam naší doby, nebyli jsme ponecháni v nevědomosti. Proto „zůstaňme bdělí a buďme střízliví“. (1. Tesaloničanům 5:1–6)
10 Bible dále ukazuje, že poslední dny jsou ‚krátkým časovým obdobím‘. (Zjevení 12:12; srovnej 17:10.) Je zřejmé, že většina tohoto ‚krátkého období‘ již uplynula. Například Danielovo proroctví přesně popisuje konflikt mezi ‚králem severu‘ a ‚králem jihu‘, který sahá až do našeho století. (Daniel 11:5, 6) Jediné, co se má ještě splnit, je konečný útok ‚krále severu‘, který je popsán v Danielovi 11:44, 45. (Na rozbor tohoto proroctví se podívej do Strážné věže z 1. března 1988 a z 1. listopadu 1993.)
11. (a) Do jaké míry se splňuje Matouš 24:14? (b) Co ukazují Ježíšova slova zaznamenaná v Matoušovi 10:23?
11 Ježíš také předpověděl, že „tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec“. (Matouš 24:14) Svědkové Jehovovi dnes toto dílo provádějí ve 233 zemích, na souostrovích a v dalších územích. Je pravda, že jsou stále ještě nedotčená území a v Jehovův pravý čas se snad otevřou dveře příležitosti. (1. Korinťanům 16:9) Ježíšova slova zaznamenaná v Matoušovi 10:23 jsou stále realistická: „Rozhodně neobejdete izraelská města, než přijde Syn člověka.“ I když bude dobrá zpráva určitě oznámena po celé zemi, nedosáhneme osobně každé části země s poselstvím o Království, než Ježíš „přijde“ jako Vykonavatel rozsudku.
12. (a) O jakém ‚zapečeťování‘ je zmínka ve Zjevení 7:3? (b) Jaký význam má to, že se zmenšuje počet pomazaných, kteří jsou ještě na zemi?
12 Zamysleme se nad textem ze Zjevení 7:1, 3, který říká, že ‚čtyři větry‘ zničení jsou zadržovány, „dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech“. Zde se nemluví o prvním zapečetění, které proběhlo, když 144 000 přijalo nebeské povolání. (Efezanům 1:13) Mluví se zde o konečném zapečetění, kdy jsou s konečnou platností označeni jako vyzkoušení a věrní „otroci našeho Boha“. Počet pravých pomazaných Božích synů, kteří žijí ještě na zemi, se velmi snižuje. Bible dále jasně říká, že „kvůli vyvoleným“ bude úvodní část velkého soužení ‚zkrácena‘. (Matouš 24:21, 22) Většina těch, kdo se hlásí k pomazaným, je již poměrně letitá. Neukazuje to opět, že konec je již blízko?
Věrný strážný
13, 14. Jakou odpovědnost má třída strážného?
13 Než tento svět skončí, uděláme dobře, když budeme dbát na vedení, které nám poskytuje ‚věrný otrok‘. (Matouš 24:45) Vždyť novodobý „otrok“ věrně slouží již více než sto let jako „strážný“. (Ezekiel 3:17–21) Strážná věž z 1. srpna 1984 vysvětlila: „Tento strážný pozoruje, jak se události na zemi vyvíjejí ve splnění biblického proroctví, varuje před ‚velkým soužením, jaké nebylo od počátku světa,‘ a zvěstuje ‚dobrou zprávu o něčem lepším‘.“ (Matouš 24:21; Izajáš 52:7)
14 Vzpomeň si: úkolem strážného je hlasitě oznamovat ‚přesně, co vidí‘. (Izajáš 21:6–8) V biblických dobách měl strážný varovat, i když možné nebezpečí bylo příliš daleko, než aby bylo jasně rozeznatelné. (2. Královská 9:17, 18) Tehdy jistě docházelo i k falešným poplachům. Ale dobrý strážný by jistě neváhal promluvit ze strachu, že by se zesměšnil. Jak by ti bylo, kdyby ti hořel dům a hasiči by nepřijeli, protože by si mysleli, že jde o planý poplach? Ne, očekáváme, že tito muži by okamžitě reagovali na jakoukoli známku nebezpečí. Podobně i třída strážného se vyjadřuje otevřeně, když se zdá, že to situace vyžaduje.
15, 16. (a) Proč je naše porozumění proroctvím upravováno? (b) Co se můžeme naučit od věrných Božích služebníků, kteří špatně rozuměli některým proroctvím?
15 Ovšem jak události postupují, stále jasněji rozumíme proroctvím. Historie ukazuje, že božským proroctvím bylo zřídkakdy — pokud vůbec někdy — plně rozuměno předtím, než se splnila. Bůh přesně řekl Abrahamovi, jak dlouho bude jeho semeno „cizím usedlíkem v zemi, která není [jeho]“, totiž 400 let. (1. Mojžíšova 15:13) Ale Mojžíš se nabídl jako osvoboditel předčasně. (Skutky 7:23–30)
16 Zamysli se také nad proroctvími o Mesiášovi. Při pohledu zpět se zdá naprosto jasné, že Mesiášova smrt a vzkříšení byly předpověděny. (Izajáš 53:8–10) Nicméně ani Ježíšovi učedníci tyto skutečnosti nepochopili. (Matouš 16:21–23) Nechápali, že Daniel 7:13, 14 se splní během budoucího období nazvaného parousia neboli „Kristova přítomnost“. (Matouš 24:3) Spletli se tedy o téměř 2 000 let, když se Ježíše zeptali: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“ (Skutky 1:6) Mylné představy a falešná očekávání se stále vynořovaly, dokonce i když byl křesťanský sbor již pevně ustaven. (2. Tesaloničanům 2:1, 2) Ačkoli měli někteří křesťané občas nesprávné názory, Jehova těmto věřícím v prvním století v jejich práci žehnal.
17. Jak bychom se měli dívat na úpravy v našem porozumění Písmu?
17 Podobně i dnešní třída strážného musela občas své názory očistit. Ale může někdo pochybovat o tom, že Jehova ‚věrnému otrokovi‘ žehná? Když se na to podíváme také v souvislostech, nešlo snad většinou o poměrně malé úpravy? Naše základní biblické porozumění se nezměnilo. Naše přesvědčení, že žijeme v posledních dnech, je silnější než kdy dříve.
Žij pro věčnou budoucnost
18. Proč nemůžeme žít pouze pro dnešek?
18 Svět možná říká ‚Jezme, pijme, neboť zítra máme zemřít‘, ale takto bychom se my chovat neměli. Proč by ses měl marně snažit o to, abys získal z tohoto světa to, co tě těší, když můžeš pracovat pro věčnou budoucnost? Tato naděje, ať již jde o nesmrtelný život v nebi, nebo věčný život na zemi, není žádná iluze, žádný výmysl. Je to skutečnost, kterou slíbil „Bůh, který nemůže lhát“. (Titovi 1:2) Je množství dokladů o tom, že uskutečnění této naděje je velmi blízko. „Zbývající čas je zkrácen.“ (1. Korinťanům 7:29)
19, 20. (a) Jak Jehova pohlíží na oběti, jež jsme přinesli kvůli Království? (b) Proč musíme žít s vyhlídkou na věčnost?
19 Pravda, tento systém již trvá déle, než si to mnozí mysleli. Někteří snad mají dojem, že kdyby to věděli předem, možná by některé věci neobětovali. Ale nikdo by neměl litovat, že to udělal. Vždyť přinášení obětí, je nedílnou součástí křesťanství. Křesťané ‚zapírají sami sebe‘. (Matouš 16:24) Nikdy bychom si neměli myslet, že naše snaha líbit se Jehovovi je marná. Ježíš slíbil: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně . . . , a v budoucím systému věcí věčný život.“ (Marek 10:29, 30) Jak důležitá bude za tisíc let tvoje práce, tvůj dům nebo peníze v bance? Ale oběti, jež jsi přinesl Jehovovi, budou mít význam i za milion let — ano, i za miliardu let! „Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci.“ (Hebrejcům 6:10)
20 Žijme tedy s vyhlídkou na věčnost a upírejme oči nejen „na to, co je vidět, ale na to, co není vidět. Co je totiž vidět, je dočasné, ale co není vidět, je věčné.“ (2. Korinťanům 4:18) Prorok Habakuk napsal: „Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ (Habakuk 2:3) Jak by mělo ‚stálé očekávání‘ konce ovlivnit to, jak plníme svoje osobní a rodinné povinnosti? Touto otázkou se bude zabývat příští článek.
Myšlenky k opakování
◻ Jak jsou v současné době někteří lidé ovlivněni zdánlivým zdržením konce tohoto systému věcí?
◻ Co je základem pro naši naději na věčný život?
◻ Jak bychom se měli dívat na oběti, jež jsme přinesli v zájmu Království?
[Obrázek na straně 15]
Celosvětové kazatelské dílo musí být dokončeno předtím, než přijde konec